iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
4. 12. 2014
22:20 na ČT art

1 2 3 4 5

13 hlasů
14414
zhlédnutí

Romeo a Julie 63

Vzácný záznam z přípravy a zkoušek legendární inscenace Romeo a Julie v Národním divadle v roce 1963.

46 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Romeo a Julie 63

  • 00:01:26 Z REPRODUKTORU
    Začínáme, začínáme!
  • 00:01:28 Pan Lukavský, Brabec, Macháček.
    První obraz je krátký, začínáme.
  • 00:01:32 Regulace, dostanete dvojku stůl,
    kašna, arkáda.
  • 00:01:38 Pan Lukavský, Lukavský, regulace,
    dostanete dvojku,
  • 00:01:42 stůl, kašna, arkáda.
  • 00:01:51 ZVONĚNÍ
  • 00:01:58 HUDBA
  • 00:02:30 -Tak, a teď už se to nedá zastavit.
    -Za okamžik se setká Romeo s Julií.
  • 00:02:35 Proti vůli znepřátelených
    Monteků a Kapuletů
  • 00:02:39 a navzdory letopočtu.
  • 00:02:48 -Ahoj, Mařenko.
    -Ahoj.
  • 00:02:50 Já o tobě slyším,
    že jsi renesanční.
  • 00:02:54 Ahoj.
  • 00:02:56 No, zavři pusu,
    tvař se inteligentně.
  • 00:02:59 Pět měsíců jsme se setkávali,
    jednou veselí a častěji smutní.
  • 00:03:06 Mně bylo divný,
    proč naše první jako zkouška
  • 00:03:10 byla 38 nebo 43 km od Prahy,
    tys přišel z vojny.
  • 00:03:16 A když se teď po dlouhý době
    člověk na to dívá,
  • 00:03:19 tak je mu skoro líto,
    že už je to pryč.
  • 00:03:23 To bylo štěstí, že jsi nerozbil
    ten mikrofon v tom koši.
  • 00:03:28 -Kterej visí nad stolem.
    -No.
  • 00:03:31 Já jsem chtěl jet dřív, rozumíš,
    nemohl jsem dospat.
  • 00:03:35 A Josef...
  • 00:03:38 A Josef furt říkal...
  • 00:03:40 Dostáváš mimoděk pozornost.
    Tak jsi prosáklej tou exhibicí.
  • 00:03:43 Jak je zvyklej velet pluku.
  • 00:03:46 -A proč nejsi ve vojenským?
    -Plukovní hlas.
  • 00:03:48 Já mám vojenský šaty v kufru.
  • 00:03:50 Proč? Vždyť jsi ještě na vojně, ne?
  • 00:03:53 No, vždyť jo.
  • 00:03:54 Mě už to nebaví,
    já už je mám moc špinavý.
  • 00:03:58 Že jsi dojatej, viď?
  • 00:04:02 Tam byla velká přehlídka,
    byli tam sovětští generálové,
  • 00:04:06 tam byl krásnej starej generál,
    člověče.
  • 00:04:09 Teď se všichni třásli,
    tři dny předem
  • 00:04:12 už se všichni třásli,
    ve dne v noci se dělalo.
  • 00:04:14 Vojáci barvili trávu,
    která byla světlejší,
  • 00:04:17 tak se musela přibarvit,
    aby byla všechna stejná.
  • 00:04:20 No jistě. Tam byl jeden,
    a ten nechal vyfasovat
  • 00:04:24 na správě budov drátěný kartáče
    a dřel se lišejník ze stromů.
  • 00:04:30 Aby to bylo všechno tak krásný
    v těch kasárnách,
  • 00:04:33 všechno se nalakovalo,
    všechno nabarvilo.
  • 00:04:35 A přišel stařičkej generál.
  • 00:04:37 A teď všichni dělali...
  • 00:04:41 Všichni byli šíleně našponovaní,
    takhle jim před ním dělala kolena.
  • 00:04:45 A on tam chodil takhle shrbený,
    takhle chodil,
  • 00:04:49 stařičký lampasák,
    takhle široký lampasy.
  • 00:04:53 A oni vždycky k němu přišli
    s nějakým hlášením, jo,
  • 00:04:56 takhle Kůčovi
    se tady třásly metály.
  • 00:04:58 A když je provázeli,
    aby se díval na kasárna,
  • 00:05:02 tak on se tam zastavil
    před jedním kaštanem,
  • 00:05:04 tam na nádvoří rostou
    krásný kaštany, teď kvetou,
  • 00:05:07 takový ty svíčky.
  • 00:05:09 On takhle stál a dělal...
  • 00:05:13 To si tě získal, viď?
  • 00:05:14 Místo aby si prohlížel tanky, jo,
    tak se díval na ten kaštan.
  • 00:05:18 Ta ruská duše.
  • 00:05:19 Ty, počkej, počkej, ale kvůli tvejm
    vyfantazírovanejm zkazkám z vojny
  • 00:05:24 jsme se nesešli.
  • 00:05:25 -Jak to?
    -No, zejtra se začíná zkoušet.
  • 00:05:34 Protože kdyby to mělo za něco stát,
    tak by to mělo tak nějak,
  • 00:05:38 měli by to všichni lidi samozřejmě,
    ale mladí zejména
  • 00:05:44 by měli nějak se v tom poznávat.
  • 00:05:54 A já už jsem starší a já teď nevím,
    co balkonová scéna nebo to,
  • 00:06:00 co potom dělají oni oba,
    tak jestli nebo jak to udělat,
  • 00:06:06 aby to bylo pochopitelný
    dnešním lidem.
  • 00:06:10 Třeba mně se zdá,
    že jsou mnohem skeptičtější
  • 00:06:16 nebo ne tak přímočaře oddaní
    takový věci.
  • 00:06:22 Já si myslím, že se lidi vůbec
    od Egypta a ještě předtím
  • 00:06:26 tak strašně málo změnili.
  • 00:06:29 Doopravdy, v citu se přeci nemění.
  • 00:06:32 Vždyť i v tý době, třeba ve Veroně,
    to byl taky jeden případ.
  • 00:06:36 A ostatní byli tak jako teď,
    to je tak strašně podobný všechno.
  • 00:06:44 Se schází taková velikánská parta
    asi 40 takových 17-20letejch,
  • 00:06:49 jsou to takoví ti kluci,
    o kterých se říká chuligáni.
  • 00:06:53 A ti si udělali zápis na Silvestra,
    jako že půjdou do novýho roku,
  • 00:06:57 to jsem četl.
  • 00:06:58 A hlasovali, dohadovali se,
    co pokládají za největší ideály
  • 00:07:02 pro svoje životy.
  • 00:07:04 Tak na prvním místě
    setkat se s velkou láskou,
  • 00:07:09 zadruhé poznat veliký přátelství
    a zatřetí dělat práci,
  • 00:07:13 kterou mám rád.
  • 00:07:15 To je slušný usnesení
    z chuligánskýho sjezdu.
  • 00:07:18 To je bezvadný, bezvadný.
  • 00:07:19 Potkat se s velkou láskou,
    potkat se s velkým přítelem
  • 00:07:23 a dělat něco, co člověka posiluje.
  • 00:07:28 A ono o to nakonec vážně jde
    zřejmě každýmu,
  • 00:07:31 jenomže to někdo napíše do toho
    manifestu a někdo ne, že jo.
  • 00:07:35 A někdo prostě říká,
    že mu o tohle vůbec nejde,
  • 00:07:39 o tyhle tři věci,
    ale přitom v podstatě
  • 00:07:43 o to každýmu frčí, každýmu.
  • 00:07:51 HUDBA
  • 00:08:15 Ale sama jsem nikdy moc netoužila
    hrát Julii,
  • 00:08:18 protože se mi zdála zaprvé těžká,
    ale i se mi trochu zdálo,
  • 00:08:24 jestli tam není moc krásnejch slov
    pro dnešní lidi.
  • 00:08:34 V naší inscenaci nepůjde o to,
    jak ti dva museli umřít,
  • 00:08:39 aby ti v hledišti
    mohli být náležitě dojati.
  • 00:08:43 Půjde o lásku trošku jinou,
    přečtu vám jeden
  • 00:08:47 ze Shakespearových sonetů a myslím,
    že to lépe pochopíme.
  • 00:08:52 Znaven, ach, znaven vším já volám
    smrt a klid,
  • 00:08:57 když vidím zásluhy
    rodit se u žebráka
  • 00:09:01 a bědnou nicotnost
    zase v nádheře se skrýt.
  • 00:09:05 A víru nejčistší zrazenou
    hořce plakat
  • 00:09:10 a zlatý vavřín poct
    na hlavách nehodných
  • 00:09:14 a dívčí něhu,
    čest servanou v okamžiku.
  • 00:09:18 A dokonalost pak budící
    už jen smích.
  • 00:09:23 A vládu ve zchromlých pařátech
    panovníků
  • 00:09:27 a jazyk umění vrchností zmrzačený
    a blbost doktorsky radící rozumu
  • 00:09:36 a přímost zvanou dnes hloupostí
    bez vší ceny
  • 00:09:42 a dobro zajaté a otročící zlu.
  • 00:09:47 Tím vším, ach,
    znaven já zemřel bych už rád,
  • 00:09:52 kdybych tím nemusel
    i lásce sbohem dát.
  • 00:09:58 Chtěl bych, aby něco právě
    z těchhle myšlenek
  • 00:10:01 se v naší inscenaci objevilo.
  • 00:10:03 Ale nebudeme o tom už dál povídat,
    začneme na tom ještě dnes dělat.
  • 00:10:08 Pojďme.
  • 00:10:17 Když jsem si přečetl Romea,
    tak jsem si nikdy
  • 00:10:20 nedovedl představit,
    že bych třeba měl hrát
  • 00:10:23 balkónovou scénu,
    že bych mohl někomu říkat,
  • 00:10:27 že je můj krásný anděl,
    který je nade mnou v té tiché noci
  • 00:10:31 jako svatozář.
  • 00:10:35 Třeba gestem to takhle odhodí
    a zaprotestuje strašně
  • 00:10:38 proti těm zvyklostem,
    jichž je otrokem, pochopitelně.
  • 00:10:43 A proti tý matičkovský výchově,
    kde ví, jak se má chovat.
  • 00:10:47 Nedojdu dál, než vy mi dovolíte.
  • 00:10:49 Ano, nedojdu dál,
    než vy mi dovolíte, jak tam říká.
  • 00:10:52 Vidíte, když si to takhle rozvrhnu,
    jak je to dramatický setkání
  • 00:10:56 a jak to vůbec není,
    já se až bojím,
  • 00:10:59 ještě uvidíte dál, já se bojím,
    jak se mi nepodařilo najít
  • 00:11:03 v tomhle obraze vůbec ten slavnej
    balkónovej klokotavej tón.
  • 00:11:09 A vypravuje se,
    oni tam jako dvě zvířátka běhali,
  • 00:11:13 jeden nahoře a druhej dole,
    a že se jako nemůžou k sobě dostat.
  • 00:11:17 Jindy zase, jak to bylo krásně,
    ty hlasy, jak zněly tou nocí.
  • 00:11:21 Já to tam nenalézám nikde tohle,
    rozumíte, ten slavnej tradiční
  • 00:11:27 milostnej klokot.
  • 00:11:29 Ne, je to šarvátka
    o tyhle ty veskrze konkrétní věci.
  • 00:11:33 -Jako dvojhlasnej monolog.
    -Ano, jako dvojhlasnej monolog.
  • 00:11:37 Tak takhle, takhle, pomalu,
    a Julie se úplně rošťácky rozumí,
  • 00:11:42 sluníčko jí vyjde v každým oku,
    jedno nebo tři.
  • 00:11:45 A až on se tam dorovná,
    tak ona najednou říká:
  • 00:11:49 "Tak zítra, nezapomeň."
  • 00:11:51 A on ovšem, trouba starej,
    to je to strašný tohle
  • 00:11:55 proti mužským všechno, říká prostě:
    "Přál bych si..."
  • 00:12:02 Velkej výlev nastane,
    teď jí bude vykládat tři hodiny,
  • 00:12:06 co by si přál, a ona říká:
    "Dobře, dobře,
  • 00:12:09 tisíckrát dobrou noc, jo, jo,
    fajn, vím, vím, všecko, všecko."
  • 00:12:13 A letí pryč, rozumíš?
  • 00:12:14 Jako nepovídej, to stačí,
    nemluv o tom, dost jsi řekl,
  • 00:12:17 vždyť jsi šilhal při tom.
  • 00:12:19 Ona to nemyslí zle a tak,
    ale říká: "Jo, potom, víš?
  • 00:12:22 To ani tě nenechám,
    ale až budu mýt nádobí,
  • 00:12:25 tak ty budeš říkat tyhle věci."
  • 00:12:27 -Můj krásný anděli.
    -Jo, a hele...
  • 00:12:30 Jsi nade mnou v tiché noci...
  • 00:12:32 Hele, Honzo, a aby to bylo,
    počkej, neřiť se někam,
  • 00:12:35 kam chceš doběhnout?
  • 00:12:36 Neřiť se nikam.
  • 00:12:37 -Ku smrti.
    -No, jedině, jedině.
  • 00:12:40 A nebo ku špatnému konci.
  • 00:12:51 -Takhle sedím, takhle se objímáme?
    -No, no, no, ano.
  • 00:12:54 Obráceně máte teď hlavy,
    obráceně hlavy, tak, tak, tak.
  • 00:12:58 Teď dojede tohle to, ano,
    ale ty se přetočíš, víš,
  • 00:13:02 abys byl kolmo k ní.
  • 00:13:04 Kolmo k ní a dáš si hlavu do klína,
    ale k nám, obráceně, obráceně.
  • 00:13:08 Nahoru, nahoru.
  • 00:13:10 -Takhle, jo?
    -Ano, tak. A úplně profil.
  • 00:13:14 A ona ti drží tam ty ruce vzadu
    a je to strašně takový svázaný,
  • 00:13:18 jste do sebe úplně na uzel.
  • 00:13:24 A Marie poprvé, víte, tady máme,
    to je krásný, je tady Karel?
  • 00:13:29 Ten chuligánskej manifest, úplně.
  • 00:13:32 Ona mu říká: "Můj muži, příteli."
  • 00:13:37 Poznat nebo zažít velkou lásku,
    velké přátelství.
  • 00:13:43 Marie, můj muži, poprvé mu říká.
  • 00:13:47 Příteli skoro stejně,
    to není rozdíl.
  • 00:13:51 Můj miláčku, tady by to mělo zaznít
    nejotevřeněji, to miláčku.
  • 00:13:56 Marie, a tam může být,
    jak on udělá, hele,
  • 00:13:59 jen takhle cukne hlavou a už sedí.
  • 00:14:02 A on to udělá šup, šup.
  • 00:14:03 A ty se směješ a říkáš:
    "Ty potřeštěnče."
  • 00:14:07 To nebyl skřivan, kdo tě polekal.
    To byl slavík.
  • 00:14:12 Tady to by bylo ono.
  • 00:14:14 Podívej se, tady pod tímhle tím,
    tak jenom dávat tu ruku takhle, jo?
  • 00:14:21 A Marie, ty mu ji dávej taky tak.
  • 00:14:22 Pusťte to,
    loket není žádná zábrana.
  • 00:14:26 Ty ruce takhle zaplavou.
  • 00:14:36 Jenom se podívej,
    to byl skřivan, posel svítání.
  • 00:14:41 -A teď se po ní vyšplhám.
    -Ano, takhle po těch rukou.
  • 00:14:44 Prohodíte si hlavy,
    jestli to půjde.
  • 00:14:47 Je to hezký?
  • 00:14:49 Ano, ano, ano, ty se můžeš taky,
    vykloň se takhle.
  • 00:14:54 Takhle, a Marie, ty taky,
    nemusíte zase těsně, jo?
  • 00:15:04 Já vám měla hrozně pocit
    takovýho překvapení,
  • 00:15:08 že se dozvídám.
  • 00:15:09 Tady přede mnou ležel text,
    spletitej děj Shakespearův,
  • 00:15:13 to mě nezajímá, ale prostě to,
    co on o tom říkal,
  • 00:15:15 to pro mě byla úplná detektivka,
    protože to byl
  • 00:15:18 tak opravdu jinej pohled.
  • 00:15:20 Tím, že se tady odhaloval
    úplně jinej svět.
  • 00:15:23 Úplně epický vypravování,
    jako když se člověk dozvídá,
  • 00:15:26 jak ta detektivka bude pokračovat.
  • 00:15:29 Netýká se to jenom Romea a Julie.
  • 00:15:31 Já jsem si to uvědomila na vztahu
    starých Kapuletů zrovna,
  • 00:15:35 když nadávají neposlušné Julii.
  • 00:15:44 Tak, tak.
  • 00:15:45 Ale mám zprávu,
    ve čtvrtek brzy ráno, milé dítě,
  • 00:15:50 ten šlechetný a urozený pán,
    pan hrabě Paris u svatého Petra tě,
  • 00:15:59 dá-li Pánbůh, pojme za ženu.
  • 00:16:03 Ano, Milanko, okamžíček,
    Miluško, možná do toho,
  • 00:16:06 nejásá nad tím,
    podívejte na ni, na mrchu.
  • 00:16:09 Podívejte na ni, hele, jo, Blanko,
    vy tím smíchem jeho zapřísaháte,
  • 00:16:14 rozumíte?
  • 00:16:16 To já znám, tyhle tvoje šmajchle,
    doposud vždycky na ně vyhrála.
  • 00:16:22 Na kolenou, tatínku.
  • 00:16:26 Ano, a ten smích její
    ho taky naštve, ano.
  • 00:16:31 Tady! Ten drzý, nezbedný spratek.
  • 00:16:35 Podvedenej, do dna podvedenej je.
  • 00:16:38 -Svědí tě dlaně!
    -Ano.
  • 00:16:42 -Svěřil nám jen to jedno dítě.
    -Jo, jo.
  • 00:16:45 Zatím je toho jednoho až, až.
    Trest boží je to.
  • 00:16:52 -Čert aby ji vzal, takovou děvku!
    -Ano, ano.
  • 00:16:56 -Pane, pane, že vám není hanba!
    -Paní si může být někde na rohu!
  • 00:17:03 Mě trefí šlak!
  • 00:17:07 Jdem nocí, kudy chodím,
    vstávaje, lehaje...
  • 00:17:13 Ano, ano, ano.
  • 00:17:18 Jen to dojednám.
  • 00:17:21 Ta husa mi tu začne trucovat!
  • 00:17:35 Ještě máme dovoleno?
  • 00:17:37 -Vy to neznáte?
    -No vůbec ne.
  • 00:17:39 To lidské moře nezná odpočinu,
    oni už jsou mladí,
  • 00:17:42 oni chodili do jiných škol.
  • 00:17:44 A od koho je to,
    od Čecha nebo od Nerudy?
  • 00:17:46 -No Jen dál, Neruda.
    -To je od Nerudy?
  • 00:17:48 -To lidské moře nezná odpočinu.
    -A jak je to o Krejčovi?
  • 00:17:52 Krejča nezná odpočinu,
    ty též ho neznej,
  • 00:17:54 stále měj se k činu,
    dál, ansámble můj drahý, věčně dál.
  • 00:18:02 Oni to točej, dobře, mrchy jsou to.
  • 00:18:04 Počkejte, ze starý paní,
    až se tobě třásti bude ruka,
  • 00:18:08 koryto ti synek udělá,
    říkám vždycky.
  • 00:18:12 Klasiky tupíme v širším měřítku,
    takže se nemůže nic stát.
  • 00:18:15 A nebo všem. A nebo všem.
  • 00:18:20 Tak pojďte.
  • 00:18:23 Ještě štěstí, že některý lidi
    mají smysl pro humor,
  • 00:18:27 protože jinak většina zkoušek
    člověku ubere nervy.
  • 00:18:30 Probíhají v takovým zvláštním
    rozcitlivění a napětí.
  • 00:18:38 Jak máš tohle...
  • 00:18:42 Teď ona začne mluvit.
  • 00:18:45 Zatlač mi oči.
  • 00:18:48 Zatměl se mi svět.
  • 00:18:52 Můj bídný prach,
    ať obrátí se v prach.
  • 00:18:58 Ano, Marie, smysl toho gesta bude,
    když bude opakovaný, jo?
  • 00:19:01 -Když bude opakovaný.
    -Můj bědný prach...
  • 00:19:04 Jako u loutky,
    když jí vyvěsili ruku.
  • 00:19:07 Ať obrátí se v prach.
  • 00:19:10 Ano, nic, nervi se nikam,
    nervi se nikam,
  • 00:19:12 můj bědný prach,
    ať obrátí se v prach.
  • 00:19:16 S Romeem se tísní na márách.
  • 00:19:22 Paní Olgo, teď bych slezl,
    teď bych slezl,
  • 00:19:25 protože na tom se to dá
    krásně zahrát, jo?
  • 00:19:27 -Jak sleze.
    -Jo, sleze.
  • 00:19:30 Ano, klidně si tam takhle
    na ni lehněte od kolen dolů, že jo.
  • 00:19:35 A teď, jak se od ní odlepíte?
  • 00:19:41 Stojí, stojí, stojí,
    jenom zatiká okolo.
  • 00:19:44 -Okolo o pomoc, jo? Je mrtvá.
    -Je mrtvá.
  • 00:19:48 Je mrtvá a nic, zase nic, zase nic.
  • 00:19:51 -A najednou...
    -Pomoc!
  • 00:19:56 Teď se nám to zdá úplně samozřejmý,
    přitom jsem si uvědomila,
  • 00:20:00 že třeba věci, který nás tehdy
    překvapily při tom výkladu,
  • 00:20:04 nad kterýma jsme se smáli,
    tak teď se nám zdají
  • 00:20:07 naprosto samozřejmý.
  • 00:20:08 Že jo? Že se na to
    tak zapomnělo nějak?
  • 00:20:14 Máma říká klukovi:
    "Ty nepůjdeš na tu ulici."
  • 00:20:18 Kluk na tu ulici vlítne,
    porazí ho kolo
  • 00:20:20 a on má rozbitej ksicht.
  • 00:20:22 Ta máma přijde a zeseká ho
    v prvním okamžiku jako žito.
  • 00:20:26 A říká: "Smrade jeden pitomej,
    já jsem ti to říkala!"
  • 00:20:31 A pak najednou:
    "Ty máš, abys neměl něco s okem.
  • 00:20:34 Ježíši Kriste, honem auto,"
    rozumíte?
  • 00:20:37 -Rozumím.
    -No, a to je tohle to.
  • 00:20:40 Dítě, ty můj živote,
    probuď se nebo...
  • 00:20:45 Každý z nás,
    ať žije v kterýkoli době,
  • 00:20:49 do toho vkládá svoje vlastní city,
    myšlenky a i celou situaci,
  • 00:20:55 v který žije.
  • 00:20:57 A naděje nebo i taky nenaděje.
  • 00:21:01 Naše dnešní chůva hrála
    před 25 lety Julii.
  • 00:21:05 No, hráli jsme to představení
    při Mnichově právě,
  • 00:21:08 já byla na tom,
    a ztrácela jsem úplně vědomí
  • 00:21:10 na tom balkoně,
    protože venku tak řval dav.
  • 00:21:13 A ještě tam byl jeden hrozně hodnej
    člověk, jemuž jsem to odpustila.
  • 00:21:17 Já volám: "Provaz, provaz!"
  • 00:21:19 A on mi takhle hodí ten provaz
    a říká,
  • 00:21:21 ačkoli to nebyla jeho funkce:
    "Tady ho máte,
  • 00:21:24 na svýho manžela,
    na celou tu hradní pakáž,
  • 00:21:26 která nás do toho dostala!"
  • 00:21:28 To mi řekl
    a já jsem nemohla vůbec dohrát.
  • 00:21:31 Chytla jsem Boháče a říkám:
    "Prosím vás, dohrála jsem to vůbec?"
  • 00:21:35 To byly hrozný doby tenkrát.
  • 00:21:39 -A to hrála chůvu Baldová, že jo?
    -Jo.
  • 00:21:42 To bylo nejhorší, co jsem kdy
    snad vůbec v divadle prožila.
  • 00:21:49 V obraze, když chůva nese Romeovi
    vzkaz na náměstí,
  • 00:21:53 jsem si poprvé všimla,
    že je tam parta.
  • 00:21:57 Že vlastně Benvolio, Romeo
    a Merkucio jsou taková parta
  • 00:22:02 veronských kluků.
  • 00:22:05 Veronských chuligánů.
  • 00:22:08 -Ano, hned si to zkusíme.
    -Úplně vážně.
  • 00:22:10 -Ano, protože ona poznává hmatem.
    -Jo.
  • 00:22:13 A Merkucio ji nechá vteřinku
    takhle smát a pak ji jaksi přečůrá
  • 00:22:17 tím smíchem.
  • 00:22:18 SMÍCH
  • 00:22:20 A chůva se na něj otočí...
  • 00:22:22 Když se na to dívám,
    tak si vlastně uvědomuju,
  • 00:22:25 že už se nám nikdy snad nepodařilo
    vytvořit takovou atmosféru
  • 00:22:29 opravdového nezávazného veselí.
  • 00:22:32 Možná že je to taky proto,
    že to bylo poprvé objeveno.
  • 00:22:35 Úplně se dostat až do furore, jo?
    A že na sebe koukají,
  • 00:22:39 a ten dělá héé a ona dělá hahaha!
  • 00:22:44 Já to ještě domejšlím,
    mně to dýl trvá, víte?
  • 00:22:48 Ale chápe, Pánbůh se potrestal, jo?
    Pánbůh se potrestal, to je dobrý.
  • 00:22:54 Ono jí to nedojde, jo.
  • 00:22:56 A Luďku, nech jí to vteřinu, jo?
    A pak udělej tenhle checht.
  • 00:23:00 Právě, když on tohle řekne,
    ona myslí, že se může smát.
  • 00:23:03 No jistě.
    Jak se může Pánbůh potrestat?
  • 00:23:05 Proč by se trestal?
  • 00:23:13 SMÍCH
  • 00:23:15 Ne, ne, ne,
    aby vás otočil až jeho smích.
  • 00:23:18 SMÍCH
  • 00:23:26 Ano, klidně, berte to, berte to.
  • 00:23:29 SMÍCH
  • 00:23:35 -A různé, přesně si umístíme.
    -Ano, za co my jsme placení.
  • 00:23:40 Paní Olgo, ale zase špatně.
  • 00:23:42 -Co?
    -Zase ale špatně.
  • 00:23:46 Hlavně, že si dělají srandu.
  • 00:23:48 Ano, dělají si srandu,
    ale tím pádem nebudou tak zlí
  • 00:23:52 jako tyhle ty, ty končiny,
    kde ona se vůbec nevyzná,
  • 00:23:56 kde se vůbec nevyzná.
  • 00:23:58 Hlavně je takovej živočišnej
    atak a vztek, kterej pokračuje,
  • 00:24:02 když sedíte proti Romeovi na zdi.
  • 00:24:04 Lorenza, tady budu koukat na to
    a udělám tfuj.
  • 00:24:08 -Paní Olgo, ovšem jenom dvakrát.
    -Já to nebudu říkat celý.
  • 00:24:11 Po dvou verších.
  • 00:24:12 Já to udělám tak,
    potom to vypadá, teď je to nahrubo.
  • 00:24:15 Jenom tak ťuknu, vždycky něco blbě,
    já vám to neřeknu celý.
  • 00:24:22 To je ohromný,
    že jste to předznamenal tou flaškou.
  • 00:24:25 Pak to není násilný,
    ona je otupělá a není jen blbá.
  • 00:24:28 Vyřiď jí, ať si najde záminku
    a přijde odpoledne ke zpovědi.
  • 00:24:34 Ať si přijde, záminku.
  • 00:24:36 -A potom v cele bratra Lorenza.
    -Ke zpovědi, s Lorenzem.
  • 00:24:41 -Budeme oddáni.
    -Oddáni s bratrem Lorenzem.
  • 00:24:46 -Tfuj!
    -Na, za pomoc.
  • 00:24:49 -Ne, to nestojí za to, pane.
    -Nemluv a vezmi si to.
  • 00:24:52 Paní Olgo,
    pak by to mělo mít dohru,
  • 00:24:55 tady mě napadá, že vy,
    když ten Petr řve,
  • 00:24:57 tak jste tady,
    už se trochu drží tý zdi.
  • 00:25:00 Ona krmí rybičky trošku, tfuj.
  • 00:25:04 -A je jí špatně.
    -Trošku je jí špatně, to je pravda.
  • 00:25:09 A Honzo, ty už jsi zoufalej,
    v cele bratra Lorenza
  • 00:25:12 budeme oddáni.
  • 00:25:14 A teď ji takhle nějak vezmi.
  • 00:25:15 A paní Olgo, vy se na něj podívejte
    a udělejte...
  • 00:25:20 Bez starosti, úplně bez starosti,
    všecko.
  • 00:25:23 On je šílenej, ona to baba donese,
    on jí to zatím vysvětlí.
  • 00:25:27 Tohle musíme udělat brilantně.
  • 00:25:30 No ne, paní Olgo,
    to totiž hned teď,
  • 00:25:32 jak budeme dělat ten obraz,
    tam to pokračuje.
  • 00:25:34 Víte, celý ty,
    vy vytáhnete ten kapesník a nevíte,
  • 00:25:37 čí byl, co to bylo.
  • 00:25:38 Přes prázdniny dostaneme v partě
    turismus a bude to pryč.
  • 00:25:41 To je škoda,
    že jdou na tohle vagace, no.
  • 00:25:47 Člověk v Národním divadle
    zkouší vždycky
  • 00:25:50 pod strašnou nervozitou
    a na kraji pláče.
  • 00:25:53 Ale scény Romea a Julie se zkoušely
    i o prázdninách.
  • 00:25:56 A když bylo horko ve zkušebně,
    tak jsme šli zkoušet i do parku.
  • 00:26:00 No, copak to,
    ale že jsme měli ten pocit,
  • 00:26:02 jako když si doma třeba
    budu něco kreslit, tak klidně,
  • 00:26:05 když to roztrhám, to je jedno,
    tak se to povede zejtra.
  • 00:26:10 -Že jsme měli pocit tý ohromný...
    -Svobody jako takový určitý.
  • 00:26:13 Takový nezávaznosti,
    to bylo moc hezký tenkrát, že jo?
  • 00:26:20 HUDBA
  • 00:27:01 Takhle všichni?
  • 00:27:06 Všichni, všichni, pěkně celá řada.
  • 00:27:11 -Ať jdou ty blbý lidi pryč.
    -Ano, ano, ano.
  • 00:27:16 -A končí to tím, že...
    -Já přestanu.
  • 00:27:21 Jsme pořád mladí,
    a zase všichni sem zpátky.
  • 00:27:24 Jsme na jevišti a najednou vy.
  • 00:27:30 To je důležitej text.
  • 00:27:36 Hoši a tam hezky bejt živí
    pod tou zdí, ty smíchy a tohle to.
  • 00:27:41 SMÍCH
  • 00:27:44 Teď je s tebou řeč,
    to je Romeo, jak má být.
  • 00:27:49 Teď máš hlavu a patu.
  • 00:27:54 Ta užvaněná láska mi připadá
    jako ukrutný hňup,
  • 00:27:58 který s vyplazeným jazykem
    pobíhá z místa na místo,
  • 00:28:01 dokud neutopí v nějaké skulině
    tu svoji marnost.
  • 00:28:05 Skulině tu svoji marnost.
  • 00:28:09 A teď otázka, jakou najdeme
    spojitost mezi dnešní mladostí
  • 00:28:13 a mladostí těch lidí
    z Romea a Julie?
  • 00:28:17 Dnešní mladost strašně zajímají
    ty prvky lidské tolerance.
  • 00:28:23 Nezapomeňme na ten
    chuligánský manifest.
  • 00:28:27 Tolerance drží pohromadě
    tři nerozlučné veronské kamarády.
  • 00:28:31 Merkucia, Romea a Benvolia.
  • 00:28:34 Tři kamarádi, kteří jsou různí,
    jak jen lidé mohou být různí, jo?
  • 00:28:39 Jak se sejdou, tak narazí na sebe,
    všimněme si toho.
  • 00:28:44 Není setkání,
    aby na sebe nenarazili, že?
  • 00:28:50 A ten trojí zvuk, který vydají,
    ten se spojí v akord jen tehdy,
  • 00:28:56 když je stiskne dohromady
    nějaká vyšší vůle,
  • 00:28:59 než je ta jejich osobní.
  • 00:29:01 Přesně toto je ten dnešní výklad
    toho zarytého protestu
  • 00:29:06 Merkuciovy poraněné duše,
    když říká:
  • 00:29:09 "Vypráskat afektované opice,
    vykutálené tatrmany,
  • 00:29:14 kteří tak rádi udávají tón."
  • 00:29:22 Ty naše zatracené rody!
  • 00:29:28 Taková krysa!
  • 00:29:31 Pes a škrábne člověka k smrti!
  • 00:29:35 Takový užvaněný moula, padouch!
  • 00:29:39 Rychle se otoč, tam, tam,
    a už jdi, už jdi, už jdi.
  • 00:29:42 On vidí, že jde,
    ano, ano, tak, tak.
  • 00:29:47 Bodnul mě pod tvojí rukou.
  • 00:29:54 Já jsem to myslel dobře.
  • 00:29:56 Ano, ano.
  • 00:29:59 Benvolio, pomoz mi rychle
    někam do domu.
  • 00:30:06 Nebo tu omdlím.
  • 00:30:11 Ty zatracené rody!
  • 00:30:14 Kvůli nim sežerou mě červi!
  • 00:30:18 Mám jí!
  • 00:30:20 Mám jí dost.
  • 00:30:22 Jdou, jdou, jdou, pomalu, pomalu,
    je nemocnej, je raněnej, jo?
  • 00:30:27 Luďku, a teď s vědomím,
    s plným vědomím, jo?
  • 00:30:31 Psí rody.
  • 00:30:33 Ano, ale posílá to jemu,
    jako by říkal:
  • 00:30:36 "Ty navěky si zapamatuj,
    že jsou psí rody!"
  • 00:30:42 Vrývá mu to do paměti, psí rody!
  • 00:30:45 -Psí rody.
    -Ano, a v napětí, ve velkým napětí.
  • 00:30:55 Tolerance totiž vůbec nežádá,
    abychom se vzdávali
  • 00:31:00 vlastních pojetí a vlastních zásad.
  • 00:31:04 Tolerance znamená jenom,
    ale je to velikánské jenom,
  • 00:31:08 ochotu naslouchat druhému
    místo ho ubíjet.
  • 00:31:13 Znamená to klást na sebe
    tytéž požadavky jako na druhé.
  • 00:31:17 Znamená to nemystifikovat
    pomíjejícnost moci, postavení,
  • 00:31:22 schopnosti, ale také neschopnosti.
  • 00:31:25 Tolerance znamená vyměnit diskuse
    za rozhovory,
  • 00:31:30 protože v diskusi je už předem
    obsaženo přání a vůle mít pravdu.
  • 00:31:36 Naopak v rozhovoru je přítomna
    tendence neskonale cennější,
  • 00:31:41 objevit pravdu, pochopit ji.
  • 00:31:46 A oč víc se proti těmto
    polidšťovacím tendencím
  • 00:31:52 prohřešil duch našeho minulého
    společenského života,
  • 00:31:56 o to méně se chce dnešní mladosti
    pokračovat v tom neustálém hledání,
  • 00:32:03 nepřátelství, sočení,
    v tom opakování
  • 00:32:07 toho nepřejícného kádrování
    a závistivého kritikaření,
  • 00:32:12 v tom umlčování a klopení hlavy
    před rozeřvaným hlupáctvím
  • 00:32:18 a zlovolným duchovním
    i morálním domovnictvím.
  • 00:32:22 Sem patří taky Tybaltův názor,
    ten povrchní ideolog,
  • 00:32:27 ale zarytý a vášnivý,
    jednoho z těch veronských
  • 00:32:31 společenských stanovisek.
  • 00:32:33 Ze sporů těch dvou stran
    cítíme tak známé
  • 00:32:37 agitační vyvolávačství
    a propagandu,
  • 00:32:40 která se nezastavuje
    ani nad mrtvými.
  • 00:32:43 A slibuje ohromující sochu
    jako výkupné za záští a nenávist,
  • 00:32:49 z něhož se rodí
    popravy a sebevraždy.
  • 00:32:52 Tybalte, vracím ti tvé urážky,
    jsou tvoje.
  • 00:32:58 Duše Merkuciova čeká,
    že tvoje se k ní připojí.
  • 00:33:05 Buď jeden z nás,
    buď oba půjdeme s ním...
  • 00:33:10 Ty, je mi líto, táhnul jsi to s ním.
    Potáhneš za ním!
  • 00:33:14 Vladimíre, taky bez rozvahy, jo?
  • 00:33:16 Úplně jako houba nasáklej
    jenom touto situací.
  • 00:33:20 Jenom má oči vytřeštěný.
  • 00:33:21 Jak on domluví, říká:
    "Ty! Je mi líto,
  • 00:33:24 táhnul jsi to s ním, potáhneš!"
  • 00:33:25 A je sprostej, je sprostej,
    táhnul, potáhneš.
  • 00:33:28 Ty, je mi líto, táhnul jsi to s ním,
    potáhneš za ním!
  • 00:33:34 Je to celý, celý to bude...
  • 00:33:36 Ztrať se, slyšíš?
  • 00:33:38 Pořád se kouká,
    pořád se kouká, je to srab,
  • 00:33:41 přijdeš o hlavu, když tě tu najdou.
  • 00:33:43 Teď ho takhle vezme, běž, utíkej!
  • 00:33:45 Protože v tý hrůze ho, rozumíš,
    v tý hrůze ho vezmeš celou rukou.
  • 00:33:55 Takhle máme jenom hrůzu,
    že už jsme hladoví,
  • 00:33:58 žádnou jinou,
    že už by měl bejt oběd.
  • 00:34:00 Probuď se, slyšíš?
    Přijdeš o hlavu, když tě tu najdou.
  • 00:34:10 Co jsem to provedl?
  • 00:34:12 Na co čekáš? Jdi.
  • 00:34:18 Hledáme vraha Merkuciova!
  • 00:34:23 Ano, vrabčáku, a teprve teď
    to povolí v něm, že jo,
  • 00:34:27 a teď odchází klidnej,
    protože už to přešlo
  • 00:34:31 do další situace,
    už to něco převzalo,
  • 00:34:35 převzala to státní moc
    a už se to...
  • 00:34:45 Přechod ze zkušebny na jeviště,
    to je vždycky peklo,
  • 00:34:50 protože jsou tam jiný rozměry,
    jiná akustika.
  • 00:34:54 A všechno se zdá málo.
  • 00:34:58 A najednou má člověk pocit,
    že by vlastně dneska
  • 00:35:00 měla začít čtená zkouška
    a že by se mělo začít úplně znovu
  • 00:35:04 od začátku.
  • 00:35:05 A nebo že by všechno mělo skončit.
  • 00:35:08 Klouda! Na zkoušku mi pohněte
    s lampou 153,
  • 00:35:12 jestli se dostanete,
    jak támhle je pan Pavlíček.
  • 00:35:16 -Jako na zeď?
    -Na zeď, no.
  • 00:35:19 Sklopit.
    To bych si nerad rozhazoval.
  • 00:35:23 No, ještě, ještě, no, nedostaneme.
  • 00:35:25 Ale já si vzpomínám,
    že to vůbec není pravda
  • 00:35:30 a že byla akustika daleko lepší,
    úplně jako ve filmu,
  • 00:35:34 že jsme mohli šeptat.
  • 00:35:36 A skutečně jsme mluvili
    naprosto intimně
  • 00:35:38 a bylo to slyšet až na balkoně,
    a to bylo strašně krásný.
  • 00:35:41 To bylo tím,
    že se přiblížilo hrozně,
  • 00:35:43 no, vždyť jeviště je v tomhle
    představení daleko větší
  • 00:35:46 než hlediště.
  • 00:35:47 -Než hlediště celý, ano.
    -Máme převahu.
  • 00:35:52 Ticho!
  • 00:35:55 ...Autority a pak toho Kapuleta,
    ale že by bylo ohromný
  • 00:35:58 buď tohle nasadit,
    že je hrozně na jeho straně,
  • 00:36:01 a pak zastrašená tím Kapuletem
    hned zase vyjednává to další.
  • 00:36:04 Nebo už je tady nalomená
    v té sympatii, já nevím.
  • 00:36:07 Ona nejde tolik, pojďte, dáme si...
  • 00:36:10 Dejte si šluka, ale víte,
    já jsem přemejšlela,
  • 00:36:12 to je v poslední větě, to málo.
  • 00:36:23 Přátelé, prosím vás, rekvizitář,
    svíci, nezapomenout svíci.
  • 00:36:27 Připravte se, bedny, arkáda, zeď,
    stůl, kašna, pozor.
  • 00:36:34 A jedeme, šup, bedny, zeď, stůl,
    kašna, arkáda.
  • 00:36:41 A prosím, vstup.
  • 00:36:52 -Miláčku, to byl slavík.
    -Ne.
  • 00:36:55 -Opravdu.
    -To byl skřivan, posel svítání.
  • 00:37:04 Jenom se podívej tam na východ,
    jak závistivě blednou oblaka.
  • 00:37:12 Napiš tam u tohohle dřív,
    to, ať je okamžitě.
  • 00:37:16 Víc rozložit, tohle víc rozložit,
    ať si to rozloží, hezky volně.
  • 00:37:24 Napište mu ubrat, míň tady, míň,
    to může být úplně volný.
  • 00:37:28 Tam to světlo není svítání.
  • 00:37:30 Napište Julii, že ho může
    držet pevněji, úpěnlivěji.
  • 00:37:34 Tak, úplně, silně.
  • 00:37:35 Ať mě popraví, když si to přeješ.
  • 00:37:40 Řeknu poslušně, nebyl to skřivan.
  • 00:37:43 No, tohle nechat odpadnout
    a prudce potom, naráz.
  • 00:37:55 Chci s tebou zůstat.
    Nechce se mi jít.
  • 00:38:00 Přijď, milá smrti.
    Můžeš si mě vzít.
  • 00:38:08 A ještě poznamenejte,
    že ty pohledy by měly bejt dlouhý,
  • 00:38:11 takový dovnitř obrácený,
    ať se nedívají
  • 00:38:13 na konkrétní věci okolo.
  • 00:38:17 Už je. Už je.
  • 00:38:23 Jdi, nezdržuj se.
  • 00:38:29 Běž.
  • 00:38:35 Dneska to bylo jako mladá láska,
    hodně námahy a starostí
  • 00:38:41 a málo rozkoše a radosti volné.
  • 00:38:45 A tak zejtra už to nejde zastavit.
  • 00:38:50 Jde už jenom psát připomínky,
    takže se musíme rozloučit.
  • 00:38:55 A chtěl jsem vám všem
    moc a moc poděkovat
  • 00:38:58 za ty tři měsíce pěknýho života.
  • 00:39:03 A myslel jsem si,
    že prostě na konci takové práce
  • 00:39:07 je dobré ještě jednou se podívat
    sobě navzájem do očí.
  • 00:39:12 To je všechno a teď,
    pokud někdo máte nějaký problémy?
  • 00:39:16 Já jdu se srdcem, tak vám děkuji,
    že mě pustíte.
  • 00:39:19 Ano, paní Olgo, klidně.
  • 00:39:20 A moc vám za všechno děkuju,
    moc jsem se naučila,
  • 00:39:23 byť bych stará byla.
  • 00:39:24 A přeju vám hodně štěstí všem,
    ať se máte krásně a ať to má úspěch.
  • 00:39:28 Byla to krásná práce,
    nastane čára za lodí,
  • 00:39:31 říkám, zejtra, že jo?
  • 00:39:33 Když loď dobře jede, ovšem,
    tak vzniká ta čára.
  • 00:39:54 Tak dnes večer,
    to je člověk tak vzrušenej.
  • 00:39:57 A divíš se, že lidi na ulici...
  • 00:39:59 No, nedivíš se, ale zraňuje ho to.
  • 00:40:01 Po ulici chodí
    úplně lhostejní lidé,
  • 00:40:04 a tak máme najednou strach,
    jestli nebudou Romeo a Julie
  • 00:40:08 umírat jen proto, aby ti v hledišti
    mohli být příjemně smutní.
  • 00:40:26 HVÍZDNUTÍ
  • 00:41:01 Jednoho z vás bych posil
    na kus řeči.
  • 00:41:04 -Jen jednoho?
    -Jenom na kus.
  • 00:41:08 Dejte něco k lepšímu,
    takhle kousek řeči a ránu.
  • 00:41:15 Uvidíte, pane,
    že vám ochotně vyjdu vstříc,
  • 00:41:18 pokud se mi naskytne příležitost.
  • 00:41:21 Nemůžete si nějakou najít,
    aniž by se vám naskytla?
  • 00:41:25 Merkucio!
  • 00:41:29 -Ty a Romeo si hrajete do ruky.
    -My, že si hrajeme? Nejsme šumaři!
  • 00:41:34 Nebo jestli jsme u tebe šumaři,
    jednu ti vrzneme, proč ne?
  • 00:41:40 Tenhle šmitec by se ti dostal
    na kobylku.
  • 00:41:44 Hrome!
  • 00:41:49 -Já prý si hraju.
    -Jsme na náměstí.
  • 00:41:54 SMÍCH
  • 00:41:55 Buď s tím přestaňte...
  • 00:41:59 Nebo někde ve vší tichosti
    se spolu vypořádejte.
  • 00:42:04 ZPĚV
  • 00:42:08 Mír s vámi! Tenhle pán mi poslouží!
  • 00:42:24 Nech toho, Merkucio, schovej zbraň.
  • 00:42:33 No, tas, Benvolio!
  • 00:42:39 No, nedovol jim to!
  • 00:42:42 Přátelé, to je hanba, přestaňte.
    Tybalte!
  • 00:42:47 Merkucio!
  • 00:42:49 Vladař sám si zakázal ty rvačky
    ve Veroně.
  • 00:42:58 Stůj, Tybalte!
  • 00:43:00 Můj Merkucio!
  • 00:43:28 Hrom do těch vašich rodů.
  • 00:43:32 Ten mi dal.
  • 00:43:36 A utekl!
  • 00:43:39 Bodnul mě pod tvojí rukou.
  • 00:43:42 Benvolio, pomoz mi rychle
    někam do domu, nebo tu omdlím.
  • 00:43:49 Ty vaše zatracené rody!
  • 00:43:53 Kvůli nim sežerou mě červi!
  • 00:44:01 Psí rody.
  • 00:44:45 Ztrať se. Uteč!
  • 00:44:49 Probuď se, slyšíš?
  • 00:44:52 Přijdeš o hlavu, když tě tu najdou.
  • 00:44:55 Běž, utíkej, zmiz!
  • 00:44:59 -Co jsem to provedl?
    -Na co čekáš? Jdi.
  • 00:45:03 Hledám vraha Merkuciova!
  • 00:45:16 Teď mluvte, Kapulete, Monteku!
  • 00:45:23 Jak nebe trestá vaši nenávist.
  • 00:45:28 Doba i já jsme stejně posedlí.
  • 00:45:32 Jsme neúprosní, zdivočeli jsme.
  • 00:45:35 Jak moře v bouři,
    jako hladová zvěř.
  • 00:45:46 POTLESK OBECENSTVA
  • 00:46:36 Skryté titulky: Tomáš Seidl
    Česká televize, 2014

Související