Úvod » Věda a umění » Hra na data

17. 6. 2011

Hra na data

Víme, že data lze zaznamenávat, mazat, formátovat, kopírovat, vizualizovat. Lze však zajít ještě dál – začít si s daty hrát. A dokonce hrát na data – třeba na ta, která jsou ukrytá v uniformách. Tradiční vzhled kamufláží americké armády totiž nedávno vystřídal digitální vzor založený na fraktálech. Nový typ hudebního nástroje pracuje i s jinými zdroji zvuku, jako je hluk, či elektromagnetický smog. Jak je vidět, data nejsou jen nuly a jedničky ve světě počítačů… A naše budoucnost, která se rýsuje ve znamení dalšího nárůstu dat, nemusí být tak úplně nudná – stačí nevzdat se hravosti a fantazie a použít je jako nový materiál k tvorbě.

Víme, že data se dají zaznamenávat, mazat, formátovat, kopírovat, vizualizovat. Lze však zajít ještě dál – začít si s daty hrát. A dokonce hrát na data – třeba na ta ukrytá v uniformách.

Pavel Kopřiva, umělec, ČR: Uvědomil jsem si, že ten vzor kromě dokonalých kamuflážních vlastností, který považuje armáda za přednost, tak jsem si uvědomil, že je to vlastně digitální partitura.

Tradiční vzhled kamufláží americké armády nedávno vystřídal digitální vzor založený na fraktálních rovnicích. Rozpixelované obrazce s absencí černé jsou asi posledním předstupněm nově vyvíjené uniformy – displeje, neviditelného pláště.

Pavel Kopřiva, umělec, ČR: Protože jsem využil senzor, můžu demonstrovat, že zvuková část se v tom nachází. Každé barvě odpovídá tón, který sejme senzor a vygeneruje se zvuková jednotka. Prostě je to věc využitelná zvukově, takže by se to dalo dotlačit dál, k hraní přes čtyři figuríny s různými vzory, a partitury by se daly teoreticky kombinovat.

Zvuk americké uniformy se jednoduše, pomocí drátu nebo internetu, může stát součástí dalšího projektu.

Achilleas Kentonis, fyzik a umělec, Kypr: Představuji nový typ hudebního nástroje, který nepracuje jenom s hudbou, ale i s jinými zdroji zvuku, jako je hluk, elektromagnetický smog, a další věci, které nás obklopují – to vše je součástí hudby.

Program umožňuje navolit jiný žánr hudby a připojovat další zdroje.

Achilleas Kentonis, fyzik a umělec, Kypr: Můžu mít někoho v Londýně, kdo poskytne jiný druh zvuku – třeba bude nahrávat zvuk ulice a posílat to přes internet sem, a já to můžu použít při performanci.

Všichni jsme asi někdy zažili strašlivé zvuky vyluzované amatérem na hudební nástroj. Tento vynález ale umožňuje hrát každému jako virtuóz.

Achilleas Kentonis, fyzik a umělec, Kypr: Je to intuitivní hraní, což je krásné, cítíte se dobře, když hrajete, a ostatní se cítí dobře, když to poslouchají.

Achilleas Kentonis je fyzik zabývající se elektromagnetickým zářením a než se začal věnovat umění, pracoval pro NASA.

Achilleas Kentonis, fyzik a umělec, Kypr: Ve vědě máte svobodu jen na nejnižším stupni. V umění máte svobodu ve všech stupních. A tak praktikuji oboje. V umění i ve vědě je spousta prostoru ke zkoumání světa, který se nám denně vyvíjí před očima.

Elektromagnetické záření nás provází na každém kroku. Vysílače, televize, mobily, počítače, elektrické i bezdrátové sítě – to vše generuje všudypřítomný elektrosmog, o jehož škodlivosti se nyní vedou sáhodlouhé debaty.

Vojtěch Kálecký, student umění a designu, ČR: Monitor počítačový vyzařuje spoustu záření. Dozadu radioaktivní, takže je nebezpečný v kancelářích mít monitor zády ke kolegům, a taky vyzařuje FM záření. Takže tady mám obyčejné rádio, které zapneme, tady jsem nainstaloval stupnici z piana.

Jednotlivá tlačítka vyvolávají obraz s určitým počtem pruhů, monitor vyšle FM záření, rádio přijme signál a zahraje tón.

Vojtěch Kálecký, student umění a designu, ČR: Spousta lidí myslelo, že hraje ta bedna, až když dali pryč rádio, zjistili, že to nic nedělá. Třeba zmáčknu céčko a tady teď obrazem letí zvuk, což je takový paradox, že hrajeme na obraz.

S daty můžeme také hrát si na něco. Projekt Underground City 3D umožňuje zahrát si na horníka a pomocí lucerny a kladiva se pohybovat v paralelní struktuře chodeb, zkonstruovaných podle skutečných dat z laserových měření bývalých dolů v chorvatském Labinu.

Bloudit se dá i v labyrintu The Maze, jako stvořeném pro lidi posedlé kontrolou. Zatímco jeden hráč bloudí, druhý ho úmyslně mate a manipuluje.

Javier Lloret, multimediální tvůrce, Španělsko: Tohle je herní instalace pro dva hráče. Jeden hráč používá tuhle dotykovou plochu. Tady má zdi, kterými určuje prostor bludiště, a druhý hráč má určitý čas k tomu, aby se dostal ven. Designér bludiště přitom může v reálném čase bludiště měnit, takže je to soutěž v prostoru a čase.

Hrát si lze i na stopaře – například s projektem Dead Drops, který vybízí účastníky, aby na různá místa instalovali flashky se svými daty a naopak hledali a stahovali data zanechaná ostatními. Ale i seriózní výzkum se může stát hrou, pokud zapojíme fantazii. Skupina Open Sailing Community zkoumá možnosti života na moři.

Andrej Boleslavský, kurátor výstavy, ČR: Je to vlastně projekt, který se rozvinul od záměru udělat komunitu lidí na moři, kterou by tvořily objekty, plavidla, mohli by tam vytvářet aktivity.

Tento projekt řeší praktické problémy, například konstrukci ideálního plavidla pro čištění ropné skvrny. Co kdyby tažná loď plula jako zvířata s flexibilním čumákem a nikdy neztratila vítr? Co když se kormidlo umístí dopředu? Instalace vybízí k zamyšlení nad tím, jak málo lidstvo investuje do zkoumání oceánů, ačkoli právě ony tvoří většinu povrchu planety.

Andrej Boleslavský, kurátor výstavy, ČR: Projekt začal žít vlastním životem jako většina opensourceových projektů, začal se víc zaměřovat na ekologické aspekty život v moři a ekosystému oceánů.

Každý se může zúčastnit práce v týmu, jehož skupiny se zaobírají rozmanitými problémy života na moři – od speciální architektury reagující na změny podmínek jako superorganismus, přes energii čerpanou z vln, až po receptář mořských pokrmů.

Andrej Boleslavský, kurátor výstavy, ČR: Ta vlastnost open sourcových projektů je ta, že všechna data potřebná k vytváření řešení jsou zdarma, tím pádem každý, kdo chce, je může rozvíjet, dokumentovat. A zároveň je krásné na tom to, že open source projekty začnou žít vlastním životem a nezanikají, když se jim autor přestane věnovat.

Jak je vidět, data nejsou jen nuly a jedničky ve světě počítačů. A naše budoucnost, která se rýsuje ve znamení dalšího nárůstu dat, nemusí být tak úplně nudná – stačí nevzdat se hravosti a fantazie a použít data jako nový materiál k tvorbě.

Bára Kopecká

Vstoupit do diskuse

komentářů: 0

Zajímavé odkazy

Nejsledovanější