JÁDRO

Seřadíme-li sociální ovlivňování podle míry nátlaku a dobrovolnosti, najdeme dobrovolné učení, reklamu, propagandu, indoktrinaci a vymývání mozků – „brainwashing“, neboli kontrolu vědomí. Propaganda je pokus nějaké autority, třeba státní, politické nebo církevní, o něčem přesvědčit co největší lidské skupiny. Těm se říká „cíl“. Propaganda často nadsazuje, může, ale nemusí lhát. Moderní propaganda užívá postupy, které dokáží přimět velké lidské skupiny k poslušnosti a povolnosti. Lidé si pak myslí, že myslí. A přitom recitují názory, které do nich propaganda vložila.

Propaganda je snad stejně stará jako lidstvo. Užívaly a užívají ji všechny systémy soupeřící o moc. Nacistické Německo pochopilo vliv propagandy dokonale. Tak dokonale, že se na ni dokonce zřídilo ministerstvo. V jeho čele stanul doktor filosofie Josef Goebbels. Potomkům se stal symbolem lži a druhem démona. Jeho propagandistickým následovníkům to však nikterak nezabraňuje, aby Goebbelsovy postupy zdokonalovali, dotvářeli a vymýšleli nové.

Goebbels v této době je nepochybně překonán. Plujeme v propagandistickém moři. Příklady jsou nesčetné. Od údajné existence zbraní hromadného ničení v Hussainově Iráku, které se staly podnětem k útoku, přes stejně údajný úspěch kupónové privatizace, až po současné prezidentské volby. Máme vůbec nějakou naději na sebeobranu? Jsou nástroje, které nám pomohou se v tomto velmi kalném moři vyznat?

Především je dobré něco vědět o propagandistických nástrojích. Napočítal jsem jich kolem dvaceti. Velmi častým nástrojem je „cejchování“. To je spojování nepřátelského jména s bezpodmínečně záporným symbolem, třeba přezdívkami. Opakem cejchování jsou „svatozáře“. To je naopak spojování přátelského jména s bezpodmínečně kladným symbolem. Vynikajícím propagandistickým nástrojem je strach, vyřazování nevhodných informací, užití celebrit. Jedním z nejefektivnějších nástrojů je „špinění“. Je to vlastně druh pomluvy. Jak známo, hozené bláto se vždycky přilepí, takže proti propagandistickému špinění jsou bezmocní i ti nejslušnější a nejchytřejší lidé.

Oblíbeným propagandistickým manévrem je takzvaný „hastroš“. Z protivníkovy argumentace se vytrhají kusy, složí se z nich nesmyslný celek a ten pak vítězně zničíme i s jeho údajným nositelem. Argumentace „já o voze, ty o koze“ nebývá vůbec nic platná. Novou variantu manévru „hastroš“ jsem pojmenoval českým slovem „slabingr“. Z nepřátelské argumentace vybereme nejslabší místo, pořádně je nafoukneme a zahájíme útok. Příklad? Noviny The New York Times napsaly: „Někteří protivníci války v Iráku si pohrávají s myšlenkou americké porážky.“ Manévr „slabingr“ na to děl: „Redakční článek New York Times oznámil americkou porážku v Iráku.“

Máme aspoň trošku naděje na sebeobranu? Zkuste se prosím naučit odlišovat skutečnosti od komentáře, fakta od jejich výkladu. Jestliže vám jakýkoliv sdělovací prostředek začne říkat, co si o věci máte myslet, jde o propagandu.

Prameny a další informace

Univerzální vyhledavač

• scholar.google.com

Obecné prameny

• cs.wikipedia.org
• en.wikipedia.org

Náročnější

• Bernais E. L., Miller C.: Propaganda. IgPub, 2004
• Koukolík F., Drtilová J.: Vzpoura deprivantů. Nové vydání. Galén, Praha 2006
• Arehart-Treichel J.: Hate Propaganda Exploits Vulnerability Feelings. Psychiatr News 2007. 42: 15