Příběh herce Jana Potměšila, který za své revoluční angažmá v roce 1989 zaplatil vysokou cenu – je upoután na invalidní vozík. Co si o tom všem myslí dnes? Stálo mu to za to?
Režie: Martin Slunečko, Miloslav Šmídmajer.
Jan Potměšil: nikdy bych neměnil

Bilanční dokumentární film pojednává o generaci studentské sametové revoluce očima jejího účastníka Jana Potměšila. Tehdy populárního, velmi nadějného mladého herce a studenta DAMU agitační výjezd za ostravskými horníky stál schopnost chůze. Se svým hendikepem se vyrovnal, dál hraje divadlo a točí filmy, má rodinu.

Film zobrazuje na půdorysu jednoho dne život Jana Potměšila v době, kdy od sametové revoluce uplynulo téměř 30 let. Začíná denní rutinou, která Jana stojí mnohem víc sil než zdravého člověka, ale Jan se k problémům staví věcně a bez sebelítosti. Dokonce nikdy neprozradil jméno člověka, který usnul za volantem a způsobil tak onu tragickou nehodu.

Jan vyráží se synem na prohlídku míst, kde se dělala revoluce. Setkává se také s kolegy a kamarády, kteří s ním tehdy revoluci prožívali – například s Janem Kačerem, který s ním tehdy byl v autě při nehodě nebo Tomášem Kargerem, který si osobně u Václava Havla, tehdy čerstvého prezidenta a tudíž nejvyššího velitele ozbrojených sil, vymohl speciální náhradní vojenskou službu v nemocnici, kde se o Honzu několik měsíců staral. Uvidíme také bývalého spolužáka Jakuba Špalka, který s Janem udělal první představení po návratu do divadla (hra Růže pro Algernon se v Kašparu hraje dodnes). Vše je propojeno linií vzpomínek a otázek, jak se k revoluci její tehdejší protagonisté staví dnes.

Výsledkem je připomenutí dějinných událostí očima generací, které tehdy žily nadějí, s pocitem, že všechno je možné a dobro zvítězí. Jak se na tu dobu dívají dnes? A jak ji vnímá Jan jako člověk, který za tehdejší nadšení zaplatil obrovskou cenu?

Napište nám