JÁDRO

Otázkou, zda mohou stroje myslet, si filozofové lámou hlavu od 17. století. Každý z nás, jakmile se mu zakousne počítač, s ním mluvíme v nějakých lidských pojmech. Například: „Zase stávkuje. Co vyvádíš? Co ti přelétlo přes nos?“ Takže vyvstala poněkud novější otázka: Mohou si lidé vědomě nebo podvědomě myslet, že stroje myslí? Mohou jim přisuzovat lidské vlastnosti, jako například nějaký záměr, volní nebo racionální rozhodnutí?

Schopnost přisuzovat lidské vlastnosti, které nejsou vidět, například záměry, pocity, rozhodnutí, se jmenuje „mentalizace“. Plně vyvinutá mentalizace je čistě lidská vlastnost. U některých druhů zvířat se vyskytuje v podstatně jednodušší podobě. Ví se to o šimpanzích, gorilách, o slonech, delfínech a naposledy byla mentalizace zjištěna u strak. U dětí se objevuje mentalizace okolo čtvrtého roku věku, pak se rozvíjí celý další život. Poškodit někomu mentalizaci znamená vzít mu podstatnou část lidství. Vidíte to například na vývojových autistech. Ti se k lidem kolem sebe chovají, jako kdyby to byly věci.

Co se nám v hlavě děje v průběhu mentalizace, umožňují zkoumat funkční zobrazovací metody. Takže co se nám v hlavě děje, když jsme v interakci s robotem? Mentalizujeme nebo nementalizujeme? Vědce proto napadlo podívat se do hlavy lidí, kteří hráli hru se čtyřmi partnery, na které se dívali. Prvním partnerem byl počítač, druhým partnerem byl funkční robot, partnerem třetím byl robot antropomorfní a čtvrtým partnerem byl člověk. Počítač byl obyčejný notebook a jeho klávesnice byla němá. Funkční robot už měl klávesnici v pohybu, klepaly na ní mechanické ruce. Antropomorfní robot měl trošku lidskou podobu a na jeho klávesnici se pohybovaly ruce podobné lidským.

Se svými čtyřmi partnery lidé hráli ekonomickou hru, která se jmenuje Vězňovo dilema. V průběhu této hry je možné s partnerem buď spolupracovat, nebo ho podrazit. Existují tedy 4 herní možnosti. Podraz –podraz, podraz –spolupráce, spolupráce –podraz a spolupráce –spolupráce. Bez ohledu na to, co se dělo, hráli lidé s tím větším zaujetím a nadšením, čím víc se jejich protihráč měnil od počítače k člověku. A úměrně tomu se tím víc namáhala ta mozková kůra, která odpovídá za metalizaci. To je kůra vnitřní plochy čelních laloků a kůra na hranici pravého spánkového a týlního laloku.

Co z toho plyne pro konstruktéry umělých inteligencí? Budou muset počítat s tím, že lidé se k jejich strojům budou chovat jako k lidem, a proto jim propůjčit aspoň trochu lidskou podobu. To bude klíčově důležité zejména tam, kde budou roboty ošetřovat lidi.

Prameny a další informace

Univerzální vyhledavač

• scholar.google.com

Obecné prameny

• cs.wikipedia.org
• en.wikipedia.org

Náročnější

• Krach S., Hegel F., Wrede B., Sagerer G., Binkofski F. et al.: Can Machines Think? Interaction and Perspective Taking with Robots Investigated via fMRI. PLoS ONE 2008; 3(7): e2597. doi:10.1371/journal.pone.0002597