O češtině

Dotyčný, dotčený

Paní Ela Vicherková nám poslala tento dotaz: Často se ve vysílání televizních novin objevuje výraz „dotčená osoba“, „dotčená obec“ apod. a vždy se nad tím zamýšlím, protože v daných případech se jedná o dotyčné osoby či o dotyčné obce. Vždyť být dotčen – čili nějakým způsobem uražen – vyjadřuje něco úplně jiného, než být tím dotyčným, koho se problém týká. Možná že se mýlím, a proto jsem se rozhodla poprosit o vysvětlení.

Pro odpověď postačí podívat se na výklad jednotlivých slov v našich výkladových slovnících:

Příruční slovník jazyka českého (1935–1957) uvádí:

dotyčný adj. styčný. Mat. dotyčný bod doteku. D lépe: již uvedený, dotčený, vzpomenutý, příslušný. Přečetli mi ještě dotýčný dokument. Arb. Dotyčné mé hrdinství jest však nejlacinějšího druhu. Stroup. Ten dotyčný [t. Helenin přítel] je vlastně fanfaron. K. Čap. Jednou v červenci svolal ten dotyčný [krejčík] Hampl na Malé náměstí tábor lidu. K. Čap. Toho by si měly všimnout dotyčné úřady. Dotyčné nařízení vyšlo v úředním listě příslušné, toho se týkající.

Adjektivum dotčený slovník neuvádí (v samostatné heslové stati).

Slovník spisovného jazyka českého (1958–1971):

dotyčný, příd. zvl. v úř. slohu výše, dříve uvedený, připomenutý, zmíněný; příslušný: d-á osoba; d. doklad; potřeby d-ch závodů; ob. ten d. on (nechceme-li n. nemůžeme-li jmenovat)

dotčený příd. 1. kniž., hl. v úř. slohu výše, dříve uvedený, řečený, připomenutý, zmíněný; dotyčný: d. předmět; d-á odpověď 2. uražený: d. v své cti, na cti; d. výraz tváře; d. cit; → přísl. k 2 dotčeně: mračil se d.; → podst. dotčenost, -i ž.: d. a rezervovanost diskutujících; — v. též dotknouti se

Tak zjistíme, že přídavné jméno dotčený má dva významy – ten první, tj. „výše, dříve uvedený, řečený, připomenutý, zmíněný“ je shodný s významem přídavného jména dotyčný a setkáme se s ním zejména v úředním slohu.

Druhý význam adjektiva dotčený pak je vykládán jako „uražený“.

V češtině ještě existuje adjektivum nedotčený, které je v Slovníku spisovného jazyka českého vyloženo takto:

nedotčený, řidč. nedotknutý příd. takový, kt. nebyl zasažen změnami; neporušený, netknutý, intaktní: n-á příroda pralesa; zdravé a n-é jádro národa; široširá nedotknutá step (Zápot.); → přísl. nedotčeně, řidč. nedotknutě; → podst. nedotčenost, řidč. nedotknutost, -i ž.

Zdeňka Tichá, ÚJČ AV ČR, v. v. i.