Folklorní magazín

Pravý Hanák z Příkaz, tradiční festival Sousedé a jihočeská lidová slavnost v magazínu pro milovníky lidové kultury

Sousedé

Myšlenka festivalu vznikla v roce 1996 na programové radě ve Strážnici. Přišla od Zdenky Jelínkové a Cyrila Zálešáka. Jejím smyslem bylo vytvořit festival sousedících zemí, respektive regionu – Jižní Morava, Rakousko, Slovensko. První ročník se uskutečnil v červenci 1996, kterého se zúčastnili Slováci ze Skalice, děti z Bratislavy a z Rakouska z Poysdorfu. Původně se tato tři města měla střídat v pořádání festivalu, a opravdu o rok později se další ročník konal ve Skalici. Rakousko však třetí ročník nezorganizovalo a postupem času to zůstalo na Mikulovu. Ten už nějakou dobu pořádal Festival národů Podyjí. A tak se festival Sousedé trochu programově přerodil a přijal pod svá křídla například folklorní Zarážení hory a také přizval i „sousedy“ z větší dálky. Festival organizují především členové národopisného spolku Pálava. Národopisný spolek Pálava vznikl v roce 1993 v Mikulově, překrásném městě na úpatí Pavlovských vrchů. Skládá se z pěti uměleckých složek, jež navštěvují folklorní nadšenci od nejmenších dětí po zkušené seniory.

Jihočeská lidová slavnost

Náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích, jedno z největších náměstí ve střední Evropě, se opět po roce rozzářilo akcí, která se v tomto městě stala tradicí – X. ročník Jihočeské lidové slavnosti. Cílem akce je nabídnout návštěvníkům jihočeské metropole ukázku lidových tradic, písní a tanců. Nejdůležitější část slavnosti je ale setkání folklorních souborů v ryze českém lidovém tónu. V hodinových blocích se na náměstí vystřídají písně a tance souborů Kovářovan, Doudleban a Soumrak.

Hanák z orloje

Pan Boleslav Vaca během svého života zanechal hned dvě, těžko odstranitelné stopy. Jedno je jeho vyobrazení od malíře Karla Svolinského na olomouckém orloji a to druhé na průčelí olomoucké železniční stanice. Celý život tento, dnes 85letý rodák z příkazského statku, prožil ve jménu hanáckého folkloru. Dnes, po právu, znovuobjevovaném. „Moje maminka měla po svých rodičích uložené kroje z první poloviny 19. století. Z Mánesovy doby, kdy se u nás ještě běžně nosil,“ vypráví Boleslav Vaca. Od dětství ho pečlivě uchovávané kroje fascinovaly a přivedly ho k celoživotnímu zaujetí lidovým uměním. V šestnácti se učil po hanácku tancovat v místním spolku. V květnu 1944 jako osmnáctiletý oblékl pradávný kroj a spolu s dalšími Příkazskými předvedl v záloženském domě lidové tance. Z akce se stala malá národní manifestace. „Sešlo se obrovské množství lidí. Až jsme se báli, jestli Němci nezakročí,“ vzpomíná. Kroj při slavnostních příležitostech obléká stále. Nejen jako bývalý správce příkazského skanzenu při prohlídce muzea. S nápadem na jeho založení přišel v sedmdesátých letech Jan R. Bečák. Rozhodovalo se, jestli bude stát v Příkazech, nebo Ratajích. Nakonec vyhrály Příkazy. O Velikonocích roku 1990 přišli první návštěvníci. „Do expozic se dostaly věci, kterých si lidé vážili a chtěli je zachovat pro budoucí generace,“ říká čistou hanáčtinou Vaca, který vydal o životě na vsi několik knih. Pečlivě do nich vybíral také fotografie. Focení je jeho další záliba. I když z klasického filmu už přešel na digitální záznam, který si sám upravuje na počítači.

Přehrát video