Chat
Záznam chatu z pátku 7. ledna 2011
Zora, Brno: „Dobrý den. Nosíte v hlavě už další představu výstavy, které by byla podobně hravá a zábavná? A dostanete v budoucnu možnost ji eventuálně instalovat?“
Petr: „Ano, je to nekončící proces. Doufám, že možnost mít budu. S občanským sdružením Audabiac chystáme otevření stálé divadelně výstavní laboratoře v Holešovicích, kterou bychom chtěli otevřít do dvou let. Momentálně je v běhu rekonstrukční projekt, který navrhuje David Vávra“
Honza, Jílové: „Dobrý den, co vám říkali návštěvníci výstavy? Byli překvapeni? Našel se někdo, komu by se to nelíbilo?“
Petr: „To je otázka na dlouhé povídání, rozhodně si přeji, aby vždy byli překvapení, i když se mnohé principy samozřejmě opakují. Já sám jsem vždy znovu překvapován z energie, která na našich projektech z lidí leze. To, že se to někomu nelíbí , je přirozené, jinak by to bylo podezřelé. Doufám, že naším snažením klademe otázky. Smutný bych byl z toho, kdyby byl projekt vnímán jako jakási nezávazná relaxace.“
Věra, Vsetín: „Co vás víc baví: malovat, kreslit, instalovat výstavy, nebo hrát divadlo? Zdá se mi, hranice mezi těmito činnostmi spíš stíráte.“
Petr: „Baví mě stejně vše, co si sám umanu.“
Radek, Mělník: „Radíte se při koncipování výstavy, jako je PLAY, také s odborníky na rozvoj poznávání, nebo spíš postupujete intuitivně?“
Petr: „Ano, PLAY má mnoho vrstev, od umělecky kreativních až bláznivých nástrojů přes kutilské experimenty, až po vědecky metodické objekty. Převažuje však intuitivní experimentální přístup.“
Tomáš, Třebíč: „Dobré odpoledne, myslíte, že hraní, které jste umožnil na své výstavě, podnítí některé děti k tomu, aby se věnovaly umění nebo vědě? Nebo že třeba zjistí, že mají kreativní schopnosti?“
Petr: „Já doufám, že nepodnítí jen děti, nikdy není pozdě začít cokoli tvořit, fantazie je v různé míře vlastní nám všem.Ano mým možná utopickým přáním je spouštět chuť ke krativní komunikaci.“
Helena, Olomouc: „Chystáte se podobnou výstavu uspořádat i mimo Prahu?“
Petr: „Jistě, předešlé interaktivní expozice od roku 2000 sjezdily v Čechách i v zahraničí mnoho měst. Je to samozřejmě produkčně mimořádně náročné,vyžadují permanentní údržbu.“
Petr, Ústí n.L.: „Dobrý den! Kam na ty nápady chodíte? Dělá ve světě někdo něco podobného, jako vy?“
Petr: „Nejsem žádný vynálezce, jen aplikujem kreativitu a představivost na fyzikální jevy a přírodní zákony za použití obyčejných prostředků, ale i možností, které nabízejí současné technologie, ve vzájemném propojení. Ve světě jsem se inspiroval interaktivními sekcemi přírodovědných muzeí. V galerijním prostředí jsem se nesetkal s takovýmto druhem projektu, při němž jsou umělecké nástroje vystaveny tak přímému ataku. Je to pochopitelné. Převažuje touha nepoškodit, neamortizovat,neměnit. Nám se líbí změna.“
Mirka,Šternberk: „Dobrý den Petře, velmi mě velmi nadchla myšlenka této tvořivé výstavy. Zakládám centrum pro volnočasové aktivity všech věkových skupin a právě jejich propojení při společných aktivitách a umožnění znovunalezení "hravosti" v každém z nás je jednou z hlavních myšlenek... Počítáte s využitím všech exponátů při dalších -popř. v trvalé expozici v Holešovicích nebo některé budete odprodávat?“
Petr: „Pohyb a využití mnohých nástrojů samozřejmě výstavou PLAY nekončí, většina je zapůjčených a vrátí se autorům, základní jádro Orbis Pictus neustále zatím putovalo po zahraničí, co se týká skladebných materiálů, počítá se s jejich využitím v Holešovicích.“
Katka, Benešov: „Dobrý den, jak je náročné takovou výstavu uspořádat? A hlavně - přesvědčit jiné, že bude mít úspěch?“
Petr: „Potřebujete k tomu řadu lidí, podobných bláznů, kteří věří, že to má smysl. Sám bych tak široký projekt nebyl schopen připravit, ta kolektivnost práce mě na tom baví, je to podobné jako v divadle či filmu. Neobejdete se bez druhých. Musí se vždy jednat o oboustranně partnerský vztah a pak se dají dělat neuvěřitelné věci. I když je to náročné pro všechny.“