iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
17. 6. 2017
21:10 na ČT art

1 2 3 4 5

5 hlasů
1630
zhlédnutí

Martin Němec

Dokumentární průřez tvorbou malíře, hudebníka, skladatele a scenáristy Martina Němce při příležitosti oslav jeho 60. narozenin očima režiséra Petra Slavíka

25 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Martin Němec

  • 00:00:24 Jsme právě v pátým patře.
    Tady většinou ztrácím dech.
  • 00:00:27 Tady už mi nikdo nesmí telefonovat.
  • 00:00:30 Teď už jdeme do šestého.
    A to už většinou,
  • 00:00:35 když s někým mluvím,
    tak si myslí, že jsem mrtvej.
  • 00:00:38 Nebo že mám orgasmus.
  • 00:00:43 Pojďte dál!
  • 00:00:46 Na to, že maluju
    většinou dost velký obrazy,
  • 00:00:49 tak je to tady
    opravdu výrazně maličký.
  • 00:00:53 To je horší než striptýz
    malovat před kamerou.
  • 00:00:56 To by se nemělo vůbec dělat,
    takový věci.
  • 00:00:59 Protože malování je taková věc,
    řekl bych, velmi intimní.
  • 00:01:04 Tady to je poslední obraz,
    na kterém pracuju
  • 00:01:07 před tou svojí velikou
    bohužel retrospektivní -
  • 00:01:10 to zní příšerně - výstavou.
    A je to závěr
  • 00:01:14 takového cyklu obrazů,
    který jsem nazval Břichomluvci,
  • 00:01:19 kterej je hodně o tom, že tam je
    vždycky ten velkej a malej člověk
  • 00:01:22 v různém kontextu
    a vždycky tam jakoby se řeší,
  • 00:01:26 jestli jeden druhého ovládá.
  • 00:01:29 Při té své nové tvorbě
    se ve svých obrazech
  • 00:01:33 asi velmi těžko obejdu
    bez lidské figury,
  • 00:01:36 protože
    ona jaksi dává měřítko všemu.
  • 00:01:39 Dává měřítko
    našemu světu a vesmíru.
  • 00:01:42 Bez toho měřítka najednou
    se můžeme dostat do něčeho,
  • 00:01:47 v čem se neorientujeme
    a co přestává mít smysl.
  • 00:01:51 Takže pro mě figura je měřítkem
    světa, by se dalo říct.
  • 00:01:57 Tenhle obraz byl vystavenej
    na mojí první výstavě
  • 00:02:02 v Divadle v Nerudovce v roce 1977.
  • 00:02:06 Já mám prostě pocit,
    že ty dva obrazy
  • 00:02:10 po těch 40 letech od sebe, že tam
    je nějaká přinejmenším obsahová,
  • 00:02:16 ne-li formální vazba.
    Takže si na tomhle příkladě
  • 00:02:21 uvědomuju, že jsem se nikam
    nedostal za těch 40 let
  • 00:02:25 a že je to vlastně furt stejný.
  • 00:02:28 Když maluju obrazy,
    tak se cítím naplno být malířem,
  • 00:02:33 a když dělám hudbu,
    tak se cítím být hudebníkem.
  • 00:02:36 Jestli ty dva obory
    spolu v něčem souvisejí,
  • 00:02:39 tak asi občas tématicky.
    Speciálně když se píšou texty,
  • 00:02:43 tak třeba s tímhle obrazem
    z toho roku 1977
  • 00:02:47 samozřejmě musí souviset
    i texty mých prvních věcí
  • 00:02:53 pro Precedens. Ty doby ledový,
    to odcizení tý doby.
  • 00:02:59 To, jak se vlastně ti lidi
    schovávají v těch bytech
  • 00:03:02 a čuměj na tu televizi,
    to určitě se odrazilo
  • 00:03:06 v těch studených textech
    těch prvních alb Precedens.
  • 00:03:10 Stoprocentně. To je vařeno
    ze stejné materie.
  • 00:03:15 Doba ledová víkend ochočí,
  • 00:03:21 salva sněhová vlétne do očí...
  • 00:03:27 Oba ty obrazy, teda všechny tři,
    ale oba tyhle starý obrazy
  • 00:03:31 chci mít na tý výstavě v Nový síni.
    Protože tohle byl takový
  • 00:03:34 jakoby zlomový obraz.
    Ten se jmenuje Lehni.
  • 00:03:39 Čímž je, myslím, řečeno skoro vše.
    Akorát se neví, kdo to komu říká,
  • 00:03:45 Mráz, vešel mráz mezi nás,
    vešel v přestrojení.
  • 00:03:50 Vtisk do ledu náladu,
    slunce zatemnění.
  • 00:03:56 Palác ze sirek, z odchylek,
    lodě na dně lahví.
  • 00:04:02 Tvář zakletá do světa,
    o němž nikdo neví nic...
  • 00:04:14 Dneska jsme se tady sešli
    k trapnému výročí
  • 00:04:17 Saharových a mých šedesátin.
    Máme dohromady 120 v letošním roce.
  • 00:04:22 A domluvili jsme se, že uděláme
    společný koncert našich kapel,
  • 00:04:26 protože od té doby,
    co jsme založili spolu Precedens,
  • 00:04:29 uplynulo už 35 let.
    Sahara v poslední době
  • 00:04:33 s Blankou Šrůmovou založil
    skvělou kapelu Něžná noc.
  • 00:04:37 A já jsem udělal obnovený Precedens
    se zpěvačkou Iva Marešovou.
  • 00:04:43 Takže jsme si říkali,
    že bychom mohli ty narozeniny
  • 00:04:46 oslavit koncertem.
  • 00:04:49 Takže to je přesně ono
    dneska tady v Paláci Akropolis.
  • 00:05:11 Mám kompas a sirky,
    provaz, fotku s adresou,
  • 00:05:18 ostrej nůž a křídla,
    který mě unesou.
  • 00:05:26 Mám lásku, verboten,
    smavou, jménem Annegret.
  • 00:05:34 Má oči a v nich
    vidím celej svět.
  • 00:05:43 Berlínská zeď - svítá už v pět
    nad městem bez lidí.
  • 00:05:51 Berlínská zeď - nehnutě seď,
    ať tě nevidí.
  • 00:05:58 Mně připadá vždycky strašně trapný,
    když se něco křtí anebo slaví tak,
  • 00:06:01 že na pódiu stojí lidi
    a připíjejí si,
  • 00:06:04 většinou jsou zády k lidem.
  • 00:06:06 A to publikum tak jako čeká,
    co uz toho bude.
  • 00:06:10 Tak jsem vymyslel
    takovej opačnej systém,
  • 00:06:12 že pokud tady nějaký lidi budou,
    tak uděláme to,
  • 00:06:15 že to šampaňský rozdáme lidem
    a kelímky a oni si budou připíjet
  • 00:06:20 s náma z toho hlediště.
  • 00:06:23 A protože jsme infantilní,
    jak jsem předeslal,
  • 00:06:26 tak samozřejmě můj infantilní
    celoživotní kamarád můj
  • 00:06:29 vyrobil na to
    nějaký viněty k tomuto výročí.
  • 00:06:32 -Tak to jdeme zkusit nalepit.
    -Jo.
  • 00:06:35 -Hezky. Pěkně.
    -No jo. To bude úplně...
  • 00:06:37 -Saharovica.
    -To je saharovica teda.
  • 00:06:40 -Takhle to má vypadat.
    -S jemným němcovským odérem.
  • 00:06:44 Se Saharou máme zvláštní,
    komplikovanej, ale přátelskej vztah
  • 00:06:49 od nepaměti. A to tak,
    že jako hodně přátelskej.
  • 00:06:52 Ale jsou mezi tím takový
    intermezza, kdy se nesnášíme.
  • 00:06:56 To bylo třeba na začátku
    Precedensu, když se zjistilo,
  • 00:06:59 že jsme jakoby
    dva kohouti na jednom smetišti.
  • 00:07:02 V podstatě jakoby se stejnejma
    ambicema. To znamená autorskýma.
  • 00:07:05 A to jako úplně
    potom už jako nešlo.
  • 00:07:08 Ale vždycky
    zase nastalo nějaký období,
  • 00:07:11 kdy jsme se sešli
    a sešli jsme se šťastně,
  • 00:07:14 že jsme třeba natočili
    se Saharou dvě desky,
  • 00:07:17 z nichž například myslím
    ta nejlepší je Tajnej svatej,
  • 00:07:21 kde je píseň Tisíc jmen.
  • 00:07:23 Jestli to půjde, nebudeme se bát.
  • 00:07:28 Nikdo tu není, to se ti jen zdá.
  • 00:07:33 Jestli to půjde, nebudem si lhát.
  • 00:07:38 Záplavy minou, zbyde jenom hlad.
  • 00:07:43 Jestli to půjde, nebudem si přát.
  • 00:07:48 Dárky tu nejsou, není si co dát.
  • 00:07:53 Jestli to půjde, nebudem se smát.
  • 00:07:58 K smíchu nic není,
    jsme jenom my dva...
  • 00:08:02 Precedens před 35 lety byla kapela,
  • 00:08:06 která vznikla
    z přátelství mě a Sahary
  • 00:08:10 a z nějakýho přetlaku,
    že jsme něco chtěli dělat.
  • 00:08:13 My jsem tenkrát všechno dělali
    strašně intuitivně.
  • 00:08:16 I to první období saharovský,
    i to druhý období,
  • 00:08:18 kdy jsem začal dělat
    s Bárou Basikovou
  • 00:08:21 a nějak jsme se setkali
    se zájmem vyprahlé společnosti,
  • 00:08:25 že jsme asi v pravou chvíli
    jako měli nějaký sdělení,
  • 00:08:29 který jako mělo
    nějaký smysl pro hodně lidí.
  • 00:08:32 Stmívá se, host z hlubin přichází
  • 00:08:38 Výtah už k nám šachtou stoupá
  • 00:08:46 Bůh půjde spát, budem v nesnázích
  • 00:08:53 Noc bez bohů je tak dlouhá...
  • 00:08:58 A dneska je to možná
    více radost z hraní.
  • 00:09:02 Ale já jsem zrovna teď ve stadiu,
    kdy připravuju nový písničky
  • 00:09:06 na novou desku s touhle partou,
    s kterou tady dneska hrajeme.
  • 00:09:10 A na to se zase srdečně těším.
    A myslím si,
  • 00:09:13 že těžko jsem si dovedl představit
    před těmi 35 lety, že se setkám
  • 00:09:18 s takhle výjimečnýma muzikantskýma
    osobnostma na jednom pódiu.
  • 00:09:22 Větrný mlýny už mi mávaj
  • 00:09:26 z vrcholů hor, kam teď stoupám.
  • 00:09:31 Takový místa se mi zdávaj,
  • 00:09:36 ve vlnách snů, když se koupám.
  • 00:09:40 Větrný mlýny vrážej do nudy klíny...
  • 00:09:45 Já už jsem to někde jednou říkal,
    ale připadám si
  • 00:09:48 jako starej upír, kterýmu
    ta mládež dává nějakou transfúzi.
  • 00:09:53 Jak jsem vyrůstal
    v tom big beatu prostě,
  • 00:09:56 tak jsi
    v multigeneračním prostředí.
  • 00:10:00 Bubeníkovi je 23, do prdele.
  • 00:10:02 Ten nebyl na světě,
    když jsme založili Precedens.
  • 00:10:06 To je úžasný.
    A ti lidi, když mi věří v tom,
  • 00:10:09 co dělám, tak to je krásný.
    Co víc si můžu přát?
  • 00:10:14 Vůbec si nepřipadám dospělej.
    Ale ani vteřinu.
  • 00:10:17 Vlastně se se mnou
    povleče ta puberta až do rakve,
  • 00:10:20 protože s tím se nedá nic dělat.
  • 00:10:22 Já myslím, že jsme
    taková jako první generace,
  • 00:10:25 která neumí stárnout.
    Prostě je to tak.
  • 00:10:28 Mám pocit, že jsme generace, která,
    nevím, jestli neumí nebo nechce,
  • 00:10:33 ale oboje vlastně je dobrý docela.
  • 00:10:36 Jako úplně zestárnout,
    to se nám nechce.
  • 00:10:45 Teď se nacházíme na mnou milovaném
    místě v Českém ráji na chalupě.
  • 00:10:50 A jsem tady kvůli tomu,
    že mě čeká ta výstava červnová
  • 00:10:54 v Nový síni. A uvědomil jsem si,
    že mám na chalupě
  • 00:10:57 nějaký starý obrázky
    ze svého dětství.
  • 00:11:00 Tady je jeden z prvních mých olejů.
  • 00:11:03 To je úplně první olej v životě,
    který jsem maloval.
  • 00:11:08 To je jedna z mých prvních koláží
    nebo asambláží,
  • 00:11:12 protože jsme měli
    takovou kožešinu z medvěda doma,
  • 00:11:16 tomu jsem ostříhal chlupy
    a z toho jsem udělal Kristovi
  • 00:11:19 vousy a vlasy.
    A na tuhle jsem skoro zapomněl.
  • 00:11:24 To byl jednou na návštěvě
    Pepík Jíra, Josef Jíra - malíř.
  • 00:11:27 A přišel a říkal,
    že si vyzkouší plátno,
  • 00:11:30 který jsem měl
    zrovna připravený na malování.
  • 00:11:33 Tak vzal štětec a prst a udělal mi
    tam takovýho malýho Jíru,
  • 00:11:38 kterého jsem si
    jako dítě zarámoval.
  • 00:11:42 Stát se malířem
    pro mě byla naprostá samozřejmost,
  • 00:11:46 protože když člověk
    vyrůstá v rodině,
  • 00:11:48 kdy táta přichází večer domů
    a voní hodně od barev
  • 00:11:53 a trochu od červeného vína
    a maminka je výtvarnice.
  • 00:11:57 Dělala návrhy na oblečení
    do časopisu Odívání
  • 00:12:00 a restaurovala textil.
    Všude knížky o umění.
  • 00:12:04 Takže já jsem skoro dřív maloval
    oleje, než jsem uměl psát.
  • 00:12:09 A tak jsem byl
    tím vším strašně načichlej
  • 00:12:13 a jednoznačně
    předurčenej k tý profesi.
  • 00:12:17 Tady opět
    se střetává někde svět komiksu.
  • 00:12:20 To je nějaká postava z Pifů,
    ze starých časopisů
  • 00:12:23 a nějakej dalíovskej
    nebo goyovskej příznak.
  • 00:12:28 Protože jak jsem střídal
    toho Kačera Donalda
  • 00:12:31 s tím Salvatorem Dalím a připadalo
    mi, že to je všechno jeden zdroj,
  • 00:12:36 tak se to takhle odrazilo.
    A tady je věc,
  • 00:12:39 kterou rozhodně musím
    v Nové síni ukázat,
  • 00:12:42 protože to je hodně
    prazvláštní anatomická věc.
  • 00:12:47 Myšlenky, paměť,
    krutost, víra, plíce a podobně.
  • 00:12:52 Tady to už přestává být zajímavý.
    To už jsem se začal připravovat
  • 00:12:55 na střední školu, tak jsem dělal
    nějaký kopie kreseb.
  • 00:12:59 Tohle už je typická střední škola.
  • 00:13:06 Kromě toho, že jsem workholik,
    tak jsem línej poměrně,
  • 00:13:09 takže dokážu i v takový
    teď zrovna hektický situaci
  • 00:13:13 před tou výstavou a koncerty jsou
    a těch výstav je vlastně mnoho,
  • 00:13:19 tak mě napadne
    a vysadím krásně celej den.
  • 00:13:22 Zvlášť tady. Vůbec jsme sem neměli
    jezdit, protože od chvíle,
  • 00:13:26 co jsem sem přijel, jsem úplně
    ztratil motivaci se vrátit do Prahy
  • 00:13:29 a zase pokračovat.
    Ale určitě vysadit umím.
  • 00:13:32 A tady na chalupě
    to umím teda úplně geniálně.
  • 00:13:43 Dneska nás tady čeká
    vernisáž na lodi.
  • 00:13:46 Celý to vzniklo tak, že mě oslovil
    můj spolužák z Akademie Aleš Ogoun
  • 00:13:51 s tím, že jeho kamarád vyvinul
    takovou zvláštní technologii,
  • 00:13:56 která způsobí to, že ten obraz
    se chová jako interaktivní.
  • 00:14:02 Když se k němu přiloží inteligentní
    mobil, tak si stáhnete hudbu,
  • 00:14:06 která byla vytvořena
    přímo k tomu obrazu.
  • 00:14:10 To je pro mě dobrý téma,
    protože jsem se nemusel spojit
  • 00:14:14 s žádným hudebníkem, ale
    mohl jsem si tu hudbu udělat sám.
  • 00:14:17 Do celý akce
    se namočil ještě Jirka Šorm,
  • 00:14:21 Petr Nikl a Stefan Milkov
    dříve ze skupiny Tvrdohlaví.
  • 00:14:28 -Kde to máš? Uprostřed?
    -Uprostřed někde to je.
  • 00:14:36 Z MOBILU HRAJE HUDBA
  • 00:14:42 -Chytrej telefon musíš mít jako já.
    -Nebo jako já.
  • 00:14:46 -Nám to fungovat nebude nikdy.
    -My to nikdy neuslyšíme.
  • 00:14:52 Vášeň a slast.
  • 00:14:56 Výstřely z kulometu
    do sametu. pláč.
  • 00:14:59 Prášky a chlast.
  • 00:15:03 Byl jsi můj prvý
    a teď v krvi usínáš...
  • 00:15:07 Tím, že letos je hodně těch výstav,
    potažmo vernisáží,
  • 00:15:12 tak se snažím prostřídávat ty obě
    kapely, abych je úplně neotrávil,
  • 00:15:17 takže dneska tady na Cargu bude
    hrát část skupiny Lili Marlene.
  • 00:15:22 Pro mě ta dvojakost té mé profese
    se vždycky zúročí na vernisáži,
  • 00:15:27 protože mi zahraji
    ti chudáci z těch mých kapel.
  • 00:15:31 V podstatě povinně to mají.
  • 00:15:33 Tímto považujte výstavu
    za zahájenou!
  • 00:15:44 Z MOBILU HRAJE HUDBA
  • 00:15:53 Z MOBILU HRAJE HUDBA
  • 00:16:11 Chátro lidská, v příkopě nicoty
    vyválená, řeklo vysokým hlasem
  • 00:16:15 mužovo břicho doprovázené
    klapotem dřevěné spodní čelisti.
  • 00:16:19 Je ti špatně rozumět, brácho,
    řekl muž.
  • 00:16:22 Cože? Nerozumím,
    zaklapaly hlučně dřevěné sanice.
  • 00:16:26 Břichomluvec se rozesmál.
  • 00:16:28 Pak se krátce zasmála i loutka.
    Klap, klap.
  • 00:16:32 Tohle je začátek povídky.
    Nestává se mi to úplně často,
  • 00:16:36 ale párkrát se stalo, že se mi
    nějak sešly ty obory mé činnosti
  • 00:16:40 a tady v tom případě
    zrovna jsem v období,
  • 00:16:44 kdy maluju obrazy břichomluvců,
    pod kterýma, řekněme,
  • 00:16:49 se skrývá trošku jiný téma,
    než je cirkusový břichomluvec.
  • 00:16:54 A zároveň se mi udála povídka,
  • 00:16:57 aniž bych jako chtěl
    za každou cenu
  • 00:17:01 to mít pěkně ze všech
    těch žánrů to téma ověřený.
  • 00:17:05 Ale někdy se to stane.
  • 00:17:18 Já jsem toužil
    po tom dělat hudbu k hororu.
  • 00:17:21 A nějak nepřicházely nabídky, že
    by se točil jeden horor za druhým.
  • 00:17:25 Tak jsem si říkal:
    Když chci dělat hudbu k hororu,
  • 00:17:28 tak si budu muset
    asi napsat nějaký scénář.
  • 00:17:31 Tak jsem napsal
    literární scénář T.M.A.,
  • 00:17:34 za který jsem dostal teda okamžitě,
  • 00:17:37 což bylo pro mě
    fascinující překvapení,
  • 00:17:41 Cenu Fondu Miloše Havla
    ve scénáristický soutěži.
  • 00:17:46 A pak jsem z toho
    dělal scénář regulérní.
  • 00:17:50 Potom se dvakrát netočil ten film
    a pak po 10 letech ano.
  • 00:17:54 Terezko!
  • 00:18:07 A tam mě to psaní
    začalo hodně bavit.
  • 00:18:12 A bydleli jsme,
    když nás vyplavila povodeň,
  • 00:18:15 v domě v Celetný,
    který se jmenuje U černého slunce.
  • 00:18:18 A jak se jmenoval, takovej přesně
    byl - strašně depresivní.
  • 00:18:22 Nebylo tam denní světlo. A tam
    jsem si sedl a začal jsem psát
  • 00:18:25 hororový povídky, z kterých
    vznikla první knížka Stodola,
  • 00:18:30 vydaná u Paseky.
    Z toho jsem měl strašnou radost.
  • 00:18:33 Takže takhle jsem začal psát.
  • 00:18:36 A teď už mám rozepsanou
    jakoby třetí knížku,
  • 00:18:40 už mám asi 10 věcí, kterou,
    až budu mít po těch manévrech
  • 00:18:45 kolem výstav, koncertů
    a nahrávání desky,
  • 00:18:48 jak to tak vypadá na podzim,
    tak se k tomu budu vracet.
  • 00:19:01 Mezitím jsem napsal jinou věc.
    Takovou jako detektivku.
  • 00:19:05 Ta se jmenovala Perníková věž
  • 00:19:08 a Milan Šteindler z ní udělal
    něco trošku jinýho,
  • 00:19:12 než jsem si představoval,
    což je úděl scénáristů.
  • 00:19:15 A úděl scénáristů je pak, že s těma
    režisérama třeba 2 roky nemluvěj.
  • 00:19:21 Teď už se zase
    jako s Milanem objímáme,
  • 00:19:24 protože chodí
    na naše koncerty Lili Marlene.
  • 00:19:28 Ale bylo to těžký.
  • 00:19:32 A protože jsem samozřejmě jako
    takovej neklidnej člověk,
  • 00:19:37 tak mám napsanej třetí scénář
    po těch dvou filmech,
  • 00:19:41 s kterýma, s ani jedním
    jsem nebyl úplně ztotožněnej.
  • 00:19:45 Je to taková komedie.
  • 00:19:48 Já jsem to zatím dal přečíst
    asi dvěma produkcím,
  • 00:19:51 který obě projevily živý zájem,
  • 00:19:54 a už se 4 měsíce
    od té doby neozvaly.
  • 00:19:57 V každém případě pokleslé žánry
    jsou důležitou součástí
  • 00:20:01 mého života.
    Já jsem k tomu vždycky měl sklon.
  • 00:20:04 Možná právě proto,
    že tam byla ta predikce
  • 00:20:07 toho vážného umění od těch rodičů
    a taky knihovna s tou renesancí,
  • 00:20:12 tak jsem si potřeboval
    odbíhat ke Kájovi Saudkovi,
  • 00:20:15 což moje rodiče
    nesli opravdu strašně těžko.
  • 00:20:19 Kája Saudek se stal takovým mým
    starším kamarádem a bylo to skvělý.
  • 00:20:23 Já tady mám, protože se dochovaly
    už jenom takový zbytky
  • 00:20:26 těch eposů komiksových.
    Já jsem toho nadělal strašně moc.
  • 00:20:30 A samozřejmě ty pokleslý žánry
    souvisej i s tím mým zalíbením
  • 00:20:34 v hororech, v hororových povídkách.
    Utratil jsem na tom spousty času,
  • 00:20:39 ale nelituju toho.
    Je to zábava. Já se rád bavím.
  • 00:20:48 Tady je...
    Já tomu nechci říkat studio,
  • 00:20:51 protože to je jen místnost,
    kde je stůl s pár počítačema.
  • 00:20:57 Ale tady děláme veškerou hudbu.
  • 00:21:06 Ke scénické nebo filmové hudbě
    jsem se vlastně dostal
  • 00:21:09 prostřednictvím Ctibora Turby.
  • 00:21:12 Ctibor mě požádal o hudbu
    k několika divadelním představením,
  • 00:21:17 z nichž bych rád zmínil
    Archu bláznů,
  • 00:21:20 která byla fantastickýho něco.
  • 00:21:23 S obrovským mezinárodním obsazením.
  • 00:21:27 Byla to zároveň první velká věc,
    kterou jsem dělal. Scénická.
  • 00:21:32 A zároveň, bych řekl, nejkrásnější
    ze všeho, co jsem dělal.
  • 00:21:35 Pak jsem dělal řadu různých filmů.
  • 00:21:38 A poslední velká práce,
    kterou jsem dělal,
  • 00:21:41 byl balet na téma
    Periferie Františka Langera.
  • 00:21:46 Temný jsou stíny periferie
    pro chlapa, co dlouho seděl.
  • 00:21:54 Ráno i v noci stejný šero je,
    svět tady končí, abys věděl.
  • 00:22:02 To zase bylo zajímavý, že
    se mi to prolnulo s Lily Marlene,
  • 00:22:06 protože vlastně jsem byl oslovenej
    paní režisérkou a choreografkou,
  • 00:22:11 protože se jí líbil tak strašně
    koncert Lily Marlene.
  • 00:22:14 Takže jsme proložili
    tu scénickou hudbu písničkama
  • 00:22:18 a Dáša Součková tam vystupovala
    v roli takovýho jako vypravěče
  • 00:22:23 a bylo to pěkné a zajímavé.
  • 00:22:26 Zrádný jsou lásky periferie,
    v podvazcích skrývají nože...
  • 00:22:33 Tak důležitý bytosti...
    Teď se mazlím s tím psem,
  • 00:22:37 tak důležitá bytost číslo 1
    je zrovna on.
  • 00:22:40 Důležitých bytostí
    ve svém životě mám mnoho,
  • 00:22:43 ale ty zásadní
    se rekrutujou samozřejmě z rodiny.
  • 00:22:47 Je to samozřejmě
    moje manželka Jana,
  • 00:22:53 s kterou po 37 letech, tuším,
    máme letos oslavu nějakého výročí.
  • 00:23:00 A samozřejmě obě děti, které
    nesmírně miluju. A mám to štěstí,
  • 00:23:06 že i v tom dospělém věku
    se s nima hojně vídám.
  • 00:23:11 A strašně výrazně jsem byl
    fixovanej na svoji maminku.
  • 00:23:16 Až tak jako fatálně.
  • 00:23:20 Když odešla před 4 lety,
  • 00:23:23 tak 2 roky jsem vůbec
    nebyl schopnej malovat.
  • 00:23:28 Což asi nějak ta maminka zařídila,
    že jsem potom,
  • 00:23:33 když jsem se k tomu vrátil,
    tak jsem začal malovat úplně jinak.
  • 00:23:37 Asi si představovala,
    že mám dělat tak,
  • 00:23:39 a ne to, co jsem dělal předtím.
  • 00:23:42 Ještě bych možná přinesl jednu.
    Ale já nevím,
  • 00:23:45 jestli se dá dobře točit věc,
    která je za sklem.
  • 00:23:47 To se asi točí blbě, že jo?
  • 00:23:52 Tohle jsou třeba ty věci, který
    jsem dělal po odchodu maminky.
  • 00:23:57 Takový ty INRI.
    To bude všechno na výstavě.
  • 00:24:02 A dalších 60 věcí.
  • 00:24:38 HUDBA
  • 00:24:58 Já přemýšlím občas o tom,
    jestli bych to umění dělal,
  • 00:25:02 i kdybych třeba byl
    jedinej člověk na zeměkouli
  • 00:25:04 a nikdo jinej tady nebyl,
    komu bych to ukázal.
  • 00:25:07 A skoro si myslím, že kdybych byl
    sám na tý zeměkouli,
  • 00:25:10 tak že bych to nutkání měl.
    I když by mělo umění komunikovat,
  • 00:25:13 ale možná že to pro mě
    není úplně to nejdůležitější.
  • 00:25:17 Pro mě je důležitý to nějakým
    způsobem jako ze sebe vypravovat.
  • 00:25:22 Úplně ta představa
    toho posledního člověka na zemi,
  • 00:25:24 kterej maluje ty obrazy
    a nahrává desky, je dobrá.
  • 00:25:38 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize 2017

Související