iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
3. 10. 2001
23:40 na ČT1

1 2 3 4 5

27 hlasů
26803
zhlédnutí

Na plovárně

Jan Tříska

Rozhovory Marka Ebena s významnými osobnostmi

22 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Janem Třískou

  • 00:00:25 Dobrý večer.
  • 00:00:27 Staré české přísloví praví,
    že když se kácí les, lítají třísky.
  • 00:00:32 Je to bohužel přísloví pravdivé.
  • 00:00:36 A tak, když v 70. letech
    normalizace začalo veliké kácení
  • 00:00:42 všeho, co nerostlo pěkně
    socialisticky,
  • 00:00:45 odlétla jedna tříska z podťatého
    stromu Divadla Za branou
  • 00:00:49 až přes oceán. Správně bych měl
    říct jeden TŘÍSKA - JAN TŘÍSKA.
  • 00:00:55 A měl bych říct pan JAN TŘÍSKA,
    protože ten vynikající herec
  • 00:01:01 je dnes naším milým hostem
    NA PLOVÁRNĚ.
  • 00:01:04 Pane Třísko, vrátím se k vaším
    začátkům. Vy jste odešel jako mladý
  • 00:01:10 a úspěšný herec z Národního divadla
    do Divadla Za branou.
  • 00:01:14 To se tehdy tak často nedělo,
    že by mladí a úspěšní herci
  • 00:01:20 odcházeli z Národního.
    Tam se spíš končilo.
  • 00:01:23 Ano, my jsme byli tehdy taková
    skupina rozzlobených mladých mužů:
  • 00:01:30 Otomar Krejča, Karel Kraus,
    dramaturg, Mařenka Tomášová a já.
  • 00:01:37 A Pepík Topol,
    spisovatel a dramatik.
  • 00:01:41 My jsme se v té době zlobili,
    protože se nám zdálo,
  • 00:01:47 že Národní divadlo nemělo už v té
    době dostatek vnitřní energie.
  • 00:01:53 Chtěli jsme zkusit něco vlastního,
    a proto jsme se trhli a odešli
  • 00:01:59 do Divadla Za branou.
  • 00:02:01 Říkáte o sobě, že jste puntičkář,
    trochu pedant.
  • 00:02:06 To jste si v tomhle směru museli
    s Otomarem Krejčou rozumět,
  • 00:02:10 Ten také vyžadoval disciplínu.
  • 00:02:13 Ano, samozřejmě, já si myslím,
    že Krejča mě naučil disciplíně,
  • 00:02:19 ale zrovna tak si myslím,
    že i já jsem učil jeho
  • 00:02:24 jisté disciplíně.
  • 00:02:26 Já se vůbec setkávám v životě
    s lidmi, kteří nenávidí nepořádek,
  • 00:02:33 kteří touží po harmonii
    a nenávidí chaos.
  • 00:02:39 Nenávidí to, čemu se česky říká
    bordel, nenávidí věci,
  • 00:02:44 které nefungují.
    A to se se mnou vleče celý život.
  • 00:02:50 A v tom si rozumím s každým,
    kdo cítí stejnou nutnost
  • 00:02:59 a stejné nutkání a stejnou potřebu
    pro to, aby věci byly harmonické
  • 00:03:07 a aby fungovaly.
  • 00:03:10 Na co byl Krejča pedant?
    Třeba na včasné příchody?
  • 00:03:14 To ne!
    Krejča byl vždycky všude pozdě.
  • 00:03:17 Já jsem byl ten, který chodil
    všude včas. Čili si myslím,
  • 00:03:22 že to on se mohl ode mě učit.
  • 00:03:27 Já dávám přednost tomu,
    abych já na někoho čekal 2 hodiny,
  • 00:03:32 než aby někdo čekal na mě 2 minuty.
  • 00:03:36 Protože v ten okamžik, kdybych sem
    k vám přišel o 2 minuty později,
  • 00:03:41 tak já bych byl zoufalý
    a můj den by byl úplně ruinovaný.
  • 00:03:45 Přesto by mně nevadilo,
    kdybych na vás čekal dvě hodiny.
  • 00:03:50 To by byl zase můj den ruinovaný,
    kdybyste vy na mě čekal.
  • 00:03:55 On měl takový vzácný dar
    zapálit lidi pro věc.
  • 00:03:58 To jistě. Tím v podstatě
    naše spolupráce začala.
  • 00:04:04 Já jsem byl ještě student DAMU
    a měl jsem to štěstí,
  • 00:04:07 že si mě Krejča pozval
    do SRPNOVÉ NEDĚLE.
  • 00:04:11 To byla inscenace, která podle mého
    názoru začala celou tu velkou éru
  • 00:04:20 Krejčových velkých režií.
  • 00:04:24 V podstatě jsem tam hrál totální
    epizodu, ale hlavně jsem pískal
  • 00:04:30 za scénou. On někde zaslechl,
    že slušně pískám, a tak jsem pískal
  • 00:04:35 za scénou Trojanovu hudbu.
  • 00:04:39 A potom jsem jenom několikrát
    přeběhl přes jeviště.
  • 00:04:42 Ale v tom máte pravdu,
    že ten zápal,
  • 00:04:46 který on dovedl mladým lidem dát,
    byl až neuvěřitelný.
  • 00:04:52 Já jsem prožíval jakousi horečnou
    lásku během té inscenace,
  • 00:04:59 a to horečnou lásku ke Krejčovi.
  • 00:05:04 Byl jsem do něj zamilovaný
    jako do tvůrce, jako do režiséra.
  • 00:05:09 A do celé té šťastné doby
    začátku 60. let.
  • 00:05:16 Ještě si pamatujete
    tu Trojanovu hudbu?
  • 00:05:20 ZPÍVÁ:
    Mám ráda měsíc bílý...
  • 00:05:24 PÍSKÁ MELODII.
  • 00:05:34 Líbej mě ještě chvíli
    a měj mě taky rád. - Tak nějak.
  • 00:05:41 Tak to se zapsalo hodně hluboko.
  • 00:05:44 Když se člověk rozhodne
    pro emigraci,
  • 00:05:47 kolikrát jsem na to myslel,
    jaké to musí být,
  • 00:05:49 když opouští byt a chodí a řekne
    si, sem už se možná nikdy nevrátím.
  • 00:05:54 Člověk si může vzít
    omezený počet věcí,
  • 00:05:57 aby nebyl podezřelý na hranicích.
  • 00:06:00 Ten moment je velice zajímavý.
  • 00:06:03 Já si pamatuji přesně zvuk
    toho zámku, když jsme odcházeli
  • 00:06:10 z domu ve Střešovicích, Sibeliova
    č. 21 - dům, do kterého jsme dali
  • 00:06:16 všechny peníze,
    které jsme kdy měli.
  • 00:06:19 Dům, na kterém jsme strašlivě
    pracovali, aby tam bylo vše
  • 00:06:24 v pořádku, aby všechno fungovalo,
    aby bylo všechno krásně nalakováno.
  • 00:06:30 Já si pamatuji, jak jsem vzal
    za tu kulatou kliku u branky
  • 00:06:35 a jak ten dobře naolejovaný zámek
    jenom slabě cvakl.
  • 00:06:40 A věděl jsem,
    že už se tam nikdy nevrátím.
  • 00:06:45 Jelikož jsme předstírali, že jedeme
    na 14denní dovolenou na Kypr,
  • 00:06:50 bylo horké léto, měli jsme
    dvě malé děti, věděli jsme,
  • 00:06:55 že se může snadno stát, že nás
    na hranicích budou kontrolovat.
  • 00:07:01 A kdyby tam našli šály a palčáky,
    protože naší konečnou stanicí
  • 00:07:07 byla Kanada, tak by byl malér.
  • 00:07:10 Takže jsme tam měli opravdu poctivě
    jenom plavky a trička,
  • 00:07:14 protože jsme měli strašný strach.
  • 00:07:17 Vaše první role v Americe byla
    divadelní nebo filmová?
  • 00:07:21 První moje role byla divadelní.
  • 00:07:23 Já jsem v Bulgakovovi "Mister and
    Margareta" byl obsazený jako Ďábel.
  • 00:07:31 Samozřejmě jsem mluvil
    s akcentem, a ten režisér,
  • 00:07:37 což je strašně zajímavý americký
    divadelní režisér, původem Rumun,
  • 00:07:45 Andrej Serban, mě obsadil.
  • 00:07:48 Na tu roli jsem samozřejmě
    dělal konkurz.
  • 00:07:52 Bylo nás na to spousta adeptů.
    Já jsem ten konkurz vyhrál,
  • 00:07:57 ale on mě ještě k tomu
    znal z pověsti.
  • 00:08:01 V době, kdy já jsem v Praze
    r. 63-65 hrál v Národním divadle
  • 00:08:06 Romea, on byl studentem
    v divadelní škole v Bukurešti
  • 00:08:11 a dočetl se v novinách
    o slavné Krejčově inscenaci Romea.
  • 00:08:24 Chtěl se jet do Prahy podívat,
    ale jelikož bratrská láska
  • 00:08:30 mezi tzv. socialistickými zeměmi
    byla tak veliká,
  • 00:08:36 tak Rumuna nepustili do Prahy.
  • 00:08:41 Studenta divadelní školy nepustili,
    aby se jel podívat na divadlo,
  • 00:08:47 protože se obávali, že by už
    v Praze, kde se zdálo býti poněkud
  • 00:08:55 uvolněnější politické klima, mohl
    načichnout volnomyšlenkářstvím.
  • 00:09:03 Tak se tam nedostal.
  • 00:09:07 A najednou jsme se setkali
    v New Yorku, kde mě obsadil.
  • 00:09:12 Inscenace měla veliký úspěch a já
    jsem na to dostal dobré recenze.
  • 00:09:21 Tím on de facto zahájil
    moji americkou kariéru.
  • 00:09:28 Jak dlouho vám trvalo, než jste se
    naučil myslet v angličtině?
  • 00:09:33 Dlouho. Tak.
    Krátká odpověď. Dlouho.
  • 00:09:38 Ten okamžik se nedá popsat,
    jako že dneska se to stalo.
  • 00:09:44 To do člověka jaksi vsákne.
  • 00:09:49 Najednou zjistí a přistihne se
    u toho, že když něco vysvětluje,
  • 00:09:56 tak to vlastně překládá.
    Že překládá sám sebe.
  • 00:10:02 Říkal jsem si u toho herectví,
    že když pak člověk chce vložit
  • 00:10:07 do té role emoce, tak se jazyk
    vzpouzí - trochu se staví na zadní.
  • 00:10:13 Měl jsem možnost si to vyzkoušet
    a byl jsem překvapený,
  • 00:10:16 jaký je rozdíl s někým jenom
    konverzovat v angličtině,
  • 00:10:21 ale potom něco hrát.
  • 00:10:24 Lehké to není.
  • 00:10:26 Na druhé straně si ale myslím,
    že o této naší profesi existuje
  • 00:10:33 strašná spousta mýtů.
  • 00:10:36 Jakmile člověk jde životem
    profesionálním, tak vidí,
  • 00:10:41 že to mýty byly.
  • 00:10:43 Všechny ty mýty o tom,
    jak je to romantické zaměstnání.
  • 00:10:51 Jak pro nás ten aplaus je to,
    co nás živí.
  • 00:11:03 Vůně.
  • 00:11:05 Teď ta vůně toho divadla,
    divadelního prachu...
  • 00:11:09 To, že my tím žijeme, to je ten
    mýtus, který kolem toho existuje.
  • 00:11:16 To vůbec není pravda.
  • 00:11:19 Já jsem se přistihl zrovna
    před několika lety,
  • 00:11:22 kdy jsem čekal v zákulisí,
    protože v americkém divadle
  • 00:11:26 není inspicient,
    který by vás strčil na jeviště...
  • 00:11:30 -Tam není inspicient?
    -To povolání vůbec neexistuje.
  • 00:11:33 A já jsem se přistihl u toho,
    že sedím v zákulisí a čekám
  • 00:11:37 na svůj výstup - a teď tam sedím...
  • 00:11:42 Poslouchám ten dialog, všechno jde
    dobře, já sedím ve tmě,
  • 00:11:51 oni tam jsou ve světle -
  • 00:11:57 a já jsem šťastný a říkám si,
    páni, já bych měl být šťastný,
  • 00:12:07 až tam vejdu, až na mě padnou
    ta světla, až budu na těch prknech,
  • 00:12:14 co znamenají svět,
    jak mi vždycky říkali.
  • 00:12:19 Ne, já jsem šťastný při tom čekání,
    až tam teprve budu.
  • 00:12:28 A najednou jsem viděl,
    co to je za mýtus - že budu šťastný
  • 00:12:34 teprve, až bude konec, až lidi
    budou freneticky plácat.
  • 00:12:39 Ne, já byl šťastný,
    když jsem čekal.
  • 00:12:43 A už jsme zase u dalšího mýtu,
    že je herectví nepřenosné povolání.
  • 00:12:49 To není pravda. Já kdybych byl
    okolnostmi donucen hrát divadlo
  • 00:12:56 finsky, nebo hrát ve filmu finsky,
    já jsem přesvědčený,
  • 00:13:01 že bych to mohl dělat.
  • 00:13:03 Vy byste to taky dělal, protože
    byste se to prostě musel naučit.
  • 00:13:07 Já nevím, jak vám to připadá,
    ale nezdá se vám s odstupem doby,
  • 00:13:11 že ti američtí herci jsou ochotní
    pro roli udělat víc než Češi?
  • 00:13:15 Americký herec udělá pro roli vše.
  • 00:13:20 Ztloustne, zhubne, nechá na sobě
    cokoliv narůst, nechá ze sebe
  • 00:13:27 cokoliv uříznout, nechá si usekat
    prsty, ruce, uši, změnit nos - vše.
  • 00:13:37 Já vás ujišťuji,
    že já to udělám taky.
  • 00:13:41 Já jsem ochotný se cokoliv naučit,
    jezdit na jakémkoli zvířeti,
  • 00:13:47 nechat se spolknout jakýmkoli
    zvířetem atd.
  • 00:13:51 Samozřejmě, ale v tom není jenom
    ochota, ale zároveň vy nevíte,
  • 00:13:59 že ten člověk to hraje.
    Oni to jsou. Oni do toho dají vše.
  • 00:14:10 Když má někdo smrdět, tak smrdí.
  • 00:14:15 A když má někdo vonět,
    když to má být holka,
  • 00:14:19 tak se kvůli ní chlapi střílí.
  • 00:14:22 A když má někdo být vandrák,
    tak je vandrák.
  • 00:14:25 -Stanislavskij trochu.
    -Trošku on, ale víte kdo ještě?
  • 00:14:29 Víte, na koho si často
    vzpomenu? Na Lanďáka.
  • 00:14:32 Lanďák je typický americký herec.
  • 00:14:37 Lanďák je herec, kterému to věříte.
  • 00:14:44 Když je to jeho role, on to je,
    on to nehraje.
  • 00:14:49 Já jsem jednou jedinkrát v životě
    filmoval s Lanďákem před léty.
  • 00:14:55 Tam byla scéna v nemocnici,
    kde my jsme měli dávat krev
  • 00:15:00 nějakému našemu padlému kamarádovi.
  • 00:15:04 Lanďák z náš šesti herců byl
    jediný, který trval na tom,
  • 00:15:10 aby mu ta sestra propíchla žílu
    a aby z něj ta krev tekla.
  • 00:15:18 A my povídáme, Lanďáku, vždyť to se
    dá přece udělat z jiného úhlu.
  • 00:15:25 Tak, aby to nebylo vidět,
    že tam ta jehla není.
  • 00:15:30 "Ne, ne, já chci,
    aby mi tam tu jehlu vpíchla!"
  • 00:15:35 Což je velice,
    velice americké filmové herectví.
  • 00:15:41 Že všechno musí být echt.
  • 00:15:46 Myslíte si, že kdyby byli
    placeni tak, jak jsou placeni
  • 00:15:50 třeba naši herci,
    že by se také tak drali o roli?
  • 00:15:55 -Je to v té povaze?
    -I to.
  • 00:15:57 Tzv. "Equipy waver theater"
    je divadlo, které musí mít
  • 00:16:02 pod 99 sedadel. V ten okamžik
    je odbory povoleno,
  • 00:16:07 aby herec přijal práci
    a nebyl za ni zaplacen.
  • 00:16:17 A divil byste se,
    kolik herců to touží dělat.
  • 00:16:23 Jenom proto, že tam přijde nějaký
    producent a že ho uvidí a řekne,
  • 00:16:29 to je ono, toho já chci.
  • 00:16:32 Vy sám se také úžasně udržujete
    v kondici. Denně běháte.
  • 00:16:37 Už jste to dělal,
    když jste byl tady?
  • 00:16:40 Já jsem se vždycky snažil
    udržovat v kondici.
  • 00:16:43 Je pravda, že už v Čechách mě
    napadlo, že budu chodit běhat.
  • 00:16:47 Bohužel mi to nevydrželo.
  • 00:16:49 Ale sotva jsem přijel do Kanady,
    tak jsem začal běhat
  • 00:16:54 a už jsem nikdy nepřestal.
  • 00:16:57 Takže já běhám 365 dní v roce,
    7 dní v týdnu.
  • 00:17:01 Přísahám, nikdy jsem nevynechal.
  • 00:17:05 Na našem povolání je všechno
    nepravidelné, proto mi dělá dobře,
  • 00:17:12 že něco zůstává konstantní.
  • 00:17:15 Jedna věc zůstává: že se holím,
    že si čistím zuby a chodím běhat.
  • 00:17:24 Protože běhání je sport,
    který má tu výhodu,
  • 00:17:29 že na to nepotřebujete partnera.
    Na běhání můžete být úplně sám.
  • 00:17:35 Já proti samotě nic nemám.
    Naopak, já jsem i rád sám.
  • 00:17:42 Mně těch 35 - 40 minut totální
    samoty každý den,
  • 00:17:50 kdy se zároveň při tom pohybuji,
    kdy si můžu při tom myslet
  • 00:17:57 na svoje věci a nikdo mě nemůže
    oslovovat (kromě psů,
  • 00:18:01 kteří po mně skáčou),
    tak to mi dělá velice dobře.
  • 00:18:06 A tudíž mi to přináší do toho
    nepravidelného života něco,
  • 00:18:12 co je konstantní.
  • 00:18:14 Když je člověku dvacet,
    tak si představuje,
  • 00:18:17 co asi bude dělat,
    až mu bude šedesát.
  • 00:18:19 Napadlo by vás ve dvaceti, že v 65
    budete v Hollywoodu točit filmy?
  • 00:18:24 Ne. Samozřejmě, že ne.
  • 00:18:28 To je taková divná věc a možná,
    že to budou stařecké bláboly,
  • 00:18:34 ale ironie je - a to si na mě
    třeba vzpomeňte - že si stejně
  • 00:18:41 pořád člověk připadá,
    že mu je dvacet.
  • 00:18:47 To je strašně zvláštní.
  • 00:18:50 Já se musím kontrolovat,
    abych se nechoval,
  • 00:18:55 jako že je mi dvacet.
  • 00:18:58 Já se musím mozkem nutit k tomu,
    abych se aspoň trošku choval
  • 00:19:04 podle svého věku.
  • 00:19:07 Já jsem zaplaťpánbůh zdravý,
    mám zaplaťpánbůh práci,
  • 00:19:15 mám zaplaťpánbůh strašnou spoustu
    zájmů, jsem šíleně zvědavý
  • 00:19:21 na hroznou spoustu věcí,
    jsem v podstatě věčný student,
  • 00:19:27 a proto si kolikrát myslím,
    že jsem pořád mladý.
  • 00:19:34 Ale ono to samozřejmě není pravda.
  • 00:19:39 Já si pamatuji, že v dobách,
    kdy mně bylo těžko,
  • 00:19:43 v jedné divadelní šatně seděl
    vedle mě jeden kolega,
  • 00:19:48 jmenoval se Václav Voska.
  • 00:19:52 On se tak díval do zrcadla
    před představením a povídá mi:
  • 00:19:58 "Taky, Honzíku, myslíte
    na svého tátu?"
  • 00:20:02 Já povídám: "Cože?"
  • 00:20:05 "Taky myslíte na svého tátu?"
  • 00:20:10 A já povídám: "Ne, já mám,
    pane Voska, teď zrovna
  • 00:20:17 jiné starosti,
    abych vám řekl pravdu."
  • 00:20:24 "No jo, já vím,
    ale vzpomeňte si na mě.
  • 00:20:28 Jednou přijde doba,
    kdy budete myslet na svého tátu."
  • 00:20:33 Střih. Uplynulo 10 let,
    já běhám po státě Connecticut,
  • 00:20:42 ve kterém zrovna zkouším divadelní
    hru. A běžím rozbředlým sněhem
  • 00:20:50 kolem nějakého betonového
    kostelíčka a najednou si začnu
  • 00:20:56 myslet na svého tátu. A tudíž taky
    na Vosku, který mi říkal:
  • 00:21:03 "Vzpomeňte si, přijde den,
    budete myslet na svého tátu."
  • 00:21:09 A já si pamatuji jako dnes
    ten okamžik,
  • 00:21:16 kdy jsem začal myslet na tátu.
  • 00:21:20 Ale on tenkrát chtěl říct, že je to
    okamžik, kdy se ve vašem životě
  • 00:21:27 nebo ve vývoji, nebo v té šňůře
    s těmi navlečenými korálky
  • 00:21:33 těch let, kdy se něco stane
    nebo kdy už těch korálků je tolik,
  • 00:21:40 že začnete myslet na svého tátu.
  • 00:21:46 Tak, tohle je poslední krásný
    korálek v našem rozhovoru na závěr.
  • 00:21:53 Moc vám děkuji,
    že jste si udělal čas.
  • 00:21:56 Já vám děkuji, já jsem váš
    velký fanda, Marku.
  • 00:22:00 Děkuji, toho si vážím moc,
    bylo to radostné mít vás tady.
  • 00:22:03 Doufám, že vás uvidíme brzo také
    na plátně nebo na českém jevišti.
  • 00:22:08 A my se uvidíme zase za týden.
  • 00:22:13 Skryté titulky:
    Simona Sedmihorská

Související