Hraběnky

Rozhovor s Richardem Krajčem
„Před oltářem v kostele jsem se cítil divně“

Hraběnky jsou váš první velký televizní seriál. Jak dlouho jste se rozmýšlel, než jste se rozhodl nabídku přijmout?

Pravda, trochu jsem váhal. Ale Jarda Brabec mě nakonec zlomil a já doufám, že ve výsledku je teď spokojenost na obou stranách.

Co pro vás bylo tím zásadním kritériem pro přijetí role?

Už jsem trochu naznačil, že pan režisér pro mě byl velkým důvodem k přemýšlení, zda vůbec vstoupit do seriálového boomu. Čím více jsme si spolu povídali, tím víc jsem si říkal, že jestli to mám s někým zkusit, tak je to právě on. Má role Honzy byla herecky zajímavá a seriálové parťáctví s Josefem Vinklářem velkým lákadlem.

Jak vnímáte své první zásadní střetnutí s fenoménem jménem seriál?

Abych se přiznal, tak ještě nevím. Kromě velkého vypětí na natáčení si zbytek hodnocení nechám až na okamžik, kdy něco uvidím. Takže to bude až v září, kdy se Hraběnky dostanou na televizní obrazovky.

Natáčení seriálu bývá obvykle pro herce s pevným divadelním angažmá velmi časově náročné. Jak jste to zvládal?

Díky produkcím kapely, divadla a seriálu se to zvládlo výborně. Vlastně ani nevím jak. S Kryštofem jsem stihl natočit desku v Bratislavě, objet haly s Rubikon tour a nevím co ještě. Ale je pravda, že většinu času jsem trávil po cestách v autě, které šoféroval můj roadmanager. Nebýt jej a trpělivosti mé přítelkyně, tak by to tak hladce asi všechno neproběhlo.

Co vám Hraběnky daly a vzaly?

Daly mi velkou zkušenost. A taky doufám, že mi dají pocit, že se u nás nemusí točit jen seriály, na které se raději nekoukám. A vzaly? Tehdy mě Hraběnky stály moc energie a sil. Ale ty člověk vždy znovu načerpá a k téhle práci to zkrátka patří.

Jak se vám spolupracovalo s Jaroslavem Brabcem?

Je to ďábel. Ale fajn chlap. Nevyčerpatelný a k neutahání. Ale s jasným pohledem. A tak ideální pro takovou práci. Jen vedle něj občas padáte na hubu. Moc bych mu přál, aby mu to celé vyšlo. Je to hlavně jeho zásluha. Rád bych si s ním natočil nějaký biják.

Čím by Hraběnky mohly oslovit televizní diváky?

Filmovostí a pravdou. A taky doufám, že hereckými výkony. Vždyť nás Jarda mučil, jak to šlo. Aby byl výsledek co nejlepší. Snad to bude vidět.

Jak vzpomínáte na společné scény s hereckým kolegou z Národního divadla Josefem Vinklářem?

Setkání s lidmi jako je on, je pro mě vždycky obrovskou školou. Byl, jak jsem už řekl, jedním z důvodů, proč jsem se Hraběnek zúčastnil. Mohl jsem se totiž vedle něj hodně učit. Jako herecký parťák je prostě úžasný.

Jak se vám spolupracovalo s Ukrajinkou Katarinou Volochinou, která v Hraběnkách hraje vaši ženu?

Moc hezky. Jako neherečka mi byla vlastně hodně blízko a já se mohl odrážet od její přirozenosti. Kaťa zase tvrdila, že se odráží od mého „herectví“. A tak jsme se tak společně hezky doplňovali. Je moc talentovaná.

Jak byste charakterizoval postavu, kterou v Hraběnkách hrajete? Máte s ní něco společného?

Je to taková „moje“ role. Kluk někde na okraji, co bojuje o klid a uplatnění v životě. Honza Chaba je outsider, kterým jsem se vždycky cítil i v životě.

V současnosti částečně žijete v Krkonoších. Co vám dává život na venkově?

Bohužel tam teď netrávím tolik času, kolik bych si přál, ale snad se to zase zlepší. Je to můj únik z běsu této doby. Klid, příroda, zvířata, ticho, kolo. Je to relax.

Co vám dalo při natáčení nejvíce zabrat?

Asi bitka s ukrajinskou rodinou mé seriálové ženy. Natáčení to bylo náročné, ale dostatečně vzrušující. A pak taky nošení klád stromů po lese. To bylo zase něco pro moc fyzičku.

Jaká byla vaše nejhorší chvilka při natáčení?

Vzpomínám jen na ty třeskuté mrazy, ukrutnou zimu a okamžiky, kdy jsem zrovna musel být třeba nahý v neckách.

Na co naopak vzpomínáte nejraději?

Na úžasnou partu lidí, která se při natáčení sešla. Rok je totiž dlouhá doba a spousta lidí ve vás za tu dobu zkrátka zůstane.

V Hraběnkách hrajete truhláře. Vy sám jste vyučený elektrikář. Jak jste na tom se zručností? Jaký máte vztah k těmto profesím?

Můj vztah je takový „tučňákovský“. Nejsem vyložený šikula, ale na druhou stranu, když je třeba něco udělat, tak se myslím práce nebojím.

Jak jste se ve své seriálové roli cítil před oltářem v kostele?

Upřímně? Dost divně. Jednu takovou zkušenost mám za sebou a prozatím bych to neopakoval. Vlastně to v tom seriálu se mnou dopadne podobně jako v civilu.

V seriálu se staráte o tříletou dceru. Neplánujete založit rodinu?

Moc rád. Snad Bůh dá a dojde k tomu.

Honza Chaba je v podstatě takový životní „průserář“. Má za sebou opletačky se zákonem i drogami. Setkal jste se s někým podobným ve svém okolí?

Jo to jo. Kdysi jsem pracoval v klubech a potkal jsem tam nejrůznější typy i kamarády. Někteří se dostali do průseru sami, některým k tomu tak nějak pomohl život sám. Není vždy snadným soustem.

Jste seriálový divák?

Ne. Vlastně ano, propadli jsme doma seriálu Ztraceni. Máme za sebou všechny tři série a netrpělivě čekáme na další pokračování.

Je nějaký český seriál, na který se s radostí podíváte opakovaně?

Myslím, že tohle otázka spíše pro mou přítelkyni. Já sám opravdu nevím.

Který český seriál považujete za nejlepší?

Určitě první sérii Nemocnice na kraji města. Myslím, že je to fenomén. Herci, scénář, režie, vše.

Co byste Hraběnkám popřál do života?

Nejideálnější by byla kombinace vysoké sledovanosti a přitom také určité kvality. Ano, to bych jim popřál. Sám se nechám překvapit jak to dopadne.

Rozhovor připravil Jiří Nedvídek