Večerníček

Sdílet
| Poslat odkaz

Rozhovor s kameramanem Jiřím Větroněm a animátorem Martinem Pospíšilem

Jiří Větroň a Martin Pospíšil právě v ČT pracují na novém 13dílném ploškovém seriálu večerníčků scenáristy a režiséra Ivana Renče Honzík a Samuel aneb Kudy vede cesta na sever.

Kdy a jak se v Československé televizi začaly natáčet animované filmy?

Jiří Větroň Jiří Větroň: Na tuto otázku mohu odpovědět pouze tak, že požadavek na kreslený výtvarný obrázek byl již od prvopočátku vysílání Československé televize. Mnozí si jistě vzpomenou, kdy se na obrazovce objevila kresba svatého Petra v relaci předpovědi počasí. Tam si myslím, že je ten první požadavek, kdy bylo třeba zpestřit mluvené slovo. Výtvarné a grafické oddělení v Československé televizi sdružovalo u sebe architekty a výtvarníky, kteří spolupracovali se všemi odděleními ČT na výrobě jejich pořadů. Požadavky na různé statické kresby a grafy pomalu přestávaly vyhovovat režisérům pořadů a vznikla nutnost tyto kresby a grafy rozhýbat pro větší názornost.

Zhruba v šedesátých letech vznikla skupina nadšenců, kteří se touto tvorbou začali zabývat mezi které patří jména: Václav Polák, Alexander Zapletal, Josef Lamka, Bohuslav Turek, Josef Motejl, Jaromíra Burdová, Vladimír Kureš, Miroslav Kučera a další. Šlo o výtvarníky a kameramany, kteří začínali natáčet svoje projekty na provizorně vybudovaných zařízeních s 16mm kamerami Paillard-Bolex, které byly schopny zaznamenávat postupně za sebou jednotlivé snímky.

Postupem času si náročnost pořadů vyžádala vznik samostatného oddělení při Hlavní redakci vysílání pro děti a mládež, kam se soustředila kompletní animovaná tvorba v České televizi. Zde kromě různých grafů, animovaných přechodů a znělek začaly vznikat již dramaturgicky připravované seriály večerníčků, které pochopitelně potřebovaly nárůst technického vybavení a prostornějšího zázemí.

Největší rozmach měla Triková a animovaná tvorba HRVDM v sedmdesátých letech pod vedením doc. Eduarda Hofmana, kdy vznikla další studia. Pracovalo se ve studiích Jindřišská, Braník, Král železnic a Ženské domovy. Divadlo Máj na Vinohradech získala Triková a animovaná tvorba v roce 1975 po zrušení Reklamního vysílání ČT s kompletním technickým vybavením, které tam zůstalo. Do těchto prostor se přestěhovalo studio Jindřišská včetně administrativního vedení a produkce. Toto nové uspořádání umožnilo natáčet večerníčky, animované přechody, reklamy, grafy a české titulky do zahraničních převzatých pořadů, které různé redakce ČT požadovaly. Technická úroveň a vybavení se natolik zlepšilo, že se zde natáčely pořady v ploškové tzv. papírkové, reliéfní, loutkové, kreslené a kombinované technologii s využitím vzdušného obrazu při spojení reálných záběrů s animovanou figurkou.

V době, kdy Československá televize v rámci centralizace začala vyklízet svá pracoviště roztroušená po celé Praze a stěhovala vše na Kavčí hory, došlo ke zrušení Trikové animované tvorby ČT. Technické vybavení se částečně rozprodalo začínajícím soukromým studiím a pouze moderní trikové zařízení od anglické firmy Neilson–Hordell se spodní projekcí vzdušného obrazu se přestěhovalo do Speciální techniky na Kavčí hory. Zde se začalo využívat toto zařízení na výrobu složitých triků, úvodních a závěrečných titulků do koprodukčních celovečerních filmů, na kterých začala ČT spolupracovat.

Má televizní animovaná tvorba nějaké specifikum?

JV: Televize je specifická v tom, že vše, co tvoří, tvoří pouze pro obrazovku. Většinou nepočítá s tím, že by se vyrobený pořad promítal někdy v kinech. A když k tomuto požadavku dojde, jsou zde soukromá studia, která mohou elektronický záznam „vypálit“ do 35mm filmu.

A tak stále více se uvažuje o záznamu animovaného obrazu digitálními kamerami, digitálními fotoaparáty nebo animací přímo do počítače.

My jsme se rozhodli večerníčky Honzík a Samuel natáčet klasickou trikovou kamerou na barevný negativní film, který necháme vyvolat a přepsat na filmovém snímači do digitální bety. Ostatní dokončovací práce, jako je střih, barevné korekce, ozvučení, již provádíme v elektronice až do konečného předání pořadu k vysílání v České televizi. Tato technologie se zatím jeví jako nejlevnější.

Jak vlastně začnete, z čeho vycházíte?

Martin Pospíšil: Úplný začátek večerníčku vzniká v dramaturgii nad literární předlohou. Dramaturg si vybere režiséra, ke kterému má důvěru, že tato literární látka ho bude zajímat a bude mít schopnost ji dobře ztvárnit. Pak nastupuje scenáristická příprava, výběr výtvarníka a ostatních členů výrobního štábu. Začíná čas přípravy a diskusí při vzniku technického scénáře na kterém spolupracují dramaturg, režisér, výtvarník, kameraman a animátor. Všichni, kteří se na přípravě večerníčku podílejí, dostanou od produkce namnožený technický scénář, kde je vše již rozděleno na záběry s popisem pohybu jednotlivých figurek a rekvizit. U každého záběru je označena jeho délka, velikost, pohyb kamery, požadavek triku, poznámky o technice snímání. Z metráže jednotlivých záběrů, stanovené odhadem, se určí celková délka večerníčku, která by neměla přesáhnout osm minut.

Po převzetí výtvarných podkladů tj. figurek, rekvizit a pozadí od výtvarníka nastává práce pro animátora, který v animační přípravě provede na pauzácích anatomický rozklad figurky tak, aby mu při animaci pod kamerou mohla provádět všechny pohyby, které jsou vyžadovány technickým scénářem. Tuto animační přípravu s poznámkami předá animátor výtvarnému realizátorovi, který podle návrhů výtvarníka vše provede v barvě.

Pracujete se speciální kamerou?

JV: Při natáčení trikových sekvencí do hraných filmů a pro výrobu animovaných pořadů je nutné pracovat s velmi kvalitními trikovými filmovými kamerami ve formátu 35 mm a 16 mm. Vyžaduje se od nich naprostý klid obrazu, aby se mohly provádět několikanásobné expozice jednotlivých snímků, možnost umístění masek do filmové dráhy, zpětný chod, zadání roztmívání, zatmívání a prolínání na předem určený počet oken. Pohon trikové kamery musí být přesný a pravidelný a mít možnost změny rychlosti posuvu filmového pásu.

Ve studiu na Kavčích horách pracuji s českou trikovou kamerou TK-4 vyrobenou ve Filmovém průmyslu Barrandov a s velmi kvalitním trikovým zařízením od anglické firmy Neilson–Hordell, které ve spojení s počítačem GX-80 Mark Roberts a spodní projekcí umožňuje vytvářet nespočet visuálních efektů, kterých se dá využít ve filmové podobě. Toto trikové zařízení je schopno kombinovat reálné záběry s animací tak, jak jsme viděli např. v americkém filmu Králík Rogers, kde jsou známé kreslené figurky vkládány do reálu a kontaktně hrají s živými herci.

Vidím tu nespočet variant jedné postavičky, dokonce její části – ručičky, nožičky, různě se tvářící obličeje…

Martin Pospíšil: To, co zde vidíte, je práce výtvarného realizátora, který podle návrhů výtvarníka a mé animační přípravy musí nakreslit, vybarvit a vystříhat jednotlivé díly každé figurky, která v tomto seriálu hraje. Je to časově velmi náročná práce, ale usnadňuje to práci animátorovi pod kamerou. Animátor u ploškové technologie pracuje podobně jako animátor loutkové technologie. Předehrává si v duchu pohyby jednotlivých aktérů, aby správně zvolil charakter postavy dle přání režiséra. Animátor se vlastně stane autorem hereckého výkonu plošné kresby, která na obrazovce ožije.

Jaký časový úsek večerníčku natočíte za jeden den? Jak dlouho pracujete na jednotlivém díle?

JV: To je různé, záleží na složitosti záběru a počtu animovaných figurek. Animátor musí postupně pohybovat jednotlivými aktéry tak, aby si pamatoval předcházející a následující pozici u jednotlivých figurek, které na daném pozadí hrají. Hraje-li nám v záběru třeba šest figurek a přidá se k tomu ještě pohyb trikovým stolem, posouvání pozadí nebo popředí a vše se natáčí po jednotlivém snímku, jsme schopni vyrobit třeba jenom jeden záběr za den, který může trvat v reálném čase pouhých 6 sekund. Když budou záběry jednoduché, hraje v nich pouze jedna figurka, tak jsme schopni natočit až 30 sekund za den. Takto se to počítat ale nedá. V průměru se natáčí jeden osmiminutový díl večerníčku pod kamerou zhruba 2–2,5 měsíce. V metráži toho natočíme samozřejmě podstatně více, protože se záběry částečně překrývají. Díky tomu má střihač, při dokončování jednotlivých dílů, možnost volit změnu záběru tak, aby divák unášený dějem, střih skoro nevnímal.

Jak se „vyučí“ takový kameraman animovaného filmu?

JV: Žádná škola nevychovává specialistu, kameramana animovaného filmu. Na Filmové akademii múzických umění lze studovat obor filmový a televizní kameraman. Jedinci, kteří z této školy vycházejí, se chtějí uplatnit jako kameramani celovečerních filmů nebo televizních inscenací. Málokdy se najde kameraman, který má takovou trpělivost a chce se zabývat trikovou prací a strávit celý život pouze ve studiu s pomalu přibývajícími metry v kameře.

Kameraman animovaného filmu musí být tvůrčí pracovník, plně zodpovědný za obrazovou část díla. Jeho tvůrčí přístup začíná již při realizaci výtvarných návrhů. Vytváří a řídí podle režijních představ obrazovou stránku natáčeného pořadu. Určuje výtvarnou koncepci televizního a filmového obrazu výběrem a organizací výrazových prostředků v souladu s požadavky stylové jednoty a technické kvality obrazu. Navrhuje a provádí ve spolupráci s režisérem a výtvarníkem pořadu způsob technického zpracování a obrazové řešení jednotlivých scén.

V rámci výrobního štábu plní trikový kameraman tyto úkoly:

  • Po nasazení na pořad se seznámí s literárním scénářem a je konzultantem režisérovi a výtvarníkovi při přípravě technického scénáře.
  • Určuje nasazení jednotlivých kamer podle jejich technických možností a výběr filmové suroviny.
  • Po dohodě s vedoucím výrobního štábu dává v předstihu návrhy na výrobu dodatkového technického zařízení nebo jeho úpravu k použití pro vyráběný pořad.
  • Projednává řešení trikových a kombinovaných záběrů po dohodě s režisérem a produkcí v jiných dostupných kapacitách.
  • Sjednocuje všechny obrazové prvky ve výsledné barevné, tonální, světelné i technicky jednotné obrazové dílo.
  • Určuje parametry a podmínky pro snímání obrazu a odpovídá za technickou kvalitu obrazu s ohledem na využití v televizním vysílání. Po dohodě s režisérem a výtvarníkem pořadu určuje způsob svícení jednotlivých scén, použití barevných světelných efektů a triků.
  • V rámci technických požadavků navrhuje objednávku technického zařízení, kamer, optiky a filmové suroviny.
  • Posuzuje výtvarné návrhy, pozadí, dekorace, kostým loutek z hlediska barevné vyváženosti. Upozorňuje na technickou možnost snímání s ohledem na celkovou koncepci filmového nebo televizního obrazu.
  • Účastní se přejímání prvních výtvarných předloh a realizace, aby technicky odpovídaly záměru pořadu a byly schopné barevné reprodukce přes videořetěz.
  • Má právo na realizaci obrazových zkoušek v rámci hodnocení barevného podání provedené realizace a filmových zkoušek technického zařízení.
  • Provádí s asistentem kamery přípravu natáčení, dává pracovní pokyny svým spolupracovníkům a spolu s režisérem a produkcí odpovídá za hladký průběh natáčení pořadu.
  • Kontroluje dodržování velikosti záběrů a rozmezí nájezdů a odjezdů podle technického scénáře, určuje zasvícení scény, různé světelné a technické efekty.
  • Při výrobě kresleného filmu úzce spolupracuje s vedoucím a kontrolou ateliéru kreslené technologie. Kontroluje tužkové snímání prováděné jeho asistentem, předává vedoucímu kresby připomínky k technickým možnostem kamery a trikového stolu. Upozorňuje na nedostatky, které se vyskytly při natáčení tužkokresby.
  • S asistentem kamery natáčí finální pořad na ultrafánech.
  • U loutkového filmu dbá na dodržení postavení scény, její zasvícení, postavení kamery, úhlu záběru, vyznačení nájezdu a pohybu kamery. Po dohodě s režisérem a animátorem určuje definitivní pohyby s ohledem na technický scénář.
  • V případě elektronické animace zvládá kameramanské postupy všech technologií animování a trikování.
  • Odpovídá s ostatními tvůrčími pracovníky výrobního štábu za dodržení plánovaných termínů a rozpočtu pořadu, v případě výroby filmu ve vlastních kapacitách spolu s režisérem a animátorem odpovídá za dodržení plánované metráže negativního materiálu s vypsaným koeficientem spotřeby.
  • Kontroluje kvalitu kopie denní práce, dohlíží na kvalitu titulků, triků a jiných obrazových efektů. Spolu s režisérem, mistrem zvuku a střihačem kontroluje první a další kopie vyrobené filmovými laboratořemi.
  • Po stránce obrazové upřesňuje barevné a hustotní dorovnání ve filmových laboratořích k celkovému záměru pořadu, až do vyhotovení finálního originálu.
  • Účastní se schvalovacích projekcí, kde garantuje obrazovou kvalitu schvalovaného díla.
  • Je povinen se průběžně seznamovat se všemi novými technologiemi a technickými postupy užívaných v televizi a ve filmu. Získané zkušenosti uplatňuje v praxi.

Jak se dostane člověk k animaci?

MP: Animaci lze sice na FAMU vystudovat, ale my mladší ročníky jsme k animaci přišli praxí. Stačila střední výtvarná škola a hlavně dlouhá léta asistování u kvalitních animátorů v Krátkém filmu Praha, kde jsme získávali rutinu v kreslení a přebírali letité zkušenosti a triky, které jsou potřeba při vlastní animaci. Animátor je jedna z nejdůležitějších osob výrobního štábu, které se účastní tvorby animovaného pořadu. Je autorem hereckého výkonu kresby nebo loutky, vlastně skrytým hercem. Oživení kresby a loutky se však liší. V kresleném filmu, kde animátor uvádí do pohybu figurky nakreslené výtvarníkem, je jeho úkolem přesně kopírovat původní kresbu a připravit tzv. hlavní nebo klíčové kresby rozloženého pohybu. Tyto kresby ohraničují průběh jedné akce. Spojovací fáze kresby pak dokresluje fázař. V loutkovém filmu oživuje animátor trojrozměrný objekt – loutku nebo předmět v prostoru, přímo před kamerou. Rozkládá její pohyb na jednotlivé fáze, které se pak okénko po okénku snímají. To samé platí pro technologii reliéfní a ploškovou. Animátor těsně spolupracuje s režisérem, výtvarníkem a kameramanem na každém záběru animovaného pořadu.