Rozmarná léta českého filmu

5 otázek pro tvůrce dokumentů Rozmarná léta českého filmu

Odpovídá Jaroslav Sedláček – scénárista

Proč by si televizní diváci neměli nechat ujít projekt 20 filmových sezón v ČT a dokumenty Rozmarná léta českého filmu?

Protože uvidí český film tak, jak ho ještě nikdy neviděli. Všichni tři, já, Petr Vachler i Honza Stehlík, se motáme okolo filmu už hodně dlouho a víme opravdu leccos, ale přesto jsme si jako malí kluci navzájem s nadšením vyprávěli, když jsem u našich hostů narazil na nějakou pikantnost, historku či souvislost, o které jsme ještě nevěděli. Věřím, že stejně příjemně budou překvapováni i diváci. Drtivá většina filmařů totiž mluví opravdu bez obalu. Někdo s vtipem a nadhledem, jiný s hořkostí, ale tak už to bývá. Rozmarná léta ale nejsou jen mluvící hlavy, šli jsme do archivů, hledali a myslím, že docela i nacházeli. A to nemluvím o ukázkách. Kdo z nás by si s chutí nepřipomněl ty nejlepší ukázky z nejlepších českých filmů? Snad se nám to všechno podařilo namixovat ve správných poměrech.

Jak dlouho jste pracoval na jednotlivých scénářích?

Rozhodně nechtějte, abych to počítal. Posledních pět měsíců dny, noci, víkendy i svátky. Moji blízcí vám to dosvědčí.

Proč jste v dokumentech zvolili vyprávění stylem jakési filmové kroniky?

Klíč byl jasný, každému roku věnujeme jeden díl s výjimkou prvního dílu, který je trochu atypický. Aby divák pochopil, co všechno se měnilo, museli jsme mu nejdřív vysvětlit, jak to fungovalo před tím. Jinak jsme chtěli volit osobní přístup. Měli jsme představu jakéhosi vypravěče, přičemž vzorem nám byl majitel prvního stálého pražského kina pan Viktor Ponrepo. Ten se s každým divákem vítal i loučil osobně, později si nechal natočit poklonu před diváky, čímž začal takovou hezkou tradici, ve které pokračoval pan Prokouk, Bratři v triku či Večerníček. I my jsme chtěli dát divákovi najevo, že o něj stojíme, že na něj myslíme, že si ho vážíme, ale také že ho nepodceňujeme. A pan Viktor Preiss nám v tom byl, myslím, ideálním prostředníkem.

Jak jste spokojen s výběrem vysílaných filmů?

U některých dílů jsem spokojen nadmíru, u jiných vím, že existovaly i lepší možnosti. Na druhou stranu je mi jasné, že získat vysílací práva k některým titulům asi nebylo snadné, či dokonce vůbec možné. Hodně mě mrzí například neúčast Obecné školy, kterou považuji za jeden z nejlepších polistopadových filmů, dost možná ten vůbec nejlepší.

Které z českých filmů posledního dvacetiletí patří k vašim srdcovým záležitostem?

Vojtěch, řečený sirotek, Čas sluhů, Vracenky, Obecná škola, Jízda. Těch filmů by bylo.