JÁDRO

Krásní lidé byli, jsou a budou středem pozornosti ostatních. Prostá otázka zní, proč? A právě tyhle prosté otázky ze všeho nejvíc zajímají evoluční psychology. Takže se rozhodli, že ji prozkoumají experimentálně. Vyrobili si něco podobného krejčovské panně. Proměňovali u ní šířku boků a šířku pasu. Takže měli krejčovskou pannu podobnou válci, podobnou přesýpacím hodinám a podobnou věstonické Venuši. A s touhle pannou, která neměla hlavu, objeli svět. Tázali se mužů ve věku od šestnácti do sedmdesáti let, která silueta na ně působí nejpřitažlivěji. Vyhrál poměr pasu k poměru boků 0,7.

Evoluční psychologové se zaradovali a řekli, že to je poměr, který jsme si přinesli ze svého biologického vývoje proto, že slibuje nejlepší plodnost. Vyšší, než poměry jiné. Jenže nastaly problémy. V současném světě je totiž téměř nemožné ujít vlivu reklamy. A reklamní dámy mají přečasto poměr pas-boky kolem těch 0,7. Takže by vůbec nemuselo jít o vliv evoluce, ale o důsledek učení reklamou. Kromě toho, vysoko v peruánských Andách byl nalezen kmen, jehož příslušníci úmyslně nevstupují do žádných styků s naší civilizací, tudíž pod vlivem reklamy nejsou. A pánové z tohoto kmene žádali postavy blízké věstonické Venuši. O ostatních s pohrdáním řekli: „Jsou mrtvé, jen o tom nevědí.“ A to proto, že v místě je časté závažné průjmové onemocnění. A přežívají ženy jen nejlépe živené. Kromě toho, těžce tělesně pracující zemědělec bude mít o ženské kráse jinou představu, než křehký městský intelektuál.

A tak se vědci dali do práce znovu. Vyrobili si animované chodící postavy, jejichž tvar opět proměňovali od válce k přesýpacím hodinám. V první fázi pokusu neměly postavy ani tváře, ani žádné jiné pohlavní znaky. Teprve ve druhé fázi pokusu je dostaly. Pozorovatelé odhadovali jejich přitažlivost. A jak to dopadlo? Mužskou a ženskou podobu člověka odlišují dvě základní skupiny znaků. První je biologický sex, druhá skupina je soubor proměn historických, kulturních a sociálních. Těm se společně říká „gender“. Přitažlivost pozorované postavy byla tím vyšší, v čím větším souladu pro pozorovatele byl biologický sex pozorované postavy a její gender.

To by nebylo nic nečekaného. Přitažlivost mladé dámy, která prostorem probíhá podobně jako zdivočelý ragbyový hráč, nebývá pro pánské pozorovatele příliš vysoká. Podobně, jako nebývá příliš vysoká přitažlivost pána, který se fintí, jako šestnáctiletá dívka. To, co je nové, je, že i tyto typy bezprostřední přitažlivosti obou pohlaví jsou výsledek přírodního výběru, jenž nás směřuje tam, odkud očekává potomstvo. Jenže v naší smutné době je právě tohle to poslední, co by si účastníci her, zvláště pánští účastníci, přáli.

Prameny a další informace

Univerzální vyhledavač

• scholar.google.com

Obecné prameny

• cs.wikipedia.org
• en.wikipedia.org

Náročnější

• Johnson K. L., Tassinary L. G.: Compatibilty of basic social perceptions determines perceived attractiveness. Proc Natl Acad Sci 2007; 104, s. 5246–5251.
• Eastwick P. W., Finkel E. J.: Sex differences in mate preferences revisited: Do people know what they initially desire in a romantic partner? Journal of Personality and Social Psychology. 2008, 94, s. 245-264.