Edita žila v úplné rodině. Domnívala se, že ve své. Ve 12 letech zjistila, že je adoptovaná. Cítila se nemilovaná. V 18 letech odešla z domu a žila pár let "na ulici". Zažila všechno: beznaděj, život bez peněz, nechala se využívat, byla zoufalá. Postupně se jí narodily 2 děti. Hledala únik ze své situace. Vracela se domů, do azylových domů, doufala, že někde najde otevřenou náruč.
U jediného člověka měla pocit, že mu záleží na ní, na její budoucnosti, na tom, aby se dokázala postavit svému životu čelem. Kdo je tou "zachránkyní", díky které se Edita naučila vážit si sebe sama, starat se o své děti a chtít jim vytvořit domov, ve kterém by cítili své útočiště? |