Krása fauny

Překvapivá krása tvarů a barev zvířecí říše velmi záhy zaujala primitivní umělce (Lascaux, Chauvetova jeskyně, Altamira) a tímto prehistorickým uměním počínaje nepřestalo stát zvíře ve středu zájmu kreslířů, malířů, dekoratérů, sochařů. Jako bozi u Egypťanů, subjekty fatálních přeměn u Řeků a Římanů, zlovolní ďáblové u středověkých Evropanů, duchové u starých Číňanů, duchové předků u Afričanů, zvířata byla odjakživa středem pozornosti lidských kultur. Jestliže umělci moderní doby jako Leonardo da Vinci, Géricault, Delacroix, Barye, Giacometti, Picasso, Louise Bourgeoisová byli do té míry pronásledováni určitými figurami, pak proto, že si uvědomovali, že status zvířat na okraji lidských společností vyvolává skutečné filozofické otázky. Otázku komunikace, jinakosti, animálního založení naší vlastní osobnosti. Osud zvířat byl odjakživa nahlížen jako symbol osudu lidských bytostí a krása některých zvířecích druhů jako cíl pro umělce téměř nedosažitelný. Když si prohlížíme umělecká díla inspirovaná zvířaty, svádí nás to k zamyšlení o místě zvířete v přírodě, přírodě, kterou si člověk uzpůsobil k obrazu svému. A rovněž o jeho místě ve srovnání s tím, co definuje lidstvo. Dnes, kdy mnoho druhů vyhynulo a jiné jsou ohrožené, se status zvířat stává skutečným politickým problémem, vysvítajícím z nesčetných zobrazení umělců, pro které se zvířata stala modlami.