iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
29. 9. 2017
21:55 na ČT1

1 2 3 4 5

16 hlasů
29034
zhlédnutí

13. komnata

Známý moderátor a herec v dětství ztratil maminku. V současnosti se bojí o osud svého jediného syna, který bojuje s vážnými zdravotními problémy.

25 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

13. komnata Petra Jančaříka

  • 00:00:27 -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:00:29 Zase pozdě! Zase pozdě!
    Honem!
  • 00:00:31 -Mám kvalt, ale všechno stihnu.
    Tak...
  • 00:00:37 Ahoj!
    -Čau! -Čau!
  • 00:00:42 -Nazdar! Kolik máme?
    -Za padesát.
  • 00:00:43 -Za padesát?
    Dobrý. Tak to zvládnu.
  • 00:00:52 Hezký dobrý den, pěkné odpoledne.
  • 00:00:54 Je právě 14 hodin a vy posloucháte
    Český rozhlas Plzeň
  • 00:00:58 a od mikrofonu vás pro dnešek
    zdraví Petr Jančařík.
  • 00:01:02 Takže ať se vám dobře poslouchá!
  • 00:01:04 *Herec a moderátor Petr Jančařík
    přišel v dětství o oba rodiče.
  • 00:01:08 Otec zmizel a o syny nejevil zájem,
  • 00:01:11 maminka tragicky zahynula,
    když bylo Petrovi 9 let.
  • 00:01:14 V jeho příběhu sehrála roli
    i herecká ikona Jaroslav Marvan.
  • 00:01:19 Ten se ale na scéně objevil
    až mnohem později,
  • 00:01:22 na začátku byli mladí herci
    plzeňského divadla
  • 00:01:24 Alena a Rudolf Jančaříkovi.*
  • 00:01:28 -Jaký vlastně bylo tvoje dětství
  • 00:01:30 s maminkou a s tatínkem,
    s herci?
  • 00:01:32 -No, ono to moc s maminkou
    a s tatínkem nebylo,
  • 00:01:35 protože herci, ti se moc svým
    dětem nevěnují,
  • 00:01:39 a oba dva byli velice vytíženi.
  • 00:01:42 Bráška se narodil v Plzni
    2 roky přede mnou a já potom,
  • 00:01:48 a 2, 3, 4 roky po tom,
    co jsem se narodil,
  • 00:01:51 se naši rozešli.
  • 00:01:54 -Pan Jančařík byl velice
    talentovaný čtec,
  • 00:01:57 to znamená vyprávěl knihy nazpaměť.
  • 00:02:01 Bohužel myslím genově tam byl
    velký vztah k tomu alkoholu
  • 00:02:05 a to ho celkem jako dost zničilo.
  • 00:02:09 Dělal dluhy, moje sestra
    s ním zkusila dost.
  • 00:02:12 No a když se rozvedli, tak ani
    na kluky neplatil.
  • 00:02:15 -Ale my jsme to vůbec nevnímali
    s Tomášem.
  • 00:02:17 My jsme vůbec nevěděli,
    že jsou rozvedení,
  • 00:02:20 protože nás stejně vychovávala
    babička Anežka,
  • 00:02:25 a to byla maminka maminky.
    My jsme jí říkali "máma Anežka",
  • 00:02:29 a když jsem přišel do školky,
    tak jsem se divil,
  • 00:02:32 proč děti nemají 2 maminky.
  • 00:02:34 Já to bral úplně normálně,
    že je to normální,
  • 00:02:36 mám jednu starší maminku,
    jednu mladší maminku,
  • 00:02:39 pro mě si byly obě rovnocenné.
  • 00:02:43 *Alena Jančaříková byla nadějná
    talentovaná herečka
  • 00:02:46 a v 28 letech se stala členkou
    souboru Národního divadla.*
  • 00:02:51 -A já jsem jednou jedinkrát viděl
    maminku něco hrát,
  • 00:02:54 a to ve chvíli, kdy jsme,
    pamatuju si jako dneska,
  • 00:02:58 dva kluci malí jsme leželi
    s bráchou v posteli,
  • 00:03:00 bylo nedělní dopoledne,
  • 00:03:03 a maminka byla vždycky nesmírně
    hodná, ale strašně hodná!
  • 00:03:07 My jsme jí říkali: "Maminko,
    a ty se neumíš zlobit?
  • 00:03:10 Ty vůbec nekřičíš nikdy?"
  • 00:03:12 A ona říkala: "Umím křičet taky,
    samozřejmě,
  • 00:03:14 ale jenom když to potřebuju
    zahrát."
  • 00:03:17 A my jsme jí říkali:
    "Tak nám to zahraj!"
  • 00:03:19 "Buďte zticha!" A teď začala,
    ale takovej...
  • 00:03:23 "Co si myslíte?" A teď to začalo
    strašně.
  • 00:03:25 My jsme úplně zkoprněli,
    chvíli bylo ticho,
  • 00:03:29 a pak mně brácha říká:
    "Vždyť to jenom hraje!"
  • 00:03:35 Táta zmizel z našeho života
    tak nepozorovaně,
  • 00:03:38 že jsem si toho ani nevšiml.
  • 00:03:40 Začal se tam objevovat
    Jaroslav Marvan.
  • 00:03:43 -Muška jenom zlatá,
    která za večera...
  • 00:03:45 -Dost! To je nějaký přednes?
    Musíte recitovat s citem!
  • 00:03:50 Štěstí? Co je štěstí?
    Muška jenom zlatá!
  • 00:03:56 -Muška jenom zlatá.
  • 00:03:58 -Muška jenom zlatá!
  • 00:04:02 -Když se maminka seznámila
    s Jaroslavem Marvanem,
  • 00:04:05 jaký to bylo pro vás?
  • 00:04:07 -Vím, že k sobě měli
    velmi blízký vztah.
  • 00:04:10 Já jsem je jednou viděl,
    jak se líbají,
  • 00:04:12 což jsem nikdy nikomu neřek.
  • 00:04:18 Ale nemůžu říct, že bychom
    pociťovali nějak,
  • 00:04:20 že by nám nahrazoval tátu.
  • 00:04:22 Ale vím, že běžně u nás doma byl,
    že jsme se s bráchou koupali,
  • 00:04:28 byli jsme třeba v koupelně
    a dělali jsme tam strašnej brajgl,
  • 00:04:34 a že nás tam přišel prostě
    sprdnout,
  • 00:04:36 že tam jako přišel v podstatě
    zasáhnout jako otec,
  • 00:04:40 ale nikdy jsem to nebral tak,
  • 00:04:42 že by nám ho jako nahrazoval,
    to vůbec ne.
  • 00:04:45 -Marie, jak vznikala ta kniha?
  • 00:04:47 -No, já když jsem začala
    do té Plzně jezdit,
  • 00:04:49 tak několikrát prostě jako
    se šeptalo,
  • 00:04:52 několik lidí mi říkalo,
    že je Petr synem Jaroslava Marvana.
  • 00:04:58 A Petr mi nikdy nic takovýho
    neříkal, jo,
  • 00:05:00 tak jsem se ho prostě zeptala.
  • 00:05:01 Říkám: "Hele, ty seš synem
    Jaroslava Marvana?"
  • 00:05:04 A on říkal: "Ne, já ne,
    ale moje sestra je jeho dcera."
  • 00:05:14 *Z mileneckého vztahu Jaroslava
    Marvana se narodila dcera Alenka.
  • 00:05:18 Když jí byl rok, stala se v rodině
    tragédie.*
  • 00:05:25 -Mám toho hodně, ale myslím, že...
  • 00:05:27 Takhle jsme vypadaly já s maminkou,
    když vaše máma umřela.
  • 00:05:37 No bylo to neočekávaný
    naprosto, no.
  • 00:05:40 Já o tom nemůžu ani snad
    mluvit ještě.
  • 00:05:44 -Vám volala nějak policie,
    že jo?
  • 00:05:47 -No, tenkrát byly nějaké volby
  • 00:05:49 a my s maminkou, jak to tak bylo,
    z uličního výboru jsme tam byly.
  • 00:05:52 A přišel SNB a říkal:
    "Paní Smíšková?"
  • 00:05:58 Maminka vstala, celá jako to,
  • 00:06:00 a on říkal: "Máte dceru Alenu
    Jančaříkovou?"
  • 00:06:04 Ona říkala: "Mám."
  • 00:06:05 A protože tehdy nebyly mobily,
    ani ty telefony nijak tak zvlášť,
  • 00:06:09 tak maminka si myslela,
    že Alena něco vzkazuje.
  • 00:06:13 No a on řekl: "Tak ta je mrtvá."
  • 00:06:16 -Takhle?
    -Jo!
  • 00:06:19 -Oficiální stanovisko bylo,
  • 00:06:20 že to byla nepovedená
    demonstrativní sebevražda,
  • 00:06:24 ale je to nesmysl.
    Herečka Národního divadla
  • 00:06:27 se nesebevraždí demonstrativně
    v roztrhaným pyžamu, jo?
  • 00:06:32 A je tam spousta dalších věcí,
  • 00:06:34 že měla dost údery do obličeje,
    a tak dále.
  • 00:06:41 -Pak v bytě jsme byli za doprovodu
    teda policajtů pro oblečení
  • 00:06:45 a byt byl v takovém stavu,
  • 00:06:47 v jakém vlastně moji sestru
    z něho odvezli.
  • 00:06:52 Bylo tam všechno rozházený,
    rozbitej telefon, krev na zemi...
  • 00:07:01 -Ale bylo to vyhodnocený jako?
    -Sebevražda.
  • 00:07:05 -Sebevražda. A vy si myslíte,
    že to tak nebylo?
  • 00:07:08 -No já jsem o tom přesvědčená.
  • 00:07:10 Když jsme odtamtud odjížděli,
    tak ten policajt mamince řekl:
  • 00:07:14 "Ať dopadne vyšetřování jak dopadne,
    odvolejte se."
  • 00:07:18 Protože to byla aféra, že jo.
  • 00:07:20 Protože se to týkalo vztahu
    s panem Marvanem,
  • 00:07:23 no tak kam jsme se asi tak
    měli odvolávat?
  • 00:07:32 -Je možný, že na začátku 60. let,
    kdy se stala teda tahleta událost,
  • 00:07:36 že ty kriminalisti to nějak
    trochu zametli pod stůl,
  • 00:07:39 nebo že to bylo třeba
    tou osobností pana Marvana?
  • 00:07:43 -Velmi zajímavá otázka!
    Já vám řeknu proč.
  • 00:07:48 Protože on tam měl dostat
    nějakej titul,
  • 00:07:52 mám dojem, že během tejdne
    nebo 14 dnů,
  • 00:07:56 nějakýho národního umělce,
    nebo něco takovýho,
  • 00:08:02 a já si myslím, že politický
    zadání tam nepochybně bylo,
  • 00:08:09 to je bez diskuzí, aby se to
    schovalo
  • 00:08:13 kvůli nějakýmu titulu pro Marvana.
  • 00:08:20 Ale dodělat se to mělo
    se vší parádou,
  • 00:08:23 to znamená, včetně pitvy,
  • 00:08:25 včetně dokonalýho ohledání
    toho místa činu,
  • 00:08:29 protože tam musely bejt stopy.
  • 00:08:31 Vždyť tam musela bejt strašná
    spousta otisků prstů
  • 00:08:35 a všech tady těchhle věcí!
    To nikdo neudělal.
  • 00:08:40 Takže tam já vidím tu obrovskou
    díru, tady v tomhle.
  • 00:08:47 Já si myslím, že ten spis prostě
    byl zlikvidovanej,
  • 00:08:52 a přispělo k tomu určitě
    to ocenění Marvana.
  • 00:09:00 *Podle jedné z hypotéz
    do Alenina bytu přišel někdo,
  • 00:09:03 kdo nepřál jejímu vztahu
    s Jaroslavem Marvanem.
  • 00:09:06 Došlo k potyčce a ta bohužel
    skončila tragicky.
  • 00:09:10 Pravděpodobně se už nikdy
    nikdo nedozví,
  • 00:09:12 co se tenkrát v noci
    v branickém bytě odehrálo.*
  • 00:09:17 -To jsou naše první Vánoce
    bez maminky.
  • 00:09:21 -No, ale tuhle fotku mám moc ráda.
    -Já taky.
  • 00:09:23 -Když vyšlo parte, tak tam je
    citována myšlenka,
  • 00:09:28 kterou jsem tehdy řekl,
  • 00:09:30 že jsem řekl, že největší štěstí
    na světě je mít mámu
  • 00:09:32 a tu už nemáme.
    A tím to pro nás skončilo.
  • 00:09:36 Já vím, že to zní trochu...
  • 00:09:37 Ne skončilo, to nikdy neskončilo,
  • 00:09:40 ale prostě my jsme žili u babičky,
    my jsme s mámou tolik nežili,
  • 00:09:48 a Anežka byla zlatá,
    opravdu zlatá, to...
  • 00:09:52 Když máte nebo víte, že vás někdo
    má rád na tom světě, to je úžasný,
  • 00:10:00 to si myslím, že je povinnost
    rodičů,
  • 00:10:03 aby jejich děti věděly,
    že je máte rádi.
  • 00:10:07 -Tady to je Alenka. Tak takovouhle
    měla výbavu do života,
  • 00:10:11 když jsme si ji přivezli z Prahy.
  • 00:10:15 -Jo, takhle přicestovala do Plzně.
  • 00:10:18 -Tady jsou s maminkou všichni tři.
  • 00:10:21 Naše maminka vychovávala 3 děti
    a vy v podstatě taky, že jo?
  • 00:10:29 Tomáše, Petra a...
  • 00:10:31 -No, tak maminka je dostala
    soudně do péče,
  • 00:10:34 s tím museli otcové souhlasit,
  • 00:10:38 no ale beze mě by je maminka
    vychovávat nemohla.
  • 00:10:41 -Ty naše 2 ženský, které v rodině
    byly, to byla babička,
  • 00:10:44 které bylo 55, Anežka,
    a Eva, té bylo 18 let,
  • 00:10:50 nám bylo 10, mně 10 a půl,
    bráchovi 8 a půl,
  • 00:10:54 tak co měly dělat?
  • 00:10:56 Takže nás mohly vzít
    a dát nás do dětského domova.
  • 00:10:59 A místo toho se tyhle dvě ženský
    rozhodly, že nás prostě vychovají.
  • 00:11:04 Babička v 55 letech šla poprvé
    v životě do práce, jo?
  • 00:11:09 -Jančařík jakoby zmizel ze světa,
    na děti vůbec neplatil.
  • 00:11:14 Až když ho chlapci vyhledali
    už jako dospělí,
  • 00:11:18 tak potom poslal mamince 20000,
  • 00:11:21 tak ty jsme jim daly,
    každýmu těch 10000.
  • 00:11:25 Ale nechápala jsem, proč za nima
    nikdy nepřijel,
  • 00:11:29 proč jim neposlal pohled.
  • 00:11:31 Viděl je naposledy
    o pohřbu mojí sestry.
  • 00:11:36 -A tady je krásný Péťa.
    -Tady je krásný Péťa.
  • 00:11:38 -Protože Péťa odjakživa uměl
    udělat pózu.
  • 00:11:42 -Pózy mu vždycky šly
    a hodně to trénoval.
  • 00:11:46 -Když jsme ho nechali uklízet
    koupelnu, tak pózy trénoval.
  • 00:11:49 -Vždycky když se gruntovalo,
  • 00:11:50 tak protože mě to hrozně
    rozčilovalo,
  • 00:11:53 Tomáš byl velmi pracovitej,
    všichni jsme makali,
  • 00:11:56 a Petr teda dostal koupelnu,
    protože tam byl skrytej.
  • 00:12:01 -A koukal do zrcadla.
    -A trénoval pózy.
  • 00:12:03 -A trénoval ty pózy a ksichty.
  • 00:12:07 -Anežka a Eva se rozhodly,
  • 00:12:08 dotáhly nás, že jo,
    na střední školu.
  • 00:12:11 Když jsem šel já jako první
    na střední školu,
  • 00:12:14 tak přišli soudruzi z uličního
    výboru,
  • 00:12:16 že proč to babička dělá,
    proč mě nepošle do učení, že jo?
  • 00:12:20 Ona prostě s nima nediskutovala,
    vyhodila je,
  • 00:12:23 no a podívejte se, díky jim,
    těmhle dvěma ženskejm,
  • 00:12:27 jsme se všichni 3 dostali
    na vysokou školu,
  • 00:12:30 a to jsme byli první široko
    daleko v celý rodině,
  • 00:12:33 který dostali vysokou školu, jo?
  • 00:12:37 -Jak pak fungoval v tom vztahu
    vlastně Jaroslav Marvan?
  • 00:12:42 -Jaroslav Marvan jezdil do Plzně
    docela často.
  • 00:12:45 Jezdil za Alenkou, samozřejmě.
  • 00:12:48 Já jsem si toho moc nevážil,
    že jezdí do Plzně,
  • 00:12:53 protože jsem byl prostě kluk,
    kterej chtěl jezdit na trampy,
  • 00:12:56 a když řekli: "Ale v pátek
    přijede pan Marvan",
  • 00:13:00 tak jsem říkal: "No jo, ale já jedu
    pryč, já jedu na vandr!"
  • 00:13:04 "Nikam nepojedeš, protože přijede
    Marvan", takže jsem zuřil.
  • 00:13:10 A dneska bych si dal pár facek,
  • 00:13:12 protože jsou věci, které už se
    nikdy nedozvím.
  • 00:13:15 Tuhle fotku vůbec neznám!
    -No, vidíš!
  • 00:13:17 -To je Alenka...
    -Tady je Alenka, Marvan a vy dva.
  • 00:13:21 -Ukaž!
    -Alenka je tam zády teda.
  • 00:13:25 Jste na procházce.
  • 00:13:27 -Tady je vidět rozdíl mezi námi,
  • 00:13:30 protože já jsem chodila do 1. třídy
    a Péťa byl deváťák.
  • 00:13:33 Petr mě vodil do školy
  • 00:13:35 a já jsem byla hrdá na svého
    velkého bratra.
  • 00:13:38 Pamatuju si, že jsem dostala
    svoji první pětku v tý 1. třídě
  • 00:13:43 a byla jsem z toho strašně
    nešťastná.
  • 00:13:44 A on tenkrát se přišel podívat
  • 00:13:46 a utěšil mě, že jako se vůbec
    nic neděje.
  • 00:13:49 Takže to když si představíte,
    tak to byl náš vztah.
  • 00:13:53 Já jsem byla malá
    a on byl ten velkej bráška.
  • 00:13:57 -Co ty na ni říkáš, Petře?
  • 00:13:59 To je dost zásadní kniha...
  • 00:14:02 -Teď řeknu něco, co se asi Marii,
  • 00:14:04 ale ani Evě a dalším lidem
    nebude líbit.
  • 00:14:07 Já jsem tu knihu nikdy nečet.
    Já mám, prostě, obrovský blok.
  • 00:14:13 Vzpomínat na to, jak to bylo
    s maminkou,
  • 00:14:17 co se stalo, kdo to udělal,
    proč to udělal, jak se to stalo,
  • 00:14:21 jestli se to muselo stát a tak,
  • 00:14:23 já jsem to všechno vytěsnil
    už jako dítě.
  • 00:14:27 Nikdy jsem se k tomu nechtěl vracet
    a vždycky jsem se toho strašně bál.
  • 00:14:31 A mně tenhle vztah k tomu
    pro mě pořád velmi žhavýmu tématu,
  • 00:14:38 tak ten vztah mě nikdy neopustil.
  • 00:14:41 A možná, že mě to zasáhlo natolik,
  • 00:14:43 že tímto způsobem vlastně řeším
    řadu svých problémů.
  • 00:14:46 Prostě když vím, že ten problém
    je větší, než já,
  • 00:14:49 tak ho radši nechám plavat, no.
  • 00:14:53 Tak jako nechci...
    Nechci ho řešit, no.
  • 00:15:01 -Člověk se s věkem a s časem naučí
    s tím pracovat, naučí se s tím žít,
  • 00:15:07 ale stejně tam je taková jaksi
    bolest, ke které se bude vracet,
  • 00:15:12 která tam bude probleskávat,
  • 00:15:14 takže zcela jistě si
    i tenhle fakt
  • 00:15:17 ten Petr musel odnést do života.
  • 00:15:21 A i když se tomu vyhýbá
    a nemluví o tom,
  • 00:15:23 tak já to vždycky respektoval
    a respektuju,
  • 00:15:26 a myslím, že i celé okolí
    to vždycky respektovalo,
  • 00:15:28 protože chápe, že to pro toho
    člověka je vždycky bolestivý.
  • 00:15:34 *Petr sice vystudoval
    Vysokou školu pedagogickou,
  • 00:15:36 ale nikdy neučil.
  • 00:15:38 Začal hrát v různých divadlech,
  • 00:15:40 třeba ve slavném plzeňském,
    Pod lampou, a hlavně moderoval.*
  • 00:15:53 -Tak, a je to všechno připrave...
    Á, pardon!
  • 00:15:57 Tady jsem! Tady jsem!
  • 00:15:59 Vy si možná myslíte, to vypadá,
  • 00:16:01 jako kdybych tady měl rande
    s někým, že jo. Co?
  • 00:16:04 No ono to tak skutečně je!
    Já tady mám schůzku s jarem,
  • 00:16:08 protože už... Moment! Moment!
  • 00:16:11 Já to jenom takhle šoupnu sem
    do vázy, kytičku jarní, jo?
  • 00:16:14 Už 1 den tady máme jaro!
  • 00:16:17 -Já si pamatuju, že jsem
    po tobě přebíral...
  • 00:16:20 -Manželku? Ne, to ne!
    -Magion.
  • 00:16:24 -Magion, ano.
    -Televizní pořad Magion,
  • 00:16:26 a to už jsme se předtím nějak
    znali přeci, že jo?
  • 00:16:29 -Já myslím, že asi jo.
  • 00:16:30 -Vzpomínete si na to,
    jak jste se poznali vlastně?
  • 00:16:32 -Ale já jsem Honzu začal
    registrovat...
  • 00:16:33 -Já si na ten strašnej okamžik
    nemůžu vůbec vzpomenout, jo?
  • 00:16:37 -Já si pamatuju, že jsi říkal
    tady ve studiu:
  • 00:16:40 "To je můj stůl a to je mikrofon
    a to všechno ti dávám."
  • 00:16:45 -Jo? Takhle?
    -A odešel jsi pryč.
  • 00:16:46 -Fakt, jo?
    -Ano.
  • 00:16:48 Ale jako proběhlo to strašně hezky
  • 00:16:50 a já jsem od té doby věděl,
    že prostě přichází okamžiky,
  • 00:16:52 kdy přichází lepší.
  • 00:16:56 Mimochodem, prázdniny nás opustily.
  • 00:16:58 -Ale to já přece pochopitelně
    velmi dobře vím!
  • 00:17:01 Jakožto čestný předseda spolku
    matikářů, češtinářů, fyzikářů,
  • 00:17:06 chemikářů a ostatních ářů musím
    vědět všechno
  • 00:17:10 a jsem na to připraven
    a už mám hotové i školní osnovy.
  • 00:17:13 Tady například...
  • 00:17:14 -Prosím vás, dejte pokoj
    s těmi vašimi osnovami notovými!
  • 00:17:18 Co je mi do vašich notových osnov?
    Víte, co je strašné?
  • 00:17:21 Že začala škola! Co to znamená?
  • 00:17:23 Že se otevřou budovy škol,
    děti budou vcházet do budovy školy,
  • 00:17:27 nebudou si čistit boty,
    nebudou se zouvat,
  • 00:17:29 nebudou se přezouvat a tím nám,
    školníkům, budou brnkat na nervy.
  • 00:17:35 Faktem je, že se vidíme rádi,
    což je tedy pravda,
  • 00:17:38 a řekl bych, že v téhle branži
    je to docela zřídkavý jev,
  • 00:17:42 že se lidi vidí rádi.
  • 00:17:44 -To je pravda. Dokonce my děláme,
    co je v té branži úplně neobvyklé,
  • 00:17:48 že si nezávidíme kšefty.
  • 00:17:50 Dokonce...
    -Si dohazujete?
  • 00:17:52 -Sem tam si kšefty dohazujem,
    tedy já Petrovi.
  • 00:17:56 -Protože já žádný nemám.
    Co ti mám dohodit?
  • 00:18:03 *Petr se oženil jako hodně mladý
  • 00:18:04 a už ve 23 letech se mu narodil
    syn Michal.*
  • 00:18:09 -Třeba bylo ti ho líto,
  • 00:18:10 že nemůžeš toho svýho syna
    ukázat tý mámě?
  • 00:18:13 -To mě strašně mrzelo.
  • 00:18:15 Já si myslím, že každý táta
    se chce pochlubit.
  • 00:18:18 Ono je to jedno... To je možná
    největší dílo,
  • 00:18:21 které vůbec ten člověk,
    ten chlap dokáže,
  • 00:18:23 i když zásluhu na tom má
    prachmalou.
  • 00:18:26 Ale prostě je tady dítě,
    je tady pokračování tebe sama,
  • 00:18:32 a ty to nemáš moc komu říct.
  • 00:18:37 -Já si na dětství nemůžu stěžovat.
  • 00:18:39 Možná je to tím, že tátu jsem
    poprvé viděl, když mi bylo 5...
  • 00:18:44 Ne, to je takovej žert, kterej
    mezi sebou používáme s tátou,
  • 00:18:46 že jsem ho poprvé viděl,
  • 00:18:48 když mi přivez z Ruska
    šlapací Volhu.
  • 00:18:51 Což je teda pravda,
    tu Volhu skutečně přivez,
  • 00:18:53 na tý jsem pak jezdil dlouho ještě.
  • 00:18:56 Prostě táta měl strašně práce
    v tý době,
  • 00:18:58 každej večer někde, že jo,
    do toho do rádia jezdil,
  • 00:19:00 moderoval opravdu hodně.
  • 00:19:02 Myslím, že byl rád za to,
  • 00:19:04 protože nemusel řešit, že vlastně
    neví, jak na mě.
  • 00:19:09 On neměl ty vzory, že jo,
    neměl toho svýho tátu,
  • 00:19:11 a tím pádem si asi moc nevěděl
    rady se mnou,
  • 00:19:13 tak jsem to cítil odjakživa,
  • 00:19:16 ale zase na druhou stranu
    jsem od něj cítil velkou lásku,
  • 00:19:19 jenom nevěděl prostě,
    jak ji použít.
  • 00:19:21 Takže to pouto mezi námi
    bylo i tak.
  • 00:19:25 -Nazdar!
    -Nazdar, chlapče!
  • 00:19:28 -Ahoj!
    -Nazdar!
  • 00:19:30 -Čau!
    -Ty seš nějakej opálenej!
  • 00:19:32 -Nazdar, Jupitere!
    -Čau!
  • 00:19:35 -Tak cos mi přivez?
    -Já jsem ti přivez naši přítomnost.
  • 00:19:40 -No, to jsem tak čekal,
    že bude...
  • 00:19:43 -Jen si nestěžuj!
  • 00:19:45 -Jedeš sám, nebo jedu s tebou?
  • 00:19:50 -Teď se vrátím
  • 00:19:52 k tý asi nejbolestnější události
    v tvým životě,
  • 00:19:54 to je to, co se stalo Michalovi.
  • 00:19:57 Jak se to vlastně stalo?
  • 00:19:59 -Míša od narození, ve 2 letech
    jsme zjistili,
  • 00:20:01 že má cystické ledviny.
  • 00:20:03 Ty cysty se potom enormně
    zvětšily v poslední době,
  • 00:20:06 v posledních několika letech,
  • 00:20:09 a pak došlo k tomu, že mu jedna
    cysta praskla
  • 00:20:14 a v podstatě umíral, že jo.
  • 00:20:17 A v Hradci Králové ho jeden
    pan doktor přived zpátky k životu
  • 00:20:21 a tu 1 ledvinu odebral.
    A všechno se obrátilo k dobrému.
  • 00:20:28 -Tady rád sedávám.
    -Aha.
  • 00:20:31 -Protože tady je nějaká kytka,
    která nevím, jak se jmenuje, ale...
  • 00:20:33 -To bude šalvěj, ne?
    -...úplně neuvěřitelně voní.
  • 00:20:36 -No šalvěj!
  • 00:20:38 -Čekal na transplantaci ledviny.
  • 00:20:41 Ta přišla celkem záhy
    a vypadalo to všechno úžasně.
  • 00:20:46 Po několika dnech z ho JIPky
    přeložili na normální pokoj
  • 00:20:49 a do rána se mu něco stalo
    v páteři
  • 00:20:53 a už se to nedalo dohromady
    zpátky, zatím, no.
  • 00:20:56 -A Michal je teďko v Kladrubech.
  • 00:20:58 Jak dlouho teda je to zpátky?
    Asi 5 měsíců je na vozíku?
  • 00:21:03 -Asi tak, no.
  • 00:21:05 -A jak to vlastně vypadá
    v současný době?
  • 00:21:07 -To kdybych já věděl!
    -Hm.
  • 00:21:10 -My když se setkáme,
    tak se sice smějeme,
  • 00:21:13 ale upřímně, moc jako
    do smíchu není, no.
  • 00:21:16 Je fakt, že Michal to drží
    v takový míře,
  • 00:21:19 jako že je to sice malér,
  • 00:21:22 ale nedělejme z toho větší malér,
    než to je, no.
  • 00:21:26 Takže nás vlastně drží nad vodou
    trochu, no.
  • 00:21:29 -A to jsi řek hezky!
  • 00:21:32 To je jedna z prvních věcí,
    se kterejma můžu souhlasit.
  • 00:21:36 -Myslíš, že tě šetří?
    -Myslím, že jo, že mě šetří.
  • 00:21:41 -Samozřejmě ho to velmi sebralo,
    což jako chápu.
  • 00:21:45 Vidím to na něm, že to zvládá
    velice těžce,
  • 00:21:47 že má z toho velikánský nervy,
    a pak se to projevuje tím,
  • 00:21:52 že je ještě vzteklejší,
    než standardně bejvá.
  • 00:21:56 -Petr je vzteklej?
    -No, no.
  • 00:21:58 To on umí vybuchnout velice silně
    a jako vždycky hodně zapomínal.
  • 00:22:04 Ale teďko prostě, jak je pod tím
    tlakem,
  • 00:22:06 kterej na něj vytvářím já,
    aniž bych chtěl,
  • 00:22:08 tak zapomene všude všechno
  • 00:22:11 a v podstatě když já jsem onemocněl,
  • 00:22:13 tak on chytil nějakou chřipku
    takovou jako,
  • 00:22:17 kterou si nes s tou mojí nemocí
    furt dál jako.
  • 00:22:20 A je to samozřejmě pro mě
    složitý, když vidím,
  • 00:22:23 že oni to jako moc nezvládají,
    ty rodiče,
  • 00:22:25 tak to pro mě jako velká podpora
    pochopitelně není,
  • 00:22:28 no ale nedá se s tím moc dělat.
  • 00:22:36 -Vidíte, a zase se tady dostáváme
    k tomu,
  • 00:22:38 jak ta lidská psychika funguje.
  • 00:22:40 Určitě to původní trauma,
    tedy to trauma se smrtí maminky,
  • 00:22:46 to bylo jistě veliký,
  • 00:22:47 ale daleko větší trauma pro člověka
    a pro rodiče je,
  • 00:22:51 když jeho dítě je těžce nemocné,
    nebo když dokonce zemře.
  • 00:22:55 A tady Petr najednou se dostal
    do situace,
  • 00:22:58 kdy tenhleten šok, ten strach
    o něco, co je živé,
  • 00:23:03 a jeho syn naštěstí žije,
    přestože tedy tam je to postižení,
  • 00:23:08 ale je to bojovník, a mně se
    na tom právě nesmírně líbí to,
  • 00:23:12 že Michal dokáže toho Petra
    posilovat,
  • 00:23:15 že to je vlastně obráceně.
  • 00:23:17 Místo toho, aby on toho Michala
    jaksi vedl a říkal:
  • 00:23:23 "Podívej, to bude dobrý!",
  • 00:23:24 tak on vlastně chlácholí
    svého rodiče.
  • 00:23:31 -Kdy jsi začala vůbec s akordeonem?
    Kdy jsi ho poprvé viděla?
  • 00:23:34 -U dědy jsem ho viděla poprvé
    ve 4 letech,
  • 00:23:37 ale začala jsem hrát v 5 letech.
  • 00:23:40 -A slyšela jsi hrát dědu?
    -No, slyšela, no.
  • 00:23:45 -No, říkáš to tak, jako:
    "No, slyšela, no..."
  • 00:23:47 Čili děda nic moc?
  • 00:23:50 Važ slova!
  • 00:23:52 Nebudeme to komentovat, že jo?
  • 00:23:57 Dámy a pánové, dobře si zapamatujte
    tohle jméno!
  • 00:24:00 Daniela Holá!
  • 00:24:14 Já si vůbec nestěžuju na svůj osud.
    Nikdy jsem to nedělal
  • 00:24:20 a myslím si, že přes všechno,
    co se přihodilo v rodině,
  • 00:24:26 jsem nežil a nežiju špatný život.
  • 00:24:31 Chci mít dobrou práci,
    která mě baví,
  • 00:24:32 ale netoužím po žádné závratné
    kariéře.
  • 00:24:38 Dobře vím, že světská sláva
    je polní tráva,
  • 00:24:43 ale úplně by mi stačilo,
    kdyby byl Michal zdravý.
  • 00:24:48 Nic jiného nepotřebuju.
  • 00:24:51 Skryté titulky: Vlasta Malíková
    Česká televize 2017

Související