Setkání v Praze, s vraždou

Hodnocení filmu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 91  
Sdílet
| Poslat odkaz

Iva Janžurová: Když jsem pomyslela na roli, osud mi ji nedopřál

Klikněte pro větší obrázekVyjmenovat všechny divadelní, filmové a televizní role Ivy Janžurové je takřka nemožné. Ty nejvýznamnější nám připomněla anketa Hvězda mého srdce, v níž herečku diváci svými hlasy katapultovali na přední místo. A další role přibývají. S režisérkou Jitkou Němcovou právě točí televizní příběh Setkání s vraždou v Praze, jak se ostatně dočtete dále. Dosti obsáhlý je i výčet ocenění, které Iva Janžurová za své herecké umění dostala. Zcela jasné ovšem je, že poslední cenu za tvůrčí přínos v oblasti dětské kinematografie převzala na Mezinárodním filmovém festivalu pro děti a mládež ve Zlíně, kde patřila k tak obletovaným hostům, až ji zájem o její osobu trošku zaskočil.

Klikněte pro větší obrázek„Asi jako každému herci mi vyznání přízně a obdivné názory na mé herectví lichotí. Myslím, že každý občas potřebuje slyšet pochvalu a nebo dostat nějakou cenu. Je to povzbuzení do další práce. I herci mívají deprese, a ne vždy si věří. Já už se dneska nebráním ani ceně za celoživotní přínos, protože můj život už je dostatečně dlouhý. Taky se obávám, že člověk v té neúplné čerstvosti už nic lepšího neudělá (smích),“ říká Iva Janžurová o své poslední ceně.

Jaký herecký sen jste si za svou kariéru nestihla splnit?

Klikněte pro větší obrázekPo konkrétní roli jsem nikdy vysloveně netoužila. Když jsem na ni dříve totiž jen pomyslela, osud mi ji nedopřál. Vzpomínám si, že ještě v angažmá v Divadle na Vinohradech se mě ptali lidé z vedení, co bych si ráda zahrála. Vyslovila jsem tenkrát dvě role. A co myslíte, hned je nasadili. Ale hrály je jiné herečky (smích).

Jak hodnotíte současnou kinematografii pro děti a mládež?

Klikněte pro větší obrázekObavám se, že nemám ten správný přehled, abych ji mohla sofistikovaně zhodnotit. Loni jsem byla předsedkyní poroty na plzeňském festivalu Finále a přiznávám, že jsem musela dost dohánět a rychle nakoukat. Současná tvorba mě velice zajímá, ale sledovat ji, pro mě představuje obrovskou časovou zátěž. Jsem ale docela festivalový tip. Kdybych měla víc času, bavilo by mě jezdit třeba do Zlína jako divačka.

Pár festivalů jsem projela. Nezapomenu na Karlovy Vary na konci šedesátých let. Byla jsem tam tenkrát s filmem Kočár do Vídně a nakládali tam se mnou jako se skutečnou americkou hvězdou. Dnes už si mě pořadatelé téměř nevšímají (smích). V závanu blížící se svobody tehdy Vary úžasně rozkvetly, přijeli hosté z Ameriky i někteří emigranti a bylo to moc příjemné.

Je těžké pro současného režiséra získat do svého filmu Ivu Janžurovou?

Klikněte pro větší obrázekMyslím, že by to pro současného režiséra vůbec nebylo těžké. Úplně by stačilo, když by mi nabídl hezký scénář. Jen jednou jsem odmítla Janu Hřebejkovi roli a už si u něj nezahraji, protože se na mě zlobí. Alice Nellis píše málo. Má teprve tři filmy, ale já měla to štěstí, že jsem ve dvou hrála krásné role. Mou podmínkou je, aby se mi líbil scénář. Dnes už ustupuji a říkám, aby se mi aspoň trošku líbil.

Žijete v herecké rodině, bydlíte v jednom domě. Řešíte taky něco jiného než práci?

Klikněte pro větší obrázekKdyž nás navštíví nějaké rodinné problémy, tak se bavíme o nich. Samozřejmě, že řešíme i práci a to pak bývají velmi temperamentní diskuze. Dcery už si osvojují právo na své vlastní názory a tak se stane, že se občas neshodneme. Bydlíme sice v jednom domě, ale někdy se stane, že se nevidíme i týden. Když mám konečně čas na vnoučky, tak se dozvím, že je dcera odvezla ke druhé babičce a já si připadám, jako by mi někdo vypustil rybník. Někdy se nám stane, že se sejdeme cestou na zájezd a já se přistihnu, jak se těším, že si budeme povídat a navzájem se užijeme.

Má natáčení s dětmi nějaká úskalí?

Klikněte pro větší obrázekNení to úplně jednoduché, protože musíte brát na děti ohled a zároveň si je herecky přizpůsobovat. Člověk to vlastně dělá i pro sebe. Jinak by taky mohl z toho filmu trčet jako péro z divanu. Nevzpomínám si, že by mi někdy dětští partneři činili nějaké problémy. U režisérů jako byla třeba paní Věra Šimková–Plívová bylo těch potíží všeobecně málo.

Jak vzpomínáte na svou roli režisérky „Bonžůrky“ ve filmu Jak se točí Rozmarýny, který se letos ve Zlíně promítal?

Klikněte pro větší obrázekByl to trochu nešťastný film. Dáša Veškrnová, která ve filmu hrála mou asistentku, chtěla mít tenkrát větší prostor a tak mě požádala o mé dvě scény. Já jsem jí velkoryse vyhověla. Pak mě to ale docela mrzelo, protože mi chyběly ve vývoji mé postavy. Zasáhla nás také emigrace Jana Třísky, hrál mého kameramana. Z filmu vypadlo hodně dobrých momentů s ním, a ty už se potom nepřetáčely ani s Jiřím Krampolem, který jej nahradil.

Tušíte, čím byste byla, kdybyste se nestala herečkou?

Klikněte pro větší obrázekNěkdy, když si zašívám roztrženou košili, tak si říkám, že by mě bavilo být švadlenkou. Těší mě jehla v ruce a občas si taky říkám, že bych chtěla malovat. Malíř je vlastně hodně svobodný tvor. Nikdo mu do jeho práce nemluví, a když se mu jeho obraz nelíbí, tak jej přetrhne a vyhodí do koše. Když natočím špatně záběr nebo nedej bože celý film, tak už to nikdy nevrátím a uvidí to další generace.

Pozorujete u vnoučátek, že začínají inklinovat k herectví?

U nejstaršího Alfréda určitě ano. Doma chce hrát pořád divadlo a já už si dopředu musím vymýšlet výmluvy. Naposledy jsem hrála zraněnou žirafu a on hrál doktora zebru (smích). Hraje si s velkou chutí.

Už vás viděl ve Sněhové královně na prknech Národního divadla?

Klikněte pro větší obrázekSamozřejmě. Dokonce se dnes u snídaně poprvé pochlubil veřejně, že v tomto představení hraji. Poprvé jsem byla svědkem toho, že se odosobnil od svého vlastního divadelnictví a hrdě se vychloubal vlastní babičkou (smích). Když jsem se učila dialogy do Sněhové královny, tak jsem mu je předčítala a učili jsme se je spolu. Jednou, když jsem mu přečetla repliku o třech větách a chtěla, aby ji zopakoval, tak se vylekal a nebyl schopen ji odříkat. Tak jsem mu smutně řekla: „No tak to nemůžeš být herec.“ Doufám, že jsem na něj dostatečně zapůsobila a už se to nebude pokoušet (smích).

Ovlivnilo vaši životní dráhu dětství, které jste prožívala se dvěma staršími bratry?

Bezesporu. Řekla bych, že mě dokonce zneužívali pro svoje komické výstupy a scénky, které psali. Třeba mě nalíčili za muže a sami představovali ženy, což rozveselovalo zejména naše rodiče. Myslím, že v právě v tomhle věku, se začal brousit můj smysl pro gag a pro komediální hraní. Často jsem pociťovala takové puzení z radosti, že se vám někdo směje za to, když se před ním drasticky namaskován pitvoříte. Starší bratr mi řekl, že nemám chodit k divadlu, protože nejsem dost hezká. Vzbudil ve mně takový furiantský pocit, že jsem si umínila, že budu klidně ošklivá herečka. Na škole mi tenkrát prorokovali, že budu dobrá na divadle, ale že si moc nezafilmuji. Tak jsem docela ráda, že jim to tak úplně nevyšlo.

Zpracoval: Jiří Nedvídek
Foto MAFA-Nguyen Phuong Thao, Jitka Bylinská, Jiří Michálek, Zuzana Kovaříková, Jiří Červený, ČT, Hana Smejkalová, ND
Převzato z týdeníku ČT+
Stopáž: 93 minut – Rok výroby: 2008 – ST  HD
Žánr: Film
Vysílání pořadu

Tento pořad v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Související pořady