Folklorní magazín

Expedice po fašankových slavnostech v magazínu pro milovníky lidové kultury

Expedice Masopust

Masopust, na Slovácku nazývaný fašankem, má nejryzejší podobu v podhorských a horských oblastech Bílých Karpat, zejména na Uherskobrodsku, Kopanicích a na Horňácku. My se tentokrát vyjedeme podívat na fašank na Uherskobrodsko a Kopanice. Přidáme se k partě lidí z Uherského Hradiště, kteří již řadu let společně vyjíždějí na fašankovou „expedici“. Nápad se před lety zrodil v redakci Slováckých novin a jejím sponzorem se stal podnikatel a vinař Josef Kadlčík z Hluku, spolumajitel Arcibiskupských sklepů Korměříž. Účastníky tohoto „výletu“ jsou většinou obdivovatelé folkloru anebo lidé přímo ve folkloru činní: Jiří Jilík, někdejší šéfredaktor Slováckých novin, Josef Kadlčík, podnikatel, Miroslav Potyka, publicista a fotograf, Augustin Knot, někdejší vedoucí souboru Včelaran, Laďka Košíková, choreografka Hradišťanu, Moarch Miško Eveno, malíř z Bretaně usedlý na Slovácku, Josef Sedláček, obdivovatel folkloru, Lenka Jurečková, malířka, případně další přátelé těchto přátel folkloru. V roce 2009 se k této skupině připojil i televizní štáb.

U autobusu se scházejí účastníci. Muži se častují slivovicí a žertují. Nálada je skvělá, protože všichni ví, že si jedou „užít svobody“. O fašanku se může všechno, co se jindy nedělá a je proti etiketě ba i dobrým mravům. Být jednou za rok v prostoru, kde tyto zábrany padají, je pro všechny, zvláště pro muže magicky přitažlivé. Vyjíždí se krátce po 9. hodině směrem na Uherský Brod. První zastávka je v Bánově, kde se k účastníkům přidají manželé Jiří a Věra Chovancovi, výteční muzikanti, kteří hrou na heligonku dotvoří atmosféru v mikrobuse. Ještě než však vyjedeme na další cestu, zazpívají si všichni u Chovanců na dvoře, uleje se slivovice a zatancuje. A právě v tu dobu se také setkáme s místním fašankovým průvodem, kterému odedávna dominuje figura tzv. slaměníka. Naše cesta z Bánova vede vzhůru k Bílým Karpatům. V jejich podhůří je obec Bystřice pod Lopeníkem, kde je fašank dávnou tradicí. Zde není spojen s maškarním průvodem, ale zůstal ve své čisté rituální taneční podobě: (kdysi) odvedenci, tedy osmnáctiletí chlapci tanečním poskokem jdou od domu k domu a před každým zatancují šavlový tanec. Tento tanec měl přinést hospodářství úrodu a plodnost. Na tomto fašanku je ceněno právě to, že není ovlivněn karnevalovými prvky, čili onen mečový tanec vyniká jako zajímavý solitér dávné rituality. Z Bánova se přesmykneme do Bojkovic, městečka, kde působí soubor Světlovan. Jeho souborový masopust je krojově i maskami velmi pestrý a bohatý. Masopustní chasa je svým způsobem souborově kultivovaná, schopná určité inscenace, což je jistou protiváhou živelného fašanku, který potkáme v další obci. V Komni jde sto možná sto padesát účastníků v obrovském davu, který zpívá, tančí, potáci se, motá… Krásné balabile, které svým starostenským právem usměrňuje sám starosta, ale ne příliš, jen trochu. Vedle roztodivných maškar i zde jsou tanečníci šavlového tance, kteří musí zatancovat před každým domem. Svoji tradiční povinnost zde tanečníci, stejně jako v Bystřici, berou velmi vážně. Zatancují před každým ze (zhruba) sto padesáti domů. Jde navíc o horskou obec v členitém terénu, která skýtá nádherné pohledy – je to nejfotogeničtější z fašanků v regionu. Z Komně je to už jen pár kilometrů na Kopanice, do Starého Hrozenkova.

Připravili: J. Jilík, P. Rojíček, A. Koudela

Kulik

Každoročně se v lednu na polské straně slezských hor nedaleko česko-polských hranic setkávají polští a čeští horalé (Slezané), aby oživili starý šlechtický zvyk – jízdu na saních tažených koňmi (šlechta dříve navštěvovala panství, bavila se). Zvyk v jeho „moderní“ podobě přežívá v této oblasti do dnešních dnů. Někdy dnes bývají koně nahrazeny traktorem, nebo se nevyjíždí ven, ale příležitost pro setkání se nepropásne – lidé se alespoň setkají a baví se ve vyhřátých domech.
My se s kamerou zúčastníme zvyku v jeho klasické podobě – jízdy několika saní zasněženým lesem polských slezských Beskyd, hry a zpěvu kapely, která zpívá lidové polské a české písně v místním horalském nářečí „ponašimu“, lidových tanců na mýtině kolem ohně, který bude připraven speciálně pro tuto příležitost. Zajímat nás budou nejen podrobnosti o původu celého kuliku, ale dozvíme se, jaké písně se tehdy zpívaly, jaké tance tancovaly – zkrátka – jak se lidé dokázali bavit – jednalo se o aktivní zábavu, která se téměř v naší současnosti vytrácí. Jakou motivaci mají horalé ke každoročnímu oživování tradice? Co vše se v průběhu doby na celé tradici změnilo, jak se kulik vyvíjel až k dnešním dnům? I to jsou otázky, které nás zajímají. V neposlední řadě chceme diváky motivovat k aktivní zábavě, oživování starých tradic a vytváření tradic nových. A samozřejmě k případné příští účasti na kuliku samém…

Připravili: M. Kousal, I. T. Grosskopfová

Přehrát video