Vlna

Hodnocení seriálu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 314  
Sdílet
| Poslat odkaz

Na obrazovkách chybějí silné příběhy
rozhovor s Josefem Klímou, scenáristou filmu Vlna

Klikněte pro větší obrázekJak vznikl námět na televizní film Vlna?

Musím se přiznat, že mě napadl hned té noci z 26. 12. 2004, když jsem viděl první zpravodajství o tsunami. V té hrůze jsem bojoval vnitřní boj sám se sebou, nejsem-li vlastně cynik, když mě něco takového inspiruje. Měl jsem prostě silné téma a zároveň jsem se styděl, že ho mám. Námět jsem napsal hned druhý den a byl dost obsáhlý. Viděl jsem před sebou najednou hotový film.

Jak dlouho jste na televizním scénáři pracoval?

Nejdřív jsem to nabídl televizi Nova, která tuhle látku odmítla s tím, že točí jen seriály a navíc levné, studiové a optimisticky laděné. Chvíli jsem vyjednával s Českou televizí, jestli tři díly nebo víc – a pak už jsem to napsal poměrně rychle. Látky se chopil pan režisér Svoboda a já jsem tušil, že to bude přepisovat. Já jsem Vlnu zamýšlel jako komorní příběh, kde v prvním díle ani divák neví, kdo ten zubožený pacient, kterého přivezli z Thajska, vlastně je. Jiří Svoboda se rozhodl pro velký psychologický thriller o několika dějových linkách. Vlna je ve výsledku mnohem filmovější. Domnívám se, že nejblíže mé představě je kniha, která vychází v edici České televize zároveň s uvedením triptychu na obrazovku.

Dovedl byste jednoznačně charakterizovat žánr Vlny?

Dle mého názoru je to psychologický thriller nebo thriller se společenským přesahem. Samotná zápletka, že přivezou někoho, kdo je někdo jiný, a že tomu někomu se to vlastně hodí, protože ho chtěli zlikvidovat – to je základ. Ale na tom základě stojí obecně lidské otázky. Prohnilost práva v této zemi, která nechává poctivé obyvatele na pospas brutálním žralokům, takže jen předstíraná smrt je určitým pseudovýchodiskem. Filozofický problém spočívá v tom, že když přeberu život někoho jiného, sice se zbavím jednoho nebezpečí, ale jen zdánlivě, protože si zároveň na sebe naložím nečekané závazky druhého. A i to věčné pokušení, které asi napadlo každého z nás: jak asi budou po mé smrti žít ti, které jsem měl rád, s nimiž jsem pracoval? Jak na mě budou koukat? Jak se změní nebo nezmění?

Čím se Vlna liší od ostatní televizní produkce současnosti?

Na televizních obrazovkách velmi často postrádám silné příběhy, vycházející ze současné reality a reflektující choroby, jimiž tato společnost trpí obecně. Já v nich jako reportér naopak žiji téměř denně, takže tu matérii nemusím ani příliš vymýšlet. Vlna se liší také tím, že natáčení ve skutečném Thajsku dává filmu další rozměr. Plasticitu, barevnost, autenticitu. Reálie nejsou vylhané a divák to hned pozná.

Jak jste vy osobně vnímal tragické události po tsunami v roce 2004?

Byla to nejstrašnější katastrofa, jakou jsem za 57 let svého života osobně zažil, a doufám, že strašnější už žádná nebude. Když jsem sledoval autentické záběry, uvědomil jsem si, že třeba jen číslo 250 000 mrtvých si vlastně nedovedu představit, protože tolik mrtvých se do záběru nikdy nevejde. A nedovedou si to představit ani ti, co to prožili, protože každý zažil osobně jen ten svůj lokální útržek. Ke mně jako k reportérovi pak ta tragédie doletěla až opožděně, když jsem natáčel naše občany, kteří se nějak chtěli přiživit na tzv. obnově zasažených oblastí.

Jak jste spokojen s hereckým obsazením příběhu?

Když jsem se dozvěděl, že hlavní postavu bude hrát šedesátník Jiří Bartoška, byl jsem trošku na rozpacích. Hlavní postava byla napsaná podle bývalých hippíků, dnešních padesátníků. Ale Jiří svou roli hraje podle mého názoru skvěle, stejně jako Tatiana Vilhelmová jeho dceru a Jiří Schmitzer olezlého hippíka. Nejvíc mě ale okouzlila Vilma Cibulková v roli drsné Čechoaustralanky. Něco tak prožitého jsem už dlouho neviděl. Skoro jsem si chvilkami říkal, jestli není opravdu taková.

Co vám na scénáři dalo největší práci?

Nejpracnější bylo určitě udržet v prvním dílu tajemství, kdo vlastně na té posteli v nemocnici leží. S dramaturgyní Marčou Arichtevou jsme to dost složitě vymýšleli, aby to diváci nepoznali ani podle hlasu.

Máte něco společného s hlavním hrdinou příběhu?

Mám s ním určitě společný prožitek z bigbítové éry, kdy jsem taky měl kapelu. Proto mě velice potěšilo, že hudbu k filmu tvořili Michal Prokop s Janem Hrubým. Právě s Honzou Hrubým jsme totiž před čtyřiceti lety bigbít hráli. S hlavním hrdinou má navíc společné také určité pochybnosti, které ve filmu zaznívají. Jestli u nás vůbec stojí za to hnát se za úspěchem v podnikání, když vás o vše může parta grázlů připravit, aniž by vás stát ochránil. Nebo jestli na tom na druhé straně není paradoxně lépe Bartoškův dávný kamarád Schmitzer, který se zašil do odlehlé kolonie hippie, kde žije sice ze dne na den, ale svobodně. Jenže i tahle svoboda má své „jenže“. To ale uvidíte ve filmu.

Kolik filmových scénářů jste celkem napsal?

Nějaké televizní scénáře mi vysílala televize už za totality a taky některé mé knihy sloužily jako předlohy k filmům. Například Radikální řez, Requiem pro panenku. Nejradši mám ale televizní film Rána z milosti, který režíroval Jiří Svoboda. Vypráví o jednom zkorumpovaném policejním řediteli (Milan Kňažko), který žije v symbióze s místním mafiánem (Vladimír Dlouhý), až se mu to osobně vymstí. Rána z milosti dostala i Cenu Elsa za nejlepší scénář. V současné době se chystají v České televizi k realizaci další dva mé scénáře: ...tak zejtra nashle (3. cena ve vyzývací soutěži ČT za rok 2006) a dvojdílný film Jseš mrtvej, tak nebreč podle mé stejnojmenné knihy.

Který televizní film vás v poslední době nejvíce dostal?

Moc se mi líbil Swingtime, repríza Krve zmizelého a hodně mě zaujal Hypermarket. Jak zjevení z nebe tím, jak je jiný.

Už jste Vlnu viděl? Jak jste s výsledkem spokojen?

To se autorovi vždycky těžko hodnotí. Zplodíte dítě, ale vychová ho režisér. Nicméně jsem přesvědčen, že diváci spokojeni budou. Na rozdíl ode mě v tom nebudou cítit nic osobního.

Jak se vám spolupracovalo s Českou televizí?

Jsem rád, že tak složitý a náročný projekt realizovala. V tom je její unikum oproti jiným televizím a měla by si ho pěstovat i dál. Jen to tempo by mohlo být rychlejší. Čím jsem starší, tím víc se bojím, že mě má nezdravá životospráva sklátí dřív, než stihnu své scénáře uvidět na obrazovce.

Stopáž: 70 minut – Rok výroby: 2007 – ST
Žánr: Seriál
Vysílání pořadu

Tento pořad v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání všech dílů najdete kliknutím na následující odkaz.

Související pořady
Edice ČT
Film České televize Vlna má svoji knižní podobu

Křest a autogramiáda knihy Vlna, které proběhli 10. března v Domě knihy Kanzelsberger na pražském Václavském náměstí, byli první akcí Edice ČT v letošním roce.