Úvod » Věda a umění » Sleduj píp

8. 6. 2012

Sleduj píp

Umělci se rádi přirovnávají k vědcům. Odvolávají se přitom na skutečnost, že také podrobně zkoumají určité jevy a vztahy, hledají nové cesty, experimentují. Vědci se ovšem do podobného srovnání obvykle moc nehrnou … Ideou výstavy ve Školské 28 Trace the tweet bylo prozkoumat, do jaké míry se mohou věda a umění spojovat ve smyslu vzájemného obohacení. Vědkyně a umělkyně začaly ptáky, a tedy prvky létání, střetávání, shromažďování …

Umělci se rádi přirovnávají k vědcům. Odvolávají se přitom na skutečnost, že také podrobně zkoumají určité jevy a vztahy, hledají nové cesty, experimentují. Vědci se ovšem do podobného srovnání obvykle moc nehrnou …

Gertrude Moser Wagner, umělkyně a kurátorka, Rakousko: Ideou této výstavy bylo prozkoumat, do jaké míry se mohou věda a umění spojovat ve smyslu vzájemného obohacení. Začaly jsme s ptáky ve smyslu prvků létání, střetávání, shromažďování …

V komunikačním prostoru ve Školské 28 na výstavě Trace the tweet, neboli Sleduj píp, můžeme zjistit, jak se vědkyně a umělkyně inspirovaly ptáky – ve smyslu etologickém i abstraktním. Srovnávaly obecné vztahy mezi znakem, prostředím a podstatou smyslového vnímání.

Mirica Radojčič, matematička a umělkyně, Srbsko: Matematiku jsem vystudovala kvůli umění, protože jsem se chtěla věnovat intelektuálnímu umění. Pak jsem začala zkoumat umění prostřednictvím matematických principů.

K zájmu o ptáky přivedla Miricu holubice, která jednoho dne vyčerpaně usedla na její okno. Mirica jí dala napít a pak ji vyfotila. Řekla si totiž, že holubice může být duch Nikoly Tesly, geniálního vynálezce, který objevil střídavý proud i bezdrátový přenos energie, ale lidé ho zklamali a na konci života komunikoval už jen s holuby.

Mirica Radojčič, matematička a umělkyně, Srbsko: A tak jsem začala přemýšlet o létání, z věcného i z matematického hlediska. Začala jsem zkoumat létání jako algoritmus. Nerada věci komplikuji, radši je objasňuji… Jediné, co mě uspokojilo, byla tahle dvě křídla. Jistěže jsem mohla zkonstruovat 3D ptáky, ale já radši věci zjednodušuji.

Autorka další instalace se zabývá fyzikou, ale má i doktorát z neurofyziologie. Svou dizertaci psala na téma Využití algoritmických vzorců při zkoumání procesů v mozku. Ve svých instalacích zkoumá podobnost vzorců komunikace v umění a v přírodních vědách.

Claudia Mongini, vědkyně a umělkyně, Rakousko: Co je vlastně základem umělecké tvorby? Je to způsob, jak komponovat různé elementy – nápady, myšlenky, pocity.

Pomocí uměleckého postupu lze podle Claudie nacházet nové způsoby řešení vědeckých problémů. Tam, kde vědecký výzkum ustrne, lze uchopit téma umělecky, a výsledek pak promítnout zpět do vědy.

Claudia Mongini, vědkyně a umělkyně, Rakousko: Obě tyto stránky poznávání souvisí … Protože jsem neurofyzioložka, vím, že materiální podstatu mají i všechny naše pocity a myšlenky.

Podobně uvažuje i Claudiina kolegyně a přítelkyně z Nizozemí Sher Doruff. Na těchto devíti listech je rekonstruován filozofický rozhovor tří lidí u kuchyňského stolu. V koláži autorka uchopuje, spojuje a zkoumá filozofická témata způsobem, jaký mluvený či psaný jazyk nemá k dispozici.

Claudia Mongini, vědkyně a umělkyně, Rakousko: V okamžiku, kdy rekonstruuje rozhovor nebo filozofický text pomocí umělecké formy, skrze tvořivou zkušenost, vidí text jinak, prožívá ho jinak. Není to o tom, jak moc se teorie vztahuje k umění, ale o tom, jak umělecká zkušenost ovlivňuje teoretickou, a naopak.

Převádět vědeckou teorii do umění a naopak znamená především revidovat své myšlenkové stereotypy a objevovat nové cesty.

Linda Čihařová, umělkyně, Česká republika: Otázka je, jestli se vědci můžou inspirovat uměleckou kreativitou, to nedokážu posoudit, protože nejsem vědec. Za sebe můžu říct, že vždycky jsem si četla v různých výzkumech a inspirovala jsem se pro moji práci.

Linda zjistila, jakým způsobem se ptáci chovají při migraci. Dozvěděla se, že se ve vedení střídají, a když jeden z nich už nemůže, oddělí se z hejna doprovod, který unaveného přivede na zem, a později ho zase doprovodí zpět k hejnu.

Linda Čihařová, umělkyně, Česká republika: To mě inspirovalo proto, jak by mohly fungovat třeba lidský společenství – je to možná utopie, možná by to nefungovalo, je to taková moje vize, co by se stalo, kdyby – a tady to moje hejno, který tady mám, jsou právě poloptáci – pololidi.

V 19. století v opatství svatého Lamberta mnich Blasius vycpával ptáky. Gertruda o nich natočila film, který plánuje využít při výzkumu ptáků v dané lokalitě. Součástí dalšího filmu je záznam ornitologů kroužkujících ptáky, než se vydají do dalekých krajů. Instalace složená z videa a zrcadlových anagramů se zabývá okamžikem před cestou, impulsem k pohybu.

Gertrude Moser Wagner, umělkyně a kurátorka, Rakousko: Já se o ptáky zajímám už dva roky. Tehdy jsem potkala na ostrově v Jižní Itálii ornitology. Je to ostrov, kde ptáci odpočívají, když letí z Evropy do Afriky nebo zpět. Ten ostrov dřív sloužil také jako vyhnanství Altiera Spinelliho, antifašisty, který svým způsobem objevil myšlenku spojené Evropy. Takže pro mě to spojuje dvě důležité věci: migraci ptáků a migraci lidí.

I když se dámy vydaly po stopách pípání velice rozličnými způsoby, zdá se, že nám každá po svém nabídly syntézu mezi dvěma odlišnými způsoby myšlení, mezi uměním a vědou.

Bára Kopecká

Vstoupit do diskuse

komentářů: 0

Zajímavé odkazy

Nejsledovanější