Úvod » Energetika » Pohrávání s energií

Pohrávání s energií

Přidat do mého PORTu

10. 2. 2010

Pohrávání s energií

Teplo a chlad, pocity a šálení smyslů. Nejen my laici, ale i velká část odborníků prožívá fascinaci prostorem, povrchem i světlem – jak je to u architektury obvyklé. Především však půjde o fascinaci hry s energií. Se zasvěceným průvodcem Ing. Janem Žemličkou pronikneme pod fasádu nové budovy Národní technické knihovny v Praze Dejvicích. Budeme sledovat mistrné využívání moderních postupů, které dokážou využít našich pocitů a nálad k tomu, aby uspořily stále dražší energii. Autoři a realizátoři nové knihovny jako u první budovy na světě použili systém aktivace betonového jádra v kombinaci s oboustranně předepnutou stropní deskou. Podíváme se zblízka, jak taková mistrovská architektura a stavba vypadá a žije.

Budova za 2,25 miliardy korun, která pojme více než 1,5 miliónů knih, obdržela Cenu Klubu za starou Prahu pro nejlepší novostavbu v historickém prostředí. Ředitelem NTK je Martin Svoboda. V knihovně je na rozdíl od Klementina dostatek místa. Je zde desetkrát více prostoru pro studium, 29 individuálních studoven, 18 týmových studoven a celý knihovní fond se samoobslužně vypůjčí i vrátí. Není potřeba čekat ve frontě, automat vše roztřídí a udržuje i pořádek na poličkách. Studenti si pak knihu najdou sami, nemusí nic objednávat z katalogu.

9. 9. 2009 byla veřejnosti předána nová betonová dvouplášťová budova Národní technické knihovny. Vyrostla v tichosti v areálu vysokých škol v Dejvicích. Poslední podobná budova vznikla v Praze před osmdesáti lety. Městská knihovna na Mariánském náměstí byla dlouho jen nostalgickou vzpomínkou na to, že knihovna může být ve své době opravdu moderní budovou.

Mgr. akad. arch. Roman Brychta, Projektil architekti: Sedíme v Národní technické knihovně, kde jsme vlastně v roce 2000 vyhráli soutěž a my jsme se tenkrát rozhodli zúčastnit se této soutěže, protože knihovna patří k prestižním zadáním pro architekty. Vzpomínám si, že na fakultě vždycky když někdo zadaný téma knihovna, muzeum, divadlo, tak vlastně byl šťastný, že prostě začne dělat tu opravdovou architekturu.
Myslím si, že v případě NTK bylo zadání poměrně dost podrobně uděláno z toho pohledu, že zadavatel věděl, co chce. Věděl, že chce knihovnu pro 21. století a že chce odbourat vztah knihovník a uživatel přes výpůjční pult.

Knihovna měla navíc fungovat jako místo setkávání, jako veřejný prostor. Ovšem je jasné, knihovna bez knihovníků je protimluv. V Národní technické knihovně je ale knihovník poradcem. Je možné ho požádat o radu, je ale také možné se s ním vůbec nesetkat. V klasické knihovně je naopak prvním, s kým se mluvit musí.

Tady vstupuje uživatel do otevřeného prostoru. Ve volném výběru si sám vypůjčí knihy, které po přečtení odloží na zvláštní stolek, odkud je služba zařadí zpět. Čtenář najde spousty míst, kam si může sednout a připojit počítač, nebo kde si může lehnout a třeba i zdřímnout.

Dvě stě tisíc nejčastěji půjčovaných knih je v přístupných regálech. Jejich kapacita je šest set tisíc svazků. Ostatní knihy jsou uloženy ve skladech v dvou podzemních podlažích. Kapacita budovy činí milión sedm set tisíc knih.

Přízemí je koncipováno jako volně přístupný prostor. Najdeme tu výstavní sály i obchody či kavárnu. V parteru našla své místo i pobočka staré dobré Městské knihovny. Dnes se tady, v srdci vysokoškolského kampusu, potkávají technicky zaměření čtenáři s dětmi i seniory.

Mgr. akad. arch. Roman Brychta, Projektil architekti: Ve fázi přípravy projektu interiéru jsme sezvali kolegy designéry, výtvarníky, když jsme přemýšleli o barevnosti, tak přišla kolegyně a přinesla barevný diagram deformace stropních desek a těmi barvami se simuluje deformace této desky. A nám ta věc přišla tak výrazně zajímavá barevně, že pak jsme si řekli, my to máme hotový, ten dům si to udělal sám. Takže jsme vzali výkresy a obtiskli jsme to na podlahy pater jednotlivých. A tím jsme měli barevnost hotovou. A potom ve výsledku, když to tady položili, tak bylo vidět, že to stačí, že to zaplňuje, zatepluje ten v podstatě betonový barák.

Budovu však nezateplují pouze pastelové tóny podlah. Celé vnitřní klima je řízeno počítačem, ale na druhé straně autoři nepodlehli bezhlavému oslnění moderními technologiemi.

Ing. Jan Žemlička, tvůrce energetického systému budovy: Vsadili jsme na přirozené větrání a vlastně většinu roku nepotřebujeme klimatizační zařízení. Klimatizační zařízení je určeno jenom pro extrémní teploty zimní a extrémní teploty letní. Hlavní důraz jsme kladli na to, aby vlastně architektura a architektonický řešení minimalizovalo nároky na techniku. Ne jak se to dneska dělá, že prostě technika zachraňuje architekturu, ale že technika má architekturu doplnit tak, aby se lidi cítili dobře.

Knihovna nabízí tisíc tři sta studijních míst, s internetem a elektrickou zásuvkou u každého stolu a současně kompletní pokrytí wi-fi sítí. K dispozici je osmnáct skupinových studoven, dvacet devět individuálních studoven a 562 míst k odpočinku.

Ing. Jan Žemlička, tvůrce energetického systému budovy: To, co jsem tady chtěl dosáhnout je, aby se domy stavily tak jako se stavily, to co jsme zapomněli, aby se znova obnovilo. A to, co se dneska dělá, že lidi se chlubí něčím, co vlastně není správně, a podléhají energetickému fanatismu, tak to tady nechci předvádět. Prostě my jsme se snažili udělat jednoduchý normální dům, který by fungoval a vyhovoval.

Ale co to je energetický fanatizmus?

Ing. Jan Žemlička, tvůrce energetického systému budovy: Uděláte neotvíravá okna, uděláte třicet centimetrů izolace na stěny a dáte tam vzduchotechnickou jednotku. Já říkám, že prostě kde je vzduchotechnika, to je to nejhorší, co může být. Pokud můžu pracovat bez technických zařízení, musím se snažit pracovat bez technických zařízení.

V každém poschodí je osm čidel na teplotu vzduchu, jeho vlhkost a kvalitu. Tam, kde se překročí stanovené množství oxidu uhličitého, se automaticky otevře okno, prostor se vyvětrá a okno se automaticky zavře. Doma, v obývacím pokoji, nikdo nemá tak velkou kubaturu obestavěného prostoru na osobu, jako návštěvník Národní technické knihovny. A téměř s jistotou nikdo nevětrá podle tak přísných kritérií, jako tady.

Martin Čmejrek, hlavní technik NTK: Koncem léta, kdy byly ty teploty relativně vysoké, tak stačilo, když jsme prostor vyvětrali na noc a nemuseli jsme přes den zapínat strojní chlazení.

A naopak. 27. leden byl nechladnější den v roce, minus15 stupňů, přitom v nejchladnější místnosti teplota klesla pouze o 0,8 stupně. Rozdíl vnější a vnitřní teploty byl 35 stupňů a inteligentní systém řízení na změnu teploty nereagoval. Betonová dvouplášťová budova je natolik teplotně stabilní, že pouze pokračovalo temperování trubkami ve stropu. Radiátory zůstaly vypnuté. Veškeré vnitřní prostředí budovy je automaticky řízeno a kontrolováno počítačem. Počítač otevírá a zavírá okna, rozsvěcí či zhasíná, zapíná chlazení nebo vytápění, řídí klimatizaci. Vypadne-li elektřina, zapne náhradní zdroj.

Ing. Jan Žemlička, tvůrce energetického systému budovy: Toto celé řízení je přes centrální systém a do systému mám možnost zasahovat z celého světa. Takže kdekoliv na světě se dostanu na internet, tak se můžu podívat, jak funguje knihovna, můžu si otevřít okna, přivřít okna, nebo říct tady snížíme teplotu, nebo zvýšíme teplotu.

Důležitý je také hasicí systém. Nehasí se vodními sprchami, které by zničily knižní fond, ale šetrnějšími rozprašovači vytvářejícími hustou mlhu. Rozprašovače, stejně jako všechny rozvody, jsou umístěny na stropě a pomáhají vytvářet celkový technický dojem z budovy. Technické zázemí knihovny je očím návštěvníka skryté. Co je patrné na první pohled a poutá nejvíc pozornosti, je vizuální styl celé budovy.

Informační systém plní svou funkci, ale také pobaví. Zaplňuje dům nejrůznějšími, často humornými informacemi. Jak rychle můžete vyběhnout schody, kolik kalorií spálíte, když vyjdete pět stupňů. Celý dům je okótován. Je to možná zbytečné, ale hezké. Člověk se v tom prostoru cítí dobře.

Výtvarnou dominantou je centrální umělecké dílo. Z parteru, který je jakýmsi vnitřním náměstím, vystupuje návštěvník do patra. Tam se mu otevře obrovské atrium plné drobných kreseb. Rumunský výtvarník Dan Perjovschi svými jednoduchými kresbičkami s jemným humorem komentuje svět okolo nás.

Mgr. akad. arch. Roman Brychta, Projektil architekti: Těmito kresbami pojednal hlavní největší prostor centrální, který je monumentálním prostorem a pro nás bylo příjemným překvapením, že ta monumentalita se úplně neztratila, ale zjemnila těmito kresbami. To znamená, že to nebylo tak, že se udělá projekt stavby, pak se udělá projekt interiéru, pak se udělá projekt vizuálu, informační systém a pak se tam přiveze nějaké umění. Toto vzniklo dohromady a je to společné dílo.

Společné dílo bylo oceněno v roce 2009 titulem „Stavba roku“. Ocenění zaslouží i všichni ti, kteří projekt provedli všemi úskalími až do konce.

Petr Zrno

Vstoupit do diskuse

komentářů: 0

Zajímavé odkazy

Nejsledovanější