Kde jsem:

Dabingové pexeso

Svatopluk Karásek — Lidé — Česká televize

evangelický farář, písničkář

narozen 18. října 1942

Evangelický farář, písničkář a politik Svatopluk Karásek se narodil roku 1942 v Praze jako třetí dítě Petrovi a Doubravce Karáskových. Otec, vzdělaný člověk, který vládl mnoha jazyky, pracoval jako bankovní úředník, matka byla nejprve v domácnosti, později měla zaměstnání v Náboženské matici: pocházela z evangelické rodiny, takže Sváťu již odmala – stejně jako jeho starší bratry Milana a Oldřicha (pozdějšího slavného fotografa) – vedla k víře. Základní školu začal Sváťa navštěvovat v pohnutém roce 1948 a často v ní zlobil. Ale také sportoval – závodně plaval, hrál volejbal, v zimě se věnoval lyžování. Zároveň ho velmi oslovil rock´n´roll; už někdy v šestapadesátém napsal svůj první písňový text Dalibor rock na melodii elvisovského songu Jailhouse rock. Po ukončení základní školy začal v roce 1956 studovat na Střední zahradnické škole v Děčíně, kde sice dále sportoval (volejbal, basket), ale pořád zlobil, až byl nakonec vyloučen. Přešel na stejný typ školy v Mělníce (obor zahradnicko-vinařský), kde se seznámil s jiným studentem, jazzovým klarinetistou Vratislavem Brabencem. Začali spolu diskutovat o Bibli, občas si spolu zahráli - Sváťa uměl trochu na bendžo, tak si založili kapelu Potkani – a poté dělali i divadlo malých forem. Karásek tehdy hodně četl: nadchla ho poezie beat generation, která ho velmi inspirovala. V roce 1961 odmaturoval a podal přihlášku na evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze, ale nebyl přijat. Aby se vyhnul vojně, začal makat v kladenských dolech. Fakultu tak začal studovat až v roce 1964. A stále sportoval: hrával za céčko Slávie VŠ basket. V roce 1965 nastoupil na tutéž školu i jeho kamarád Brabenec – často spolu chodívali do hospod, kde mezi ostatními studenty „šířili víru“. V Jirchářích také pořádali jazzové večery s hudbou a poezií. Sváťa se pak seznámil se studentkou pedagogické fakulty Stáňou Žaludovou, s níž začal chodit. Tehdy také vyšly jeho první verše v kolejním časopise Kostnické jiskry.

V lednu ´68 nastoupil Sváťa jako diakon (nejnižší stupeň kněžstva) na faru v povltavské Hvozdnici, kde se rozhodl po ukončení studia vykonávat svoje kněžské povolání – napřed se ale ještě oženil se Stáňou. V květnu ´68 pak úspěšně dokončil studium na VŠ a přesunul se do Hvozdnice. Rodinu ale tehdy postihla krutá rána. Stánin první porod skončil tragicky – narodila se nedonošená dvojčata, a během převozu do nemocnice s inkubátory obě zemřela. Pro manžele to byl šok, takže se na režim, který je takto neschopen postarat se o narozené děti, fakticky naštvali. Sváťa se pak faru snažil s přáteli zvelebovat a postupně se zdvihla i návštěvnost na kázání. V devětašedesátém se Karáskovým narodila dcera Adélka. V roce 1970 byl Sváťa po intervenci státních orgánů přeložen do Nového Města pod Smrkem, kde začal se skutečným psaním písniček: první byla Vy silní ve víře, dále tu kupříkladu vznikly Boj na nebi, Já jsem ňákej stounavej a Svatba v Káni (vždy s převzatou hudbou). Za čas se opět objevil problém – na kázání chodili mladí lidé, což bylo „proti zájmům státu“, a bolševik se tedy snažil Stáňu i odsud vystrnadit. A v roce 1971 mu nakonec odebral státní souhlas s výkonem duchovenské služby.

V dvaasedmdesátém se Karáskovi přesunuli na hrad Houska, kde Sváťa začal pracovat jako kastelán. Začal psát další texty písní a všude, kde se octl, je hrál na kytaru a zpíval. Občas zajížděl do Prahy, kde pěl s církevní skupinou Berani. Karáskovo první setkání s undergroundem proběhlo během akce na pražském parníku v rámci „Soukup´s Marriage“ v létě 1973, kam ho pozval jeho dávný kamarád Vráťa Brabenec, jenž v té době začal hrát na saxofon s Plastic People Of The Universe. Karáskovi začali chodit k disidentské rodině Němcových do Ječné, kde probíhaly přednášky, společně se stýkali po různých večírcích, nejvíce s teoretikem undergroundu, básníkem Ivanem Jirousem a písničkářem Charlie Soukupem. V září 1974 hrál Sváťa na Festivalu 2. kultury v Postupicích, a na sklonku onoho roku natočili Plastici na Housce v provizorním studiu svoje album „Egon Bondy´s Happy Hearts Club Banned“. V tom čase se Karáskovým narodil syn Šimon.

V roce 1975 vyšly v samizdatu Karáskovy básně ve sbírce Staré věci, ve stejné době pak složil Egonu Bondymu k narozeninám song Say No To The Devil (Sejmou ti podobu, sejmou), který se (stejně jako některé další) objevil v samizdatovém sborníku Egonu Bondymu k 45. narozeninám invalidní sourozenci. V tomtéž roce přijel na Housku Zdeněk „Londýn“ Vokatý, s nímž se Sváťa hned skamarádil a jenž mu pak pod některé texty skládal hudbu (např. Žalm /Obešel já polí pět/). Od pětasedmdesátého byl Karásek taktéž veden v evidenci StB jako „nepřátelská osoba“. Na podzim na Housce natáčela některé písně i skupina DG 307 básníka Pavla Zajíčka. V únoru ´76 hrál Karásek na II. festivalu 2. kultury v Bojanovicích, ale už v březnu začalo zatýkání androšských mániček, a on byl vzat do vazby. Posléze byl v rámci tzv. případu Plastic People odsouzen na 8 měsíců nepodmíněně. Za mřížemi napsal některé další texty, jimiž byly třeba Rozsévač, Pavouci nebo nová verze songu Zlámali kříže (pův. It´s Too Late), která je dnes známa pod lidovým názvem Voni se k sobě tulej. Po návratu z vězení v listopadu ´76 už nesměl na Housce pobývat, a tak zůstal v Praze v malém bytě v Buďánkách.

V roce 1977 pak Karásek podepsal Chartu 77 a zahrál na Hrádečku u Václava Havla na III. festivalu 2. kultury. Poté už mohl pracoval jen v dělnických povoláních, třeba jako myč výloh. A i s tím měl potíže, neboť StB se naň (stejně jako na další chartisty) zaměřila: šlo zejména o domovní prohlídky a cépézetky. Bylo to velmi obtížné období – Karáskovým se narodila dcera Kristýna a Stáňa byla těžce nemocná se srdcem. Přesto Sváťa s manželkou i dětmi stále jezdili na návštěvy přátel do androšských baráků, zejména do Řepčic a do komunity mániček v Nové Vísce u Chomutova. Ještě víc StB rozzuřilo, když se Sváťovy nahrávky objevily na deskách v zahraničí: Ve Švédsku vyšel nejprve sampler „Zakázaní zpěváci druhé kultury (1978) a v roce 1979 vyšlo tamtéž a ještě v Kanadě LP „Say No To The Devil“. Sváťa ho nahrál s Londýnem a obsahuje téměř zlidovělou píseň Say No To The Devil plus další songy jako Temné stíny, Muž bohem ztracený, Je pozdě (It´s Too Late) nebo Žalm (Aj obešel já). A jelikož navíc Karáskovi s dalšími lidmi koupili mlýn v Prosíčkách u Ledče nad Sázavou, a hodlali tu vybudovat další komunitní barák, tlak na Sváťu i jeho rodinu ze strany StB sílil. Neustále probíhaly domovní prohlídky, jejichž hlavním účelem bylo co nejvíce všechno zdemolovat. Výslechů absolvoval Sváťa nepočítaně. Nadto mu bylo naznačeno, že barák bude zlikvidován. Život zde se již stal neúnosným…

V roce 1980 emigrovali Karáskovi společně s Vokatými (Londýnem a Dášou) do Rakouska, Karáskovi ale pokračovali ještě do Švýcarska. V Bonstettenu poblíž Curychu pak Sváťa působil jako evangelický farář, přičemž po pěti letech svou práci začal vykonávat na curyšském předměstí v Hönggu. Mezitím často vystupoval se svými písničkami na různých emigrantských srazech – u Charlieho Soukupa v Alsasku, u Londýna v Klementu, v Mnichově, v Rohru u opata Opaska, ve Frankenu, ve Vídni v Chmelákově hospodě Nachtasyl. Nejčastěji pak Karásek hrával s Dášou Vokatou, se Soukupem, s Miroslavem „Skalákem“ Skalickým a samozřejmě s Londýnem. Po sametové revoluci v roce 1989 se Sváťa vrátil na čas do Československa. Vyšlo mu tu napůl koncertní album „Řek´s už ďáblovi ne?“, obsahující jeho koncert z polské Wroclawi plus studiové nahrávky. V roce 1991 se na pultech objevilo LP „Say No To The Devil“ s klasikami jako Say No To The Devil, Ženský jsou fajn, Já jsem ňákej stounavej, Návštěva v pekle, Je pozdě (It´s Too Late), Vy silní ve víře. V letech 1990 a 1991 měl Karásek v Československu také častá kázání (např. v pražské Betlémské kapli), dlouhodoběji pak působil v Novém Městě pod Smrkem a posléze v Praze. Taktéž koncertoval, památná jsou zejména společná vystoupení s křesťanskou skupinou Oboroh po českých věznicích. S kapelou pak natočil album „Nebeská kavárna“. Ale v roce 1993 se musel kvůli duchovním povinnostem zase vrátit do Švajcu. V tom samém roce mu vyšla (již oficiálně) jeho původně samizdatová sbírka Staré věci plus jeho písňové texty pod názvem Protestor znamená vyznávám.

V sedmadevadesátém se Sváťa natrvalo vrátil do Čech a nastoupil do funkce faráře U Salvátora. Bohužel krátce poté mu zemřela manželka Stáňa. V roce 1998 vzbudila nadšení kniha rozhovorů Sváťa Karásek - Víno tvé je výborné, a v téže době se na pultech objevila reedice Karáskova alba „Řekni ďáblovi ne“. O rok později vyšly knižně další Karáskovy básně a texty písní pod názvem V nebi je trůn a v tomtéž čase nahrál novou desku „Halelujá“ se svou kapelou Pozdravpámbu. V následujícím roce 2000 vyšla jeho kázání s názvem Boží trouba, a soubor nahrávek z různých koncertů Rány zní (Blues, Spirituals &…). Jedná se o koncertní záznamy z Nové Vísky (1979), z Hrádečku (1977), z Rohru (1987), z vídeňského Nachtasylu (1988), Mnichova (1987), Prahy (1990), Plzně-Lochotína (1990) a ze statku Charlieho Soukupa z Alsaska (1985).

V červnu 2001 se Karásek stal členem Rady České televize, ale po zvolení Jiřího Balvína ředitelem ČT na tuto funkci rezignoval. O rok později skončil s farářováním u Salvátora, neboť se vrhl do politiky. Ve volbách v roce 2002 byl zvolen do Poslanecké sněmovny jako nezávislý za stranu Unie svobody – Demokratická unie, která tvořila koalici s KDU-ČSL. V letech 2002 až 2004 byl místopředsedou sněmovního výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, zároveň v letech 2002-2003 členem výboru pro obranu a bezpečnost. V roce 2004 Karásek přijal členství v US-DEU a taktéž byl jmenován zmocněncem vlády pro lidská práva. Po prohraných volbách v roce 2006 ale ukončil svoje poslancování a o pár měsíců na to ho Topolánkova vláda odvolala i z funkce vládního zmocněnce pro lidská práva. Během své politické kariéry se stačil ještě jednou oženit – s mladou úřednicí Pavlou, která mu v roce 2004 porodila dceru Kláru. Krátce poté Karáskovi adoptovali z kojeneckého ústavu holčičku Markétu. V roce 2007 vyšla Sváťovi v Curychu další kniha Verlacht diese Hoffnungslosigkeit! (Vysmějte se téhle beznaději) a on sám se vrátil na kněžský stolec, když opět začal působit jako duchovní u Salvátora.

Bohužel, v roce 2010 prodělal Svatopluk Karásek mozkovou mrtvici, při které bylo postiženo řečové centrum a pravá část těla. Z této cévní příhody se zotavuje dodnes. Občasně vystupuje s kapelou Svatopluk, která se věnuje rockovým interpretacím jeho písní.

Odkazy