Chat

vizuální umělec a divadelník

Petr Nikl

Zabývá se malbou, kresbou, grafikou, instalací a divadlem. Tento renesanční všeuměl vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti (1976 až 1980) a Akademii výtvarných umění v Praze (1981 až 1987, Arnošt Paderlík). Od roku 1985 je členem divadelního sdružení Mehedaha, v letech 1987 až 1991 byl členem umělecké skupiny Tvrdohlaví. Žije a pracuje v Praze. Má za sebou mnoho výstav a je také svým dílem zastoupen v prestižních galeriích. Na kulturní událost roku 2010 aspiruje pokračování úspěšného interaktivního projektu Orbis pictus aneb … s názvem PLAY, jehož koncepci Petr Nikl vytvořil. Hravá expozice až do 31. ledna 2011 zaplní všechny prostory pražské Výstavní síně Mánes. Každý den navíc nabízí koncert, divadlo, happening či zajímavé sdělení z atraktivního doprovodného programu. PLAY v Niklově podání je hrou, která nekončí s uzavřením výstavních sálů, hrou pro děti i rodiče, pro každého z návštěvníků, hrou, jejímž smyslem je kreativní tvorba. Petr Nikl za svá díla obdržel několik prestižních cen, mimo jiné se v roce 1995 stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého.

více v reportáži Cíl: Hra z cyklu PORT

Záznam chatu z pátku 7. ledna 2011

Zora, Brno: „Dobrý den. Nosíte v hlavě už další představu výstavy, které by byla podobně hravá a zábavná? A dostanete v budoucnu možnost ji eventuálně instalovat?“

Petr: „Ano, je to nekončící proces. Doufám, že možnost mít budu. S občanským sdružením Audabiac chystáme otevření stálé divadelně výstavní laboratoře v Holešovicích, kterou bychom chtěli otevřít do dvou let. Momentálně je v běhu rekonstrukční projekt, který navrhuje David Vávra“

Honza, Jílové: „Dobrý den, co vám říkali návštěvníci výstavy? Byli překvapeni? Našel se někdo, komu by se to nelíbilo?“

Petr: „To je otázka na dlouhé povídání, rozhodně si přeji, aby vždy byli překvapení, i když se mnohé principy samozřejmě opakují. Já sám jsem vždy znovu překvapován z energie, která na našich projektech z lidí leze. To, že se to někomu nelíbí , je přirozené, jinak by to bylo podezřelé. Doufám, že naším snažením klademe otázky. Smutný bych byl z toho, kdyby byl projekt vnímán jako jakási nezávazná relaxace.“

Věra, Vsetín: „Co vás víc baví: malovat, kreslit, instalovat výstavy, nebo hrát divadlo? Zdá se mi, hranice mezi těmito činnostmi spíš stíráte.“

Petr: „Baví mě stejně vše, co si sám umanu.“

Radek, Mělník: „Radíte se při koncipování výstavy, jako je PLAY, také s odborníky na rozvoj poznávání, nebo spíš postupujete intuitivně?“

Petr: „Ano, PLAY má mnoho vrstev, od umělecky kreativních až bláznivých nástrojů přes kutilské experimenty, až po vědecky metodické objekty. Převažuje však intuitivní experimentální přístup.“

Tomáš, Třebíč: „Dobré odpoledne, myslíte, že hraní, které jste umožnil na své výstavě, podnítí některé děti k tomu, aby se věnovaly umění nebo vědě? Nebo že třeba zjistí, že mají kreativní schopnosti?“

Petr: „Já doufám, že nepodnítí jen děti, nikdy není pozdě začít cokoli tvořit, fantazie je v různé míře vlastní nám všem.Ano mým možná utopickým přáním je spouštět chuť ke krativní komunikaci.“

Helena, Olomouc: „Chystáte se podobnou výstavu uspořádat i mimo Prahu?“

Petr: „Jistě, předešlé interaktivní expozice od roku 2000 sjezdily v Čechách i v zahraničí mnoho měst. Je to samozřejmě produkčně mimořádně náročné,vyžadují permanentní údržbu.“

Petr, Ústí n.L.: „Dobrý den! Kam na ty nápady chodíte? Dělá ve světě někdo něco podobného, jako vy?“

Petr: „Nejsem žádný vynálezce, jen aplikujem kreativitu a představivost na fyzikální jevy a přírodní zákony za použití obyčejných prostředků, ale i možností, které nabízejí současné technologie, ve vzájemném propojení. Ve světě jsem se inspiroval interaktivními sekcemi přírodovědných muzeí. V galerijním prostředí jsem se nesetkal s takovýmto druhem projektu, při němž jsou umělecké nástroje vystaveny tak přímému ataku. Je to pochopitelné. Převažuje touha nepoškodit, neamortizovat,neměnit. Nám se líbí změna.“

Mirka,Šternberk: „Dobrý den Petře, velmi mě velmi nadchla myšlenka této tvořivé výstavy. Zakládám centrum pro volnočasové aktivity všech věkových skupin a právě jejich propojení při společných aktivitách a umožnění znovunalezení "hravosti" v každém z nás je jednou z hlavních myšlenek... Počítáte s využitím všech exponátů při dalších -popř. v trvalé expozici v Holešovicích nebo některé budete odprodávat?“

Petr: „Pohyb a využití mnohých nástrojů samozřejmě výstavou PLAY nekončí, většina je zapůjčených a vrátí se autorům, základní jádro Orbis Pictus neustále zatím putovalo po zahraničí, co se týká skladebných materiálů, počítá se s jejich využitím v Holešovicích.“

Katka, Benešov: „Dobrý den, jak je náročné takovou výstavu uspořádat? A hlavně - přesvědčit jiné, že bude mít úspěch?“

Petr: „Potřebujete k tomu řadu lidí, podobných bláznů, kteří věří, že to má smysl. Sám bych tak široký projekt nebyl schopen připravit, ta kolektivnost práce mě na tom baví, je to podobné jako v divadle či filmu. Neobejdete se bez druhých. Musí se vždy jednat o oboustranně partnerský vztah a pak se dají dělat neuvěřitelné věci. I když je to náročné pro všechny.“