|
Osmnáctiletá Michaela chce vidět svou maminku. Nežijí spolu, rozdělila je nemoc, alespoň jí to bylo takto sděleno. Když byla malá, maminka onemocněla tuberkulózou a s ní i Michaela a její mladší sestra Nikola. Kvůli matčině nemoci svěřil soud obě děti do péče babičky. K matce se však nevrátily ani poté, co se uzdravila, byly s ní pouze jednou, na pár dnů. Matka občas volávala, ale hovory to byly víceméně neosobní. Jsou to už tři roky, co ji Michaela neslyšela. Už si ani nepamatuje, jak maminka vypadá, neví, co si má o celé situaci myslet. Ví, že matka má svůj život, ale proč do něj nepatří? Proč o ni nebojovala? Michaela za matku nemá citovou náhradu, její nepřítomnost těžce nese. Zmítá se mezi odsudkem a velkým steskem. Má strach z reality, ale velmi touží matku vidět, chce si s ní o všem promluvit, považuje se za dospělou a připravenou. Chtěla by slyšet vysvětlení. |