Praha, město věží

Nejstarší z věží jsou věže opevnění. Některé jsou známé, jiné nikoliv. Z těch známých je to Malostranská mostecká věž, Prašná brána a do daleka viditelná bašta sv. Jakuba v tzv. Hladové zdi. Z těch méně známých kostel sv. Martina ve zdi a dvě zapomenuté hradební věže ve vnitroblocích v Bartolomějské ulici. Zanikla „věž malířů“ na Karlově i bašta č. 19 na níž stojí Kramářova vila.

Naše pátrání po zaniklých věžích pražských opevnění nám potvrdilo základní zkušenost, která musí být obsažena v každé věži – správná věž aby přežila, musí být napjatá jako struna mezi zemí a nebem. A to hradební věže nikdy nebyly. Měly jen jednorozměrné obranné poslání a proto vzaly za své.

Správná věž má-li přežít, musí být zkrátka ambiciózní. Musí být projektována s tím, že bude zdaleka a do daleka vidět a že svým vzepětím proti nebi pomůže „těm kdo se bojí.“ Nemá-li věž tyto vlastnosti, bude časem zbourána. To je tajemství stojících věží, to je tajemství, které by měl znát každý architekt, který bude mít za úkol postavit v Praze novou věž.

Jak se točí pražské věže (film o seriálu Praha, město věží)