Klavírista, skladatel a aranžér Karel Růžička v hudebním dokumentu Jana Mudry

Karel Růžička (1940–2016) studoval na pražské konzervatoři bicí nástroje a klavír. V roce 1960 začínal jako pianista orchestru divadla Semafor. Jeho jméno je spjato s řadou zcela zásadních jazzových skupin jako Jazzový orchestr Československého rozhlasu (JOČR), kde získal angažmá v roce 1966. Víc než jedno desetiletí (1968–1979) strávil v kapele Cellula trumpetisty Laca Décziho, s níž natočil všechny jeho české desky. Také nahrál úspěšnou desku Jazzové nebajky s SHQ Karla Velebného. Zároveň celý svůj život vedl vlastní formace, se kterými sklízel úspěchy u nás i v zahraničí. V roce 1968 Růžička vystoupil s vlastní větší kapelou na festivalu v Montreux, podobně jako Jiří Stivín hrál v Duu mj. s kytaristou Rudolfem Daškem, které ho dostalo na další přední festivaly a před kamery zahraničních televizí. Tyto úspěchy ho přiměly také k sólové dráze, kterou nastoupil v 70. letech a z níž si přinesl alba Ozvěny (1979) a Zahrada radosti (1981).

Zkušenosti ze svobody sólového hraní pak zúročil od 80. let v improvizujícím Kvartetu s Rudolfem Daškem, kde střídavě hrávali další zásadní čeští jazzmeni, basisté Robert Balzar, Jaromír Honzák, Aleš Charvát, František Uhlíř a bubeníci Jaromír Helešic, Martin Šulc a Milan Vitoch. Z tohoto období vzniklo album Mezipřistání. Za zmínku stojí také řada zahraničních osobností, s nimiž spolupracoval: Carmell Jones, Jean-Luc Ponty, Wilson de Oliveira, Sonny Constanzo, Tony Scott, Dave Weckl ad.

Napište nám