Premiéra trezorového televizního filmu s Janem Třískou v hlavní roli. Úspěšný vědec, který se odvážil kritizovat neproduktivní práci ústavu, v němž je zaměstnán, potažmo i celý politický režim. Ustojí jeho kariéra tuto situaci? (1973). Dále hrají: J. Rava, O. Slavík, Z. Herfortová a další. Scénář Z. Čeháček. Kamera J. Kačírek. Režie V. Štursa
23:00:02Byl 1 domeček, v tom domečku stoleček. Na stolečku mistička.
23:00:06V té mističce vodička, v té vodičce rybička. Kde je ta ryba?
23:00:13HUDBA
23:00:35-Moc tady nelítejte, pane doktore, nebo se vás zvířátka polekají.
23:00:40-To nemyslíte vážně!
23:00:41Pod vaší ochranou vynadám klidně ministrovi námořnictva!
23:00:45Neviděla jste Honzu?
-Svozila? Kde by byl?
23:00:48Nejspíš u sebe. Vezu mu berušky. Už zase 3 dny nevytáhl nos.
23:00:52A kouká jako habakuk!
-Díky, díky.
23:00:55KLAPOT BOT
23:00:57-Blázni! 1 jako 2., viďte berušky.
23:01:02KLAPOT BOT
23:01:19ZVUK MLÝNKU NA KAFE
23:01:33Dobrý den, paní účetní!
-Dobrý den!
23:01:40ŤUKÁNÍ NA SKLO
23:01:54-Dobrý! Vedeš 1:0.
23:01:58VZDYCHNUTÍ
23:02:06Honzo! Co je? Honzo!
23:02:20Kde ste kdo?
23:02:23ŽENSKÉ CHICHOTÁNÍ
23:02:25Honem! Svozilovi se něco stalo!
23:02:31Běžte pro Evu! Svozilovou. Honzovi se něco stalo.
23:02:37Skoč rychle pro doktora! Slyšíš? Pro doktora!
23:02:49Otevřete okno! Zavolejte pohotovost.
23:02:52-Nevíš kolik má pohotovost?
23:02:55PLÁČ
23:02:57Ježíšmarjá, nebuď hysterická!
-337!
23:03:05-Haló! Tady Výzkumný ústav užité genetiky. Máme tu nemocnýho!
23:03:11Krucifix, jak to mám vědět?! Tak promiňte. Leží tady na zemi.
23:03:16Má nějaký záchvat. Křeče nebo co. Haló, slyšíte mě? Haló!
23:03:22-S dovolením!
-Pane doktore...
23:03:25-Ano? Volali jste pohotovost?
-Ano.
23:03:31-Přineste z ordinace nosítka. Čím dřív bude v nemocnici, tím líp.
23:03:37-Pusťte mě! Co se mu... Honzo!
23:03:39-Klid, Evičko. Musíme ho dostat rychle do nemocnice.
23:03:43-Pane doktore...
-Snad to nebude tak zlé.
23:03:45-Ale co to je?
-Evo...
23:03:48Klid, klid.
-Co to jen může být, pane doktore?
23:03:52-Nechci se mýlit, ale asi srdce. Možná taky infarkt.
23:03:57-Infarkt?!
-Počkejte! Nestěžoval si na něco?
23:04:01-Ne. To je strašný...
-Hergot! S dovolením!
23:04:04Kdo to naprojektoval? Člověk se tady nemůže otočit.
23:04:07Počítal taky někdo s tím, že se tu ponesou nosítka?
23:04:20-Copak, Jaroušku? Co jsi takový zaražený? Nestalo se ti nic?
23:04:27-Ne.
-To je zajímavý.
23:04:33Vypadáš opravdu špatně. Skutečně se ti nic nestalo?
23:04:43-Ne.
-Ukaž, dej mi ruku!
23:04:47Vidíš, já to věděla. Máš je studený.
23:04:52ZAKAŠLE
23:04:54To tak nemůžeme nechat, máš je opravdu, ale opravdu moc studený.
23:04:59HOUKÁ SANITKA
23:05:02Máš štěstí, že jsem zvědavá, jak opice.
23:05:13Jaroušku, nevíš, co se stalo?
-N... Ne!
23:05:42HOUKÁNÍ SANITKY
23:05:49-Prosím vás, jak k tomu přišel zrovna Svozil?
23:05:52Rok se u mě neukázal a to si stěžoval na zánět spojivek!
23:05:56-Honza většinou nemluví a dělá.
23:05:58A když mluví, tak o tom, co dělat bude. Vždyť ho znáte.
23:06:0210 let velmi pilný, pracovitý, nenápadný. A teď se složil.
23:06:06-Co se tady děje?
-Honza se nám složil.
23:06:09Doktor má podezření na infarkt. Já víc nevím.
23:06:12-Vidíš, Stando? Pořád říkám lidem, aby tolik nepracovali.
23:06:17Ty seš taky takovej blázen! Člověk si má užívat, těšit se ze života!
23:06:23Co z toho máte?
-Stehlíku, nevím.
23:06:25Ale právě odvezli kamaráda do špitálu, tak neřečni o umění žít.
23:06:29Nebo ti 1 praštím! Anno, pojď mi pomoct. Musíme uklidit u Honzy.
23:06:34Na shledanou!
-Na shledanou!
23:06:36PLÁČ
23:06:37-Neplačte, Evičko. Oni vám ho vrátí zdravého, uvidíte.
23:06:41Dneska je prý infarkt něco jako chřipka. Pojďte, uvařím vám kafe.
23:06:46To už je snad osud, že smůla potká nejhodnější lidi.
23:06:51PÍPÁNÍ NEMOCNIČNÍCH PŘÍSTROJŮ
23:07:05-Ještě nesmíte sedat! Ležte, prosím. Všechno vám přinesu.
23:07:11Ty brýle jsou od vaší paní. Čekala tady, ale zatím k vám nesměla.
23:07:17Tak vám poslala aspoň krásnou kytici. Musí vás mít moc ráda.
23:07:34-Evo!
23:07:41Tak co? Mluvila jsi s ním? Jak je?
-Já nic nevím.
23:07:49Nechtěli mě k němu pustit. Že prý potřebuje klid a žádné rozčilování.
23:07:55-Přece ti museli říct, jak to s ním vypadá.
23:07:59-Nic nevím. Mluvila jsem jen s doktorem, co měl službu.
23:08:03Řekli, že z toho Honzu tak tak dostali.
23:08:12Až ho pustí domů, že se bude muset šíleně šetřit.
23:08:16Promiň, pořád se ještě celá třesu. Tak ahoj!
23:08:19-Ahoj!
23:08:23-Pane doktore, infarkt může přijít jen tak z ničeho nic?
23:08:28To může dostat každý?
-Slečno, příroda na nás šije boudy.
23:08:35A víme o nich starou belu. To je 1 věc. My jí v tom občas pomáháme.
23:08:41Takže nemůžeme říkat, že něco přijde z ničeho nic.
23:08:47Máme objednané ty králíky?
-Jistě, pane doktore.
23:08:54-Co je ten Hradecký tolik nervózní? Dyť jsem toho tolik neřekla.
23:09:03-Jsou velcí kamarádi. Myslí si, že jsou jediní 2 pracanti na oddělení.
23:09:09A teď je z toho kapánek vyděšenej, když vidí, kam to vede.
23:09:13-Tak to ty můžeš být úplně klidnej.
-No a co? Zdraví mám jen jedno.
23:09:18Hele, co děláš? Pojď večer do kina.
-Pch! S tebou?
23:09:26-Ahoj, puso!
23:09:48SMĚJE SE
23:09:51-Á, tady se nám už někdo chechtá. Jak to vypadá?
23:09:57-Dobrý den!
-EKG v klidu, je normální.
23:10:02Za poslední týden zaznamenal pacient významné zlepšení.
23:10:06Na nic si nestěžuje.
-Na to moc nedejte, že si nestěžuje
23:10:10Vidím mu na očích, že by chtěl domů. Bodejť by naříkal.
23:10:14Jak se dívám, mohli bychom vás pomalu propustit do domácí péče.
23:10:22Dávejte pozor! Říkám péče a rekonvalescence.
23:10:27Nemyslete si, že už jste utekl hrobníkovi z lopaty.
23:10:31Další vývoj bude záležet na vás. Doufám, že si to vezmete k srdci.
23:10:36Zázraky děláme jen do určité míry. Musíte si ještě dlouho dát pokoj.
23:10:41Klid, pohoda, odpočinek. Vám něco říct, to je jako házet hrách na zeď
23:10:49Místo, abyste poslouchal, tak mi tu nejspíš koukáte po děvčatech!
23:10:54Á, kolegyně Martínková. Včera na cestách, dnes málem flirtuje.
23:11:00-Promiňte pane primáři, ale my se s Honzou známe už ze studií.
23:11:08-Vy teď máte mezinárodní šmrnc, vemte si doktora Svozila na starost
23:11:15Když myslíte, že vás bude poslouchat pozorněji.
23:11:29-Á, kolegyně Martínková..
-A s mezinárodním šmrncem!
23:11:36-Posaď se, já si jen něco napíšu.
23:11:40PÍPÁNÍ PŘÍSTROJE
23:12:07-Teď mi řekni, kam ses vlastně ztratila? Pořád tomu nevěřím.
23:12:12Vlasta a vdaná.
23:12:15-Představte si, pane, že jsem si dovolila zmizet bez vašeho svolení.
23:12:20Vdát se. A navrch si pořídit 2 potomky.
23:12:25Když on jistý mladý aspirant dával přednost laboratoři.
23:12:32A zmizení 1 mladé dámy zřejmě ani nepostřehl.
23:12:39Ta mladá dáma se cítila kupodivu nešťastná.
23:12:44Kdykoliv se ocitla v postavení nižším, než laboratorní myš.
23:12:50I dala se do hledání vzdáleného místa Aby našla ztracené sebevědomí
23:13:00-Dovol, abych ten příběh doplnil.
23:13:04Zmíněný aspirant zjistil, že oddanost mladých dam má své meze.
23:13:09Naplnilo ho to takovým úžasem, že vůči svodům žen byl úpně bezmocný.
23:13:16A tak se oženil a dopadl stejně jako ona zmizelá mladá dáma.
23:13:21Tedy až na ty potomky. A nějaké to sebevědomí spíš ztratil.
23:13:26-Má to snad znamenat, že ten malér se srdíčkem je z toho...
23:13:32Že máš doma něco v nepořádku?
-Ne. Proč? Eva je výborná.
23:13:41Dělala mi laborantku. Po svatbě je na jiném oddělení.
23:13:44Ale pořád je všechno v pořádku. To mne nenapadlo.
23:13:48Víš, beru tu nemoc spíš jako přírodní katastrofu.
23:13:51Celá léta jsem vysedával v laboratoři, monotónní život.
23:13:55Tak se příroda zřejmě postarala o to, abych se nenudil. A co ty?
23:13:59Primář říká, že jsi byla v cizině. To jsi musela lecos zažít.
23:14:05-Honzo, nepřeháněj! To přece nebylo dobrodružství podle mého gusta!
23:14:13Co asi může potkat cestovatele proti své vůli?
23:14:17-Promiň, tak jsem to nemyslel. Domnívám se, že už je to za námi.
23:14:29-Koneckonců máš pravdu.
23:14:32Dnes už se to dá odbýt i tím: Promiň. Že?
23:14:37Byla jsem v NDR. V nemocnici na stáži. Jaroslav tam pracoval také.
23:14:44Jako gynekolog. Vzali jsme se. Ale tam se nedalo zažít nic, jak říkáš.
23:14:52Leda na rybářském člunu nebo na jachtě. Ukážu ti nějaké fotky.
23:15:02To víš, prastaré univerzitní město. Červené gotické kostely.
23:15:08Spousta stromů, ticho. Někdy jsem měla dojem, že se tam zastavil čas.
23:15:17Měli štěstí. Za války nebyl rozbitý ani jediný dům.
23:15:21Velitel města vydal město Sovětské armádě bez boje.
23:15:25Pracovali jsme tam, starali se o děti, kluci umí docela německy.
23:15:45Posloucháš mě vůbec?
-Jistě.
23:15:51-Tak mi řekni moje poslední slova.
-Že kluci umí německy.
23:15:57-Řekla jsem, že jsem si nemyslela, že ty budeš můj 1. případ doma.
23:16:07-Zítra mě propustíš?
-Ano. Nemusíš čekat na vizitu.
23:16:16Poslyš, ber vážně, co ti říkal primář. Dej si pokoj od všeho.
23:16:22Tohle je záludná věc. Nehraj si s tím!
23:16:25-Připomínáš mi maminku. Dává mi takové rady dodnes.
23:16:28-To bude asi tím, že tě znám skoro tak dobře jako ona, ne?
23:16:33Na kontrolu budeš chodit 1krát za 14 dní.
23:16:40Doufám, že je ti jasné, že jsi se dostal do mé osobní péče.
23:16:45Tak na shledanou!
23:16:55Kolo, kolo mlýnský, za 4 rýnský. Kolo se nám polámalo, udělalo bác!
23:17:11-Hledáš si vzorek, podle kterýho by sis pořídil vlastní?
23:17:17-To je náhodička, vás už jsem neviděl 100 let!
23:17:23-Hlavně, že bydlíme pár kroků od sebe.
23:17:26-A hlavně, že se nezlobíte, že se u vás neukážu jak je rok dlouhý.
23:17:31Ale teď se to všechno změní. Mám času, že nevím, co s ním.
23:17:35-Počkej, jak hodně času? Ukaž se! Snad nejsi nemocný?
23:17:39-1 můj veledůležitý orgán se rozhodl, že mne donutí k odpočinku.
23:17:44Docela obyčejný infarkt.
-Proto byla tvoje Eva taková divná.
23:17:51Nedávno jsem ji potkal. Div, že do mne nevrazila. Byla zabraná do sebe
23:17:57Už se aspoň usmíváš.
-Trochu zábavy si snad užít můžu.
23:18:02Pořád jen spím, nic nečtu, zhluboka dýchám. Životospráva jako řemen!
23:18:07Víte, taky je mi trochu smutno. Tohle město se po ránu vylidní.
23:18:14Podívejte! Nikde ani živáčka.
-Co chceš? Je to přece sídliště.
23:18:28-Cože?
23:18:30-Nechceš hašlerku?
-Ne.
23:18:34Tak mne napadá. Vy jste to taky zažil, když jste odešel do důchodu.
23:18:39To ti připadám jako nějaký dědek, který se cítí vyšoupnutý?
23:18:43A který zanevřel na celý svět?
23:18:47Copak záleží na tom, jestli jsi tady nebo tam?
23:18:50Důležitý je, aby ses necítil zbytečný.
23:18:54Děti byly celý bez sebe, když zjistily, že mají zase dědu.
23:19:00-Přiznám se, jako spořádaného dědečka si vás představit nedovedu.
23:19:06-To víš, že mi to nestačilo. Taky jsem se cítil trochu jako..
23:19:13Ale pomohli mi lidé. Začali za mnou chodit.
23:19:16Vzpomněli si, že vím, za kým je třeba zajít, kde se co dá sehnat.
23:19:22Pro jesle, pro školu. Někde potřebovali spravit chodník.
23:19:27Třeba tady. Víš co říkají? Bartoník to zařídí, i když není poslancem.
23:19:35-Jo, kdybyste znal taky nějaký recept pro mě.
23:19:41-Jo, hochu, člověk není chodník. I když po něm někdy šlapeme. Chápu tě
23:19:52Ale nejspíš ti nezbyde nic jiného, než být trpělivý.
23:19:56Víš, tenkrát, když jsi přišel na školu a tvůj táta za mnou přišel.
23:20:05Přišel kvůli podnájmu. To jsi k nám chodíval dost často na kus řeči.
23:20:11Když tě nebudu nudit, tak přijď zas.
23:20:15-Já bych vás někdy vytáhl na procházku. Venku je mi dobře.
23:20:21-Proč ne. Já tady pořád někde lítám Tak se měj a buď na sebe opatrný!
23:20:26-Na shledanou!
23:20:44-Misku!
23:20:48ZVONÍ TELEFON
23:20:56-Prosím, Jehlička!
-Co zas?
23:20:58-Ano, soudruhu doktore. Je přítomen. Právě pitvá.
23:21:08Pane doktore? Volal doktor Janoušek.
23:21:14Máme se připravit na tu odpolední ministerskou návštěvu.
23:21:19Zdůrazňoval, že má být uklizeno a všichni mají mít čisté plástě.
23:21:25Před obědem přijde vše osobně zkontrolovat. Máme na to 15 minut.
23:21:35A máte prý na všechno dohlídnout.
23:21:39-Tak si vemte lopatku a smeták. Běžte zamést na číslo 6.
23:21:43A utřete tam také prach.
23:21:45Budou se spouštět všechny aparatury. A vezměte 1 můj plášť.
23:21:49Doneste ho Haně, ať mi tam přišije aspoň 1 knoflík. Krucinál!
23:21:55VZDYCHNE
23:22:10-Doktore Hradecký, doufám, že Vám vyřídili můj vzkaz.
23:22:14-Dobrý den!
-Už se tady s tím pipláme od rána.
23:22:19Tak se snad pro pár minut nikdo nezblázní!
23:22:23Jehličku jsem poslal, aby zametl na čísle 6 a nechal si přišít knoflíky
23:22:28Jinak tu pracujeme a podle toho tu máme pořádek.
23:22:33Ale jestli je to váš výslovný rozkaz, můžeme to vyhodit z okna!
23:22:37-Dobře! Tak se hned nerozčilujte. Vy to s vaší velkorysostí přeháníte
23:22:43Hlavně ať na čísle 6 všechno běží. Půjdu se tam ještě podívat.
23:22:47A tady to trochu srovnejte! Jako vždycky. Návštěva je návštěva.
23:22:58-Pane doktore, mám zamknout dveře a stáhnout žaluzie?
23:23:02-Jenom klid, hned budeme hotoví. Po obědě času dost.
23:23:06Nějakou návštěvu jsme přežili, přežijeme i další.
23:23:10-Dobře, že máme laboratoř číslo 6. Měřáky blikají, zapisovače cvakají.
23:23:17Psací stroj plive metry výsledků.
23:23:20A návštěvníci stojí před naším šéfem v tichém úžasu.
23:23:24-No, no!
23:23:28-Honzo! Honzo?
23:23:34Honzo, kde jsi? Tak já se ženu z práce a ty se ani neozveš!
23:23:39-Promiň, asi jsem tě přeslechl.
23:23:42VZDYCHNE
23:23:50-Bodejť bys něco slyšel! Ty samozřejmě pracuješ! Bádáš.
23:23:56Ovšem! Nějací doktoři ve špitále jsou úplní idioti?
23:24:00Ale ty seš největší chytrák! Hele, až ti bude blbě, tak za mnou nechoď
23:24:05Já tě pošlu rovnou k Martínkové. Ať si to s tebou vyřídí!
23:24:1090 procent lidí z Ústavu by zapomnělo, že nějaký Ústav existuje
23:24:15Ale doktor Svozil musí držet krok se světovým výzkumem!
23:24:21-Ale tak to není! Dyť to přece víš. Myslím si, že nedělat nic je horší.
23:24:27-Prosím tě! Ty pořád jen děláš. A ostatní si užívají, mají peníze.
23:24:32A jezdí ven. Honzo, vím, že to s tebou nehne. Jen aby ti nebylo hůř.
23:24:41-Víš, to je zatracenej zvyk pořád něco dělat. Pomůžu ti s večeří.
23:24:48Strážný anděl tvrdí, že mi lehká fyzická práce neuškodí.
23:24:57-Honzo?
-Hm?
23:24:59-Nemáš představu, jakou starost o tebe projevuje tvůj šéf.
23:25:03Pořád se vyptává, jestli se u tebe neprojevují nějaké komplikace.
23:25:08Že prý zná lidi, u nichž vedl infarkt k trvalé invaliditě.
23:25:13-Hm. Já znám lidi, u nichž infarkt vedl do hrobu. Říkal ještě něco?
23:25:21-Potom už jenom obracel oči v sloup a naříkal, kde by sehnal náhradu.
23:25:27Že prý jsi trochu neukázněný, ale jinak jsi hrozně schopný.
23:25:32Víš, takový schopný!
-Hm, jenomže ne všeho.
23:25:38-Honzo, mně se to nelíbí. Co jsi měl s Janouškem?
23:25:44Přece by si nevymýšlel pitomosti o náhradách jen tak!
23:25:48-Třeba je opravdu tak starostlivý. To víš, péče o pracující.
23:25:54-Že tys mu něco řekl! Já nevím, že si nedáš pokoj. Jako bys ho neznal!
23:26:04Teď si s tebou bude vyřizovat účty.
-Věřím v lidech v to nejlepší.
23:26:10-Tak to nám ještě scházelo! Že bych se s tebou nudila, to se říct nedá.
23:26:15Ale moc zábavy s tebou taky neužiju!
23:26:17Mít děti, myslí si, že tatínek je v kriminále.
23:26:21Nebo že jsem je pořídila bůhví kde!
23:26:24Já nevím, že my nemůžeme žít nějak normálně. Bavit se, užívat.
23:26:29Něco si pořídit. Že bysme měli něco, co by nám lidi záviděli?
23:26:34To je teda k smíchu. Víš, že se nám lidi skoro smějí?
23:27:09-A ještě prosím 2 plece 3týdenních na čtvrtek ráno. Nezapomenete?
23:27:14-Ale pane doktore!
-Nic ve zlém, paní Ptáčková.
23:27:17-Dobré ráno! Jak se máte vespolek?
-Pane doktore!
23:27:22-Ahoj Honzo, kde se tu bereš?
-Už jsem to doma nemohl vydržet.
23:27:26-Koukám, že se bojíte, aby vám nevystydla židle.
23:27:29-Snad mě nevyženete? Stando, máš čas? Stav se u mě.
23:27:33-Jen domluvím s paní Ptáčkovou.
23:27:35-Na shledanou!
-Ahoj!
23:27:37KLAPOT PODPATKŮ
23:27:39-Dobrý den!
-Dobrý den! vy už... Vás už...
23:27:43Už jste...
-Počkejte. Jestli myslíte, co já...
23:27:47Úplně v pořádku ještě nejsem. Do práce taky nejdu. Ale jsem živý.
23:27:52Ano, můžete si na mne šáhnout.
-Nechcete kafe?
23:27:57-Marcelko, vy mne chcete zabít!
23:28:01VZDYCHNE
23:28:08ZVUK MLÝNKU NA KÁVU
23:28:22-Ahoj Honzo! To je dost, že ses ukázal.
23:28:26Už jsem se chtěl za tebou vypravit, ale nevěděl jsem, jestli můžu.
23:28:32Eva všude prohlašuje, že musíš mít naprostý klid.
23:28:36A že o vědě nechceš ani slyšet!
23:28:38-Začínám mít pocit, že se na mě všichni dívají jako na nemohoucího.
23:28:43Škoda, že jsem k tomu neprodělal encefalitidu.
23:28:46Mohli jste mi vzdávat hold jako úspěšnému absolventu pomocné školy!
23:28:51O mě se v životě nestaralo tolik lidí. Aspoň ty buď normální!
23:28:55-Honzo, nevztekej se. Lidi to nemyslí zle. Alespoň většina.
23:28:59To víš, nic moc se tady neděje a najednou takový důležitý pacient.
23:29:04Tak jak je ti? Slyšel jsem nějaké řeči, že je to horší, než se zdá.
23:29:10-Tak ty taky, jo? To je právě to, co mne zajímá. Řekni něco bližšího.
23:29:17-Víš jak to tu chodí. Asi 14 dní byla tvoje nemoc zlatým hřebem řečí
23:29:24Všichni tě litovali a vymýšleli teorii, jak jsi k tomu přišel.
23:29:29Ale tím tě nebudu unavovat. Pak všechno utichlo.
23:29:33Měli jsme tu také ministerskou návštěvu.
23:29:36Najednou se vytvořila pověst, že se u tebe jedná o starou skrytou vadu.
23:29:42A že ti hrozí trvalá invalidita. To už mě začalo zajímat.
23:29:47Pátral jsem, odkud vítr vane. Eva mě přivedla na stopu.
23:29:52Chtěla vědět, zda ti může říct, co jí navykládal Janoušek.
23:29:56-Vím, vylekalo ji to.
23:29:58-Potom jsem zjistil, že Janoušek roztrušuje tyto řeči.
23:30:02Kamaráde, to není jen tak.
-Stando, ty už větříš nějaké drama.
23:30:06-Počkej. Probral jsem si vše pozpátku a začínám do toho vidět.
23:30:14Podívej, není tajemství, že se s Janouškem nemáte moc v lásce.
23:30:19Což není nic neobvyklého, jenže...
23:30:24Ta schůze na oddělení. Navážel se do tebe, že se nedržíš úkolu.
23:30:29A svévolně ohrožuješ státní plán.
23:30:31A cos mu na to řekl ty?
-Prosím tě...
23:30:35-Kdybys řekl tohle, bylo by to dobý.
23:30:38Ale tys mu přede všema řekl, že opakujete 5 let staré pokusy.
23:30:44A že to nepovažuješ za plnění státního plánu. A co na to řekl on?
23:30:50-Nic! Co na to taky mohl říct, když to byla pravda!
23:30:53-To jsi celý ty! Máš pravdu, ale on přitom zbledl a ztuhl. Nevšiml sis?
23:31:02A takový pravdy se hned tak nezapomínají, kamaráde.
23:31:05-Já už toho napovídal... To by mě dávno musel oběsit.
23:31:09-To jo, ale mezi 4 očima to může nějak spolknout.
23:31:13Při tvých výsledcích se tě nemůže jen tak z ničeho nic zbavit.
23:31:17Na té schůzi to byl přímý útok na jeho postavení.
23:31:22-Copak já se tlačím na jeho místo? Mě jen štve, že se tam nic nedělá!
23:31:27Když jsem před lety nastupoval, líčil to tu jako semeniště objevů.
23:31:31Copak jsem mohl tušit, na jaké úrovni se tady vlastně pracuje?
23:31:36Zpočátku jsem to zkoušel klidně, trpělivě.
23:31:39Ale občas jsem měl chuť mu dát pár facek. Ale už vůbec nikam nevede.
23:31:44-To je právě to, co mne mate. Ty jsi známý kliďas.
23:31:50V poslední době mám ale dojem, že čím míň mluvíš, žereš se sám v sobě
23:31:57Honzo, upřímně. Není moc lidí, co jim vadí, že dělají zbytečnou práci
23:32:05Myslím, že jestli měl tvůj infarkt nějakou příčinu, bylo to tohle.
23:32:14-Neblázni, Stando! Ber to jako přírodní pohromu, statistický jev.
23:32:20Na 1000 lidí 2 infarktů, nebo kolik. A 1 padl na mne.
23:32:24A s Janouškem si nedělej starosti. Až se vrátím, tak on se uklidní.
23:32:29Ber věci tak, jak jsou. Užívám si blažený klid a snažím se zapomenout
23:32:36Že vůbec nějaká věda existuje. Přesně podle rad mé milované ženy.
23:32:41-A jde to?
-Mno, moc ne.
23:32:47SMÍCH
23:32:55-Všichni stojíte před životním rozhodnutím o dalším povolání.
23:33:00Pro ty, kteří se na vysoké škole rozhodnou pro vědeckou práci.
23:33:05Povolání vědce je sice krásné...
-Právě prodělali elekronický šok.
23:33:11Do té místnosti už chodí jen exkurze.
23:33:16-Na vědecké práci totiž nejsou nejdůležitější velké objevy.
23:33:20Ale drobná, trpělivá, puntičkářská práce, která velké objevy podmiňuje
23:33:30Mohli jste si všimnout, že na našem oddělení je pořádek jako v klícce.
23:33:37Bez každodenní ukázněné práce bychom nemohli dosáhnout úspěchů.
23:33:45Ani... Co jsem to říkal? Aha, úspěchů.
23:33:54Soudruzi, myslím, že jsme náplň vaší návštěvy vyčerpali.
23:33:58Prosím, abyste vyšli do 2. patra. Soudruh docent Valenta vás provede.
23:34:03-Děkuji Vám, soudruhu doktore. Vaše laboratoř číslo 6 byla poučná.
23:34:10-Těšilo mne. Na shledanou!
23:34:15Jak se daří, mládenci?
23:34:18Jene, s tím zdravím to nepřehánějte. Vy se musíte šetřit!
23:34:22Snad se už nechystáte do práce?
-Právě naopak, chystám se domů.
23:34:27-Nepospícháte? Rád bych s vámi mluvil. Pojďte, zajdeme ke mně.
23:34:32-Stando, ahoj!
-Ahoj!
23:34:36-Prosím!
-Děkuji.
23:34:44-Prosím, posaďte se.
23:34:54To jsem rád, Jene, že vás zase vidím.
23:34:57Jsem opravdu rád. Zdá se, že máte dobrý kořínek, jak se dívám.
23:35:05-Snažím se nedělat vám starosti. Myslím jako chybějící pracovní síla
23:35:10-Ale Jene! Na to nemusíte myslet! Klidně to pusťe z hlavy.
23:35:18Máme tu teď šikovné mladé hochy, ti to iniciativně zastanou.
23:35:32Rozkošné, že?
23:35:40Ňuf, ňuf!
23:35:42SMÍCH
23:35:46Předpokládám, že budete nějaký čas odpočívat. To je to, co potřebujete
23:35:53Žádnou práci, žádné povinnosti, žádné napětí. Skoro vám závidím.
23:36:00Až se vrátíte, tak se sejdeme a pohovoříme si o perspektivách.
23:36:11-Co myslíte těmi perspektivami?
-Jak bych to tak řekl...
23:36:17Předpokládám, že máte teď čas si lecos promyslet, zvážit stanoviska.
23:36:23Co je potřeba a tak. Prostě doufám, že si budeme rozumět lépe než dřív.
23:36:30Víte, ty vaše výlety do oblíbené tématiky byly trochu fantazie.
23:36:37Přiznejme si to upřímně. Tyto věci působí neblaze na mladší pracovníky
23:36:46Když vám to vytknu na schůzi oddělení, opravdu to nepůsobí dobře
23:36:54Vaše odpověď... Pomiňme faktickou stránku věci. V něčem máte pravdu.
23:37:03Ale to si přece můžeme vyříkat v klidu. Mezi 4 očima. Co myslíte?
23:37:13-Nezlobte se. Snažil jsem se s vámi hovořit o úrovni práce na oddělení.
23:37:19Několikrát. Ale neměl jsem pocit, že by to k něčemu vedlo.
23:37:23-Jak to myslíte? K něčemu vedlo? Za práci oddělení jsem zodpovědný já.
23:37:32Ze strany vedení na nás žádná výtka nebyla! Podívejte se.
23:37:41Jsem ochoten na ten výstup zapomenout.
23:37:45Předpokládám, že teď budete mít čas dospět ke stejnému názoru.
23:37:54Přece nebudete pomlouvat práci celého kolektivu!
23:37:57-Ale já se nikdy netajil tím, že práce na oddělení stagnuje.
23:38:03A že způsob vedení a plánování experimentů je na nízké úrovni.
23:38:07A to nemluvím o tom, že by se dalo diskutovat o celé náplni práce.
23:38:13-To byste musel dokázat! Soudruhu Svozile, s vámi že je těžké vyjít.
23:38:21Takže na tom, co se mi doneslo, zřejmě něco bude!
23:38:26Pomlouváte mě jako vedoucího oddělení a svého nadřízeného!
23:38:32-Opakuji, že jsem s vámi několikrát hovořil o úrovni oddělení.
23:38:36Nezapírám, že jsem o tom hovořil i s jinými lidmi v Ústavu.
23:38:40A nechápu, proč mluvíte o pomlouvání, když mi jde o zlepšení.
23:38:44-Trvám na tom, že snižujete moji autoritu vedoucího!
23:38:48A za mými zády kritizujete práci celého kolektivu!
23:38:54V tomto případě si nejsem jist, zda mohu brát ohled na váš stav.
23:39:00Na shledanou!
23:39:06-Poslyš, minule jsi to měl dobré. Teď jsou tu staré nepravidelnosti.
23:39:17Ty už bys měl mít za sebou. Nemáš nějaké potíže?
23:39:26-To máš těžké. Trčím doma, říkám si, jak je krásné na vše zapomenout
23:39:33Usilovně si představuju, jak všude vládne naprostá idyla.
23:39:38Pak zavítám na náš Ústav a všechny krásné představy jsou pryč.
23:39:45Je to moje vina. Nemám se hádat s představeným. Jinak se cítím skvěle
23:39:52-Jenže na to nevypadáš! Zevně ani uvnitř. Asi ti tam zakážu chodit.
23:40:00Když je tam tak vzrušující prostředí.
23:40:04A vůbec! Co ty se máš co starat o ústavní záležitosti?
23:40:10Tobě by teď nejlíp prospěla cesta kolem světa nebo nějaká cesta.
23:40:15Pryč, jinam! Někam kde se nebádá, kde se normálně žije.
23:40:20-Myslíš vydat se na cestu se ženou mých dávných snů?
23:40:31Promiň. Asi jsem žil v té laboratoři příliš dlouho.
23:40:38Ale nezrezignoval jsem tak, abych dělal cokoli a tvářil se šťastně.
23:40:44A zakazovat mi nic nemusíš, na to mi úplně stačí moje žena.
23:40:51Do Ústavu chodit nebudu, potřebuju mít odstup.
23:40:55Musím si dá dohromady všechny vztahy a souvislosti.
23:40:59Nevím, zda to bude někoho zajímat a podaří se to, ale zkusím to.
23:41:05Vím, je to asi těžké pochopit. Tak se nezlob.
23:41:14-Jestli jsem tě měla ráda, bylo to proto, že jsi byl trochu blázen.
23:41:22A už tehdy jsi tím šel lidem na nervy!
23:41:26Vím, že si nemůžeš dát pokoj, ale přece vidíš, co to s tebou dělá!
23:41:32-Ne, Hani. Děkuju.
-Evo, ty tady jen tak ucucáváš.
23:41:38Myslíš, že budeme pít za tebe?
-Stejně budu muset jít domů.
23:41:42-Jaroušku, tak ji přesvědč ty!
-Moment, Hano.
23:41:47-Ty máš takový dar výřečnosti.
-Prosím tě...
23:41:51-Moment, Hano. Já jsem proti tomu, aby se někomu dělalo násilí.
23:41:55Eva se rozhodla pro 1 z možností, rozumíš? A my to musíme respektovat
23:42:00-Tak to jsem se obrátila na toho pravýho! Kde vůbec Honza je?
23:42:05Snad by ho nezabilo, kdyby se tady s náma trochu...
23:42:09-Doma. Doktoři mu zakázali pracovat, když se hrnul do práce.
23:42:15Teď zase sedí doma a něco sepisuje. Ani nevím co.
23:42:20-Evičko!
-Děkuju.
23:42:22-Doktore!
-Děkuju.
23:42:24-A co náš velký šéf Eduard? Ten si s náma nepřipije na vaše zdraví?
23:42:28-Janouška jsem zval, ale vysvětlil mi, že očekává spousta úkolů.
23:42:33Musel jsem ho ujistit, že budeme oslavovat až po pracovní době.
23:42:37Měl naléhat víc, když po něm tak toužíte.
23:42:40-Co jsem vám udělala? Ty řeči si nechte pro jiný!
23:42:44JEČENÍ
23:42:46Třeba támhle pro našeho mladýho. Ten dal Janouškovi bílou myš.
23:42:50Z legrace. Janoušek ji má na stole.
23:42:54SMÍCH
23:42:57-Nic si z toho nedělejte. Chápeme, že zde chcete získat stálé místo.
23:43:02A všechny prostředky jsou vhodné. Doufám, že jste šéfa potěšil.
23:43:06Paní Ptáčkovou zas nemusíte brát tak vážně. Občas nás péruje všechny
23:43:12ZPÍVÁ
23:43:23-Jaroušku! Dovol, abych tě vyzvala k slavnostnímu padedé.
23:43:31SMÍCH
23:43:33-Je libo tango? Doprovod obstaráme samoobslužně.
23:43:37-Hano, jen žádné násilí!
-Samozřejmě, žádné násilí. Chápu.
23:43:42Tak jedem!
-Už ho držím!
23:43:43ZPÍVÁ
23:43:48SMÍCH
23:43:50-Tak Jaroušek je pro dnes ztracený.
23:43:52Podívej! Zachvíli ho začne líbat.
23:44:02-Jaroušku, pusinko. Že se na mě lepíš? Tak vidíš! Pusinku.
23:44:15VÝSKOT
23:44:19Nestyď se ty kluku ušatej!
23:44:25-Tak se loučím. Ještě jednou vše nejlepší a stav se někdy u nás.
23:44:31To víš, z Honzy mi jde hlava kolem.
-Ahoj!
23:44:37-Když jsem byl malý, představoval jsem si vědce podle verneovek.
23:44:41Muž v ústraní lidské společnosti se zabývá tajuplnou činností.
23:44:47Člověk velice nebezpečný nebo velice prospěšný. Podle okolností.
23:44:53Ale v každém případě výjimečná osobnost. Znáte to.
23:44:59-Já vím. To bys nevěřil, tahle představa žije ještě pořád.
23:45:05Vzpomínám, že jsme dostali několik žádostí, abychom zrušili váš Ústav.
23:45:14Nebo přestěhovali. V 1 dopise stálo, že se dělají záhadné pokusy.
23:45:24Pokusy s paprsky X a že pisatel kategoricky žádá a tak dále.
23:45:30-Možná tohle byla pravda kdysi. Ale jen z části.
23:45:35Dnes by takovou postavu nenapsal ani spisovatel fantastických románů
23:45:41Koukal byste, jak docela normální lidé dělají vědu!
23:45:44-Tak tobě se stýská po romantice.
-Ne. Ale máte pravdu, něco mi chybí
23:45:50Stýská se mi po lidech s velkou fantazií, mimořádných osobnostech.
23:45:57A s velkým rozhledem. Po válce u nás vznikla vědecká základna.
23:46:03Neobvyklá základna. Byla postavena spousta vědeckých ústavů.
23:46:08Desetitisíce lidí ve výzkumu. Je tu snaha opatřovat špičkové přístroje.
23:46:13Pracuje se ve skupinách a tak dále. Řeklo by se: Všechno v pořádku.
23:46:17Jenomže...
-Tebe uspokojit, to není jen tak.
23:46:20Nechceš hašlerku?
-Ne, nechte mne domluvit.
23:46:24Mám takový pocit, že spousta lidí se jen chopila příležitosti.
23:46:30Byla zde možnost udělat skvělou kariéru často bez velké námahy.
23:46:34Stačilo jen ve vhodnou chvíli a čas stát se žákem vhodného profesora.
23:46:39A pak v jeho stínu je opakovat a obměňovat co se člověk naučil.
23:46:44Mám z těch lidí strach. Jejich nejvyšším cílem je pořádek.
23:46:49Pořádek jako v klícce, abych citoval.
23:46:52Většinu času tráví za pracovním stolem, s kolegy si jen telefonují.
23:46:57V laboratořích se neukáží celé týdny, na experimety jim nebyde čas
23:47:03-Počkej...
-Stali se z nic úředníci, víte?
23:47:07Docela obyčejní úředníci. Ale jsou spokojeni sami se sebou.
23:47:13-Ale ty házíš všecky do 1 pytle!
23:47:16Přece všichni lidi s dobrou hlavou neupřednostňují zajištěné živoření!
23:47:23-To víte, že ne. Jen mě děsí ti, co to takzvaně někam dotáhnou a končí.
23:47:29U nás v Ústavu jsou lidé, co cítí atmosféru všeobecné spokojenosti.
23:47:34Nevím, jak je vytáhnout na nějakou neprošlapanou cestu, kde nešli.
23:47:40-Jo tak... Takhle ty to myslíš.
23:47:44Jestli jsi o tom přesvědčen, pak nesmíš mlčet. Zkus to dát dál.
23:47:50Lidem. Musí tě pochopit! Bez toho získáš pověst osamělého kverulanta.
23:48:03-No právě... Tu já už mám.
23:48:09-Soudružky a soudruzi, domnívám se, že každý z vás by mohl být šťasten.
23:48:15Pracujete v tomto krásném Ústavu.
23:48:18A svou uvědomělou prací byste měli přispívat, aby Ústav vzkvétal.
23:48:25Na posledním místě bych dal důraz na soudružské a přátelské vztahy.
23:48:32Ty musíme pěstovat jako základ naší práce.
23:48:37-Slyšíš? Máš mít ke mně přátelský vztah!
23:48:41-Prosím tě...
23:48:43-Bez vzájemné otevřenosti a kritiky nelze mít dobrý pracovní kolektiv.
23:48:58Za sebe říkám, že každý za mnou může přijít s jakýmkoliv problémem.
23:49:08Trpělivě a otcovsky jej vyslechnu a v jeho potížích mu poradím.
23:49:15-Zítra mu řeknu: Ahoj tato!
23:49:18CHICHOTÁNÍ
23:49:20-Musím se tu zmínit i o využívání pracovní doby.
23:49:24Zaměstnanci by se měli zamyslet, kolik času prostojí před kantýnou.
23:49:32Nebo v rozhovorech na chodbách. Tím se nechci dotknout vašeho úsilí.
23:49:41Obětavého úsilí při plnění úkolů státního plánu.
23:49:45Jen jsem chtěl připomenout několik drobností, které jsou skvrnkami.
23:49:51Zbytečnými skvrnkami na světlé vizitce našeho krásného pracoviště.
23:49:58Děkuji vám za pozornost.
23:50:01POTLESK
23:50:09-Děkuji soudruhu řediteli za zasvěcený a povzbuzující projev.
23:50:13Prosím plénum, ať se v diskuzi vyjádří k otázkám dříve řečeným.
23:50:23Kdo se hlásí o slovo? Prosím, soudružko.
23:50:30-Mluvilo se zde o rekreaci našich pracovníků.
23:50:36Myslím, že je ostuda, že náš ústav nemá ani svoji rekreační chatu.
23:50:41Už by se v tom mělo něco udělat!
-Ano, soudružko, máte pravdu.
23:50:46Snažíme se chatu získat, ale není to tak jednoduché. Další prosím.
23:50:54Prosím, soudružko.
-Chci promluvit za administrativu.
23:50:59Nechápu, kdo dovolil, aby mlýnek na kávu stál na chodbě!
23:51:04SMÍCH
23:51:06Přála bych vám pracovat v tom randálu celej tejden!
23:51:09-Opět tu máme přízrak kafemlejnku.
-Soudružko Macková, plně vás chápu.
23:51:16Co máme dělat? Otázku mlýnku na kávu řešíme na každé schůzi.
23:51:21Pokud vím, umístění na chodbě je už 5. místo! Předtím byl ve vestibulu.
23:51:28Taky na vrátnici, v přípravně krmiv. A všude byly stejné potíže!
23:51:33Tak nám poraďte, co máme dělat!
-Navrhuju, ať se dá ke kantýně!
23:51:37-A já v tom budu pracovat! Jak mám pracovat?
23:51:40-A já tam snad pracovat můžu? Zkuste to!
23:51:43-Paní kantýnská, budete muset mít chvíli trpělivost.
23:51:48Administrativa tím už trpěla dost dlouho. Další příspěvek, prosím!
23:51:57Prosím o další příspěvky!
-Rád bych řekl několik slov.
23:52:03O něčem jiném.
-Prosím, soudruhu Svozile.
23:52:08Prosím klid!
23:52:17-Vážení přátelé, soudružky a soudruzi!
23:52:21Dovolte mi několik slov o věcech, které nejsou každodenními starostmi
23:52:30Ale nějakým způsobem se nás všech dotýkají.
23:52:34V uplynulách měsících jsem byl donucen k dlouhodobému odpočinku.
23:52:40Stav nečinnosti způsobený nemocí není něco záviděníhodného.
23:52:48Když odhlédnu od příčiny, jsem za to zastavení do jisté míry vděčný.
23:52:55Takové vytržení z každodenních starostí může být člověku prospěšné
23:53:02-Jsem zvědav, co nám ten tvůj filozof řekne světoborného.
23:53:06-Nejspíš mu něco vlezlo na mozek.
23:53:10-Nechci vás unavovat dalšími odtažitými úvahami ani starostmi.
23:53:16Řeknu co mne napadlo v souvislosti s ústavními záležitostmi.
23:53:22A chci vás požádat, abychom se nad tím společně zamysleli.
23:53:28Asi se budu lišit od názoru vedení Ústavu.
23:53:32Stav vědecké práce není růžový, abych o něm mluvil v superlativech.
23:53:40Domnívám se naopak, že na některých odděleních práce stagnuje.
23:53:45A mnozí z nás pracují po léta na opakování starých experimentů.
23:53:49V lepším případě na obměňování toho, co už objevil někdo v cizině.
23:53:56Mám pocit, že se na našem Ústavu usadila pohodlnost a sebeuspokojení
23:54:02Mnohdy žijeme z minulosti, chybí nám skutečná tvůrčí atmosféra.
23:54:08Tak to alespoň pociťuji na našem oddělení.
23:54:12Ale myslím, že na ostatních odděleních to bude asi stejné.
23:54:16Není výjimkou, že nová plodná iniciativa je umlčována.
23:54:21Protože by narušila poklidnou rovnováhu zaběhnutého pořádku.
23:54:25Je smutné, že přední pracovníci Ústavu si autoritu spíše vynucují.
23:54:30Měli by ji získat přirozenou cestou a odbornými kvalitami.
23:54:35Zdá se, že jejich zaměstnáním není vědecká práce, ale boj o pozice.
23:54:43Nebo alespoň boj o jejich udržení.
23:54:46Často nezapomenou neskromně a ješitně zdůrazňovat zásluhy, úspěch
23:54:51Bohužel jsou však tyto zásluhy nebo úspěchy staršího data.
23:54:56Člověka pak napadne, že smyslem práce v Ústavu je získat postavení.
23:55:04Také vysoký příjem, co nejvíce zahraničních cest. Prostě kariéru.
23:55:11A potom se snad příležitostně také věnovat vědecké práci.
23:55:16-To je skandál! To už přestává všechno!
23:55:19-Ticho! Nechte ho domluvit!
-Klid, prosím!
23:55:22ŠUM V SÁLE
23:55:24-Promiňte, úvodem jsem řekl, že chci předložit věci k zamyšlení.
23:55:29Myslel jsem to upřímně.
23:55:33A mrzí mne, pokud to bude chápáno osobně a hlavně bez souvislostí.
23:55:39Měli bychom se zamyslet nad praxí organizace a řízení práce.
23:55:44Prakticky každý, zejména mladý pracovník, je ponechán sám sobě.
23:55:49A pracuje na úzkém osobním úkolu, opomíjejí se práce ve skupině.
23:55:56A výsledkem je roztříštění výzkumu do mnoha drobných úkolů.
23:56:01A je tu i řada dalších nevyřešených problémů.
23:56:05V základním výzkumu nemůžeme měřit vykonanou práci na množství výrobků
23:56:13Nebo měřit ji na množství odpracovaných hodin.
23:56:16Pokud má být vědecká práce tvůrčí, výsledkem by měly být nové myšlenky
23:56:21A především také nová řešení.
23:56:25Nevím, zda se to daří lidem, kteří se starají o vlastní důležitost.
23:56:36Děkuji vám.
23:56:38POTLESK
23:56:43-Okamžitě žádám o slovo!
-Prosím, nikdo vám je nebere.
23:56:50-Vážení soudruzi, předpokládám, že se mnou budete souhlasit.
23:56:55Co jsme slyšeli z úst doktora Svozila byl zcela neomalený útok!
23:57:00V historii našeho Ústavu nemá obdoby!
23:57:03-A proč?
-Jak to - proč?
23:57:08Kolega Svozil se snažil znevážit práci vedení celého Ústavu!
23:57:12V čele se soudruhem ředitelem! V neposlední řadě také práci moji!
23:57:19Jako bychom před chvíli neslyšeli kladné hodnocení naší práce!
23:57:24Jakoby naše práce byla záporně hodnocena nadřízenými orgány!
23:57:31Soudruh Svozil to vše velkoryse pominul.
23:57:36Bohužel musím konstatovat, že tento jeho rys se projevoval již dříve.
23:57:43V rámci našeho oddělení se zřejmě snažil narušit moji autoritu.
23:57:50A pomáhal si všemi prostředky, včetně pomluv!
23:57:56-To není pravda!
23:57:58-A to nemluvím o jeho nekázni v plnění úkolů...
23:58:01Všichni jsme dnes viděli, že zašel ještě mnohem dál!
23:58:06Navrhuji, aby se tímto projevem zabývalo vedení Ústavu.
23:58:13A vyvodilo z něj patřičné důsledky a zaujalo jednoznačný postoj.
23:58:19ŚUM V SÁLE
23:58:22-Klid, soudruzi, klid! Chovejte se důstojně!
23:58:26Domnívám se, že dnešní schůze byla prospěšná a diskuzi uzavírám.
23:58:33A řešení přenecháme nadřízeným orgánům. Děkuji vám za účast.
23:58:38Končím schůzi!
23:58:56-Edo, až pojedeš příště přednášet, budeš muset mít potvrzení.
23:59:01Od Svozila, že tam nejedeš dělat kariéru.
23:59:04-Ty už taky šaškuješ?
23:59:07Když si vzpomenu, že jsem Svozila na oddělení přivedl sám...
23:59:11Tak bych se kopl!
-Že tě to tak bere...
23:59:15Takových mladých bouřliváků jsme už přece viděli! To chce klid.
23:59:19-Nedožírej mě tou svou bohorovností!
23:59:22Přál bych ti mít 1 takového Svozila s Hradeckým na oddělení!
23:59:27To by tě brzo přešel úsměv!
23:59:31-Jo, to si musíš umět vybrat ty pravý lidi. A taky si je vychovat.
23:59:46-Myslel jsem, že to skončí jako obvykle kafemlejnkem. A vidíš..
23:59:52-Myslím, že bysme se do toho neměli moc míchat.
23:59:57Pro Svozila to zavání pěkným průšvihem.
00:00:02-Proč bysme se do toho neměli míchat? Někdo si tě moc všímá?
00:00:09-Hano!
-Hm?
00:00:13-Já to pořád nemůžu pochopit. Dyť Honza je nemocný, je to vidět.
00:00:18Tolik let takový kliďas, spokojený. Nejpilnější člověk na oddělení.
00:00:24Řekni, jestli můžeš říct, že znáš lidi.
00:00:30-To máš těžký, Jarouši. Se Svozilem je to jako se Šípkovou Růženkou.
00:00:37Každý potřebuje na probuzení něco jinýho, víš?
00:00:41Někdo pusu od správnýho člověka... To bych byla samozřejmě já.
00:01:10-Evo!
00:01:35-Když nemáš ohled k mému duševnímu zdraví, měj aspoň k tělesnému, ne?
00:01:41-Promiň, nevšiml jsem si.
-Bodejť by sis všiml!
00:01:45Tobě snad některý věci nedošly ještě od puberty!
00:01:49Vysvětli mně, co ti u Janouška scházelo? Vysvětli mi to!
00:01:54Poštveš proti sobě nejvlivnější lidi v Ústavu a jsi překvapenej!
00:01:59Co by ti udělalo, kdybys mu trošku ustoupil? Proč ho dráždíš?
00:02:06Proč dráždíš všechny ostatní?
00:02:08-Promiň Evo, tobě vyhovuje dělat zbytečnou práci?
00:02:11-Ježíšmarjá, jakoby nebylo jedno, jaká práce se tam dělá.
00:02:15Ty si hraješ na spasitele lidstva, nebo co?
00:02:18A to je ti jedno, jakou jsi nám udělal ostudu, jaký skandál?
00:02:23Já jsem pro tebe nula?
00:02:34Tak něco řekni. Promluv, ty hrdino! Já chci mít klidnej život!
00:02:41Vysvětli mi, k čemu je mi tenhleten nervák. Vysvětli mi to!
00:02:47PLÁČE
00:02:59-Soudruhu řediteli, na 10 hodin jste pozval doktora Svozila.
00:03:03Mohu ho uvést?
-Ať jde dál.
00:03:06-Prosím!
-Děkuji.
00:03:14Dobrý den!
-Dobrý den! Prosím, posaďte se.
00:03:27Předpokládám, že víte, proč jsem si vás zavolal.
00:03:31Před několika dny jste vystoupil na schůzi se zásadním prohlášením.
00:03:42Dotklo se velmi závažných věcí. Bohužel se nedotklo jen věcí.
00:03:49Svým projevem jste mi rozhodně neulehčil práci.
00:03:55I když některé vaše důvody plně chápu. Projevem se zabývalo vedení.
00:04:07Byl jsem pověřen, abych vám sdělil výsledné stanovisko. Stručně řečeno
00:04:16Vedení připouští, že jste měl snahu poukázat na nedostatky ve vedení.
00:04:23Dává vám za pravdu, pokud se jedná o některé detaily.
00:04:28Například změny v práci s mladými nastupujícími pracovníky.
00:04:35Přes tyto kladné detaily vedení považuje projev za velmi negativní.
00:04:45Plný emocí a příliš citový. A je nuceno ho jako celek odmítnout.
00:04:55-To byl jednomyslný názor?
-Nejsem oprávněn sdělit podrobnosti
00:05:03Byla kolem toho vzrušená diskuze.
00:05:08Snad vás bude zajímat, že někteří se cítili osobně napadeni.
00:05:13Zejména doktor Janoušek. Ale tato atmosféra neovlivnila hodnocení.
00:05:22Chápu, že jste u Janouška nespokojený. Vaše nemoc k tomu...
00:05:32Ale jak to mám vyřešit? Janoušek tvrdí, že ho pomlouváte.
00:05:38Všichni vás teď berou jako zdroj neklidu.
00:05:42Nedokážu si představit nějaké řešení v rámci Ústavu.
00:05:50-To znamená, že se celá věc vedení zúžila na otázku - Kam se mnou?
00:05:56-Tak to neberte! Radil jsem se s různými lidmi, rozebírali to.
00:06:05Přátelsky bych vám radil a bylo bylo řešení pro všechny.
00:06:12Vím, že o vás mají leckde zájem. Nepokusíte se změnit pracoviště?
00:06:23Někam, kde byste mohl dělat v klidu co vás baví.
00:06:26Spravil byste si náladu i zdraví. Přemýšlejte o tom!
00:06:30-Ale soudruhu řediteli, to jsem mohl udělat bez řečí!
00:06:34Vždyť o to přece nejde!
-Chápu. Ale vznikla taková situace.
00:06:41Jak vám to mám vysvětlit?
00:06:54-Vysvětlovat mi nemusíte nic. Nejspíš máte pravdu.
00:07:00Jestli bylo to, co jsem řekl pochopeno jak jste mi tlumočil...
00:07:07Tak bude asi opravdu nejlepší, když půjdu pryč.
00:07:17HUDBA
00:07:45-Buďte zdráv, Honzo!
00:07:49Copak? Byl jste na koberečku?
00:07:52-Bylo mi otcovsky doporučeno, abych odsud vypadl.
00:07:57-Doktor Zdražil! Telefon!
-Ano, už jdu.
00:08:01Snad ta kaše nebude tak horká. Sice nevím, co vám starý říkal.
00:08:07Ale nemyslete si, že to bylo na vedení moc jednoznačné.
00:08:12To co jste řekl na schůzi, nebylo marné. Zdá se, že přišlo právě včas
00:08:19Tak hlavu vzhůru, Honzo! Na shledanou!
00:08:30-Tak co?
-Ale...
00:08:35-Čeká tě Rozehnal. Moc se na tebe vyptával. Tak jsem mu vše vylíčil.
00:08:41Stav se potom za mnou. Ahoj!
00:08:45-Ahoj!
00:08:48-Dobrý den, pane kolego! Buďte zdráv!
00:08:51-Dobrý den!
-Vidím, že se netváříte moc vesele.
00:08:54Doufám, že na mě budete mít chvilku čas. Tak co? Jak se vám daří?
00:08:59-Jsem rád, že vás vidím. A času mám víc než dost.
00:09:02Jen se omlouvám, že zprávu o těch výsledcích...
00:09:06-Nic se neomlouvejte, všechno vím.
-I to, že mi doporučili odejít?
00:09:10-Vidíte, já to tušil. A proto jsem tady. Mám pro vás návrh.
00:09:17A doufám, že jej tentokrát neodmítnete.
00:09:21-Aha, myslíte...
-Ano, samozřejmě.
00:09:24-Znovu vám navrhuji: Pojďte k nám na fakultu.
00:09:28Bez nadsázky. Přivítáme vás s otevřenou náručí a bude po trápení.
00:09:32Mohli bychom rozjet celý program naplno. Tak jak jsme to vymysleli.
00:09:37-Víte, já jsem o tom uvažoval dřív jen nezávazně.
00:09:42Dnes je to porvé, kdy mám chuť sbalit svých 5 švestek.
00:09:46A mám chuť odejít rovnou s vámi.
00:09:48Ale přesto vás prosím o pár dní na rozmyšlenou.
00:09:53Nedovedu se smířit s myšlenkou, že bych za sebou jen prásknul dveřmi.
00:10:05-Soudruhu řediteli, doufám, že chápete mou situaci.
00:10:09A z ní vyplývá stanovisko k otázce doktora Svozila.
00:10:15Domnívám se, že i vy byste měl zasáhnout svou autoritou.
00:10:23Protože ten neblahý projev zřejmě zanechal stopy zejména u mladších.
00:10:30I někteří vedoucí oddělení jsou těm Svozilovým nehoráznostem nakloněni.
00:10:40Však jste to na schůzi vedení viděl sám. Například kolega Zdražil.
00:10:46Promiňte, že se na to ptám. Ale jak se Svozil tvářil?
00:10:52Myslím na váš návrh, aby odešel z našeho Ústavu.
00:10:58Soudruhu řediteli, já bych s takovým řešením souhlasil.
00:11:03Není přece možné neustále narušovat nutný pořádek a pracovní morálku.
00:11:10Slyším jenom samé diskuze!
00:11:15-Svozil má pocit, že jsme se nesnažili pochopit jeho myšlenky.
00:11:19-A on se snad snažil pochopit mne? Měl jsem výsledky, priority!
00:11:26A teď mám vypadat jako 5. kolo u vozu, na které si každý dovolí?
00:11:31-Uklidněte se, pane kolego! Já Svozilovi návrh na odchod přednesl.
00:11:36Nezdálo se, že by hodlal dělat nějaké potíže.
00:11:40Zřejmě sám cítí, že je to rozumné východisko.
00:11:45-Tak vidíte! Už jsem ani nedoufal, že tu zavládne klid a pořádek.
00:11:51Myslím, že je to skutečně moudré řešení. Vřele souhlasím!
00:12:03-Soudruhu Janoušku, to jsem netušil!
00:12:08Odchází naprůměrný vědecký pracovník. Je to škoda pro Ústav.
00:12:16A vy to považujete za takové terno?
00:12:40Vidíš, to je to tvoje: Hoď to do koše! Já husa hloupá tě poslechla!
00:12:48Jakoby to někdy dopadlo jinak. To bylo vždycky: Ještě 1 malý pokus...
00:12:53Kdybych neodešla, dodělával bys 1 malý pokus za druhým.
00:13:03Co s tebou mám dělat?
-Dyť to Vlasto víš.
00:13:06Já jsem nechtěl zůstávat doma.
00:13:08-A myslíš, že kdybych tě poslala do práce dřív, dopadlo by to jinak?
00:13:13Že by ses v práci zachránil? Tam bys byl taky sám.
00:13:23A myslel přesně na stejné věci!
-Kdo přemýšlí, je vždycky sám.
00:13:36-A neříkáš si to všechno jen proto, aby sis nepřiznal jiné věci?
00:13:43Nezaháníš se do velebné samoty sám? Jsi někdy aspoň trochu šťastný?
00:13:51-Ano. Když se mi daří práce.
00:13:59-Já z tebe snad dostanu infarkt! Někde jinde, jinak? Třeba v rodině!
00:14:07-Ptala ses mě na to kdysi, když jsi mě propouštěla z nemocnice.
00:14:12Myslel jsem, že ano. Že je vše v pořádku, ale teď... Nevím.
00:14:21Eva je... Michodem - žárlí na tebe. Nějak se nemůžeme dorozumět.
00:14:32-Už dávno jsem se tě chtěla zeptat. Vy nechcete mít děti?
00:14:39-To je taky taková stará bolest. Eva mi nedávno něco řekla.
00:14:43Že by si naše dítě muselo připadat jako sirotek nebo nemanželské.
00:14:48-Asi byste potřebovali nařezat oba!
00:14:59-Vlasto chtěl jsem se tě zeptat. A myslím, že bych to mohl vědět.
00:15:03Řekni mi na rovinu, jak to se mnou vypadá.
00:15:08-Dobrá. Jak chceš.
00:15:11Jestli budeš takhle pokračovat, bude tě mít brzy tady na oddělení.
00:15:20Pokud tě přivezou živého. Přesněji, je to optimistická předpověď.
00:15:32-Dík, Vlasto.
00:15:44Pořád si ještě myslíte, že to všechno mělo nějakou cenu?
00:15:48Mám pocit, že jsem mohl říkat daleko horší věci.
00:15:51A nic by se nestalo. Nakonec se ze všeho stane legenda.
00:15:56Bude to drobná anekdota, kterou si budou dávat k lepšímu na dýcháncích
00:16:02Víte jak mi říkají? Případ Šípkové Růženky. Podle detektivky.
00:16:10Vše se nakonec zredukovalo na potměšilé očekávání mé výpovědi.
00:16:16A čekání, kdy odtáhnu na fakultu.
-Honzíku, to je stará zkušenost.
00:16:22Když říkáš lidem nepříjemné pravdy, nepadají ti nadšením do náruče.
00:16:28Taky mě to potkalo. Říkal jsi, že se celý Ústav rozhýbal.
00:16:37Jestli měl pravdu tvůj kolega, pak tvé vystoupení přišlo včas.
00:16:43I když to zatím tak nevypadá. Lidem chvíli trvá, než se rozhoupou.
00:16:50Tobě se zdá, že se nic nestalo. Ale co když je to jen zdání?
00:16:59-Možná, ale nejsem teď v nejlepší kondici, abych byl trpělivý.
00:17:09-Vzpomeň si, co to bylo za nervák prosadit zde výstavbu. A dnes?
00:17:17Klidně si podáme ruce i s největšími soupeři.
00:17:20A zkus jim říct něco nepěkného o jejich sídlišti a vyběhnou s tebou!
00:17:27Sáhli si na nové a zjistili, že to není marné. Samoobsluha u nosu.
00:17:35Nová škola, opravené ulice. Prostě jim to chvíli trvalo. Ale nakonec?
00:17:43Pochopili.
-Přiznám se, že napětí mě zmáhá.
00:17:49Potřeboval bych ulevit, vyléčit se. Dát si dohromady věci s Evou.
00:17:54A taky začít dělat nějakou pořádnou práci.
00:17:57Vím, že když odejdu, spousta lidí si oddechne, že se mne zbavili.
00:18:03Bude to vypadat, že pravdu měli oni Ale nezlobte se, když to udělám.
00:18:10-Copak já! Já se na tebe zlobit nebudu.
00:18:14Jen myslím, že ti co ti fandili, to nepovažovali za prázdné gesto.
00:18:25A teď se bojím, že když odejdeš, příště nad řečmi mávnou rukou.
00:18:35A půjdou svou cestou. Tomu se pak říká ticho po pěšině.
00:18:40-Opravdu myslíte, že je tak důležité, abych tam zůstal?
00:18:47Problém je v tom, že se člověk uzavře do klece, zařídí se tam.
00:18:55A potom prská na všechny, co ho chtějí vytáhnout na vzduch.
00:19:03Ale to přece člověk musí sám!
-Říkáš sám?
00:19:11ZPĚV
00:19:13Za oknem průvody netečných tváří, po korze u vody jdou samotáři.
00:19:18Zlí, samotáři zlí.
00:19:26Pod strachem nesmeknou, nelze jim odseknout.
00:19:31Nikdo je nečeká, jdou asi z daleka. Zlí, samotáři zlí.
00:19:38HUDBA
00:19:56-Nechceš hašlerku?
00:20:00SMÍCH
00:20:05Skryté titulky: Jitka Cívková Česká televize, 2013
Vynikající Jan Tříska v hlavní roli snímku o úspěšném vědci, který se odvážil otevřeně a důrazně kritizovat neproduktivní činnost ústavu, v němž působí. Upozorňuje na zastaralé postupy a také na to, že vědecká práce nesmí upadat do propasti průměrnosti a každodenní šedi, tak typické pro celou tehdejší společnost. Divák může sledovat, jak se hlavní hrdina s celou situací vyrovná, a zda ustojí tlaky na svou osobu i kariéru.
Film Klec, natočený v roce 1973, uvádíme v premiéře, jako tzv. „trezorový film“. Není v něm nouze především o kritiku celé normalizační společnosti, potažmo i politiky. Proto si jej divák může vychutnat teprve dnes.
