Praha, město věží

Bedřich Ludvík před natáčením řekl:

Je to pro mne, kluka ze Šumperka, nekonečná pocta a čest natočit „Pražákům“ seriál o jejich věžích. I když já sám jsem už vlastně taky Pražák. Bydlím v Praze od roku 1973, tedy 34 let. Ale nenarodil jsem se tady, nevyrostl. Ale možná právě to byla moje výhoda – neměl jsem možnost, aby mi město zlhostejnělo, připadalo samozřejmé a obyčejné.

Ne. Já jsem Prahou trvale a vždy znovu nově fascinován a uchvácen a nadšen a okouzlen. A protože si myslím, že umění je na světě proto, aby dělalo lidi lepšími, a točím své seriály jen o kráse, které má lidi povznést, nemohl jsem, po rozhlednách, památných stromech a pramenech, sáhnout po ničem jiném než právě po kráse a důstojnosti, vznešenosti a slávě pražských věží.

Na začátku byl jen samý strach a obavy: že to nezvládnu, že se hrnu do něčeho, na co nestačím, že to nezorganizuji, že do věží pro samý strach nevylezu. Ale když se rozjely přípravy na natáčení a obhlídky a stoupám do věží a dívám se na Prahu, mám pocit, že se to nedá zkazit, že to město mi to nedovolí, protože Praha ze země je možná zaprášená, přecpaná, hysterická, ale ze střech a z věží je jen a jen majestátná, klidná, vznešená, nádherná a nekonečně proměnlivá.

Natáčení by mělo být v rukou režiséra, ale já cítím, že je zcela a plně v rukou toho města na Vltavě, té krásky, která se zdobí věžemi jako šperky, toho genia loci říční zátočiny pod Hradem. Já snad dám do titulků: režie – Praha, město věží.