iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
6. 5. 2012
16:20 na ČT2

1 2 3 4 5

3 hlasy
2732
zhlédnutí

Kodjo

Tanečník Jiří Bartovanec jede po stopách svých černošských předků až do afrického Toga.

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

Načítám přehrávač...

Kodjo

  • 00:01:12 Dítě mužského pohlaví,
    které se narodí v pondělí,
  • 00:01:15 dostává jméno Kodjo.
    Já jsem Kodjo.
  • 00:01:33 Dětství jsem prožil v Teplé.
  • 00:01:36 Po skončení devítiletky
    jsem si našel brigádu
  • 00:01:39 v místním klášteře.
  • 00:01:41 Měl jsem tam přes prázdniny
    dělat průvodce
  • 00:01:44 a musel se naučit dlouhé pasáže
    o dějinách kláštera.
  • 00:01:47 Kdy byl založen, jak vyhořel a tak.
  • 00:01:50 A všechno nazpaměť v němčině.
    Tehdy jsem ještě německy neuměl.
  • 00:01:56 Ale pak mě přijali
    na taneční konzervatoř do Prahy.
  • 00:02:00 A z brigády nebylo nic.
  • 00:02:06 A jinak jsem sem chodil ještě
    ke koním. Pamatuješ si to?
  • 00:02:09 Tam vepředu byla konírna
  • 00:02:11 Ale vždyť tys zrovna neměl tak rád
    jízdu na koni!
  • 00:02:14 No to se změnilo.
    Ale to se změnilo!
  • 00:02:17 Ten klášter byl na půli cestě
    k babičce,
  • 00:02:20 takže když jsme šli k babičce
    do Křepkovic,
  • 00:02:23 tak jsme šli přes klášter,
  • 00:02:25 takže se tady vždycky
    člověk zastavil.
  • 00:02:30 -Dobré.
    -Už to hoří.
  • 00:02:32 Už to hoří.
  • 00:02:34 Tak to už tě dlouho neuvidím, viď.
  • 00:02:39 Jo, za 14 dní se vracím.
  • 00:02:41 -Babi, já ti pošlu pohled
    z Afriky, jo?-Jo!
  • 00:02:44 Budeš mít další do sbírky.
    Jestli teda vůbec dojde z Afriky.
  • 00:02:49 -Ale dojde.
    -Z Turecka ti přišel?-Jo.
  • 00:02:54 Támhle mám.
  • 00:03:13 To bylo dřív
    jakoby uprostřed města, ty hranice.
  • 00:03:17 -Takže Lomé bylo napůl...
    -Jakoby skoro uprostřed města.
  • 00:03:21 Jako zajímavost, tady v tomto městě
    Ouidah, kde já jsem se narodil,
  • 00:03:26 já tam časem udělám monument,
    kde přesně byly poslední dveře,
  • 00:03:32 které ti otroci projeli.
    A pak už nebyla šance se vrátit.
  • 00:03:39 -Tam jsou ty ohromné pevnosti,
    kde ty otroky drželi.
  • 00:03:42 A když přijela loď,
  • 00:03:45 tak je tou podzemní chodbou
    rovnou naložili do lodě.
  • 00:03:48 -Naši králové sami
    ty lidi prodávali.
  • 00:03:51 -Tam ti lidé jsou fantastičtí,
  • 00:03:53 určitě nepojedeš
    do nebezpečných oblastí.
  • 00:03:56 A nebezpečné oblasti
    nejsou pořád nebezpečné,
  • 00:03:58 takže když jsou nebezpečné dneska,
    tak nemusí být nebezpečné zítra.
  • 00:04:02 Já si myslím,
    že strach nemusíš mít vůbec žádný.
  • 00:04:05 -Já když jsem musela přijít sem,
    měla jsem strach.
  • 00:04:09 A s jídlem?
  • 00:04:12 Mám ráda opravdu knedlíky třeba.
    Více než naše domácí jídlo.
  • 00:04:16 -Vážně?
    -Vážně.
  • 00:04:19 -Já ti řeknu, že tam nejedeš,
    abys držel dietu.
  • 00:04:23 Určitě ne.
  • 00:04:24 A neměj strach z Afriky,
    protože to bude jako setkání.
  • 00:04:29 A vždycky v setkání
    musí být očekávání něčeho dobrého.
  • 00:04:33 Tak z toho důvodu
    se tam jedeš podívat.
  • 00:04:37 Pokud tuším,
    budeš z toho překvapený.
  • 00:04:41 Už skoro 10 let žiju a pracuju
    jako tanečník v Berlíně.
  • 00:04:45 Cítím se tady dobře,
    protože je to kosmopolitní město.
  • 00:04:49 Moji afričtí předkové tady často
    vystupovali v cirkusech a varieté.
  • 00:04:54 A před 2. světovou válkou
    se v Berlíně můj český pradědeček,
  • 00:04:58 muzikant, seznámil s černoškou,
    polykačkou ohně.
  • 00:05:04 Měli spolu 4 děti,
    jedním z nich byl můj děda Heinz.
  • 00:05:08 A tenhle andělíček je jediné,
    co mi po něm
  • 00:05:11 po jeho tragické smrti zbylo.
  • 00:05:15 Celý život narážel na problémy
    spojené s barvou své pleti.
  • 00:05:21 Do školy jsem začal chodit v roce
    1989, měl jsem kudrnaté vlasy,
  • 00:05:25 byl jsem snědší.
  • 00:05:27 Prostě mně se stávalo,
    že jsem byl za Roma.
  • 00:05:32 Existuje zeď,
    ale to mezi tím vůbec neexistuje,
  • 00:05:36 že jsou jenom dva póly, jsme bílí
    Češi a pak jsme nějací Romové.
  • 00:05:41 A moje mamka byla taky jiná,
    byla snědá.
  • 00:05:44 Nevědělo se samozřejmě odkud,
    někdo říkal, že je to černá Arabka,
  • 00:05:48 někdo řekl, že je to Cikánka,
    to záleželo už na vzdělání
  • 00:05:53 toho jedince,
    který ji takhle pojmenovával.
  • 00:05:56 Nelituji, že jsem takový,
    jaký jsem,
  • 00:05:59 protože jsem se dostal do Berlína
    a věřím tomu,
  • 00:06:02 že mi k tomu dopomohl
    ten můj vzhled
  • 00:06:05 a samozřejmě talent,
  • 00:06:06 který mám po mých
    afrických předcích.
  • 00:06:13 Bon jour.
  • 00:06:22 Nedávno tu vystupoval
    divadelní soubor z Toga,
  • 00:06:25 vzal jsem je i do berlínské zoo,
  • 00:06:28 kde byl na konci 19. století
    vystavovaný můj prapradědeček.
  • 00:06:33 Vedle afrických zvířat,
    v rámci takzvané colonialshow,
  • 00:06:37 pro kterou speciálně dovezli
    skupinu mladých lidí z Toga.
  • 00:06:41 Tehdy to byla německá kolonie.
  • 00:07:37 Jedna z prvních otázek lidí je,
    odkud jsi - where are you from.
  • 00:07:44 Od té doby,
    co vím historii té rodiny,
  • 00:07:48 si víc uvědomuji právě otázku
    "odkud jseš?".
  • 00:07:55 Ale není to to,
    co najednou budu psát na čelo.
  • 00:07:59 Ono by se mi to tam ani nevešlo:
  • 00:08:01 Česká republika, Slovensko,
    Německo, Afrika.
  • 00:08:05 To je prostě absurdní.
  • 00:08:12 Po mnoha letech hledání stop
    mých afrických předků
  • 00:08:15 jsem se konečně octnul v Togu,
  • 00:08:18 na pozvání zdejšího
    Goethe institutu.
  • 00:08:41 - HUDBA -
  • 00:10:11 Výborný!
  • 00:10:22 Trh s uhlím mi připomněl historku,
  • 00:10:25 kterou mi vyprávěla maminka
    o svém otci, dědovi Heinzovi.
  • 00:10:29 Jak z nákladních vagonů
    za jízdy shazoval uhlí
  • 00:10:32 blízko domku, kde bydleli.
  • 00:10:43 Babička Helena
    Heinze hrozně milovala,
  • 00:10:46 imponoval jí odvahou, živelností
    i svým vzhledem.
  • 00:11:27 V co asi věřili moji předkové?
  • 00:11:50 -Quaside?
    -Quaside?
  • 00:11:52 Dva?
  • 00:11:54 You want two? Call him, this little
    one. Can you call him?
  • 00:12:01 Hallo! Hallo!
  • 00:14:11 - MLUVÍ FRANCOUZSKY -
  • 00:14:20 Držte se od sebe.
  • 00:14:22 - MLUVÍ FRANCOUZSKY -
  • 00:14:26 Já ti vůbec nerozumím.
  • 00:14:32 Jste blázni, nebo co?!
    Co se hádáte kvůli kravatě a vestě?
  • 00:14:36 Tady jste rozbili skleničky.
    Zaplaťte a táhněte!
  • 00:14:41 Tak a teď to stačí teda!
    Zaplať.
  • 00:17:09 Jak se asi cítil můj prapradědeček,
    když v tomhle domě museli celé dny,
  • 00:17:14 možná i týdny čekat na loď,
    která je měla odvézt do Hamburku?
  • 00:17:19 Tušili, co je v Evropě čeká,
    že se mnozí nikdy nevrátí?
  • 00:17:24 Ty, co se bouřili,
    prý zavírali sem, pod podlahu.
  • 00:23:47 V Anehu jsem asi nějaká vzácná
    návštěva,
  • 00:23:50 když mě pracovníkům místního muzea
    představoval sám prefekt.
  • 00:23:56 Pan prefekt mi také slíbil,
    že osobně dohlédne na pátrání
  • 00:24:00 po příbuzných mého prapradědečka
    Henryho Smithe a naznačil,
  • 00:24:04 že by mohl být synem německého
    koloniálního úředníka
  • 00:24:08 a domorodé černošky.
  • 00:24:11 - HOVOŘÍ FRANCOUZSKY -
  • 00:27:13 - ZPĚV V DOMORODÉ ŘEČI -
  • 00:32:38 Okele!
  • 00:32:43 Thank you.
  • 00:33:54 Rád bych věděl,
  • 00:33:56 jestli můj pradědeček měl s sebou
    na dalekou cestu
  • 00:34:00 nějaký zvířecí talisman
    nebo domácího bůžka,
  • 00:34:03 aby ho ochránil a vrátil domů.
  • 00:35:07 -Bon jour, Madame.
    -Bon jour, Monsieur...
  • 00:35:17 -...samet.
    -Samet?
  • 00:35:35 -A můžu mít jenom kousek?
    Ustřihnout?-Metre?-Metr.
  • 00:35:43 This one.
  • 00:36:01 One, as many. Cak, cak.
  • 00:36:04 -Many colour?
    -Many colour.
  • 00:36:21 To by se mi líbilo,
    vybírat z tolika pestrých látek.
  • 00:36:25 Vymýšlet kostýmy mě zajímá
    čím dál tím víc.
  • 00:38:49 -In the camera.
    -In the camera?-Yes.
  • 00:38:52 -Czech?
    -No. Another language.
  • 00:39:05 - POKOUŠÍ SE OPAKOVAT
    DOMORODÁ SLOVA -
  • 00:47:39 - POTLESK -
  • 00:51:12 Skryté titulky: Alena Kardová,
    Česká televize 2012