Mikolas o sobě

O své tvorbě:

Nad tvorbou skladby chci mít absolutní kontrolu, není to o tom, že bych chtěl mít všechny credits, ale je to o tom, že chci, aby moje message nebyla nijak zkreslená. Aby fanoušek, kterej si skladbu pustí, věděl, že tohle je moje sdělení, moje zkušenost. Autenticita je pro mě obrovsky důležitá. Proto si všechno píšu sám, skládám sám a režíruju i vlastní videoklipy.“

O módě:

„Miluju módu, ne ten byznys kolem, ale kombinování a vyjádření se skrze oblečení. Mám rád lidi s vlastním stylem, což nutně neznamená drahé brandy, ale znamená to rozumět detailům a mít cit pro skladbu a synergii, podobně jako v hudbě.“

O životě před modelingem:

„Před modelingem jsem se živil různě. Než jsem se buskingu začal věnovat naplno, párkrát jsem ho okusil tady u nás. Uklízel jsem také kanceláře, pracoval jsem na stavbách jako dělník, a to za účelem si vydělat na vlastní studio. Jeden čas jsem čtyřikrát do měsíce uklízel profesionální nahrávací studio a za to jsem měl jeden den v měsíci studio jenom pro sebe.“

O umělecké zodpovědnosti:

„Myslím, že každý umělec, který má nějaký zásah a sleduje ho hodně lidí, má i obrovskou zodpovědnost. Nemusí nutně lidem říkat, co mají dělat, v tom ta zodpovědnost není, je v tom, že má povinnost k nim být upřímný. Tak, aby věděli, že zkušenost, kterou jim skrze hudbu nabízí, je skutečně autentická a jeho vlastní. To, jak s tím naloží, je už jejich věc.“

O svém hudebním vkusu:

„Nemám vyhraněný vkus, miluju kreativní umělce, kteří se snaží udávat trendy, jak ve zvuku, tak v celkovém směru, kterým hudba jde. Mám rád nové, drzé umělce, ale i tradiční kvalitní žánrové hudebníky. Poslouchám vše od country přes metal po ten nejmainstreamovější pop.

O hudebních klipech:

„Klipy dnes nepřinášejí žádný zisk, jsou ‚jen‘ kreativním vizuálním doplňkem ke skladbě, který pomáhá dovyprávět příběh. Přesto je strašně rád tvořím a je pro mě i výzvou udělat za pár korun hodně muziky. Umělec je nejkreativnější, když musí najít cestu, jak překonat určitý problém, ať už finanční, nebo klidně i osobní, s tvorbou zdánlivě nesouvisející.”

O tom, co by dělal, kdyby nemohl dělat hudbu:

„Kdybych nedělal nebo nemohl dělat hudbu, asi bych dělal cokoliv kreativního. Mám puzení tvořit z ničeho něco, sednout si nad prázdným papírem, před pult ve studiu či na režisérskou židli a vědět, že ještě před chvílí neexistoval text, ani skladba, ani klip, a nějak to stvořit.”

O Eurovizi:

„Přijde mi škoda, že spousta lidí eurovizi „hejtuje“ Samozřejmě chápu kritiku, že ta či ona skladba třeba není úplně skvělá a současná, ale zároveň Eurovize nabízí neskutečnou rozmanitost a ukazuje, kde je ta která země na poli mainstreamu. Někdo se snaží být současný, někdo je trendově několik let zpět, ale tak to prostě je. Eurovizi neberu ani tak moc jako soutěž, ale spíš jako prezentaci právě toho, kde je jaká země hudebně v danou chvíli a kam se za daný rok posunula či posouvá.”