Dokumentární panoptikum o revolučních událostech roku 1848 v pražských ulicích, od jejichž vypuknutí v těchto dnech uplyne 170 let (1998). Připravili J. Rak a M. Kučera

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Rok 1848 známe většinou z Jiráskovy Filosofské historie a ze školy si pamatujeme, že byly jakési studentské gardy, generál Windischgrätz ostřeloval Prahu, byla zrušena robota a Palacký odmítl účast na německém sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem. Všechno to bylo dávno a co by to probůh mohlo mít společného s dneškem? „České země zažívají čas od času období, kterým z nedostatku vhodnějšího označení říkáme revoluce. Tyto převraty mají společné nejen to, že jejich letopočet obvykle končí osmičkou. I když se to nezdá, otázky, které nastolil první převrat v moderních českých dějinách, pociťujeme dodnes.“ Potud autoři historik Jiří Rak a režisér Miloslav Kučera k dokumentu nejen o revolučním roce 1848.

Parlamentní demokracii si u nás většinou spojujeme s první republikou, ale ta by nebyla mohla být vzorným demokratickým státem, kdyby československá demokracie neměla „tuhý rakouský kořínek“. Ve skutečnosti její počátky nejsou v roce 1918 ale o 70 let dříve. Letos tedy tomu bude právě 170 let, kdy u nás definitivně skončil feudalismus a kdy jsme se pokusili přeměnit v občanskou společnost. Inscenovaný dokument pojatý jako lidová pouťová show s reportážními vstupy přesahuje až do současnosti, protože modelové postoje politiků a jejich jednání a taktizování se za 150 let příliš nezměnily.

Autoři dokumentu nahlížejí revoluční události roku 1848 přes osudy několika jednotlivců, kteří tehdy stáli ve středu dění. Historik František Palacký, učitel, právník a historik Wáclaw Wladivoj Tomek, buřičský student Josef Václav Frič, novinář Karel Havlíček Borovský a český šlechtic Lev (Leopold) hrabě Thun – to jsou hlavní aktéři událostí celoevropského Jara národů v Českých zemích. Všichni jmenovaní se dobře znali a zpočátku táhli za jeden provaz, ale na konci příběhu už mají zcela odlišné postoje a někteří se do konce života ani nepozdraví. Nešťastný konec našeho revolučního roku 1848 přinesl především zásadní a stále platné poučení: parlamentní demokracii nelze zasít a brzy sklidit jako ředkvičky, demokracie je strom, který zapouští kořeny a mohutní dlouhá desetiletí.

Stopáž58 minut
Rok výroby 1998
 ST 4:3
ŽánrDokument