Hraběnky

Rozhovor s režisérem Jaroslavem Brabcem
„Současné seriály jsou většinou snůškou klišé“

Jak jste zareagoval, když jste dostal nabídku režírovat seriál Hraběnky?

Byl jsem překvapený, protože jsem seriál nikdy předtím nedělal a myslím, že navíc nejsem zrovna člověk seriálového typu. Ale překvapení to bylo velmi milé. Ještě víc jsem byl potěšen poté, co jsem si přečetl první díly. Výchozí materiál mě velmi rychle přesvědčil, že má smysl se s nabídkou poprat. Přijmout jsem se ji rozhodl vlastně docela rychle.

Čím vás Hraběnky oslovily?

Není to patrně seriál, na který jsou dneska diváci zvyklí. V Hraběnkách jde hlavně o vztahy, které mají lidem co říct a jsou dost pečlivě prokomponované. Celý základní scénářový syžet byl Pelantovými výborně udělaný.

Čím se Hraběnky liší od ostatních seriálů?

Doufám, že se budou lišit svou filmovou řečí a hereckými výkony. Výjimečné jsou taky tím, že jsou v podstatě obyčejné.

Kdy jste se s fenoménem seriálu setkal pracovně poprvé?

Na začátku osmdesátých let jsem švenkoval kameramanovi Macháněmu při natáčení seriálu Návštěvníci. Od té doby jsem věděl, co je to seriál, ale nikdy by mě nenapadlo, že bych ho někdy mohl dělat jako režisér.

Který český seriál považujete za nejpovedenější?

Přiznám se, že nevím, protože jsem se na seriály nikdy moc nedíval, ale například Hříšní lidé města pražského. Abych řekl pravdu, dneska už se vůbec málo dívám na televizi. Současně vysílané seriály v televizích mi připadají jako ztráta času a jsou většinou blbosti. Pardon, spíš klišé a lapače času.

Dovedl byste si dneska představit život na vesnici?

Vzhledem k tomu, že jsem mládí prožil na venkově, si život na vesnici umím velice dobře představit. Během příprav natáčení jsem si uvědomil, že ve vesnici, kde jsme natáčeli, jsou pochovaní rodiče mé babičky. Hrob Hrabětů, u kterého se filmovalo, je hrob mých předků.

Zasahoval jste během natáčení do scénáře?

Upravoval jsem dialogy a některé situace, ale nezasahoval jsem do dramaturgie scénáře a charakterů postav. Moc se mi líbilo, jak byly Hraběnky napsané. Během zkoušení před započetím natáčení, začaly figury mluvit jazykem herců a jednaly konkrétně, takže bylo potřeba udělat určité úpravy. Scénáře prošly cenzurou jakéhosi „zautentičtění". Na něm se podíleli herci stejně jako já. Byla to velmi spontánní a příjemná práce, která začala vlastně už tady ve zkušebně na Kavčích horách.

Jste spokojen s hereckým obsazením?

Upřímně si myslím, že herecké obsazení nemohlo být lepší.

Musel jste si některého z herců obhájit třeba před dramaturgem nebo scenáristou?

Ne. Myslím, že docházelo k obecné shodě. I nápady, které se mohly zpočátku zdát trošku ztřeštěné, se časem ukázaly jako dobré. Myslím, že všechny herce práce na Hraběnkách bavila, přestože byla poněkud vyčerpávající.

Jak dlouho se na Hraběnkách pracovalo?

První přípravy začaly na podzim 2005. První klapka padla v lednu následujícího roku. Celé natáčení trvalo 169 dní. Natáčelo se v podstatě celý rok s tím, že přes léto bylo natáčení asi na dva měsíce přerušeno, ale to už jsme začali natočený materiál stříhat. Ve střižně jsme s Filipem Issou strávili rok.

Jak se stane, že z původně třináctidílného seriálu vznikne nakonec seriál sedmnáctidílný?

Od začátku mi bylo úplně jasné, že Hraběnky budou delší. Vyplývalo to už ze scénářů, které „byly delší“ a nedalo se z nich nic vyhazovat, protože dominantní část situací – obrazů byla vzájemně prokomponovaná. Dějové i charakterotvorné linie na sebe navazovaly a postupně rozvíjely vývoj a dramaturgii postav. Dohromady z celého seriálu nakonec vypadlo asi jen pět obrazů.

Jednotlivé díly byly v literární podobě poměrně uzavřené. Nebojovali jste s tím?

V některých případech není dělení dílů bohužel nejšťastnější. Mezi jednotlivými obrazy někdy uběhne měsíc. Někdy je patnáct obrazů jeden jediný den. Z každých tří dílů nakonec vycházel jeden další – čtvrtý. Hraběnky jsme brali jako jeden dlouhý film. Doufám, že dělení dílů nakonec nebude pro diváky úplně zásadní kritérium.

Která z postav je vám nejbližší?

Všechny. To myslím naprosto vážně a nechci utíkat od otázky. S každou z těch postav mám něco společného. Je to i tím, že jsem seriál obsadil herci, které jsem znal z minulosti a vážím si jich, nebo osobnostmi, se kterými jsem měl touhu se teprve pracovně setkat. Se všemi máme velmi dobré vztahy. Upřímná snaha dělat svou práci co nejlépe nás spojila dohromady. Takže favorita nemám, protože favority jsou pro mne všichni.

Seriál jste režíroval poprvé. Měl jste z něčeho obavy?

Aby to dopadlo dobře a abych nezklamal ty, kteří mi dali důvěru a umožnili mi tak náročný projekt realizovat.

V Hraběnkách hraje dominantní roli vizuální stránka. Jak dlouho jste si do týmu vybíral kameramana Petra Koblovského?

Poměrně dlouho. Vybírám si spolupracovníky, kteří dělají práci podle mých představ. Tím vůbec nechci snižovat jeho míru účasti, ale naopak bych mu chtěl tímto vyjádřit svůj dík. Měl jsem dost konkrétní představu, jakou by měly mít Hraběnky atmosféru. Jsem vděčný, že byl Petr ochoten mi naslouchat. Pomáhali jsme si vzájemně. Naše spolupráce byla dobrá a myslím, že ve výsledku se zúročila. Je opravdu na co koukat, odvedl moc dobrou práci. Kromě hereckého koncertu mají Hraběnky také hodnotu skutečné vizuální podívané.

Spolupracovali jste spolu poprvé?

Známe se z FAMU, kde jsem Petra učil. Moje vztahy s větší částí studentů byly vždycky dobré, takže vím, koho můžu o spolupráci požádat a dělám to moc rád. Myslím, že je tam řada talentovaných kluků, kteří by měli dostat šanci, stejně jako jsem ji kdysi dostal já.

Která scéna byla technicky nejnáročnější?

Technicky náročných scén je v Hraběnkách celá řada. Myslím si, že seriál je divácky atraktivní taky z tohoto akčního hlediska. Náročné bylo například surfovaní na zamrzlém rybníce, sjetí traktoru se senem do rybníka nebo pád Niny do zamrzlého rybníka. Při natáčení to většinou bývá tak, že ty náročnější věci většinou dopadnou lépe, protože se na ně zkrátka důkladněji připravíte. Úplná banalita může naopak nečekaně zkomplikovat celé natáčení. Mé díky patří kaskadérům, kteří byli naprosto bezvadně připravení a projevili se jako absolutní profesionálové.

Došlo při natáčení k nějakým úrazům?

Zranění byla celá řada. První se stalo dokonce hned na začátku. Představitelka Hanky Andrea Elsnerová si při bruslení na rybníce zlomila nohu hned první natáčecí den.

Kde všude se Hraběnky natáčely?

Přestože se děj odehrává na Šumavě, všechny lokality byly vybrány v okolí Prahy. Jiná možnost realizace ani neexistovala. Herci museli jezdit do divadel a měli spoustu dalších povinností. Točilo se například v Klatovech, na jeden den jsme vyjeli do Německa, ale ústřední seriálovou vesnici Maletín jsme našli ve Vysokém Újezdě, který leží padesát kilometrů jižně od Prahy.

Proč jste nechtěl, aby Hraběnky měly svou ústřední písničku?

Hraběnky mají ústřední melodii. Dobrou písničku jsem u seriálu zatím neslyšel.

Jak se vám spolupracovalo se zahraničními herci?

Představitelku Niny Katarinu Volochinu jsem si vybral v poměrně velkém konkurzu, na který jsem pozval i jejího hereckého partnera Richarda Krajča. On na Katarinu, k mé velké radosti, také slyšel. Během natáčení se Katarina projevila jako skvělá holka i herečka, přestože nikdy předtím nehrála. Představitel Hanse Hartmut Krug je herec z Lipska a je to moc příjemnej a obětavej kluk. Oba dva byli úžasní.

Jaký máte vztah ke kritice?

Můj vztah ke kritice je ambivalentní. Nevadí mi kritika, která se skutečně zabývá kritikou a rozborem. Subjektivistická hodnocení mě nezajímají. Mám pocit, že v poslední době se kritika uchýlila k dryáčnictví a bulvárnímu hodnocení.

Jste režisér trpělivý, nebo spíše cholerik?

Myslím, že jsem někde mezi. Když vám o něco jde a záleží vám na výsledku, tak není možné sem tam se nenaštvat. Až na několik málo výjimek probíhalo natáčení Hraběnek "v klidu". To není má zásluha, je to věc celého štábu, herců a vůbec všech, kteří se na natáčení podíleli. Občas nás dostali nějací pitomci zvenčí, nicméně atmosféra na place byla výborná. Při tak dlouhém natáčení nebyla ve štábu vůbec žádná ponorka, což je, myslím, naprosto mimořádná věc.

Nestýská se vám?

Musím se přiznat, že ano. Natáčení bylo sice dlouhé, ale říkal jsem si, kdyby mi někdo řekl, že za měsíc začínáme znova, tak neváhám ani minutu. Šel bych do toho ovšem jen se stejným týmem lidí.

Umíte si představit, že by Hraběnky měly pokračování?

Dovedu si to představit docela dobře. Osudy jsou rozehrané moc hezky, nejsou ukončené. Pokud budou mít Hraběnky pozitivní divácký ohlas, tak by dalšímu pokračování, myslím, vůbec nic nemuselo bránit.

Co vám Hraběnky daly?

Setkání s mimořádnými herci i lidmi ze štábu a radost z práce.

Změnilo vás v něčem natáčení Hraběnek?

To se ukáže později. Ale asi určitě ano.

Jaké očekáváte reakce?

Doufám, že budou pozitivní. Kdyby byly špatné, tak by mě to moc mrzelo, protože je za Hraběnkami hodně práce, důvěry i peněz. Možná, že Hraběnky nezpůsobí totální „divácký výbuch“, protože jsou možná složitější než seriály, které mají jednoznačně velkou sledovanost. Průměrná věc má ten největší ohlas právě proto, že zasáhne průměr, který je největší. Hraběnky mají svou hodnotu a nejsou jen průměr. Vím, že sledovanost je jedno z dominantních kritérií, ale pevně věřím, že Hraběnky u diváků dopadnou dobře a natrhnou všem triko.