Marie hledá učitelky svých dvou chlapců
Příběh chlapců a učitelek“ mohl být jedním z mnoha. Přesto vnesl do našich domovů mimořádné pozitivní emoce. Byl jedním z nejsledovanějších v Poště pro tebe.
Marie prožila dva roky intenzívního přátelství se dvěma ženami, dvojčaty Pavlínou a Miladou. Bývaly kdysi učitelkami v MŠ a jejím malým synům Vítkovi a Jiřímu se neobyčejně věnovaly. Z profesionálního vztahu se zakrátko stalo přátelství. Obě mladé ženy doprovázely rodinu na dovolených, trávily společně svátky a narozeniny a malí chlapci si své tety“ zamilovali.
Uplynulo 50 let. Slečny učitelky jsou jistě vážené dámy, z chlapců vyrostli zralí muži. Marie na tyto výjimečné dívky“ často a ráda vzpomíná. Ráda by je potkala znovu, řekla jim pár slov, na která nikdy nedošlo, a budou-li chtít, tak na dávný vztah navázala.
Ukázka z pořadu
Návrat k příběhu
Pocity během setkání
Marie: Když jsem Pavlínku s Miládkou uviděla, srdce se mi rozbušilo. Našli jste mi je a obě přišly! Byl to zázrak!“
Vít: Když nám s bratrem mamka oznámila svůj plán s Poštou pro tebe, zpočátku jsem nadšený nebyl. Ale uvědomil jsem si, co jí dalo za práci vše obeslat, obtelefonovat a jak s touto myšlenkou asi léta žila… To bylo důvodem, proč jsem souhlasil. Paní učitelky jsem si pamatoval hlavně z fotografií, kde měly drdoly a bylo jim dvacet let. Byli jsme s bratrem schovaní v zákulisí, aby nás neviděly v hledišti. Když jsem je pak uviděl a uslyšel v Pošťákově reportáži, byl jsem paf‘, a když jako hledajícího tipovaly mě, byl to nezapomenutelný pocit. To už jsem měl slzy v očích a nestydím se to přiznat. Pak už jsme se s bratrem jen těšili jako malí kluci, až se k nim rozběhneme.“
Milada: Měly jsme s Pavlínkou pár tipů, ale favoritem byli Vomáčkovi. Slíbili jsme si, že pokud to budou oni, budeme chtít ve vztahu s nimi pokračovat! A měly jsme štěstí. Zvláštní je jen první dojem. Marušku i chlapce jsme si pamatovaly z doby před padesáti lety a i když víte, že čas plyne, nedojde vám hned, že stejné tváře už neuvidíte. Proto jsme na Marušku nereagovaly okamžitě, ale jakmile promluvila, bylo nám vše jasné…“
Co následovalo
Marie: Byli jsme tak nadšení, že jsme se hned domluvili na návštěvách. Pavlínka s Miládkou přijely k mému synovi Jiřímu na návštěvu. Bylo to v lednu 2014, krátce před odvysíláním našeho příběhu. Sešli jsme se i s rodinami a povídali a vzpomínali… bylo to nádherné jako kdysi.“
Špatná zpráva
Milada: Pavlínka si po natáčení nahmatala na těle bulku. Prodělala operaci, zdálo se, že problém byl zažehnán. Jak se však ukázalo, přidal se další. Pavlínce lékaři diagnostikovali stejnou nemoc, jako měl Stanislav Gross.“
Marie: Byli jsme zdrcení, ale znali jsme Pavlínčinu povahu a doufali v zázrak. Věřili jsme, že nemoc svou vůlí a neutuchajícím optimismem porazí. Všichni jsme k nim jeli na návštěvu a chtěli svou přítomností a podporou Pavlínce dobít baterky‘.“
Nemoc probíhá
Marie: S Pavlínkou i Miládkou jsme byli od setkání v Poště v neustálém kontaktu. Dodnes si minimálně jednou týdně voláme. Od Miládky jsme dostávali průběžné a časté zprávy o zdravotním stavu Pavlínky.“
Milada: Pavlínčina nemoc se prohlubovala. Všichni jsme, včetně Pavlínky, věděli, že to bude jenom horší. Přála si zemřít doma. Devět měsíců jsme se o ni s pomocí pečovatelek starali. Udělali bychom pro ni všechno. Byla naším sluncem, zasloužila by si jen to nejlepší. Devět měsíců utrpení vystřídalo její vysvobození. Pavlínka v březnu 2016 zemřela.“
Vít: Jsem přesvědčen, že o Pavlínce musí každý mluvit v superlativech. Její stopa je nesmazatelná. Byla krásná, milá, plná porozumění, laskavosti a dobrotivosti, zkrátka člověčenství, jak by napsal Karel Čapek. Psali jsme si do poslední chvíle a byly to nádherné SMSky. Mám je stále uložené. Na pohřbu Pavlínky si Miládka posadila mamku vedle sebe do první řady. Ta ji celou dobu držela za ruku. Myslím, že tento okamžik netřeba komentovat, a dokládá, co tímto setkáním kdo získal.“
Vít: Jsem moc rád, že se mamka s Miládkou mají rády, volají si, zajímají se o rodiny té druhé a to je, myslím, i snahou pořadu Pošta pro tebe. Já sám si s Miládkou posílám alespoň textovky a v létě se o dovolených vídáme. Mamka si sestavila dokonce knihu, abychom my i naši přátelé měli na toto neobyčejné setkání po letech památku.“
Co pro sebe znamenáte?
Marie: S přibývajícím věkem si daleko víc vážíte hezkých zážitků a dobrých lidí, které v životě potkáte. Pro mě byly roky, prožité s děvčaty, jedněmi z nejhezčích v životě. Odchod Pavlínky nás všechny velmi zasáhl, ale s Miládkou pěstujeme své přátelství dál. Jsme pro sebe důvěrnými přítelkyněmi, jinou takovou nemám. Držíme se, podporujeme a nabíjíme energií. Ve stáří je velmi důležité cítit se potřebný a milovaný, pak všechno lépe zvládnete, zvlášť, když třeba jako já, spadnete z třešně v 83 letech. Jsem moc ráda, že se mi alespoň Miládka vrátila do života.“
Milada: S Pavlínkou jsme měly jedna druhou a místo po ní zůstane navždy prázdné. Nad vodou mě drží děti a vnuci a z přátel nejvíc Maruška. Spadla mi doslova z nebe a doufám, že to tak zůstane.“