Úvod » Věda a umění » NanoPOLIS

9. 12. 2011

NanoPOLIS

„Tam dole je spousta místa“, prohlásil na konci 50. let americký fyzik Richard Feynman. Příroda přece staví na úrovni atomů a molekul, v měřítku nanometrů. Proč by to stejně neměli dělat i lidé? V poslední době se jeho vize pomalu stává skutečností a svět miliardtin metru pro oko neviditelný signalizuje vzrušující změny ve všech oblastech, technikou počínaje a medicínou zdaleka nekonče. Svět v nanoměřítku se stal inspirací také pro pořadatele festivalu Nanopolis, který je součástí mezinárodní studentské soutěže s názvem Ponoření do světa vědy skrze umění. Mládež od jedenácti do osmnácti let má pomocí umění vyjádřit fyzikální a chemické procesy nanosvěta. Nyní Uskupení Tesla oslovilo vybrané umělce, aby vytvořili příklady prací inspirovaných nanosvětem.

„Tam dole je spousta místa“, prohlásil na konci 50. let americký fyzik Richard Feynman. Příroda přece staví na úrovni atomů a molekul, v měřítku nanometrů. Proč by to stejně neměli dělat i lidé? V poslední době se jeho vize pomalu stává skutečností a svět miliardtin metru pro oko neviditelný signalizuje vzrušující změny ve všech oblastech, technikou počínaje a medicínou zdaleka nekonče.

Svět v nanoměřítku se stal inspirací také pro pořadatele festivalu Nanopolis, který je součástí mezinárodní studentské soutěže s názvem Ponoření do světa vědy skrze umění. Mládež od jedenácti do osmnácti let má pomocí umění vyjádřit fyzikální a chemické procesy nanosvěta.

Alexandra Prokopová, kurátorka: Nechci říct, že by měli studenti zapomenout na vzorečky, ale vzorečky si vygooglujete. Oni když budou rozumět pohledu komplexnímu, jak to funguje, jak ty atomy mezi sebou přirozeně reagují, a kde to i v tom praktickým světě každodenního života najdou, tak v tomhle kontextu si to vždycky líp zapamatují, určitě.

Uskupení Tesla, které má na starost českou část soutěže, se spojováním vědy a umění zabývá už osm let. Na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice pořádají dlouhodobou výstavu umění inspirovaného vědou. Vědci a umělci tu společně hledají srozumitelný jazyk. Estetika, mystifikace a hravost se stávají návodem, jak ukázat současnou vědu na přednáškách ve škole i na vědeckých konferencích. Nyní Uskupení Tesla oslovilo vybrané umělce, aby vytvořili příklady prací inspirovaných nanosvětem.

Alexandra Prokopová, kurátorka: Někteří autoři byli schopni vytvořit návody – jak o tom přemýšlí, jaké postupy volili, jaké materiály volili, takže to je, jakoby ten umělec byl v roli pedagoga fyziky a chemie.

Během série workshopů na pardubické univerzitě studentky zkoušely techniku elektrospiningu. Elektrické zvlákňování je známé nejméně sto let, avšak dlouho se nezdálo, že by bylo k něčemu užitečné. Nejprve bylo potřeba vyvinout techniku umožňující nanosvět pozorovat a analyzovat. Na tomto kolovrátku se tká nanovlákno. Polymerová vrstva osciluje mezi kladným a záporným nábojem a tvoří tenounká vlákna – na papírku, prstu, nebo jakémkoli jiném objektu.

Inspirací může být i struktura jednotlivých molekul.

Lucie Farářová, umělkyně: V mém případě hrála velkou roli náhoda, jednak to, že jsem v té době vychovávala svoje děti, který byly úplně malinkaté, takže jsem se setkávala s hračkami a potkalo se to náhodou s tím, že jsem měla možnost se seznámit s nanotechnologiemi, měla jsem možnost vidět, jak vypadá cluster a přišel ke mně tak nějak sám od sebe nápad, že bych mohla převést cluster z 2D do 3D objektu. A prošel tudy jeden vědec, který řekl, že je to geniální model struktury, že naprosto odpovídá realitě, protože molekuly mají taková chapadélka.

Výtvarník Pavel Kopřiva pracoval s estetikou mikroskopových obrazů. Na těchto fotografiích je semeno lilie opředené nanovlákny. Podobně se dnes v lékařství používají nanostruktury – jako konstrukce, na nichž se pěstují kmenové buňky, aby vytvořily novou tkáň správného tvaru, nepropouštějící škodlivé látky.

Alexandra Prokopová, kurátorka: Umělci se hodně inspirují novými technologiemi, ale bývá to hodně v oblasti matematického softwaru, čili nových médií, kdežto my chceme uchopit jedno i druhé a chceme zůstat v této oblasti zakotvení ve hmotě. Ty chemické nelineární systémy jsou vlastně všude kolem nás.

Mikroskopické obrazy nanosvěta využila také výtvarnice Linda Čihařová. Náhodné objevování povědomých tvarů ji inspirovalo k boudníkovskému hledání konkrétního obrazu v abstrakci. Vytvořila program, jehož pomocí si divák může skryté obrazy sám objevovat.

Alexandra Prokopová, kurátorka: Liška asi, tady měla ptáka, takže si takhle objevujete její fantazii.

Na Nové scéně Národního divadla v Praze právě probíhá další část festivalu Nanopolis. Instalace Pavla Korunky vychází z poznatku, že ze součtu tří základních barev, červené, modré a zelené, vzniká bílá. V tomto případě se světlo tří barevných sloupů sčítá u paty schodiště.

Světelná instalace Jakuba Nepraše Louka připomíná schémata chemické nebo molekulární soustavy. Každý kámen představuje neprůhledný filtr, transformátor, který přijímá symbolické hodnoty, přetváří je, a posílá svému sousedovi v pozměněné podobě. Z pohledu vědce lze instalaci vnímat jako nekonečný pohyb atomů kolem místa dynamické rovnováhy ve struktuře molekul, jejich vzájemné vztahy a interakce. Prostě nanoprostor.

Alexandra Prokopová, kurátorka: Je to prostor, který v reálném životě nevidíme, kam se můžeme podívat jenom skrze přístroje, proto i ta podesta je instalovaná tak, že koukáte přes různá kukátka, my ten svět odhalujeme přes ty mikroskopy atomárních sil a podobně.

V mezipatře můžeme nahlédnout do různých stránek nanosvěta. Najdeme tu mapy, fantazie, skryté světy, exploze i manuály. Jan Smetana například dodal praktický návod, jak vyrobit západ slunce. Na monitoru vidíme záznam jeho přemýšlení o problému, od průvodce anatomií oka až po vyřezávání koleček. Jeho kolega Ladislav Plíhal zase pracoval s výbušninami.

Ladislav Plíhal, umělec: Práce, kterou zde vystavuji, má původ v mé diplomové práci, kde jsem se zabýval výbuchy, střetem energií, které se navzájem ovlivňují a vytvářejí nové struktury. Zajímalo mě, jak to funguje v tom materiálu, v oceli, a náhodou jsem zjistil, že přitom vznikají nanočástice.

Návštěvník Nové scény cestou po schodech míjí výjevy z nanosvěta. Litevská umělkyně Bartkevičiuté využívá organických barviv a pigmentů, které absorbují UV záření a vyzařují světlo ve viditelné části spektra. Výsledkem je zářící kaskáda fotochemických reakcí, které otevírají nové rozměry prostoru opticky aktivních molekul.

Kompozice Czech Nano Family obsahuje skrytou informaci holografické mikročástice, připodobnitelnou ke kódu DNA lidského organismu.

Linda Čihařová, umělkyně: To se jmenuje krajina obecná a je to inspirované nejnovější technologií AFM, což je skenování povrchu v mikroskopickém a nanoměřítku, ovšem trojrozměrné. Pro mě je důležitý, aby se setřelo to měřítko, aby si lidi uvědomili, že ty formy se objevují od nejmenšího měřítka do největšího a systémy se opakují.

Tyto objekty jsou vytvořené pomocí elektrospiningu, onoho elektropředení, které zkoušely studentky v Pardubicích, a které jako první na světě dovedl k funkční dokonalosti český vědec profesor Jirsák z Technické univerzity v Liberci.

Výtvarník Jan Nálepa inspirován návštěvou synchrotronu v Grenoblu pracuje s estetizací vědeckých dat. Světlem vytvářená iluze tvaru, hmoty a prostoru simuluje halucinační stavy člověka napadeného virem ptačí chřipky.

Jan Nálepa, umělec: Ten tvar vychází z molekul a uskupení atomů, proto to má takový blobový tvar nebo takovou atomární strukturu.

Druhé video Jana Nálepy Imprint se zabývá tématem fosilifikace a mumifikace, zobrazuje fiktivní procesy, jimiž živočich projde od chvíle, kdy ho zastihne smrt, do okamžiku, kdy je objeven lidmi, kteří ho podrobí vědeckému zkoumání.

Ke znázornění principů nanosvěta lze ale použít i klasické výtvarné techniky. 1 bit Jaroslava Jebavého je kolečko vysekané z autorových starých katalogů, kreseb a ilustrací. Nanosvět lze také pojmout jako dobrodružný Nanokomiks.

Na Nové scéně se odehrálo i chemické divadlo.

Hlas z jeviště: A vidíme, že zatím jsme v termální rovnováze, s molekulami se nic špatného se neděje. Ale zkusme teď posvítit modrým světlem. Jedna z molekul chlóru se roztrhne a může způsobovat další reakce. Teď se dívejte, co se děje. Vodíky už jsou rozpojené, všimněte si vždy jenom jedné volné valence.

Alexandr Prokop, odborný poradce: Představení je samo o sobě unikátní fúzí tance, hudby a chemicko-fyzikálních experimentů. Má tři části, a v té první přicházejí na scénu chemici, a vlastně divákům zprostředkovávají to, co chemik vidí v baru. To, jak molekuly dokážou generovat světlo, jak ho dokážou uchovávat a také jak chemické reakce můžeme světlem iniciovat.

Hlas z jeviště: Ani jednou žádný umělec neprezentoval na prknech tohoto divadla Schrödingerovu rovnici. Nějakým způsobem se snažíme vyřešit Schrödingerovu rovnici. To je jednoduché i na divadle. A už nám to počítá…

Člověk se odedávna snaží přírodě nahlížet do karet. Jenže s nanotechnologií získává způsob, jak ovlivňovat nejen její děje, ale i stavební prvky. Veškerá budoucnost lidstva tak nejspíš tkví ve světě deset na mínus devátou.

Linda Čihařová, umělkyně: Já si myslím, že budoucnost je úplně všude, nejenom v nanosvětě, ale i v makrosvětě, a že opravdu všude kolem nás se děje spousta věcí a to nano je jenom další rozměr, který nám umožňuje vidět něco, co jsme předtím vidět nemohli, a těch rozměrů je v podstatě mnohem víc, je to taková ochutnávka toho, co nás čeká.

Revoluce nanotechnologií, které nám umožní ovládat nejen svět, ale i nás samé, pomocí maličkatých zařízení, které se potenciálně dokážou samy rozmnožovat a přeměňovat, zcela jistě ovlivní nejen praktickou stránku života, ale i filozofii. Je lidský organismus ovládaný nanostroji stále ještě člověk? V příštích sto letech uvidíme… Nezbývá než soutěžícím studentům – i zbytku lidstva – popřát příjemnou jízdu.

Bára Kopecká

Vstoupit do diskuse

komentářů: 0

Zajímavé odkazy

Nejsledovanější