JÁDRO

O vidění a slyšení toho víme poměrně dost. Daleko méně víme o dotecích. Málo hlazení dospělí lidé bývají smutní lidé. Pro nejmenší děti jsou doteky základní informace o tom, kdo je jejich maminka. Malé pětiměsíční děti například špatně snášejí, když na ně máma udělá takzvanou „kamennou tvář“. Přinejmenším se přestanou usmívat. Jestliže je maminka při tom začne hladit, opět se usmívat začnou.

V jedné studii byla snímána interakce maminek a tříměsíčních dětí v průběhu kojení. Ty děti, jichž se mámy často dotýkaly drsně, projevovaly daleko vyšší míru agrese a destruktivity, než děti kojené laskavě. Doteky tedy ovlivňují dlouhodobě. V průběhu pokusu zkoumajícího důsledky „nedobrých dotyků“ na děti, seděly malé děti maminkám na klíně. Maminky měly ruku na jejich bříšku. Experimentátor předváděl dětem hračky. Jakmile se hračka objevila, maminky se zhluboka nadechly a tlak přenesly prsty na bříško dítěte. To je pro děti nepříjemný podnět. Takto ovlivňované děti si sahaly na menší počet předmětů, déle váhaly, než si na něco sáhly a přitom měly ve tváři daleko častěji záporný citový výraz. Z toho plyne, že „nedobré dotyky“ nejen ovlivňují citový stav dítěte, ale i jeho chování vůči světu.

Ve složitějším experimentu si maminky s dětmi povídaly, zpívaly jim, dotýkaly se jich. A pak vědci experiment rozdělili na jednotlivé části. Některé děti maminky jen viděly. Jiné je jen slyšely. Dalších se maminky pouze dotýkaly. A konečně poslední skupina byla ponechána o samotě. Ty děti, jichž se maminky jenom dotýkaly, byly pak emočně přitlumenější, například méně plakaly, méně se usmívaly, ale zato věnovaly větší pozornost svému okolí. Z toho plyne, že doteky mohou přenášet specifické informace. Podobně jako specifické informace přenáší výraz ve tváři nebo tón hlasu.

Maminky, které své nejmenší děti – děti v prvních třech měsících života – málo hladí, riskují, že se v posledních třech měsících prvního roku života k nim budou děti chovat s daleko vyšší mírou agrese. Například je častěji udeří. Je to prazvláštní, ale slýcháme mámy, které říkají, že nedokáží své dítě přitulit, že je nedokáží k sobě přivinout.

Proč jsou tedy doteky tak významné? Jsou nejzákladnějším signálem, který malému dítěti říká, že je v přístavu, jenž ho chrání před nebezpečím zevního světa. A také jsou tím složitým a základním, co buduje bezpečnou, neboli jistou vazbu mezi mámou a malým dítětem. Ale jak je vidět v tomto ohledu, doteky samy o sobě nestačí.

Prameny a další informace

Univerzální vyhledavač

• scholar.google.com

Obecné prameny

• cs.wikipedia.org
• en.wikipedia.org

Náročnější

• Perception of object shape and texture in human newborns
• Responses to animate and inanimate faces by infants of depressed mothers
• The development of maternal touch across the first year of life