iVysílání

Na plovárně s Janem Třískou

• 00:00:25 Dobrý večer.
• 00:00:27 Staré české přísloví praví,
  že když se kácí les, lítají třísky.
• 00:00:32 Je to bohužel přísloví pravdivé.
• 00:00:36 A tak, když v 70. letech
  normalizace začalo veliké kácení
• 00:00:42 všeho, co nerostlo pěkně
  socialisticky,
• 00:00:45 odlétla jedna tříska z podťatého
  stromu Divadla Za branou
• 00:00:49 až přes oceán. Správně bych měl
  říct jeden TŘÍSKA - JAN TŘÍSKA.
• 00:00:55 A měl bych říct pan JAN TŘÍSKA,
  protože ten vynikající herec
• 00:01:01 je dnes naším milým hostem
  NA PLOVÁRNĚ.
• 00:01:04 Pane Třísko, vrátím se k vaším
  začátkům. Vy jste odešel jako mladý
• 00:01:10 a úspěšný herec z Národního divadla
  do Divadla Za branou.
• 00:01:14 To se tehdy tak často nedělo,
  že by mladí a úspěšní herci
• 00:01:20 odcházeli z Národního.
  Tam se spíš končilo.
• 00:01:23 Ano, my jsme byli tehdy taková
  skupina rozzlobených mladých mužů:
• 00:01:30 Otomar Krejča, Karel Kraus,
  dramaturg, Mařenka Tomášová a já.
• 00:01:37 A Pepík Topol,
  spisovatel a dramatik.
• 00:01:41 My jsme se v té době zlobili,
  protože se nám zdálo,
• 00:01:47 že Národní divadlo nemělo už v té
  době dostatek vnitřní energie.
• 00:01:53 Chtěli jsme zkusit něco vlastního,
  a proto jsme se trhli a odešli
• 00:01:59 do Divadla Za branou.
• 00:02:01 Říkáte o sobě, že jste puntičkář,
  trochu pedant.
• 00:02:06 To jste si v tomhle směru museli
  s Otomarem Krejčou rozumět,
• 00:02:10 Ten také vyžadoval disciplínu.
• 00:02:13 Ano, samozřejmě, já si myslím,
  že Krejča mě naučil disciplíně,
• 00:02:19 ale zrovna tak si myslím,
  že i já jsem učil jeho
• 00:02:24 jisté disciplíně.
• 00:02:26 Já se vůbec setkávám v životě
  s lidmi, kteří nenávidí nepořádek,
• 00:02:33 kteří touží po harmonii
  a nenávidí chaos.
• 00:02:39 Nenávidí to, čemu se česky říká
  bordel, nenávidí věci,
• 00:02:44 které nefungují.
  A to se se mnou vleče celý život.
• 00:02:50 A v tom si rozumím s každým,
  kdo cítí stejnou nutnost
• 00:02:59 a stejné nutkání a stejnou potřebu
  pro to, aby věci byly harmonické
• 00:03:07 a aby fungovaly.
• 00:03:10 Na co byl Krejča pedant?
  Třeba na včasné příchody?
• 00:03:14 To ne!
  Krejča byl vždycky všude pozdě.
• 00:03:17 Já jsem byl ten, který chodil
  všude včas. Čili si myslím,
• 00:03:22 že to on se mohl ode mě učit.
• 00:03:27 Já dávám přednost tomu,
  abych já na někoho čekal 2 hodiny,
• 00:03:32 než aby někdo čekal na mě 2 minuty.
• 00:03:36 Protože v ten okamžik, kdybych sem
  k vám přišel o 2 minuty později,
• 00:03:41 tak já bych byl zoufalý
  a můj den by byl úplně ruinovaný.
• 00:03:45 Přesto by mně nevadilo,
  kdybych na vás čekal dvě hodiny.
• 00:03:50 To by byl zase můj den ruinovaný,
  kdybyste vy na mě čekal.
• 00:03:55 On měl takový vzácný dar
  zapálit lidi pro věc.
• 00:03:58 To jistě. Tím v podstatě
  naše spolupráce začala.
• 00:04:04 Já jsem byl ještě student DAMU
  a měl jsem to štěstí,
• 00:04:07 že si mě Krejča pozval
  do SRPNOVÉ NEDĚLE.
• 00:04:11 To byla inscenace, která podle mého
  názoru začala celou tu velkou éru
• 00:04:20 Krejčových velkých režií.
• 00:04:24 V podstatě jsem tam hrál totální
  epizodu, ale hlavně jsem pískal
• 00:04:30 za scénou. On někde zaslechl,
  že slušně pískám, a tak jsem pískal
• 00:04:35 za scénou Trojanovu hudbu.
• 00:04:39 A potom jsem jenom několikrát
  přeběhl přes jeviště.
• 00:04:42 Ale v tom máte pravdu,
  že ten zápal,
• 00:04:46 který on dovedl mladým lidem dát,
  byl až neuvěřitelný.
• 00:04:52 Já jsem prožíval jakousi horečnou
  lásku během té inscenace,
• 00:04:59 a to horečnou lásku ke Krejčovi.
• 00:05:04 Byl jsem do něj zamilovaný
  jako do tvůrce, jako do režiséra.
• 00:05:09 A do celé té šťastné doby
  začátku 60. let.
• 00:05:16 Ještě si pamatujete
  tu Trojanovu hudbu?
• 00:05:20 ZPÍVÁ:
  Mám ráda měsíc bílý...
• 00:05:24 PÍSKÁ MELODII.
• 00:05:34 Líbej mě ještě chvíli
  a měj mě taky rád. - Tak nějak.
• 00:05:41 Tak to se zapsalo hodně hluboko.
• 00:05:44 Když se člověk rozhodne
  pro emigraci,
• 00:05:47 kolikrát jsem na to myslel,
  jaké to musí být,
• 00:05:49 když opouští byt a chodí a řekne
  si, sem už se možná nikdy nevrátím.
• 00:05:54 Člověk si může vzít
  omezený počet věcí,
• 00:05:57 aby nebyl podezřelý na hranicích.
• 00:06:00 Ten moment je velice zajímavý.
• 00:06:03 Já si pamatuji přesně zvuk
  toho zámku, když jsme odcházeli
• 00:06:10 z domu ve Střešovicích, Sibeliova
  č. 21 - dům, do kterého jsme dali
• 00:06:16 všechny peníze,
  které jsme kdy měli.
• 00:06:19 Dům, na kterém jsme strašlivě
  pracovali, aby tam bylo vše
• 00:06:24 v pořádku, aby všechno fungovalo,
  aby bylo všechno krásně nalakováno.
• 00:06:30 Já si pamatuji, jak jsem vzal
  za tu kulatou kliku u branky
• 00:06:35 a jak ten dobře naolejovaný zámek
  jenom slabě cvakl.
• 00:06:40 A věděl jsem,
  že už se tam nikdy nevrátím.
• 00:06:45 Jelikož jsme předstírali, že jedeme
  na 14denní dovolenou na Kypr,
• 00:06:50 bylo horké léto, měli jsme
  dvě malé děti, věděli jsme,
• 00:06:55 že se může snadno stát, že nás
  na hranicích budou kontrolovat.
• 00:07:01 A kdyby tam našli šály a palčáky,
  protože naší konečnou stanicí
• 00:07:07 byla Kanada, tak by byl malér.
• 00:07:10 Takže jsme tam měli opravdu poctivě
  jenom plavky a trička,
• 00:07:14 protože jsme měli strašný strach.
• 00:07:17 Vaše první role v Americe byla
  divadelní nebo filmová?
• 00:07:21 První moje role byla divadelní.
• 00:07:23 Já jsem v Bulgakovovi "Mister and
  Margareta" byl obsazený jako Ďábel.
• 00:07:31 Samozřejmě jsem mluvil
  s akcentem, a ten režisér,
• 00:07:37 což je strašně zajímavý americký
  divadelní režisér, původem Rumun,
• 00:07:45 Andrej Serban, mě obsadil.
• 00:07:48 Na tu roli jsem samozřejmě
  dělal konkurz.
• 00:07:52 Bylo nás na to spousta adeptů.
  Já jsem ten konkurz vyhrál,
• 00:07:57 ale on mě ještě k tomu
  znal z pověsti.
• 00:08:01 V době, kdy já jsem v Praze
  r. 63-65 hrál v Národním divadle
• 00:08:06 Romea, on byl studentem
  v divadelní škole v Bukurešti
• 00:08:11 a dočetl se v novinách
  o slavné Krejčově inscenaci Romea.
• 00:08:24 Chtěl se jet do Prahy podívat,
  ale jelikož bratrská láska
• 00:08:30 mezi tzv. socialistickými zeměmi
  byla tak veliká,
• 00:08:36 tak Rumuna nepustili do Prahy.
• 00:08:41 Studenta divadelní školy nepustili,
  aby se jel podívat na divadlo,
• 00:08:47 protože se obávali, že by už
  v Praze, kde se zdálo býti poněkud
• 00:08:55 uvolněnější politické klima, mohl
  načichnout volnomyšlenkářstvím.
• 00:09:03 Tak se tam nedostal.
• 00:09:07 A najednou jsme se setkali
  v New Yorku, kde mě obsadil.
• 00:09:12 Inscenace měla veliký úspěch a já
  jsem na to dostal dobré recenze.
• 00:09:21 Tím on de facto zahájil
  moji americkou kariéru.
• 00:09:28 Jak dlouho vám trvalo, než jste se
  naučil myslet v angličtině?
• 00:09:33 Dlouho. Tak.
  Krátká odpověď. Dlouho.
• 00:09:38 Ten okamžik se nedá popsat,
  jako že dneska se to stalo.
• 00:09:44 To do člověka jaksi vsákne.
• 00:09:49 Najednou zjistí a přistihne se
  u toho, že když něco vysvětluje,
• 00:09:56 tak to vlastně překládá.
  Že překládá sám sebe.
• 00:10:02 Říkal jsem si u toho herectví,
  že když pak člověk chce vložit
• 00:10:07 do té role emoce, tak se jazyk
  vzpouzí - trochu se staví na zadní.
• 00:10:13 Měl jsem možnost si to vyzkoušet
  a byl jsem překvapený,
• 00:10:16 jaký je rozdíl s někým jenom
  konverzovat v angličtině,
• 00:10:21 ale potom něco hrát.
• 00:10:24 Lehké to není.
• 00:10:26 Na druhé straně si ale myslím,
  že o této naší profesi existuje
• 00:10:33 strašná spousta mýtů.
• 00:10:36 Jakmile člověk jde životem
  profesionálním, tak vidí,
• 00:10:41 že to mýty byly.
• 00:10:43 Všechny ty mýty o tom,
  jak je to romantické zaměstnání.
• 00:10:51 Jak pro nás ten aplaus je to,
  co nás živí.
• 00:11:03 Vůně.
• 00:11:05 Teď ta vůně toho divadla,
  divadelního prachu...
• 00:11:09 To, že my tím žijeme, to je ten
  mýtus, který kolem toho existuje.
• 00:11:16 To vůbec není pravda.
• 00:11:19 Já jsem se přistihl zrovna
  před několika lety,
• 00:11:22 kdy jsem čekal v zákulisí,
  protože v americkém divadle
• 00:11:26 není inspicient,
  který by vás strčil na jeviště...
• 00:11:30 -Tam není inspicient?
  -To povolání vůbec neexistuje.
• 00:11:33 A já jsem se přistihl u toho,
  že sedím v zákulisí a čekám
• 00:11:37 na svůj výstup - a teď tam sedím...
• 00:11:42 Poslouchám ten dialog, všechno jde
  dobře, já sedím ve tmě,
• 00:11:51 oni tam jsou ve světle -
• 00:11:57 a já jsem šťastný a říkám si,
  páni, já bych měl být šťastný,
• 00:12:07 až tam vejdu, až na mě padnou
  ta světla, až budu na těch prknech,
• 00:12:14 co znamenají svět,
  jak mi vždycky říkali.
• 00:12:19 Ne, já jsem šťastný při tom čekání,
  až tam teprve budu.
• 00:12:28 A najednou jsem viděl,
  co to je za mýtus - že budu šťastný
• 00:12:34 teprve, až bude konec, až lidi
  budou freneticky plácat.
• 00:12:39 Ne, já byl šťastný,
  když jsem čekal.
• 00:12:43 A už jsme zase u dalšího mýtu,
  že je herectví nepřenosné povolání.
• 00:12:49 To není pravda. Já kdybych byl
  okolnostmi donucen hrát divadlo
• 00:12:56 finsky, nebo hrát ve filmu finsky,
  já jsem přesvědčený,
• 00:13:01 že bych to mohl dělat.
• 00:13:03 Vy byste to taky dělal, protože
  byste se to prostě musel naučit.
• 00:13:07 Já nevím, jak vám to připadá,
  ale nezdá se vám s odstupem doby,
• 00:13:11 že ti američtí herci jsou ochotní
  pro roli udělat víc než Češi?
• 00:13:15 Americký herec udělá pro roli vše.
• 00:13:20 Ztloustne, zhubne, nechá na sobě
  cokoliv narůst, nechá ze sebe
• 00:13:27 cokoliv uříznout, nechá si usekat
  prsty, ruce, uši, změnit nos - vše.
• 00:13:37 Já vás ujišťuji,
  že já to udělám taky.
• 00:13:41 Já jsem ochotný se cokoliv naučit,
  jezdit na jakémkoli zvířeti,
• 00:13:47 nechat se spolknout jakýmkoli
  zvířetem atd.
• 00:13:51 Samozřejmě, ale v tom není jenom
  ochota, ale zároveň vy nevíte,
• 00:13:59 že ten člověk to hraje.
  Oni to jsou. Oni do toho dají vše.
• 00:14:10 Když má někdo smrdět, tak smrdí.
• 00:14:15 A když má někdo vonět,
  když to má být holka,
• 00:14:19 tak se kvůli ní chlapi střílí.
• 00:14:22 A když má někdo být vandrák,
  tak je vandrák.
• 00:14:25 -Stanislavskij trochu.
  -Trošku on, ale víte kdo ještě?
• 00:14:29 Víte, na koho si často
  vzpomenu? Na Lanďáka.
• 00:14:32 Lanďák je typický americký herec.
• 00:14:37 Lanďák je herec, kterému to věříte.
• 00:14:44 Když je to jeho role, on to je,
  on to nehraje.
• 00:14:49 Já jsem jednou jedinkrát v životě
  filmoval s Lanďákem před léty.
• 00:14:55 Tam byla scéna v nemocnici,
  kde my jsme měli dávat krev
• 00:15:00 nějakému našemu padlému kamarádovi.
• 00:15:04 Lanďák z náš šesti herců byl
  jediný, který trval na tom,
• 00:15:10 aby mu ta sestra propíchla žílu
  a aby z něj ta krev tekla.
• 00:15:18 A my povídáme, Lanďáku, vždyť to se
  dá přece udělat z jiného úhlu.
• 00:15:25 Tak, aby to nebylo vidět,
  že tam ta jehla není.
• 00:15:30 "Ne, ne, já chci,
  aby mi tam tu jehlu vpíchla!"
• 00:15:35 Což je velice,
  velice americké filmové herectví.
• 00:15:41 Že všechno musí být echt.
• 00:15:46 Myslíte si, že kdyby byli
  placeni tak, jak jsou placeni
• 00:15:50 třeba naši herci,
  že by se také tak drali o roli?
• 00:15:55 -Je to v té povaze?
  -I to.
• 00:15:57 Tzv. "Equipy waver theater"
  je divadlo, které musí mít
• 00:16:02 pod 99 sedadel. V ten okamžik
  je odbory povoleno,
• 00:16:07 aby herec přijal práci
  a nebyl za ni zaplacen.
• 00:16:17 A divil byste se,
  kolik herců to touží dělat.
• 00:16:23 Jenom proto, že tam přijde nějaký
  producent a že ho uvidí a řekne,
• 00:16:29 to je ono, toho já chci.
• 00:16:32 Vy sám se také úžasně udržujete
  v kondici. Denně běháte.
• 00:16:37 Už jste to dělal,
  když jste byl tady?
• 00:16:40 Já jsem se vždycky snažil
  udržovat v kondici.
• 00:16:43 Je pravda, že už v Čechách mě
  napadlo, že budu chodit běhat.
• 00:16:47 Bohužel mi to nevydrželo.
• 00:16:49 Ale sotva jsem přijel do Kanady,
  tak jsem začal běhat
• 00:16:54 a už jsem nikdy nepřestal.
• 00:16:57 Takže já běhám 365 dní v roce,
  7 dní v týdnu.
• 00:17:01 Přísahám, nikdy jsem nevynechal.
• 00:17:05 Na našem povolání je všechno
  nepravidelné, proto mi dělá dobře,
• 00:17:12 že něco zůstává konstantní.
• 00:17:15 Jedna věc zůstává: že se holím,
  že si čistím zuby a chodím běhat.
• 00:17:24 Protože běhání je sport,
  který má tu výhodu,
• 00:17:29 že na to nepotřebujete partnera.
  Na běhání můžete být úplně sám.
• 00:17:35 Já proti samotě nic nemám.
  Naopak, já jsem i rád sám.
• 00:17:42 Mně těch 35 - 40 minut totální
  samoty každý den,
• 00:17:50 kdy se zároveň při tom pohybuji,
  kdy si můžu při tom myslet
• 00:17:57 na svoje věci a nikdo mě nemůže
  oslovovat (kromě psů,
• 00:18:01 kteří po mně skáčou),
  tak to mi dělá velice dobře.
• 00:18:06 A tudíž mi to přináší do toho
  nepravidelného života něco,
• 00:18:12 co je konstantní.
• 00:18:14 Když je člověku dvacet,
  tak si představuje,
• 00:18:17 co asi bude dělat,
  až mu bude šedesát.
• 00:18:19 Napadlo by vás ve dvaceti, že v 65
  budete v Hollywoodu točit filmy?
• 00:18:24 Ne. Samozřejmě, že ne.
• 00:18:28 To je taková divná věc a možná,
  že to budou stařecké bláboly,
• 00:18:34 ale ironie je - a to si na mě
  třeba vzpomeňte - že si stejně
• 00:18:41 pořád člověk připadá,
  že mu je dvacet.
• 00:18:47 To je strašně zvláštní.
• 00:18:50 Já se musím kontrolovat,
  abych se nechoval,
• 00:18:55 jako že je mi dvacet.
• 00:18:58 Já se musím mozkem nutit k tomu,
  abych se aspoň trošku choval
• 00:19:04 podle svého věku.
• 00:19:07 Já jsem zaplaťpánbůh zdravý,
  mám zaplaťpánbůh práci,
• 00:19:15 mám zaplaťpánbůh strašnou spoustu
  zájmů, jsem šíleně zvědavý
• 00:19:21 na hroznou spoustu věcí,
  jsem v podstatě věčný student,
• 00:19:27 a proto si kolikrát myslím,
  že jsem pořád mladý.
• 00:19:34 Ale ono to samozřejmě není pravda.
• 00:19:39 Já si pamatuji, že v dobách,
  kdy mně bylo těžko,
• 00:19:43 v jedné divadelní šatně seděl
  vedle mě jeden kolega,
• 00:19:48 jmenoval se Václav Voska.
• 00:19:52 On se tak díval do zrcadla
  před představením a povídá mi:
• 00:19:58 "Taky, Honzíku, myslíte
  na svého tátu?"
• 00:20:02 Já povídám: "Cože?"
• 00:20:05 "Taky myslíte na svého tátu?"
• 00:20:10 A já povídám: "Ne, já mám,
  pane Voska, teď zrovna
• 00:20:17 jiné starosti,
  abych vám řekl pravdu."
• 00:20:24 "No jo, já vím,
  ale vzpomeňte si na mě.
• 00:20:28 Jednou přijde doba,
  kdy budete myslet na svého tátu."
• 00:20:33 Střih. Uplynulo 10 let,
  já běhám po státě Connecticut,
• 00:20:42 ve kterém zrovna zkouším divadelní
  hru. A běžím rozbředlým sněhem
• 00:20:50 kolem nějakého betonového
  kostelíčka a najednou si začnu
• 00:20:56 myslet na svého tátu. A tudíž taky
  na Vosku, který mi říkal:
• 00:21:03 "Vzpomeňte si, přijde den,
  budete myslet na svého tátu."
• 00:21:09 A já si pamatuji jako dnes
  ten okamžik,
• 00:21:16 kdy jsem začal myslet na tátu.
• 00:21:20 Ale on tenkrát chtěl říct, že je to
  okamžik, kdy se ve vašem životě
• 00:21:27 nebo ve vývoji, nebo v té šňůře
  s těmi navlečenými korálky
• 00:21:33 těch let, kdy se něco stane
  nebo kdy už těch korálků je tolik,
• 00:21:40 že začnete myslet na svého tátu.
• 00:21:46 Tak, tohle je poslední krásný
  korálek v našem rozhovoru na závěr.
• 00:21:53 Moc vám děkuji,
  že jste si udělal čas.
• 00:21:56 Já vám děkuji, já jsem váš
  velký fanda, Marku.
• 00:22:00 Děkuji, toho si vážím moc,
  bylo to radostné mít vás tady.
• 00:22:03 Doufám, že vás uvidíme brzo také
  na plátně nebo na českém jevišti.
• 00:22:08 A my se uvidíme zase za týden.
• 00:22:13 Skryté titulky:
  Simona Sedmihorská