iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
3. 9. 2009
16:40 na ČT2

1 2 3 4 5

108 hlasů
49204
zhlédnutí

Podzemní Čechy

(II. řada)

Jak se točí podzemí

14 min | další Publicistika »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Podzemní Čechy II - Jak se točí podzemí

  • 00:00:23 Víte, na hornictví je zajímavá
    nejen jeho historie, ale také to,
  • 00:00:27 jak ovlivnilo současnou podobu
    naší země a co znamená
  • 00:00:32 pro budoucnost.
  • 00:00:34 Běžné památky, všichni to dobře
    víte, jsou dobře viditelné,
  • 00:00:38 stojí někde na kopci
    nebo na náměstí...
  • 00:00:42 Ale hornická díla obvykle leží
    v nějaké napůl opuštěné krajině
  • 00:00:46 pod skálou, hluboko v lesích,
    a zná je jen pár lidí.
  • 00:00:51 To, co ve filmu vidíte,
    jsou hornické památky,
  • 00:00:53 ale to, co ve filmu nevidíte,
    to jsou takové ty divné příběhy,
  • 00:00:57 když třeba kameraman točí jámu,
    do té jámy mu padá kamera,
  • 00:01:01 on se ji snaží zachytit,
    málem padá za ní
  • 00:01:04 a my ho zachycujeme.
  • 00:01:05 Další věc, kterou nevidíte,
    a která je hrozně podstatná,
  • 00:01:08 je to, že nám pomáhalo naprosto
    nezištně obrovské množství lidí.
  • 00:01:13 Vzniklo to tak, že za mnou kdysi
    dávno přišli 2 lidi, a to byl
  • 00:01:19 pan doktor Cílek a Honza Kutálek,
    dramaturg, který říkal,
  • 00:01:24 že pan doktor má takový bezvadný
    námět o podzemí a že by bylo dobré,
  • 00:01:29 kdyby se něco takového natočilo.
  • 00:01:32 Tak já jsem je nechtěl zklamat
    a snažil jsem se.
  • 00:01:35 Asi za 4 roky se podařilo v ČT
    dramaturgii přesvědčit o tom,
  • 00:01:39 že by se takový film měl natočit.
  • 00:01:46 Tak poprvé do podzemí jsem nelezl
    na tomhle tom filmu, už jsem byl
  • 00:01:50 několikrát, ale tohle je
    asi nejobtížnější.
  • 00:01:52 Při mých 190 cm a 110 kg
    je to dost náročné.
  • 00:01:56 To je největší problém při tomhle
    tom natáčení, protože ty prostory
  • 00:02:00 jsou opravdu stísněné a ne ideální.
  • 00:02:12 Člověk nemůže přijít a podívat se
    do prostoru a říct, tak tady dáme
  • 00:02:14 možná ta světla. Já to nevidím,
    protože je tam většinou tma.
  • 00:02:19 Takže ten prostor se nejdřív musí
    prohlédnout, prosvítit,
  • 00:02:23 a pak uvažovat o tom,
    co s tím dělat?
  • 00:02:27 Většinou ty prostory bývají
    ještě k tomu hodně stísněné,
  • 00:02:30 takže ten problém tam nastává
    samozřejmě i v tom pohybu
  • 00:02:33 a organizaci celého natáčení.
  • 00:02:38 Já jsem měl hlavně radost z toho,
    že můžeme ukázat věci,
  • 00:02:42 o kterých lidi zaprvé vůbec nevědí,
    a zadruhé si myslí, že to je nějaká
  • 00:02:45 blbá díra někde v lese, že se to dá
    takhle ukázat ostatním lidem.
  • 00:02:49 A k tomu jsou zejména
    ti osvětlovači jsou nezbytní.
  • 00:02:58 Ta technologie osvětlení vlastně
    vznikla tak, že jsme chodili
  • 00:03:03 s panem doktorem Cílkem
    na obhlídky.
  • 00:03:06 To bylo vůbec poprvé,
    kdy jsem se ocitl v podzemí.
  • 00:03:09 A pan doktor měl vždycky baterku,
    svítil, měl helmu, a já jsem neměl
  • 00:03:13 baterku ani helmu...
  • 00:03:14 Když člověk přivykl té tmě
    a uvědomil si, že ty prostory
  • 00:03:18 jsou vlastně obrovské, že ty stropy
    se ztrácejí někde ve tmě
  • 00:03:22 a ta kamera by to neviděla,
    tak to vlastně dospělo k tomu,
  • 00:03:26 že jsme se rozhodli natáčet
    to jako hraný film.
  • 00:03:30 To znamená osvítit scénu,
    pokud možno, samozřejmě,
  • 00:03:33 a s prostředky, které se
    do toho podzemí dají dostat.
  • 00:03:43 Myslím si, že není podzemí
    nevzhledné, že když se do toho
  • 00:03:45 posvítí, tak najednou se tam objeví
    úžasné věci.
  • 00:03:48 A ty horniny jsou krásně barevné.
  • 00:03:50 To já myslím, že divák i uvidí,
    že se tam dají i natočit
  • 00:03:53 nějaké detaily a makrodetaily,
    které z toho prostoru vytvoří něco,
  • 00:03:58 co normální člověk nemůže
    vůbec vidět.
  • 00:04:04 Já si vzpomínám, jak jsme točili
    v Kutné Hoře v podzemí,
  • 00:04:06 kde bylo takové jezírko.
  • 00:04:08 A to bylo něco tak barevného,
    že to se na povrchu
  • 00:04:11 tak často nevidí.
  • 00:04:18 Chtěli jsme zdokumentovat
    nejen dějiny hornictví,
  • 00:04:21 ale i poslední,
    ještě existující důlní provozy.
  • 00:04:26 Od roku sedmdesát dělám dokumenty,
    ale fárání, to bylo pro mě novum.
  • 00:04:30 Hrůza pro mě, to je samozřejmý.
  • 00:04:33 To je zážitek, jako když jsem jel
    prvně k moři.
  • 00:04:36 Takže si pamatuji ten 1. den,
    kdy jsme fárali,
  • 00:04:40 ale pak už to bylo normální.
  • 00:04:49 Do štábu jsem přišel jako absolutní
    analfabet, dá se říct,
  • 00:04:52 akorát po škole.
  • 00:04:54 A když jsem zjistil, že se má jet
    jednoho krásného dne pod zem,
  • 00:04:57 tak jsme sjeli těch 1200 m,
    a já jsem zjistil,
  • 00:04:59 že mám lehkou klaustrofobii.
  • 00:05:02 Tímto děkuji mnohokráte
    panu režisérovi, že on mě
  • 00:05:05 té klaustrofobie naprosto zbavil,
    za tu dobu, co jsme natáčeli.
  • 00:05:20 Především tenhle seriál se mi líbí
    v tom, že bych řekl,
  • 00:05:23 že je prvoplánový v tom,
    že nemusíme hledat nějaké roviny
  • 00:05:29 mystérií a že stačí
    pěkně ukázat to, co je.
  • 00:05:33 Pak dál jsem měl takový hezký pocit
    z toho, že točíme ty horníky,
  • 00:05:37 ty starý chlapy, jako bychom byli
    opět umělecká avantgarda.
  • 00:05:41 Protože dneska každý točí
    ty modelky a designéry a architekty
  • 00:05:46 a takový ty lidi jako od počítačů
    a z těch čistých prostředí.
  • 00:05:57 Jestli se mě ptáš, co pro mě v tom
    ještě bylo nového, tak je to vůbec
  • 00:06:02 způsob uvažování pana doktora Cílka
    o těch geologických dějích.
  • 00:06:05 Protože on to nazírá z hlediska
    geologických hodin, a to,
  • 00:06:09 co se odehrávalo desetitisíce let,
    tak pro něj je otázka vteřiny
  • 00:06:13 a dokáže o tom neobyčejně
    poutavě vyprávět.
  • 00:06:23 V mnoha filmech, které jsem dělal,
    využívám letecké pohledy.
  • 00:06:27 Protože ten letecký pohled dokáže
    ukázat něco, co kamera, ať stojí
  • 00:06:33 na jakýmkoli kopci a kdekoli,
    tak takový vjem tam nevznikne.
  • 00:06:39 Ten pohyb nad tou krajinou v určité
    rychlosti, který obsáhne velký kus
  • 00:06:45 té krajiny, a představí tu krajinu,
    a potom kombinace s tím,
  • 00:06:50 co je v tom podzemí, tak mně to
    připadalo jako takové osvěžení.
  • 00:06:54 A taky uvědomění si toho,
    že ty doly jsou vždycky v nějakých
  • 00:06:57 velice zajímavých masivech.
  • 00:07:00 A to v té zemi není vidět,
    že jsme v nějaké hoře.
  • 00:07:08 Když je klid ve vzduchu,
    nejsou turbulence atd., tak se dá
  • 00:07:10 daleko líp točit z ruky, než když
    jsou ty podmínky nepříznivé.
  • 00:07:14 Ale hlavně já tvrdím, že víc jak
    50 % v případě leteckého natáčení
  • 00:07:19 je pilot a teprve potom je to
    kameraman, který mu musí říct,
  • 00:07:24 co chce, jak si to představuje,
    ale potom už v tom vzduchu
  • 00:07:28 je to víc na tom pilotovi.
  • 00:07:35 To letadlo neustále pracuje,
    člověk to musí jakoby
  • 00:07:37 dokompenzovávat kamerou z ruky.
  • 00:07:39 Tzn. nemá tam k dispozici žádný
    giroskop, který by se k té kameře
  • 00:07:42 podvěsil, nebo něco, co mu pomáhá
    držet stabilitu toho záběru.
  • 00:07:45 Tzn. nejtěžší je ve chvíli,
    kdy to letadlo opravdu neustále
  • 00:07:48 pracuje, tak kompenzovat.
  • 00:07:52 To, co se děje v kameře, to je
    jeden svět, člověk jde po něm,
  • 00:07:55 a to, co se děje okolo člověka,
    to je druhý svět.
  • 00:07:57 To znamená, je vždycky fajn,
    když je tam někdo, kdo upozorní,
  • 00:08:01 že se k něčemu blížíme,
    případně zajišťuje tu komunikaci.
  • 00:08:07 Protože já jsem seděl ve dveřích,
    já jsem nemohl používat intercom,
  • 00:08:10 protože do toho mikrofonu mi foukal
    vítr, takže by mi stejně
  • 00:08:13 nebylo rozumět.
  • 00:08:18 Je to někdy složité, hlavně když je
    chladno a člověk potom už nemůže
  • 00:08:22 nic dělat, než ty přelety zkrátka
    vydržet bez těch dveří.
  • 00:08:27 Právě jeden z posledních letů
    jsme lítali asi 4, 5 hodiny
  • 00:08:30 s ultralightem.
  • 00:08:32 Bylo dost zima a ke konci
    se přiznám, že jsem už neměl
  • 00:08:36 pomalu sílu ani z toho letadla
    vystoupit.
  • 00:08:48 Nejhorší snad byl
    v té Marii Pomocné.
  • 00:08:51 Tam, když jsme vlezli tím úzkým
    vchodem, tam ta voda, kterou jsme
  • 00:08:58 museli projít a pršelo to vlastně
    ze stropu seshora dolů,
  • 00:09:02 člověk má strach o kameru, o to,
    aby se nenamočila,
  • 00:09:06 abychom vůbec něco natočili.
  • 00:09:08 A když pak se vyjde ven,
    tak zase tam ta krása toho pomine,
  • 00:09:12 protože tam to bylo nádherné,
    nemůžu si pomoct.
  • 00:09:15 Ale když jsme byli tak strašně
    rozmočení, tak pak už člověk
  • 00:09:18 nemyslí na nic jiného, jenom se
    usušit a dát si horký čaj.
  • 00:09:27 Technika samozřejmě v tomhle
    prostředí je strašně zkoušená,
  • 00:09:31 protože je to prostředí
    vysoce prašné.
  • 00:09:34 Je to prostředí vlhké,
    někdy je až 100% vlhké,
  • 00:09:38 jak jsme se přesvědčili.
  • 00:09:41 Takže pravidelně ta kamera musela
    na čištění, na kontroly.
  • 00:09:47 Dokonce jednou, v té Marii Pomocné,
    kde teklo ze všech stěn a všude,
  • 00:09:54 se stalo to, že ta kamera tak
    zvlhla, že už se nedala zastavit.
  • 00:09:59 Prostě jela pořád.
  • 00:10:01 Teprve když se vytáhla baterka
    zezadu, tak se kamera zastavila.
  • 00:10:04 Prostě přestala normálně fungovat.
  • 00:10:06 Ale vyschla do 2. dne do rána
    a ráno už jsme mohli zase točit.
  • 00:10:30 Ono bylo poměrně složité dát
    dohromady časové plány
  • 00:10:33 filmového štábu i lidí,
    kteří nám pomáhali.
  • 00:10:36 Vyráželi jsme v podstatě
    za každého počasí.
  • 00:10:40 A pak, při dalším natáčení, jsme si
    vyprávěli, jak jsme se léčili
  • 00:10:44 z následků toho předcházejícího.
  • 00:11:03 - MLUVÍ PAN REŽISÉR HARVAN -
  • 00:11:05 Jestli bych něco chtěl říct,
    tak bych chtěl hlavně poděkovat
  • 00:11:08 všem svým spolupracovníkům,
    že to vydrželi.
  • 00:11:12 Že byli schopní snášet ty útrapy,
    které takové natáčení přináší.
  • 00:11:17 A zároveň bych chtěl taky
    poděkovat těm podnikům,
  • 00:11:21 které se rozhodly nás v téhle
    činnosti podpořit.
  • 00:11:26 Protože bez jejich příspěvků,
    bez jejich podpory, a to i podpory
  • 00:11:31 odborné, bychom to nikdy
    vlastně nemohli realizovat.
  • 00:11:48 To natáčení toho podzemí,
    to je takový trojboj.
  • 00:11:51 Protože to má 3 doby.
    Nebo hra na 3 doby to je.
  • 00:11:55 Tam je 1. doba, to je hledání
    té díry, kterou tam vlézt.
  • 00:11:59 2. boj, asi ten nejvýraznější,
    je dostat se tam,
  • 00:12:03 a hlavně tam dostat
    všechnu techniku.
  • 00:12:06 A 3., a to je teprve už pak
    ta samotná práce, to je,
  • 00:12:09 když se rozsvítí, všechna technika
    je v díře, všichni jsme tam,
  • 00:12:13 a najednou teprve v tu chvíli
    přichází estetický zážitek.
  • 00:12:17 A ten je silný. A to je to,
    co nás na tom bavilo.
  • 00:12:25 Otočíš se a zabereš z nadhledu
    celý tenhle prostor za námi.
  • 00:12:36 Každé zrudnění a každá hornina
    vytváří svůj typ
  • 00:12:40 podzemního prostředí.
  • 00:12:42 Tady je zrudnění rozptýlené,
    takže vznikají komory...
  • 00:12:47 Já jsem zadýchanej, pardon.
  • 00:12:52 Těch lamp jsme měli vždycky
    ne dost, ale tak akorát.
  • 00:12:56 A to musím vlastně kluky
    osvětlovače tady jenom chválit,
  • 00:12:59 protože já už jsem byl
    třeba unavený a říkal jsem,
  • 00:13:02 že to je v pořádku, že to je dobrý,
    a oni říkali, že by to mohlo být
  • 00:13:06 ještě lepší.
  • 00:13:08 Takže divák uvidí něco,
    co je něco naprosto jedinečného.
  • 00:13:12 Myslím si, že těch míst, kterých
    jsme prolezli, je tolik, že...
  • 00:13:17 Dívejte se, dívejte se,
    kochejte se.
  • 00:13:24 Skryté titulky: Simona Sedmihorská
    Česká televize 2009