O češtině

Plet, plít

Překládal jsem nějaký text a narazil jsem na slovo plet záhon (které jsem nenašel ani v pravidlech pravopisu 1994). Plet záhon, nebo plít (plil)?

Kuba

Se slovesem plít se to má tak, že v češtině existují dvě tato homonymní slovesa plít – znamená to, že mají shodnou grafickou podobu, významové rozlišení se projevuje právě v rozdílném užití tvarů při jejich časování. Plít ve významu „plivat“ je slovem expresivním.

Plít ve významu „odstraňovat plevel“:

jednotné číslo:
1. osoba pleji, pleju;
2. osoba pleješ
3. osoba pleje

množné číslo:
1. osoba plejeme
2. osoba plejete
3. osoba plejí, plejou

rozkazovací způsob: plej!, plejte!
příčestí činné: plel
příčestí trpné: plet

Plít ve významu „plivat“:

jednotné číslo:
1. osoba pliji, pliju
2. osoba pliješ
3. osoba plije

množné číslo:
1. osoba plijeme
2. osoba plijete
3. osoba plijí, plijou

rozkazovací způsob: plij!, plijte!
příčestí činné: plil
příčestí trpné: plit

(Zdroj: Internetová jazyková příručka ÚJČ AV ČR, v. v. i.)

Pro úplnost dodáme i významy z výkladových slovníků.

Příruční slovník jazyka českého:

plíti ned. 1. (praes. pliji, příč. min. č. plil, subst. sloves. plití) prudce vrhati, vypouštěti sliny z úst. Kuliš ve světnici plil do kouta za kamny. Rais. Dědkové sedali u skleniček, hovořili, kouřili, plili, až bylo dusno. Jir. Jeden ranil mne nohou a druhý plil mi do tváře. Zey. Plil si do dlaní. Rais. Přen. Ti křiklouni a hrobaři [estetikové] si plijí sami do tváří se hanobí. Vrch. D (co) prudce něco (obyč. tekutého) vrhati z úst (huby, tlamy), chrliti. Jiný [muž] od drába tak byl štulcován, že krev plil. Klác. Drak se svíjel, plil oheň. Něm. Přen. Roztavené žárem hory pukly a z ryh a jícnů sterých vulkanů ven plijí skvosty. Vrch. D (na koho, nač, nad čím, před čím) hrubě a okázale dávati najevo pohrdání, pohrdati někým, něčím. Plil jsem na náš život. Mah. Všichni mladí básníci, kteří opravdu něčemu rozumějí, plijí nad touto t. zv. poesií. Šal. Tolik jsem se těšil, jak okřeji a vznítím se zase jednou ohlasem života jiného, než jaký jsem vedl a před nímž jsem plil. Šlej. D (na koho, nač, po kom, po čem) hrubě a okázale hanobiti, tupiti, ostouzeti někoho, něco. [Chirurg po nezdařené operaci:] Není již pochyby, že stojím na pranýři a že celá veřejnosť po mně plije. Kun. Dvě věci jsou k prospěchu, ba, u nás vlastenecká cnost: výt s majoritou bez dechu, plít na svou lepší minulost. Mach.

plíti ned. 2. (praes. pleji, pleješ, příč. min. č. plel, příč. min. trp. plet, subst. sloves. pletí) odstraňovati plevel z kultur zahradních, polních n. lesních. Málinka bedlivě plela trávu mezi květinami. Don. Na zahrádce sází zeleninu, pěstuje květiny, pleje, zalévá. Hol. Vzpomíná si [selka]‚ po kolikáté už tak okopává nebo pleje, dívá se, jak to roste. Rais. Přen. Postí se [mniši] a tuhou prací plejí z duší koukol hříchů. Vrch. D (co) čistiti kultury zahradní, polní n. lesní od plevele. Fanta, Kňůrek a Peřinová sú na tovarychu, plejú řepu. Herb. Děvčata musí chodit plét len i mák. Něm. Když jsi plela len, mělas’ krásný sen. Ner. Od pletí až k trhání lnu opět doba uplynula. Něm. Bernadon zaléval a plel květiny. Lum.

Slovník spisovného jazyka českého

plíti I ned. (1. j. pleji, rozk. plej, min. plel, trp. plet, podst. pletí, *plení Heyd.) 1. (co; ~) odstraňovat plevel: p. plevel v řepě, v bramborách; okopává a pleje na zahrádce 2. (co) čistit od plevele: p. záhony; p. mák, len ○ předp. (-pleti) do-, pro-, pře-, vy-; → nás. plívati ○ předp. do-, vy-

plivati (†plvati Jir., Baar aj.), expr. a obl. mor. plíti (1. j. pliji, rozk. plij, min. plil, podst. plití) ned. 1. vrhat, vypouštět sliny z úst: p. kolem sebe; p. na podlahu; kašlání a plivání; p. (čast. plivnout) si do dlaní, přen. expr. pospíchat s prací, dát se do ní; p. někomu do tváře, do obličeje, do očí, řidč. kniž. v tvář, přen. expr. hanobit, urážet někoho; přen. p. si do tváře, do obličeje hanobit se, ostouzet se 2. (co) vůbec vrhat, vypouštět něco z úst (huby, tlamy): p. pecky; drak plival (plil) ohen; přen. p. žluč zlobit se, vztekat se; p. nenávist proti někomu; expr. míchačky betonu plivaly stále větší dávky 3. zhrub. (před kým, čím; na koho, co; po kom, čem) hrubě a okázale dávat najevo opovržení, pohrdat někým, něčím, ostouzet, hanobit, tupit: p. před nečestným člověkem; p. na lidi, na peníze; p. po tradicích; p. na svou lepší minulost; vychvalovat cizí umělce a po domácích p. ○ předp. do-, na-, od-, o-, po-, u- (se), vy- (se), za-; → nás. plivávati

Zdeňka Tichá, ÚJČ AV ČR, v. v. i.