Úvod » Impact – ze zahraničí » Robotické dítě

Robotické dítě

Přidat do mého PORTu

23. 5. 2009

Robotické dítě

Hluboko uvnitř laboratoře v severní Itálii přichází k životu zvláštní stroj – iCub, tedy výzkumný robot, který se jednou bude učit stejně jako dítě. Robot používá signály přicházející z kamer a zpracovává je tak, aby ve svém okolí zachytil zajímavé věci. Robot je výsledkem multidisciplinárního evropského projektu zvaného RobotCub. Spojuje odborníky na neurovědy, psychologii a robotiku, aby mohli postavit to, čemu se říká „humanoidní kognitivní systém“. Nyní začínají od jednodušší inteligence, ale časem dají robotu schopnost zlepšovat se a vyvíjet.

Hluboko uvnitř laboratoře v severní Itálii přichází k životu poměrné zvláštní stroj. Toto je výzkumný robot, který se jednou bude učit jako dítě.

prof. Giorgio Metta, Italský technologický institut: Toto robotické batole je výsledkem naší tříleté práce. Odlišuje se od běžně dostupných robotů, protože má ruce, které mohou obratně uchopit předmět, umí nezávisle pohybovat očima a hlavou, má zrak, sluch, hmat a centrum rovnováhy. Časem by mělo umět lézt po čtyřech, nebo se posadit.

Vzhled robota odpovídá dvouletému dítěti. Konstruktéři totiž chtějí do detailu napodobit mysl a tělo dítěte i jeho způsob učení. Duševní procesy jsou silně provázány s vlastnostmi těla.

prof. Giorgio Metta, Italský technologický institut: Právě zkoušíme část programu, který nazýváme „systém pozornosti“. To znamená, že robot používá signály přicházející z kamer a zpracovává obrázky tak, aby ve svém okolí zjistil předměty, které by mohly být zajímavé.

A zajímavými předměty jsou obličeje, nebo ruce, nebo obzvláště jasné a barevné věci. Robot se pak pohybuje ve směru některého z těchto podnětů. Stroji tedy byly dány vysoce důmyslné ruce, oči a horní část těla. Je to jasné – aby se mohl učit jako člověk, musí také tak vypadat.

Robotek je výsledkem multidisciplinárního evropského projektu zvaného RobotCub. Spojuje odborníky na neurovědy, psychologii a robotiku, kteří zkoumají (02 12) inteligenci a na základě svého výzkumu chtějí postavit to, čemu se říká „humanoidní kognitivní systém“.

Lidská inteligence a většina věcí, které děláme, nezávisí jen na vrozené duševní činnosti, ale naše duševní schopnosti jsme také postupně získali vzájemným působením světa i lidí, se kterými se denně stýkáme.

prof. Giorgio Metta, Italský technologický institut: Chceme vyvinout inteligenci dospělého, ale i když víme, že je to možné, víme také, že je to velmi složité. Proto začínáme od jednodušší inteligence, jakou má právě dítě, a chceme robotu poskytnout schopnost zlepšovat se a vyvíjet. Robot se bude lépe umět adaptovat na nové situace, bude se učit řešit problémy stejně, jako se to učí děti.

Historické švédské univerzitní město Uppsala je sídlem odborníků na dětskou psychologii.

prof. Claes von Hofsten, psycholog, Univerzita v Uppsale: Mojí úlohou je sestavit to, čemu se říká „kognitivní cestovní mapa“, tedy jaké poznávací schopnosti by měl mít robot vestavěny a jaké by měl postupně vyvinout.

Aby bylo možné zhodnotit vývoj pozornosti, vnímání a uvažování u dětí, musíte se zeptat profesionálů – v tomto případě šestiměsíčního Eliase. V tomto pokusu zelená tečka ukazuje, jak oči batolete sledují ženu na obrazovce, která jí banán.

prof. Claes von Hofsten, psycholog, Univerzita v Uppsale: Robot by měl také umět zaměřit pozornost tak, že se bude dívat a sledovat předměty, které se v jeho okolí pohybují, stejně jako to dělají děti ve velmi raném věku.

Šestiměsíční Måns již robota předčil v tom, do jaké míry si je vědom svého okolí. V tomto experimentu se učí chytat hračku, která se pohybuje před ním. Jeho chování znázorňuje klíčové sdělení – aby se robot vyvíjel jako dítě, musíumět předvídat.

prof. Claes von Hofsten, psycholog, Univerzita v Uppsale: Ve skutečném světě nemůžete vždy přikázat, kdy a jaký děj má nastat, probíhají nezávisle na nás, takže potřebujeme předvídat, kdy a kde nastanou. Prostě musíte být ve správný čas na správném místě – musíte se s ději synchronizovat.

Pokud vědci chtějí sestrojit funkční a všestranně přizpůsobivé roboty, musí je naučit totéž.

prof. Giorgio Metta, Italský technologický institut: Momentálně zůstávají problémem dvě věci. První je umělé vidění, tedy schopnost vidět a rozumět tomu, co se v mém okolí nachází. Druhým problémem je umět se učit ze svých chyb.

Tento robot bude sloužit jako nástroj výzkumu. Jedná se o běžnou platformu se softwarem z otevřených zdrojů. Konstruktéři už mají zakázky na devatenáct takovýchto robotů, které dodají výzkumným institucím po celé Evropě.

Giulio Sandini, ředitel výzkumu, Italský technologický institut: Myšlenka objevování funkcí věcí tak, že je stavíme, určitě není nová. Začala již v éře Leonarda da Vinci a pokračuje dodnes.

Konstrukce lepšího robota bude možná, když lépe porozumíme nám samotným. Pokud uspějeme ve stavbě modelu našich vlastních myslí, pak budeme vědět, jak sestrojit mysl umělou. A naopak. Jakmile se podaří sestavit „myslícího“ robota, lépe porozumíme i sobě.

Šárka Speváková

Vstoupit do diskuse

komentářů: 0

Zajímavé odkazy

Nejsledovanější