Vostatky na Hlinecku, zapsané loni na seznam nehmotného dědictví UNESCO, v magazínu pro milovníky lidové kultury

Obsah dílu

Přehrát vše

Lašský bál

Lašsko je etnografický region v severovýchodním cípu Moravy, rozprostírající se po obou březích řeky Ostravice, dále pak v povodí řek Odry, Lubiny, Ondřejnice. Je rozdělen na moravskou a slezskou část a zahrnuje původní obyvatelstvo nížin, podhůří i hor. Kraj spojuje jeden genius loci Moravskoslezského Lašska, který je obsažen třeba v typickém nářečí. To je dnes slyšet pouze náhodně u některých starších obyvatel nebo na vystoupení lašských folklórních souborů. Lašsko vyniká také svým svérázným folklórem, především pak typickým tanečním stylem, zejména v točivých tancích, v náročném mužském figurálním tanci, táhlých vícehlasých zpěvech žen, zbojnických tancích a cimbálové muzice. O zachování lidové kultury se dnes starají folklórní soubory, které stále objevují a vracejí do přítomnosti krásu lidového umění Lašska. Jednou ročně se setkávají také na lašském bále.

Masopustní reje na Hlinecku

Klikněte pro větší obrázekObec Vortová patří k několika obcím na Hlinecku, jejíchž masopustní reje – lidově nazývané Vostatky – byly v roce 2010 zapsány do seznamu památek UNESCO. Vostatky, které tady mají pohanský ráz, se konaly vždy poslední den před začátkem půstu, tj. v úterý před popeleční středou. V posledních letech se vlivem zaměstnanosti lidí přesunuly na dny pracovního volna, tedy na předcházející sobotu. Kromě této změny a snad změny používaných materiálů na výzdobu masek se maškara zachovala v podobě ze začátku minulého století. Svědčí o tom také fakt, že se do masek strojí pouze muži, a to i do masky zvané „žena“. Celá maškara se dělí na maškaru „červenou“ a „černou“. Červenou maškaru tvoří dva červení a dva modří „turci“, „laufr“ také nazývaný „strakatý“, „žena“ a „kobyly“.

Klikněte pro větší obrázekKaždá maska má na Vostatky určitou roli a místo v řazení průvodu: kobyla průvod vede, ras ji zezadu popohání, za nimi jdou strakatý se ženou a turci, poté následují kominíci, slamění a židi, všichni doprovázeni říznou dechovkou. Po provedení obřadu žádosti o povolení u starosty obce se průvod maškar vydá na obchůzku všech stavení ve vesnici. U každého domu požádá strakatý se ženou pána nebo paní domu o dovolení pro maškaru tento dům navštívit a zároveň se optají, kolik a jaké písničky chtějí domácí zahrát. Muzika hraje, turci tančí a ostatní maškara si rozebere obyvatele domu a ostatní přihlížející a dají se „do práce“. Každý hospodář obdarovává maškaru malou finanční částkou, ale hlavně pohoštěním skládajícím se především z tradičních koblih a sklenky alkoholu. A takto obejde maškara za zvuku muziky a všeobecného veselí celou obec.

Klikněte pro větší obrázekNavečer se všichni sejdou v hospodě k obřadu porážení kobyly. Ras přečte nad kobylou rozsudek za domnělé i skutečné hříchy, kobylu odsoudí a zároveň sdělí přítomným, jak bude s jejími zbytky naloženo. Po poražení kobyly celá maškara sejme čepice a utvoří kolem kobyly kruh, muzika hraje pohřební píseň. Po chvíli zahraje muzika opět z vesela „Kobylka malá…“, kobyla je vzkříšena sklenkou alkoholu a tím končí masopustní obchůzka. Dříve, když se vostatky odehrávaly v úterý, musela muzika skončit přesně o půlnoci, protože popeleční středa byla již začátkem půstu. Dnes se podle lidí z vesnice pravidelně vostatkové veselí beztrestně protahuje ze sobotního večera až do nedělních ranních hodin. Na celé této tradiční zábavě se nepodílí žádný folklórní soubor ani sdružení, ale pořádají si je lidé na jednotlivých vesnicích.

Klikněte pro větší obrázekHlavní iniciátorkou zápisu této tradice mezi památky UNESCO je PhDr. Ilona Vojancová, ředitelkou Souboru lidových staveb Vysočina. Právě ona zareagovala na výzvu Ministerstva kultury, které vybídlo v roce 2003 jednotlivá kulturní pracoviště, aby vytvořila seznam nehmotného bohatství naší země. Protože jako ředitelka Souboru lidových staveb Vysočina v té době mapovala masopustní zvyky a tradice na Hlinecku, iniciovala právě tento zápis. V roce 2005 bylo rozhodnuto, že jako první se ČR pokusí o zápis tance verbuňk mezi nehmotné památky UNESCO a hned poté o masopustní reje. Hlinecko bylo vybráno právě proto, že tyto tradice tady nedodržuje folklórní soubor, ale lidé ve vesnicích, což byla podmínka zápisu. Stejně jako to, že tradice místní dodržují minimálně po celé 20. století.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2011
 P ST
ŽánrMagazín