17. 1. 2009
Jaká sociální hra nastane mezi lidmi, když je jedna osoba dálkově ovládaná? Projekt VISITOR beta vrací simulace, náhražky reality, zpět do skutečného života. Počítačové hry jsou plné předvídatelných banalit a jejich hlavní obsah tvoří násilí. Vždy je to stejné: Zabij nepřítele! Hráč je doma v bezpečí a nebezpečí je jen simulované. VISITOR beta je vlastně beta verzí reálné hry, ovšem bez násilí. Hráč ovládá svého reálného avatara (termín avatár pochází z hinduismu – v sanskrtu znamená sestup a přeneseně vtělení, obvykle božské bytosti do fyzického těla za zvláštním účelem, v kontextu počítačů a internetu se slova avatar používá pro především vizuální reprezentaci uživatele ve virtuálním světě, touto reprezentací může být trojrozměrný model, dvourozměrný obraz nebo třeba jediný znak.) v ulicích a přikazuje mu pomocí mobilního telefonu, co má dělat. Polib, obejmi, vezmi, vyskoč, zasměj se. Avatar musí úkoly dávané hráčem splnit, což narušuje bezpečný prostor nic netušících lidí okolo. Při jedné zkoušce se například pomocí jediného avatara podařilo rozesmát celé náměstí.