Úvod » Michaelovy experimenty » Příběh života

Příběh života

Přidat do mého PORTu

11. 5. 2012

Příběh života

Tentokrát budeme s Michaelem vyprávět nekonečný příběh, který provázel vývoj života celými věky. Příběh biologických pochodů, které život zajišťovaly a řídily miliony let. Vývoj v přírodě dnes nejen pozorujeme, ale také mu i rozumíme a umíme s ním pracovat a rozhodovat o něm. Otázka však zůstává: Jsme způsobilými správci své nabyté schopnosti?

Budeme vám vyprávět nekonečný příběh, který provázel vývoj života celými věky. Příběh biologických pochodů, které život zajišťovaly a řídily miliony let. Vývoj v přírodě dnes nejen pozorujeme, ale také mu začínáme lépe rozumět a učíme se s ním pracovat a ovlivňovat jej. Přesto zůstává otázka: Umíme své nabyté vědomosti správně využívat?

Malá modravá tečka v Galaxii. Naše planeta. Náš domov. Země poskytuje ochranu a útočiště živým tvorům po více než tři a půl miliardy let. Ne vždy bylo toto soužití oboustranně prospěšné.

Michael: Během své historie naši planetu postihlo mnoho katastrof.

Patřily k nim i dopady obrovských meteoritů, které vytvořily devastující tsunami a vyvrhly obrovské masy hornin do atmosféry. Zabránily tím průniku slunečních paprsků a způsobily období temnoty, mrazu a globálního vymírání. Ledovce pustošily celé kontinenty, přehradily řeky a na dlouhou dobu ukryly vše živé.

Michael: Ale přes tato katastrofická vymírání jsem tu já, jste tu i vy. Naše DNA, naše dědičná informace, přežila.

Jak je to možné? Co pomohlo překonat těžká období? Tento muž, Charles Darwin, v polovině 19. století po letech pečlivého a důsledného vědeckého zkoumání na tyto otázky poskytl odpověď. Nazval ji evolucí.

Michael: Výhodné vlastnosti a rysy každého jedince vítězí díky přírodnímu výběru a pak se rozvíjejí, aby se mohly přizpůsobit změnám prostředí.

Ve stejném období objevil v Brně přesné evoluční pochody mnich Gregor Mendel. Jeho pečlivé pokusy s křížením hrachu odhalily pravidla, jak se vlastnosti rostlin přenášejí z generace na generaci.

Jsme o sto let později v anglickém městě Cambridge. Dva mladí vědci ze zdejší slavné univerzity, James Watson a Francis Crick, tu v polovině dvacátého století na základě měření svých kolegů navrhli stavbu molekuly, která nese biochemickou informaci o vlastnostech všech živých organismů: DNA.

Avšak už tisíce let před Mendelem, Darwinem i Watsonem a Crickem jsme my, lidé, začali s těmito důležitými pochody přenášejícími dědičné rysy experimentovat. A tohle je výsledek.

Všichni tito nádherní psi, nejrůznějšího vzhledu, odlišných charakterů a povah jsou dílem našich zásahů do vývoje jediného zvířete – vlka! Dnes už existuje 327 různých plemen psů. „Nejlepšího přítele člověka“ jsme vytvořili urychlením evoluce díky cílenému křížení a výběru jedinců s vhodnými vlastnostmi.

Michael: Tato lidská činnost se však neomezila jen na psy. Víme to například díky Bibli. Tam se v knize Geneze popisuje, jak Jakob selektivně množil ovce.

Ale možná nejdůležitější před deseti tisíci lety bylo, že člověk – zemědělec začal selektivní křížení uplatňovat na plodiny a rostliny, které nás živí a šatí.

Michael: Přijel jsem do jedné z kolébek počátku lidstva, do Jižní Afriky, abych to tu prozkoumal.

Od dob prvních zemědělců začali lidé vybírat tu nejlepší a nejzdravější setbu, která také poskytovala nejvyšší výnos, aby ji zaseli v dalším ročním období. Výsledky přinesly lidstvu nepředstavitelný prospěch.

Michael: Vezměme jako příklad vývoj kukuřice.

Staří předchůdci kukuřice určitě nevypadali jako dnes. Byli mnohem menší. Také více podléhali nemocem a škůdcům.

Michael: Výběrové křížení, které prováděli desítky generací zemědělců po tisíce let, vedlo k tomuto dnešnímu kukuřičnému klasu.

Člověk se svými potřebami vstoupil jako významný faktor do přírodního výběru. Vznikly nové druhy se spolehlivými vyššími výnosy i lepší kvalitou. Zvyšující se zásoby potravin podpořily rozvoj lidské populace. Tento postup pokračuje i dnes. Jeden rozdíl tu však je.

Michael: O tom, jak biochemie evoluce funguje, víme mnohem víc! Jsme moudřejší a dnešní metody to odrážejí. Nyní umíme evoluci směrovat cíleně.

Nemusíme čekat, až se žádoucí vlastnosti vyskytnout náhodou. Můžeme si je v přírodě vybírat a do plodin přenášet. Jak? Pomocí genetických modifikací.

Michael Londesborough, Vladimír Kunz

Vstoupit do diskuse

komentářů: 0

Zajímavé odkazy

Nejsledovanější