Přednáší: Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.

Úzkost je součástí naší normální emoční výbavy. Je to starý a v přírodě velmi osvědčený mechanismus, který většinou zlepšuje vyhlídky na přežití. Vrozeně máme „defaultně“ zabudovány úlekové reakce na základní hrozby (například na silnou ránu). K nepříjemným a hrůzným zážitkům se asociují různé podněty, na které se pak rovněž vztahuje strachová reakce. Navíc se nepříjemnosti dějí často v určitém prostředí (ve tmě, v ordinaci u zubaře aj.). Tím se i ono prostředí stává kontextem, který zvyšuje ostražitost a pohotovost ke strachu. Víc se bojíme ve tmě než na světle. V mozku je několik oblastí, které tyto emoce řídí, vyvolávají jejich doprovod (bušení srdce, zpocené ruce, vzestup krevního tlaku) a opatřují informace z vnějšího světa emočními nálepkami, které pak pomáhají při jejich třídění s ohledem na nebezpečnost. Jedním takovým centrem je amygdala, která opatřuje strachovou reakci na ohrožení. Druhým je tzv. lůžkové jádro, které ladí spíše dlouhou dobou pohotovost ke strachu a její posílení kontextem. A to je právě mechanismus úzkosti. Úzkost se od strachu liší tím, že není vázána na určitý konkrétní podnět. Je-li tento mechanismus z různých důvodů narušen a fixuje se, projeví se chorobným stavem, jenž je charakterizován trvajícím pocitem napětí a nepohody – jako bychom měli před nějakou nepříjemnou zkouškou, ale přitom nás nic takového nečeká. Dříve se tomu říkalo úzkostná neuróza, dnes tyto stavy třídíme konkrétněji: generalizovaná úzkostná porucha je volně těkající úzkostí bez zjevné příčiny, sociální úzkostná porucha (fobie) je vázána na určité společenské situace (strašná tréma při vystoupení na veřejnosti nebo např. neschopnost najíst se v přítomnosti cizích lidí aj.), panická porucha (náhlé záchvaty paniky, strachu z omdlení, z infarktu, nevázané na určité situace), fobické poruchy (z vycházení ven, ze zvířat, z výšek) a posttraumatická stresová porucha (živé se navracení hrůzné události – tzv. flashback – po zážitcích ve válce, po prožitých autohaváriích, mučení, vraždách, znásilněních…). Úzkostná porucha je vleklá, velmi houževnatá, ale léčitelná. Hlavními nástroji léčby jsou některá antidepresiva (spíše než anxiolytika), anxiolytika (léky proti úzkosti, subjektivně příjemné, ale často neúčinné u některých typů poruchy) a kognitivně behaviorální terapie. Přednáška popisuje názorně výzkum úzkosti v současných neurovědách.

Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.

(* 1949) Vystudoval fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval jako psychiatr a vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu psychiatrickém a univerzitní učitel na 3. lékařské fakultě UK, jejímž byl děkanem v letech 1990–1997. V současné době je ředitelem Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech, profesorem psychiatrie na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a na Lékařské fakultě Univerzity P. J. Šafárika v Košicích. Přednášel na univerzitách v Kanadě a USA, působí ve vzdělávacích institucích v Dánsku a v Rakousku. Je zasloužilým členem britské Royal College of Psychiatrists a Americké Psychiatrické Asociace, členem Učené společnosti České Republiky a mnoha mezinárodních i domácích odborných společností. Od r. 2004 do března 2011 byl prezidentem České lékařské akademie. V letech 2007–2008 byl prezidentem Evropské Asociace Psychiatrů, v letech 2008–2009 prezidentem Federace evropských lékařských akademií. Publikoval na 100 odborných prací z oblasti psychoneuroendokrinologie, psychofarmakologie a psychiatrie. K hlavním dílům patří monografie Neuroendokrinologie v psychiatrii, Psychiatrie pro praktické lékaře a průkopnické práce o psychotropním působení látek ovlivňujících metabolismus vápníku v nervových buňkách. Je šéfredaktorem časopisu Psychiatrie a členem edičních rad časopisu Vesmír, zahraničních časopisů Neuroendocrinology Letters (honorary editor), International Journal of Psychiatry in Clinical Practice aj. Věnuje se také popularizaci vědy a publicistice. Statě, které publikoval v letech 1995–2001, zejména v Mladé frontě dnes a v Lidových novinách, vyšly pod názvem „Úhel pohledu“. Známé jsou také jeho pravidelné rozhlasové hodinky v pořadu Host do domu na stanici ČRo 2, Praha, programy Radia CLASSIC FM, vystoupení v České televizi a pravidelná rubrika v časopise Reflex.

Stopáž99 minut
Rok výroby 2015
 L