Poslední z Aporveru

V časech Všech Temnot dokáže Aporver zachránit jen zázrak. Ten jediný, kdo ho může vykonat však na zázraky nevěří… Stanou se sny skutečností?

Zrod planety Aporver

Daleké světy, jiné civilizace, vesmírná dobrodružství. Český film se do těchto témat moc nepouští. Není divu, triková technika, jakou předkládají divákům hollywoodská studia, je bezkonkurenčně nejlepší, ale také nejdražší. Odvážný výlet z domácí půdy se ale přece jen nyní koná - vydali se na něj Tomáš Krejčí a Michal Zelenka, a jejich cesta do neznáma trvá už čtyři roky.

Ve staré tovární hale v Bubenči byste produkci s momentálním rozpočtem 90 milionů korun asi nehledali. Stačí ale projít vraty a už začnete tušit, že se za nimi rodí podivuhodný nový svět, který jednou ožije na filmovém plátně. Voní tu dřevo, všude jsou rozprostřené kusy zelené hmoty, ze které se v rukou výtvarníků rodí budovy, figurky a prazvláštní věci, pro které pozemšťan zkrátka nemá jméno, na stěnách visí počítačové vizualizace, ale také desítky rukou kreslených náčrtků budoucích rekvizit, hereckých kostýmů i první pokusy jak propojit hereckou akci s celým tím výtvarným světem. Jako mohutné pilíře celého prostoru jsou tu roztroušené umělé kmeny s houbovitým povrchem. Právě ty jsou základem vizuálu filmu Poslední z Aporveru.

Čtyři roky nad scénářem

„Když jsme s Michalem Zelenkou začali uvažovat o tom, že by stálo za pokus pustit se do českého fantastického příběhu, přišel s myšlenkou na svět, kde rostou obrovské houby. Jsou tisíc metrů vysoké a na nich stojí města, mezi kterými se lidé pohybují na strojích poháněných vzduchem,“ vzpomíná režisér Tomáš Krejčí na vznik základní ideje filmu. Teprve potom začali přemýšlet, o čem to bude. I tady měli jasno – musí se jim podařit napsat příběh, který zaujme nejen děti, ale připoutá i pozornost dospělého diváka. Příběh jednoduchý, průzračný jako pohádka, kde dobro postupně vyhrává nad zlem, ale také moderní, takže plný dramatických zvratů realizovaných v akčních scénách. „Když jsme se po čtyřech letech dopracovali ke čtyřicáté páté verzi scénáře, pomohla nám s konečnou podobou Jana Ozoráková, dramaturgyně dětské tvorby v České televizi. Takže scénář je konečně hotov a do finále se dostaly i přípravy natáčení.“

Jak bude film vypadat, v tom měli autoři také od začátku jasno. „Nechceme si hrát na Hvězdné války,“ vysvětluje Tomáš Krejčí. „Přesto nás dokonalost těchto filmů v něčem inspirovala. Když chcete vytvořit fantastický svět, musíte si dávat pozor, aby v něm nic nebylo takové, jak to známe z pozemské reality. V tom jsou právě Hvězdné války nesmírně čisté, každá drobná rekvizita je tu ohlídaná, je prostě jiná, než jak ji běžně známe. To je v některých méně precizních projektech pak rušivý faktor, kterého se chceme vyvarovat. Modelujeme realitu planety Aporver v každém detailu.“

Snový svět výtvarníků

Zhruba před čtyřmi lety přistoupili k projektu také výtvarníci Ondřej Mašek a Josef Sodomka. Jejich návrhy se strefily do představ autorů na první dobrou, vzpomínají dnes oni i režisér. „Nejprve vznikly kresby a v počítači první vizualizace prostředí,“ ukazuje Ondřej Mašek počítačové obrázky, které tu dodnes visí jako základní inspirace. „Věděli jsme, že nechceme dělat nepovedený 3D animovaný film, naším přáním bylo, aby zůstalo patrné výtvarno. Všechno je náročná ruční práce, i pozadí jsou kreslená ručně, v počítači se jednotlivé prvky jen „rozanimují.“ Na výrobě rekvizit a prostředí spolupracuje mnoho lidí, řada z nich přichází s vlastními návrhy jednotlivých věcí, které my jako hlavní výtvarníci jen korigujeme v rámci zachování jednotného celku,“ předvádí obrovskou dílnu, kde je stále živo. Posuzují se návrhy, někdo vyřezává z plastu roztodivné artefakty, jinde se modelovací hmotou vylévá forma na člun, ve kterém budou plachtit obyvatelé Aporveru. „Česká kinematografie má velký odkaz v práci Karla Zemana, ale nechtěli jsme ho kopírovat. Dá se s trochou nadsázky říct, že naše dílo je takový zemanovský svět zpracovaný moderními technologiemi.“ Na rozdíl od mistra české animované školy, který se vždy inspiroval výtvarnou předlohou, je zde ovšem kresba i plastika zcela původní.

Kombinovaný film, kde se pracuje s kresbou, animací, ale také s živým hercem, je výrobně velice citlivý proces. Aby vše harmonicky fungovalo jako jeden obrazový celek, je třeba jednotlivé kompozice precizně připravit. Tak vzniká storyboard ze stovek obrázků, na kterých jsou do detailu rozkleslené jednotlivé scény, velikosti záběrů, možnosti zakomponování herecké akce. „Abychom se vyvarovali chyb při závěrečném natáčení, museli jsme pochopit, jak se takový film vlastně dělá,“ líčí Tomáš Krejčí stovky hodin strávených studiem dokumentů o práci různých světových filmařů i studií a diskusí s odborníky napříč Evropou. „Máme poradce v Anglii i v Německu, bez jejich pomoci bychom se byli neobešli. Když jsme měli pocit, že víme jak na to, začali jsme zkoušet něco natočit. Když se to nepovedlo, hledali jsme jiný způsob,“ doplňuje vzpomínku na čtyřleté období, které letos na podzim vyvrcholí závěrečným natáčením. „Herce máme vybrané, nesáhli jsme po slavných jménech, ale museli nám ,zapadnout‘ do vizuálu. Obsazení je mezinárodní, v souhře příznivých okolností se nám podařilo získat i herečku Tami Stronachovou, která hrála Vládkyni v Nekonečném příběhu. Tenhle film máme totiž všichni rádi a je pro nás jedním z inspiračních zdrojů, takže vše do sebe začalo konečně zapadat.“

V hlavních rolích uvidíme Filipa Cíla a Janu Pidrmanovou, dále se v Posledních z Aporveru objeví Nela Boudová, Eduard Jenický, David Vobořil, Tereza Tobiášová nebo Petr Forman. Jak se v takovém filmu hraje? „To nejtěžší v tomto směru nás teprve čeká,“ s trochou napětí v hlase demonstruje na krátkém trajleru, jak jsou přípravy na natáčení s herci plné nástrah, které se objevují doslova uprostřed práce. „Některé scény natočíme na zelené pozadí a budeme je kombinovat s prostředím v počítači, většinou ale herec bude pracovat uprostřed rekvizit, už proto, že chceme, aby vztah k nim působil přirozeně. Přitom je třeba brát v potaz nejen velikost pozadí a detailů, ale také třeba křehkost materiálů, z nichž budou velké rekvizity vyrobené.“ Podzimní natáčení bude tedy pro všechny ještě velké dobrodružství. Prostory pro něj poskytnou studia České televize, kde je profesionální zázemí, ale také jeden velký ateliér, kde se vše bude teprve rodit.

Do finále

Je obdivuhodné, že se produkci podařilo na tak náročný projekt v českých poměrech dát dohromady finance. Vždyť jen jedna minuta obrazové trikové postprodukce vyjde na milion korun. „Zdá se, že se nám partnery podařilo zaujmout právě tím, že projekt se zcela vymyká běžně natáčeným filmům u nás. Zlákal je ale i silný dobrodružný příběh pro celou rodinu, napsaný pro vnímavého diváka kdekoliv na světě,“ zhodnocuje Tomáš Krejčí nelehkou etapu získávání peněz. Tak se podařilo ke spolupráci přizvat nejen fond kinematografie a Českou i Slovenskou televizi, ale i několik dalších koproducentů, mimo jiné z Polska. Také díky účasti amerických hereček Tami Stronachové a Maysu Tarpové má o distribuci v USA předběžně zájem Walt Disney Pictures. Než se příběh dvou dětí, které k sobě postupně hledají cestu, aby svým spojením zachránily planetu Aporver před zkázou, rozletí do světa, ještě si chvíli počkáme. Premiéra je naplánována na prosinec 2011, takže tvůrce čeká ještě víc než rok náročné a pro ně často i stále objevné práce. Tomáš Krejčí už má ale v plánu další neméně rozsáhlé projekty – v příštím roce chce realizovat adaptaci legendárního komiksu z ABC Kruanova dobrodružství. Poté se spolu s režisérkou Agnieszkou Hollandovou odhodlal ztéct vrcholek, o kterém snil už nejeden filmař – natočit film podle Čapkovy Války s mloky.

Připravila: Gabriela Koulová, foto: autorka a Actor's Runway Agency
Převzato z časopisu ČT+