iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
26. 11. 2009
20:00 na ČT2

1 2 3 4 5

82 hlasů
14872
zhlédnutí

Dobré ráno, Slovensko

Události z listopadu 1989 na Slovensku

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Načítám přehrávač...

Dobré ráno, Slovensko

  • 00:00:57 17. listopadu jsme dělali
    takový projekt,
  • 00:01:02 který se jmenoval Doteky a spojení.
  • 00:01:04 Dávali jsme dohromady muzikantskou
    alternativu až po underground.
  • 00:01:21 Paradoxně v době,
    kdy v Praze zažívali to drama,
  • 00:01:25 tak jsme akorát měli
    slovensky řečeno žur.
  • 00:01:36 Pro mě to byla informace,
  • 00:01:37 která způsobila vnitřní
    stoprocentní rozhodnutí,
  • 00:01:42 že teď přišla ta chvíle,
  • 00:01:44 že teď je prostor
    změnit ten režim.
  • 00:01:50 18. listopadu se moje manželka
    vracela z Prahy
  • 00:01:52 autobusem do Bratislavy.
  • 00:01:56 První, co řekla:
  • 00:01:57 V Praze se všechno pohnulo,
    v Bratislavě se nepohlo nic.
  • 00:02:02 Začaly chodit první zprávy.
  • 00:02:04 To znamená, byly demonstrace,
    policie je ztloukla.
  • 00:02:07 Ještě se o tom tolik nevědělo,
  • 00:02:08 ale první zprávy už byly takové,
    že začala stávka,
  • 00:02:12 že herci jdou do stávky.
  • 00:02:14 Přes Milana Kňažka,
    ale i přes ostatní,
  • 00:02:15 telefonické spojení nebylo
    moc dobré, ale fungovalo,
  • 00:02:18 jsme věděli, co se kde děje.
  • 00:02:28 Velmi brzy ráno mi zavolal
    přítel Ruda Sýkora:
  • 00:02:34 Poslechni, s tím něco musíme
    udělat!
  • 00:02:36 Slyšel jsi to v rádiu?
    Viděl jsi to v televizi?
  • 00:02:38 Musíme se sejít. Kdy?
  • 00:02:42 A já jsem mu z legrace řekl:
    Hned po malé mši!
  • 00:02:45 Bylo nás dohromady jedenáct lidí
    a když jsme se setkali,
  • 00:02:48 tak jsme se tady snažili napsat
    nějaké prohlášení.
  • 00:03:03 Měli jsme představu, že bychom
    mohli udělat nějaké setkání,
  • 00:03:06 a že na tom setkání to přečteme
  • 00:03:09 a tím, že se to přečte,
    se to rozšíří.
  • 00:03:22 To je jako setkání lidí
    spřízněných tím,
  • 00:03:25 že jsou v té síti,
    že jim někdo zavolá a že přišli.
  • 00:03:30 Tím pádem jste něco nějakým
    způsobem nasazovali,
  • 00:03:33 protože samozřejmě potom to všechno
    vypadá tak,
  • 00:03:35 že samozřejmě všechno bylo jasné,
    co se muselo dál dít, blbost.
  • 00:03:39 Blbost, tehdy nebylo
    vůbec nic jasné.
  • 00:03:41 Tehdy se to chvělo ve vzduchu
  • 00:03:43 a šlo o to, že když jste viděli
    blízkého přítele, známého,
  • 00:03:46 tak jste si řekla:
    Ha, tady mám být!
  • 00:03:51 Já jsem tam šel
  • 00:03:52 a tam už jsem měl skutečně pocit,
    že se to celé hýbe
  • 00:03:54 a dokonce jsem měl pocit,
    že to celkem lehko projde,
  • 00:03:57 že toto chceme, je nás tu pět set,
  • 00:04:00 říkáme to jasným hlasem,
    takže co tomu režimu zbývá?
  • 00:04:04 Jenom jakým způsobem začít
    vyjednávat, začít jednat,
  • 00:04:07 prostě se nějakým způsobem
    se liberalizovat.
  • 00:04:10 Drazí spoluobčané,
  • 00:04:12 v Praze 17. listopadu 1989
    opět tekla krev,
  • 00:04:16 na Mezinárodní den studentstva.
  • 00:04:20 Proč v klidně, povolené manifestaci
  • 00:04:22 brutálně zasáhli příslušníci
    československé bezpečnosti
  • 00:04:25 a armády?
  • 00:04:28 V tom prvním prohlášení,
    v tom textu,
  • 00:04:30 se vlastně odvolávali na Opletala
    a na to, co udělali fašisti
  • 00:04:33 a ta paralela vyzněla
    strašně silně.
  • 00:04:37 To byl první takový moment,
  • 00:04:38 že jde o víc, než o nějaký
    obyčejný protest,
  • 00:04:42 nebo obyčejnou žádost o dialog.
  • 00:04:45 "My, níže podepsaní slovenští
    divadelní umělci,
  • 00:04:46 kteří jsme se sešli
    v těchto pohnutých dnech,
  • 00:04:49 připojujeme se k výzvě
    našich českých kolegů
  • 00:04:52 a protestujeme proti brutalitě
  • 00:04:54 a zvůli policejních
    a vojenských orgánů,
  • 00:04:56 ke které došlo v Praze
    dne 17. listopadu 1989."
  • 00:05:02 Tam v tom prostředí
    se začal generovat ten tým,
  • 00:05:06 který založil
    Veřejnost proti násilí
  • 00:05:09 a který potom vlastně koordinoval
    dění na Slovensku
  • 00:05:12 de facto až po první svobodné
    volby.
  • 00:05:18 To byla budoucí mocenská elita
    na Slovensku!
  • 00:05:19 To byli lidé, kteří se ujali
    vedení Veřejnosti proti násilí
  • 00:05:23 pro nejbližší měsíce!
  • 00:05:25 Jaká demokracie?
  • 00:05:27 Jaká nominace lidovým hlasováním?
  • 00:05:29 Prostě měli odvahu
    a důvěřovali si navzájem.
  • 00:05:32 To bylo všechno.
  • 00:05:34 Tam existovala od začátku
    taková dělba práce,
  • 00:05:37 že Milan Kňažko byl přirozeným,
    řekl bych tribunem,
  • 00:05:42 protože byl na to dobře vybavený.
  • 00:05:46 Ján Budaj byl přirozeným
    mluvčím toho ochranářského hnutí.
  • 00:05:50 Tak to byla jedna taková
    dvojice těch,
  • 00:05:52 které potom bylo vidět jako
    tribuny revoluce.
  • 00:05:55 Třetí byl Fedor Gál,
  • 00:05:57 který byl takovým hnacím motorem
    celého toho pohybu
  • 00:06:00 a potom jsme byli taková dvojice
    s Martinem Bútorem,
  • 00:06:03 myslím si, že naším úkolem
    nebylo ani tak veřejně vystupovat,
  • 00:06:07 jako spíš to, že jsme dbali
  • 00:06:08 na nějakou dramaturgii těch
    mítinků
  • 00:06:10 a starali jsme se hlavně o texty.
  • 00:06:15 Ale nebyli jsme to jenom my dva,
    kdo to dělal,
  • 00:06:16 všichni dělali všechno.
  • 00:06:18 Tehdy byla ta první setkání
  • 00:06:19 s Bútorem, Zajacem, Jankem
    Langošem, Petrem Tatarem
  • 00:06:22 a v podstatě my jsme už měli
    jednu obrovskou výhodu -
  • 00:06:27 měli už jsme jednu kompletní
    strukturu hotovou.
  • 00:06:29 Ta struktura se jmenovala
    Maďarská nezávislá iniciativa.
  • 00:06:33 Karol Tóth a Sándor měli
    už v té době
  • 00:06:35 velmi čilé kontakty s Maďarskem,
  • 00:06:37 s Maďarskými politickými silami,
  • 00:06:39 kde opozice už byla daleko,
    daleko před námi.
  • 00:06:44 Viděli jsme ten zastaralý
    komunistický systém,
  • 00:06:46 co že neumožní lidské duši?
  • 00:06:51 Neumožní to, aby byl svobodný,
    aby se pohyboval svobodně,
  • 00:06:54 aby mohl vyjádřit svůj názor
    svobodně, a tak dále a tak dále.
  • 00:07:02 V první řadě, co bylo historické
    z mého pohledu,
  • 00:07:05 okamžitě jsme přestali
  • 00:07:06 s akcentováním toho etnického
    principu,
  • 00:07:09 za jeden den jsme pochopili,
  • 00:07:10 že ti lidé,
    kteří to dělali v Bratislavě,
  • 00:07:13 tito lidé nás očekávali
    s otevřenou náručí,
  • 00:07:16 to znamená, že hned i my jsme našli
    svá místa v jejich řadách.
  • 00:07:23 Praha. Zahraniční sdělovací
    prostředky rozšířily zprávu,
  • 00:07:27 podle které jeden z účastníků
    páteční demonstrace v Praze
  • 00:07:30 zemřel na následky zranění.
  • 00:07:33 To bylo úplně...
    to, že někoho zabili,
  • 00:07:34 to bylo takový zlomový
    moment,
  • 00:07:36 kdy si člověk řekne,
    že už kašle na všechno,
  • 00:07:41 protože tohle už je za hranicí
    únosnosti,
  • 00:07:43 kterou byl ochotný tolerovat.
  • 00:07:45 Člověk věděl, že riskuje,
    že ho můžou vyhodit ze školy,
  • 00:07:49 nebo že chodí někteří kamarádi
    na výslechy atd.
  • 00:07:54 Ale to všechno bylo takové,
    že to nějak patřilo k době,
  • 00:07:57 ale to, že někoho zabili,
    to bylo takové jako...
  • 00:08:10 První setkání probíhala venku
    před univerzitou
  • 00:08:12 a někdo přišel s myšlenkou,
  • 00:08:14 že když si chceme pohovořit,
    potřebujeme prostor.
  • 00:08:18 A za půl hodiny jsme všichni
    byli tady.
  • 00:08:19 Zajímavé bylo, že to začínalo tak,
    že studenti byli v auditoriu
  • 00:08:26 a lidé z univerzity,
    představenstvo,
  • 00:08:29 se objevili za předsednickým
    stolem.
  • 00:08:33 A asi po tři čtvrtě hodinky
    se to vyměnilo.
  • 00:08:37 Důležité bylo, že předtím proběhl
    klasický scénář,
  • 00:08:41 že ty struktury začaly řešit
    komunální otázky.
  • 00:08:44 Samozřejmě umíme řešit otázku
    množství studentů na internátu,
  • 00:08:48 umíme vyřešit otázku nedostatku
    toaletního papíru,
  • 00:08:51 čisté vody v koupelnách,
  • 00:08:52 umíme řešit otázku množství
    studentů na přednáškách.
  • 00:08:56 Snažili se to zredukovat
    na technické otázky
  • 00:08:58 a my jsme tehdy přišli s tím,
  • 00:09:00 že jsme nepřišli hovořit
    o toaletním papíře,
  • 00:09:02 ale že jsme přišli hovořit
    o změně režimu.
  • 00:09:06 Druhý den se nás několik sešlo
    na Malé scéně,
  • 00:09:11 seděli jsme u foyer Malé scény.
  • 00:09:16 Bylo to zajímavé, nahoře chodili
    všelijací lidé,
  • 00:09:18 pravděpodobně jsme si mysleli,
  • 00:09:19 že to jsou lidé,
    kteří si to zapisují,
  • 00:09:21 kdo bude reagovat a tak dále.
  • 00:09:23 Mezitím v noci se Ján Langoš,
    Miloš a další dali dohromady
  • 00:09:28 a řekli si kromě všeho možného
    i o jméně.
  • 00:09:33 To se těžko vyslovuje.
    Veřejnost proti násilí.
  • 00:09:34 VPN!
    Veřejnost proti násilí.
  • 00:09:47 Po letech se začalo
    diskutovat o tom,
  • 00:09:49 že už ten název -
    Veřejnost proti násilí
  • 00:09:50 byl takovým začátkem rozpadu
    Československa.
  • 00:09:53 To je kravina, blbost.
  • 00:09:56 V té chvíli to bylo vyjádření
    solidarity s tím,
  • 00:09:58 co se dělo v Praze na ulicích.
  • 00:10:01 V jedné chvíli Milan Kňažko řekl,
  • 00:10:03 že obdržel telefonát
    nebo nějak se dozvěděl,
  • 00:10:05 že studenti Filozofické fakulty
    jdou do ulic.
  • 00:10:09 Tak jsme si uvědomili, že toto
    by měl být první veřejný střet,
  • 00:10:14 který má jasně politický charakter
  • 00:10:15 a přiznám se, že v té chvíli mi byl
    Kňažko absolutně sympatický,
  • 00:10:21 když řekl: Oni se rozhodli,
    že jdou do toho, tak jdou.
  • 00:10:24 Nemůžeme je zastavit,
  • 00:10:26 nebo apelovat na ně s nějakým
    rozumem, nebo s něčím takovým,
  • 00:10:30 počkejte ještě, a tak dále.
  • 00:10:31 Po tom, jak tu byla ta politická
    generace na těch tancích,
  • 00:10:35 po tom traumatu z porážky,
  • 00:10:36 a po těch zlámaných páteřích
    a po tom všem,
  • 00:10:38 anticharta a tak dále a tak dále,
  • 00:10:40 teď bylo velmi důležité,
  • 00:10:42 aby najednou přišla ke slovu
    generace,
  • 00:10:44 která už se nebude přizpůsobovat
  • 00:10:47 a nebude uplatňovat tu klasickou
    životní filozofii přežití,
  • 00:10:50 to znamená, že to je jedno,
    jestli režim je uherský,
  • 00:10:52 nebo je to režim slovenského státu,
    anebo komunistický,
  • 00:10:55 hlavně přežít, nějak se zařídit,
    dostat něco pro rodinu,
  • 00:10:58 tam mít známého,
    a tak dále, a tak dále.
  • 00:11:09 VŠMU se stala centrem,
  • 00:11:11 tam začal vznikat
    ten koordinační výbor,
  • 00:11:14 to všechno dostalo jména
    až potom.
  • 00:11:15 Lidé začali říkat nahlas věci,
    které se do té doby říkaly potichu.
  • 00:11:18 A to byl ten zlomový moment,
  • 00:11:19 kdy se prostě jakoby obrátila
    celá karta,
  • 00:11:22 že nikomu už nezáleželo na tom,
    aby začal chránit sebe,
  • 00:11:26 ale šel do toho naplno.
  • 00:11:47 Domluvili jsme se na tom,
  • 00:11:49 že vzniká občanská iniciativa
    Veřejnost proti násilí,
  • 00:11:52 že něco musíme sepsat
    a musí se to začít šířit.
  • 00:11:55 Vydali jsme se do budovy
    Filozofické fakulty,
  • 00:11:58 domlouvali jsme se na tom,
    jak napíšeme to prohlášení.
  • 00:12:14 Poslední věta v podstatě
    apelovala na to,
  • 00:12:17 aby občané vzali své záležitosti
    do vlastních rukou.
  • 00:12:27 Na Hviezdoslavově náměstí
    se nezávisle na nás
  • 00:12:30 shromáždilo několik tisíc,
  • 00:12:31 odhadem, možná tehdy pět,
    sedm tisíc většinou studentů,
  • 00:12:35 tak jsem vystoupil
    na sochu Hviezdoslava,
  • 00:12:37 kde jsem jim přečetl:
    "Pobouřeni násilnými zákroky
  • 00:12:41 proti nedávné poklidné studentské
    manifestaci v Praze
  • 00:12:44 se setkali zástupci kulturní
    a vědecké veřejnosti
  • 00:12:48 a rozhodli se vytvořit sdružení
    Veřejnost proti násilí."
  • 00:13:18 "Nenecháme se prohlásit
    za nepřátele státu a země!"
  • 00:13:26 Tady jsou lidé ze studentského
    prostředí i z VPN.
  • 00:13:29 První kontakty se odehrávaly
    někde v prostředí této kapličky.
  • 00:13:36 Dokonce si pamatuji, že, teď nevím,
    jestli děkan nebo proděkan fakulty,
  • 00:13:39 hned na začátku říkal: "Ano, můžeme
    diskutovat o problémech studentů,
  • 00:13:42 ale elementy, jako Fedor Gál,
    které se tady objevily,
  • 00:13:45 tak takoví lidé chtějí tu diskusi
    stáhnout někam jinam."
  • 00:13:49 My jsme začali argumentovat,
    že právě naopak,
  • 00:13:51 že tito lidé tu diskusi posouvají
    tam, kde má být dneska,
  • 00:13:54 a to je, že je třeba řešit
    podstatu problému, kořeny problému,
  • 00:13:57 ne jevovou stránku.
  • 00:14:00 V pondělí 20.listopadu,
    v úterý 21.listopadu
  • 00:14:03 se už v Bratislavě mohlo pohybovat
    nevím, deset až dvacet tisíc lidí.
  • 00:14:09 To znamená, že počet lidí,
    kteří strach už překonali,
  • 00:14:13 už byl poměrně vysoký,
  • 00:14:14 ale aktivity byly v podstatě
    více méně spontánní
  • 00:14:17 a nebyly nějakým způsobem
    koordinované.
  • 00:14:21 V úterý jsme zjistili,
  • 00:14:23 že už jsou na náměstí,
    už jsme bránili dopravě.
  • 00:14:27 Tak jsme oznámili, že se sejdeme
    ve středu na náměstí SNP.
  • 00:14:32 Rád bych vás přivítal na dnešní
    manifestaci
  • 00:14:39 jménem studentského koordinačního
    výboru,
  • 00:14:44 iniciativy Veřejnost proti násilí,
  • 00:14:48 Strany slovenské obrody,
    ochranářů,
  • 00:14:51 Svazu výtvarníků,
    spisovatelů a herců.
  • 00:15:04 A velmi rád dodám,
  • 00:15:06 protože se mnozí dělníci mezi vámi
    ozývají: A našich dělníků!
  • 00:15:14 Moment násilí hrál
    jednu z podstatných rolí.
  • 00:15:18 To byl ten motiv toho:
    Máme holé ruce!
  • 00:15:21 Na druhé straně jsme si
    i uvědomovali,
  • 00:15:24 že nemáme šanci proti armádě
    a proti Lidovým milicím
  • 00:15:27 a akutní hrozba v těch dnech,
  • 00:15:29 i když to dnes kdokoliv
    může zlehčovat,
  • 00:15:32 tam reálně existovala.
  • 00:15:35 Domníváme se, že vlády,
  • 00:15:37 které označí mládež a veřejnost
    své země za protistátní živly,
  • 00:15:43 nemají morální právo nazývat se
    dále vládami!
  • 00:15:50 Pravda zvítězí! Pravda zvítězí!
  • 00:15:54 Nebyl to strach, ale vzpomínám si
    na první setkání na náměstích,
  • 00:15:58 kdy se lidé opravdu dívali
    do postranních uliček
  • 00:16:00 a očekávali a sledovali,
  • 00:16:03 jestli už jdou Lidové milice
    nebo policejní složky.
  • 00:16:07 To je pravda, tak to bylo,
    v tom davu jsem to tak cítil.
  • 00:16:11 "Milí přátelé, vážení přítomní!
  • 00:16:13 Dovolte mi, abych vás pozdravil
    jménem Občanského fóra,
  • 00:16:17 které se před dvěma dny
    ustavilo v Praze."
  • 00:16:20 A doufám, že federalizovaná
    totalita
  • 00:16:24 se změní v demokratickou federaci,
  • 00:16:28 že budeme žít jako dva svéprávné
    bratrské národy,
  • 00:16:34 které budou žít v duchu
    svých tradic
  • 00:16:38 a jejich přátelství bude skutečně
    autentické!
  • 00:16:43 My jsme přes den seděli
    ve VPNce
  • 00:16:46 a snažili jsme se dát tvář
    tomu náměstí,
  • 00:16:51 co tam má zaznít,
    o čem máme mluvit,
  • 00:16:54 jaká má být diskuse s davem.
  • 00:16:58 To první, co člověk udělá,
    když se narodí,
  • 00:17:02 je první nadýchnutí.
  • 00:17:04 My už nemáme čistý vzduch
    ani pro naše děti!
  • 00:17:09 Chceme zdravé děti!
  • 00:17:13 Je to absurdní záležitost
    z dnešního pohledu,
  • 00:17:16 určit charakter dialogu s davem.
  • 00:17:20 S davem? Neznáte to.
    Dav nemůžete znát.
  • 00:17:27 Definitivně jsme se zbavili
    strachu!
  • 00:17:37 Démon strachu je zahnaný.
  • 00:17:46 Jsme odkletí!
  • 00:17:51 Tam se velmi radikálně změnil
    můj pohled na Slovensko,
  • 00:17:55 na jeho obyvatele,
  • 00:17:57 protože já se přiznám, že jsem
    neměl ze Slovenska valný dojem.
  • 00:18:01 Měl jsem pocit, že je to země,
    která zaostala.
  • 00:18:05 A tady jsem najednou poznal
    osobnosti,
  • 00:18:07 které dokázaly formulovat věci,
    které byly nastavené.
  • 00:18:10 Pro mě to byli úžasní lidé,
  • 00:18:13 ti lidé, kteří šli do toho
    na tom začátku.
  • 00:18:19 Tak okolo čtvrté, půl páté
    se rozezněly zvony.
  • 00:18:22 Bratislava má nádherné kostely
    a to nádherným způsobem zní,
  • 00:18:26 a to už jsme tehdy věděli,
  • 00:18:28 že se k tomu přidal
    tehdejší arcibiskup Sokol.
  • 00:18:45 Dělníci děkují studentům,
    že jim jako první ukázali cestu!
  • 00:18:56 To nebyl dav, to bylo společenství
    velmi zodpovědných, slušných lidí,
  • 00:19:02 kteří, myslím si, v těch prvních
    dnech riskovali život.
  • 00:19:04 Nikdo totiž nemohl vědět,
    jak to dopadne.
  • 00:19:07 Takže každý z těch lidí na náměstí
    si zaslouží
  • 00:19:10 titul něžného revolucionáře.
  • 00:19:15 Tehdy, tuším, že to byl
    Stano Štepka,
  • 00:19:18 někdo vykřikl a řekl: K lopatě!
  • 00:19:22 A slovo "k lopatěŞ znamenalo
    poslat ho do výroby.
  • 00:19:25 A ten dav to odmítl.
  • 00:19:29 Nejprve bych chtěl, abychom
    poupravili dnešní slogan.
  • 00:19:36 Ne "k lopatěŞ,
    ale "pojďme na ně s lopatou!Ş
  • 00:19:42 Já jsem mu tam tehdy řekl,
    "to snad ne!Ş,
  • 00:19:44 nevím do jaké míry to vnímaly
    mikrofony, nebo ne,
  • 00:19:46 neboť jsem si uvědomoval
    toto nebezpečí,
  • 00:19:50 i když z dnešního pohledu
    svým způsobem,
  • 00:19:53 ale berte to v položertu,
    ten Štepka měl pravdu.
  • 00:19:57 Pojďme na ně s lopatou!
  • 00:20:08 Nechceme násilí!
    Nechceme násilí!
  • 00:20:14 Podstatné je, že to nebyl dav,
    který by čistil,
  • 00:20:16 to nebyl dav, který by usekl,
    to nebyl Jakobínský dav.
  • 00:20:21 Já bych ráda řekla, že chceme
    svobodu a demokracii,
  • 00:20:23 chceme štěstí pro naše děti,
  • 00:20:25 abychom se měli dobře,
    my mladí lidé.
  • 00:20:28 Podívejte se kolem, jak jsou
    všichni šťastní!
  • 00:20:32 Nechte lidem otevřít hubu
    a budete otvírat oči!
  • 00:20:35 Když už je teď neotevřou,
    tak nevím, kdy je otevřou!
  • 00:20:38 Chceme to, aby velcí funkcionáři
    se nevozili na šestsettřináctkách,
  • 00:20:41 aby jezdili takovými auty,
    jako jezdí dělníci,
  • 00:20:44 aby se naše děti měly lépe.
  • 00:20:46 Oni si to sami musí uvědomit.
  • 00:20:49 Možná chtěl někdo garsonku,
    vyměnit šéfa nebo nevím, co chtěl.
  • 00:20:53 Ne každý myslel na to, že změní
    celou zemi v historickou chvíli.
  • 00:21:18 Bylo víc odvážných
    a víc davu bylo v Bratislavě.
  • 00:21:22 Můžu naprosto jasně potvrdit,
    že, nepamatuju si všechna jména,
  • 00:21:27 ale v Rimavské Sobotě byli
    jen tři,
  • 00:21:29 kteří se opovážili přejít s vlajkou
    přes náměstí, v těch prvních dnech.
  • 00:21:32 Já jsem byl 19. listopadu
    na demonstraci v Praze.
  • 00:21:39 20. jsem ráno vystoupil v Košicích
    z vlaku
  • 00:21:42 a moje první cesta vedla
    k Marcelovi.
  • 00:21:45 Tam už seděli přátelé,
  • 00:21:47 ze kterých jsem znal Zbyňka Prokopa
    a Péťu Kalmuse
  • 00:21:50 a v jeho bytě jsme se dohodli,
  • 00:21:53 že založíme Občanské fórum
    v Košicích.
  • 00:21:57 Proč Občanské fórum?
  • 00:21:59 Protože tu byly
    takové úzké vztahy na Prahu.
  • 00:22:02 A to, že se děje nějaká aktivita
    v Bratislavě,
  • 00:22:07 to jsme se dozvěděli
    až s jistým časovým odstupem.
  • 00:22:12 Vlastně studenti z Bratislavy
    nás potom jenom dopálili,
  • 00:22:15 když zorganizovali vlak, že jedou
    vzbudit východní Slovensko.
  • 00:22:18 To už bylo snad dva týdny,
    co se stávkovalo,
  • 00:22:22 takže to si akorát pamatuju,
    že jsem se rozčílil.
  • 00:22:28 Potom, když na nás v Bratislavě
    začali tlačit,
  • 00:22:31 že musíme být
    Veřejnost proti násilí,
  • 00:22:33 tak jsme přidali k názvu OF-VPN,
  • 00:22:38 potom jsme to přehodili VPN-OF
    a nakonec z toho zůstala VPNka.
  • 00:22:47 Tak jako jsme neformálně
    naše poslední setkání
  • 00:22:52 nazvali Veřejnost proti násilí,
  • 00:22:59 dnes bych si dovolil nazvat je:
    Chceme vstup do televize a tisku!
  • 00:23:11 To jsou stálé revoluční
    praktiky,
  • 00:23:13 že je třeba obsadit
    hlavně sídla médií,
  • 00:23:16 a tak jsme rázným krokem
    přes stráže milicionářů prošli
  • 00:23:22 a ve zpravodajském studiu
    seděl sám ředitel.
  • 00:23:26 Oni nás měli rovnou pod nosem
  • 00:23:28 a vydobyli jsme si poměrně rychle
    vstup do televize.
  • 00:23:31 To znamená, že celé Slovensko
    a celé Československo
  • 00:23:34 nás mohlo zažít.
  • 00:23:44 Tady se rodí nová veřejnost.
  • 00:23:46 Hlavní poselství toho náměstí,
  • 00:23:48 našeho v Bratislavě
    tady dole pod budovou,
  • 00:23:50 ale i ostatních náměstí a ulic,
  • 00:23:52 je poselství nového zájmu.
  • 00:23:59 Léta jste v klidu, v pohodě,
  • 00:24:01 přizpůsobivý, dokonce aktivní,
    hlasující,
  • 00:24:07 a teď jsme najednou slyšeli
    a viděli na obrazovce něco,
  • 00:24:11 o čem jsme nevěřili,
    že je možné to pustit.
  • 00:24:15 Kdo to proboha dokázal,
    něco takového prolomit?
  • 00:24:19 Nechceme už reprízy neúspěchů.
  • 00:24:22 Faktická poznámka, mohu?
  • 00:24:24 Vy jste řekl:
    Slušná, poctivá práce.
  • 00:24:26 Podívejte se, při naší produktivitě
    práce to vypadá tak,
  • 00:24:29 že tento národ stávkuje
    už pomalu nevím kolik let.
  • 00:24:31 Nechci to odhadovat.
  • 00:24:33 První reakce byla samozřejmě
    velmi rozpačitá.
  • 00:24:38 Bylo vidět, že opatrně,
  • 00:24:39 že se snad socialismus bude dát
    ještě nějak zreformovat,
  • 00:24:44 jenom se toho ještě tak rychle
    nevzdávejme.
  • 00:24:47 A proto přede všemi musíme
    vytvořit, přátelé, právní stát.
  • 00:24:53 A z naší ústavy musíme už konečně
  • 00:24:57 vedoucí úlohu strany
    definitivně škrtnout.
  • 00:25:04 Tehdy jsem poprvé zažil
    ten zvláštní pocit,
  • 00:25:07 že jsme vylezli z baráku
  • 00:25:09 a tam se spontánně shromáždili
    lidé s květinami,
  • 00:25:13 byli hrozně milí
    a plácali nás po zádech
  • 00:25:16 a přinesli nějaké flašky.
  • 00:25:19 Nastoupil jsem do svého auta,
    Volkswagena Polo,
  • 00:25:23 jel jsem nahoru náměstím
  • 00:25:25 a nekontrolovatelně jsem se začal
    smát.
  • 00:25:40 Fedor sebral bezmyšlenkovitě
    už čerstvé noviny,
  • 00:25:43 tedy Pravdu a Smenu.
  • 00:25:45 Těmi novinami si Jano Budaj
    jen tak listoval
  • 00:25:48 a znenadání začal velmi křičet:
    Už nás akceptují!
  • 00:25:52 A tam byla v úvodníku zpráva:
  • 00:26:01 Já jsem to ukazoval
    Václavovi Klausovi
  • 00:26:03 a on jako mistr záporné věty
    se díval do těch novin a povídal:
  • 00:26:09 "Já to tam nečtu."
  • 00:26:11 A já mu říkám: "Tady je to!"
    Bylo to tam.
  • 00:26:29 Z neděle na pondělí
    mezi čtvrtou a pátou ráno,
  • 00:26:33 šel jsem dolů z kopce
    někde od Kňažka.
  • 00:26:37 Šli jsme do města s Martinem
    Bútorem a viděli jsme,
  • 00:26:39 že tam dělal nějaký bagr vykopávku
  • 00:26:42 a měl tam rukou napsané na plátně:
    Stávka.
  • 00:26:47 Ten den nepracoval.
  • 00:26:48 Tak jsme měli radost,
    že se to povedlo.
  • 00:26:51 Když se to projevilo na generální
    stávce 27. listopadu,
  • 00:26:54 když masa přišla na toto náměstí,
    kde právě stojíme,
  • 00:26:56 to bylo pro mě takovým příjemným
    překvapením.
  • 00:26:58 I když první oslovení na tom
    náměstí bylo z úst funkcionářů SSM:
  • 00:27:02 Vážení soudruzi a soudružky!
  • 00:27:07 Nemusím se bát
    oslovit toto shromáždění,
  • 00:27:08 vážené soudružky a soudruzi!
    (Pískot)
  • 00:27:16 My jsme hned připravovali
    tu generální stávku.
  • 00:27:21 Bylo to zajímavé,
  • 00:27:23 protože tam se ještě naposledy
    zaktivizovali komunisti,
  • 00:27:28 a to tím způsobem, že zamkli bránu
    a nepustili nikoho ven.
  • 00:27:32 Do té doby to byla taková setkání
    skutečně v ilegalitě,
  • 00:27:39 kde jsme jenom hovořili o tom,
    že bychom cosi měli a tak...
  • 00:27:42 takže ta generální stávka,
  • 00:27:44 to byl vlastně skutečně takový
    oficiální začátek,
  • 00:27:48 tak bychom to mohli označit.
  • 00:27:52 V té době jsem byl vedoucím
    Vlastivědného oddělení v muzeu
  • 00:27:57 a moji kolegové a podřízení
    se mě ptali,
  • 00:27:59 jestli jim přikážu, aby šli,
    nebo ne.
  • 00:28:01 Vysloveně to mysleli ještě tak,
    že když řekne šéf, tak se jde,
  • 00:28:04 když řekne, že se nejde,
    tak se nejde.
  • 00:28:07 Já jsem jim řekl: Podívejte se,
    rozhodněte se sami,
  • 00:28:08 nikdo neví, jak to dopadne.
  • 00:28:10 Nemůžu vám říct ani tak, ani tak.
  • 00:28:11 Já jdu a vy se rozhodněte,
    jak chcete.
  • 00:28:15 Odteď každý nese zodpovědnost
    sám za sebe.
  • 00:28:27 Pro nás celý intelektuální pojem
    železné opony
  • 00:28:31 nebyl tím konceptem,
    co byl pro Churchilla,
  • 00:28:34 pro nás to bylo něco
    velmi hmatatelného,
  • 00:28:35 my jsme tam ty pohraničníky se psy
    viděli,
  • 00:28:37 ty dráty tam byly reálné,
    dívalo se vám to do očí,
  • 00:28:40 smálo se nám to do očí,
    obrazně řečeno,
  • 00:28:43 a my jsme byli proti tomu bezmocní.
  • 00:28:49 U Milana Kňažka Martin Bútora
    přišel s takovým nápadem,
  • 00:28:53 že jednoduše půjdeme na procházku
    do Hainburgu
  • 00:28:58 a podíváme se na Bratislavu
    z druhé strany Dunaje.
  • 00:29:06 Já jsem byl vůči tomu
    velmi skeptický,
  • 00:29:08 to řeknu na rovinu,
  • 00:29:10 a řekl jsem, "ti rakouští rolníci,
    ti vás vyženou vidlema!Ş
  • 00:29:17 Oni nevyhnali nikoho vidlemi,
    naopak dávali těm lidem čaj.
  • 00:29:21 A ilustrací i toho, jak ta doba
  • 00:29:24 byla plná fantazií a nápadů
    a bláznovství, jestli chcete,
  • 00:29:29 bylo i to, že vůbec tento nápad
    vznikl.
  • 00:29:33 Ale ne, že vznikl,
    ale že se i uskutečnil.
  • 00:29:39 Zase podobně jako předtím
    vedoucí úlohu strany
  • 00:29:45 i teď jsme zrušení železné opony
    oznámili v přímém přenosu:
  • 00:29:49 "Chceme se jít my, Bratislavané,
  • 00:29:50 podívat na naši hranici
    z druhé strany a říct:
  • 00:29:54 Ahoj, Evropo!"
  • 00:30:10 Ten happening měl takovou
    krásnou podobu,
  • 00:30:12 že šli lidé přes celnici,
    přes Berg v houfech,
  • 00:30:17 podívat se na hrad Děvín
    z té druhé strany,
  • 00:30:20 ale mnozí stříhali kombinačkami,
    nůžkami.
  • 00:30:23 Přidávali se k nim i pohraničníci,
  • 00:30:25 takže jsme rušili 44 let,
    nebo kolik let trvající
  • 00:30:32 krvavou jizvu na těle Evropy,
    kde zahynuli mnozí lidé,
  • 00:30:39 kteří chtěli přes tu železnou oponu
    přejít.
  • 00:30:52 Když jsme se vrátili domů ten den,
  • 00:30:55 ten člověk, který prohlásil:
    Hranice nejsou korzo!,
  • 00:30:58 ten člověk, který zrušil trvale
    výjezdní doložky
  • 00:31:01 a který prostě řekl,
    že to musí být regulované,
  • 00:31:04 tak přesně ten, obrazně řečeno
    "prezident železné oponyŞ,
  • 00:31:10 ten odstoupil.
  • 00:31:11 To znamená 10.12. večer
    odstoupil Gustáv Husák.
  • 00:31:33 Dnes si už nikdo neuvědomuje,
    co znamenala "výměna u kormidla".
  • 00:31:39 To byly tisíce a tisíce
    nových lidí,
  • 00:31:41 a to nejen v parlamentech,
    ve vládách a na ministerstvech,
  • 00:31:47 ale i na ambasádách
    a na top manažerských postech.
  • 00:31:51 Odkud se ti lidé měli objevit?
  • 00:32:04 Když člověk dnes čte záznamy
    z té doby,
  • 00:32:08 tak v první chvíli se
    o Čalfovi vyjadřoval kriticky,
  • 00:32:14 nebo dokonce až posměšně
    v podstatě každý.
  • 00:32:19 Já jsem ho navrhl za předsedu
    vlády,
  • 00:32:20 protože tehdy platily takové
    nepsané slovensko-české zákony.
  • 00:32:27 To znamená, když byl Slovák
    prezidentem,
  • 00:32:29 předsedou vlády musel být Čech,
    a opačně.
  • 00:32:33 Čalfa byl velmi vstřícný člověk,
  • 00:32:35 s ním se dalo velice otevřeně
    jednat
  • 00:32:38 a myslím, že tam nebyly
    žádné problémy.
  • 00:32:43 Podle mého názoru to byla šťastná
    volba - Čalfa, v dané situaci.
  • 00:32:47 My jsme zkoušeli Adamce,
    ukázalo se, že to je neprůchodné.
  • 00:32:51 Čalfa se nabídnul
    a svou úlohu splnil.
  • 00:32:55 To, co slíbil, to udělal
  • 00:32:56 včetně voleb prezidenta
    republiky.
  • 00:33:12 Naše základní představa
    byla taková,
  • 00:33:14 že nebudeme přímo vstupovat
    hned do politiky,
  • 00:33:17 ale budeme vykonávat
    nějaké takové kontrolní funkce.
  • 00:33:32 Upřímně řečeno si myslím,
    že se to nemělo stát,
  • 00:33:35 aby tito lidé byli ve funkcích,
    v žádném případě.
  • 00:33:38 To byl takový signál pro vesnice,
    pro takzvané běžné lidi,
  • 00:33:43 že "můžemeŞ.
  • 00:33:45 Vždyť když on může být ve vládě
    a předsedou vlády,
  • 00:33:49 když předtím byl ministrem
    spravedlnosti
  • 00:33:52 a likvidoval Čarnogurského
    a podobně,
  • 00:33:53 tak co jste mohli tady
    v regionu někomu vypravovat?
  • 00:33:59 My jsme skutečně vybírali
    z klobouku
  • 00:34:01 a až v akci se ukázalo, kdo je kdo.
  • 00:34:04 Kdo je Vladimír Mečiar,
    kdo je Milan Čič,
  • 00:34:07 kdo je Marian Čalfa
    a další a další.
  • 00:34:20 Veřejnost proti násilí podpořila
    Václava Havla
  • 00:34:22 a podpořila ho z dobrých důvodů,
    opravdu z dobrých důvodů.
  • 00:34:26 Pro nás to bylo jasné.
  • 00:34:28 Alexander Dubček přišel na VPN,
  • 00:34:32 byl to člověk roku 1968
    a byl to i člověk porážky.
  • 00:34:38 Pamatuju se, když Dubčekovi řekli,
  • 00:34:40 hlavně tedy starý Šimečka a Kusý,
    ale i Jano Budaj,
  • 00:34:46 že ho velmi snažně prosí,
  • 00:34:48 aby nevstupoval do politického boje
    za prezidenturu,
  • 00:34:51 protože vrazí klín mezi Čechy
    a Slováky,
  • 00:34:55 tak si pamatuju, jak se rozplakal
    a já jsem mu pomáhala do kabátu.
  • 00:35:01 Myslím, že pro lidi,
    kteří vyšli na ta náměstí,
  • 00:35:03 přirozeně byl Havel tím symbolem,
    jednoznačně.
  • 00:35:05 A potom přišly shora ty momenty,
    kdy lidé byli nucení zvažovat fakt,
  • 00:35:11 proč to není Dubček a tak.
  • 00:35:13 Ale v tomto regionu,
    který je takový multikulturní,
  • 00:35:15 Slováci, Maďaři, Rómové,
    tady to nikdo neřešil.
  • 00:35:45 Zatřásla se celá společnost
  • 00:35:47 a představa, že toto zemětřesení
    vynechá nějaké instituce,
  • 00:35:52 je absurdní.
  • 00:35:56 A když jim vysvětlíme,
  • 00:35:57 že toto je otevřené okno
    a za ním je síto...
  • 00:36:01 A toto?
  • 00:36:03 Dotkni se toho!
  • 00:36:06 Samozřejmě, že lidé okolo
    tehdejšího premiéra Čiča,
  • 00:36:08 a ostatní politici, komunističtí
    politici,
  • 00:36:12 toho okamžitě využili,
    aby delegitimizovali VPN,
  • 00:36:15 aby řekli, že to jsme my,
  • 00:36:16 kteří jsme vyvolali
    takovouto vzpouru,
  • 00:36:19 vyvolali jsme tento chaos.
  • 00:36:21 Nebylo to...,
    takhle jsme existovali.
  • 00:36:23 Tady jsme jedli, tady jsme spali,
    tady jsme strávili dva, tři dny,
  • 00:36:26 když měli příslušníci hotovost
    z důvodů,
  • 00:36:28 že venku lidé například oslavovali
    1. máj.
  • 00:36:34 Známá velká amnestie,
    to bylo první velké zklamání,
  • 00:36:37 protože mnoho grázlů přišlo domů.
  • 00:36:41 To se projevilo v reálném
    běžném životě.
  • 00:36:44 To bylo v prosinci,
    když už bylo takové ticho,
  • 00:36:47 už i v ulicích bylo takové prázdno
    a padal snížek.
  • 00:36:51 Já jsem poprvé úplně bytostně
    procítil, že jsem svobodný,
  • 00:36:56 že se nemusím bát,
    že půjdu k výslechu,
  • 00:36:58 nemusím se bát, že jsem sledovaný.
  • 00:37:00 To bylo pro mě něco,
    co nikdy pocitově nezapomenu.
  • 00:37:05 Takže já jsem byl úplně otevřený
    tomu, že to skončíme
  • 00:37:08 a půjdeme se sbratřit se všemi.
  • 00:37:14 Umíte si představit místnost,
    20 x 4 metry
  • 00:37:19 a nahoře sprchy, deset sprch?
  • 00:37:25 Prezident Havel udělil amnestii
  • 00:37:28 a potom tam bylo nějakých třicet,
    čtyřicet vězňů na okresním úřadě
  • 00:37:31 a mě vytáhli z dětského oddělení
    jako předsedu VPN:
  • 00:37:34 "Pojďte to teda řešit,
    když jste si je pustili!"
  • 00:37:38 Byly tam takové diskuse,
  • 00:37:40 že v tom možná budou
    příliš velcí kriminálníci,
  • 00:37:43 a jakési vysvětlení k tomu všemu
    dal až potom
  • 00:37:46 jezuita, velký muž a myslitel,
    páter Porubčan.
  • 00:37:50 On řekl, že to pochopil
    jako obrovský výkřik:
  • 00:37:53 "Prosím vás, lidé, pojďme začít
    znovu, pojďme to zkusit!
  • 00:37:56 Čtyřicet let jsme tady byli
    v nějakém vězení všichni,
  • 00:38:00 zkusme začít znovu a neptejme se,
  • 00:38:01 kde je hranice toho začátku
    a kde už ne,
  • 00:38:04 a kdo tam patří a kdo tam nepatří.
  • 00:38:06 Prostě pojďme všichni!"
  • 00:38:09 Do roka a do dne 95 procent z nich
    bylo zpátky.
  • 00:38:14 Bůh zaplať za těch 5 procent.
  • 00:38:21 Primátor našeho města, pan Barták,
    nám vyšel vstříc
  • 00:38:25 a zatím nám přidělil šest místností
    v Mozartově domě,
  • 00:38:32 Bratislava, Jiráskova 10.
  • 00:38:38 Ten dům, ve kterém byla centrála
    Veřejnosti proti násilí,
  • 00:38:41 byl neuvěřitelný.
  • 00:38:42 Když jsme se tam nastěhovali,
    tak ještě na stěnách visely
  • 00:38:45 takové učební pomůcky výuky
    marxismu-leninismu
  • 00:38:49 a ta atmosféra tam byla
    vyloženě příšerná.
  • 00:38:55 Ale v průběhu jednoho dne
    se ten dům změnil k nepoznání.
  • 00:39:01 Já jsem přišel mezi své.
  • 00:39:03 Tam byli všichni kamarádi,
    mnozí z nich typu vizionářů
  • 00:39:10 a lidí, kteří myslí strukturálně
    a vysoko.
  • 00:39:14 Mezi nimi jsem si našel tu roli,
  • 00:39:17 že jsem začal zařizovat věci
    běžného dne.
  • 00:39:22 Mně bylo osmnáct let, takže jsem
    asi měla trošku víc sil.
  • 00:39:25 Pamatuju si, co mi připadalo
    úplně neuvěřitelné,
  • 00:39:29 jak mohou fungovat rodiny
    těch mužů,
  • 00:39:32 kteří tam do úplného vyčerpání
    fungovali.
  • 00:39:36 Předpokládám, že několik měsíců
    je manželky a děti vůbec neviděly,
  • 00:39:39 nemluvě o tom,
    že nenosili domů peníze.
  • 00:39:42 Já si pamatuju, že když jsme někdy
    chodili v jednu, ve dvě,
  • 00:39:46 často ve tři domů,
  • 00:39:49 tak lidé právě šli z hospod
    a radovali se.
  • 00:39:52 V Bratislavě to vypadalo,
    jako by se ani nic nestalo.
  • 00:39:56 Konečně se ulice zaplnily i v noci,
    lidé se radovali a objímali.
  • 00:40:00 Zavolali mě do koordinačního
    výboru, kterého jsem byl členem,
  • 00:40:04 a řekli, že je naprosto
    nevyhnutelné,
  • 00:40:06 abychom založili časopis -
    Veřejnost.
  • 00:40:11 Já jsem myslel,
    že to půjde lehce,
  • 00:40:13 navštívil jsem kupu známých
    novinářů,
  • 00:40:15 ale nikdo nechtěl přijít.
  • 00:40:16 Všichni už tehdy měli svá místa
  • 00:40:19 jako zpravodajové především
    pražských deníků a tak dále.
  • 00:40:35 Když jsem se ocitl například
    v Košicích,
  • 00:40:37 nebo kdekoliv na Slovensku,
    v Humenném, nebo kdekoliv,
  • 00:40:41 tak jsem s úžasem zjišťoval,
  • 00:40:42 že takovýchto domů
    bylo na Slovensku plno.
  • 00:40:46 Ten samý princip fungování,
  • 00:40:48 ten samý typ pořádku a chaosu
    současně.
  • 00:41:14 Co mě spíš překvapilo,
    to nebyli konkrétní lidé,
  • 00:41:17 mě překvapilo to,
    co jsem opravdu neodhadnul,
  • 00:41:20 a to bylo, to si pamatuju tu hrůzu,
    to byl únor, březen 1990,
  • 00:41:26 ty první nacionalistické bojůvky.
  • 00:41:31 Oni toto jednoduše používali
    jako politický nástroj,
  • 00:41:34 to poznání, že někdo je Slovák.
  • 00:41:37 Hlavní cíl byl trošku nás podrazit,
    narušit, znemožnit,
  • 00:41:42 zlikvidovat ty antikomunisty,
    znechutit je, oslabit je,
  • 00:41:47 a zároveň nositelé tohoto
    nacionalismu,
  • 00:41:50 toho plánovaného, řízeného,
    perfidního,
  • 00:41:54 aby se dostali k moci.
  • 00:42:13 A podobně jako všichni fanatici
    a nacionalisté
  • 00:42:16 touží změnit svět
    podle obrazu svého,
  • 00:42:19 na druhý pohled zjistíme,
  • 00:42:25 že pod touto fasádou se skrývají
    mocenské zájmy,
  • 00:42:29 peníze, osobní a skupinové zájmy,
  • 00:42:32 a že jediný, kdo na to doplácí,
    je ten zbožňovaný národ.
  • 00:42:39 Jako první nás uhodili do očí ti,
  • 00:42:40 kteří toužili po tom
    rozdělit Československo.
  • 00:42:42 To máte teď takové starosti?
  • 00:42:44 Vždyť my musíme zreformovat
    celou zeměkouli,
  • 00:42:47 udělat pořádek v hlavách lidí,
  • 00:42:49 začít podnikat,
    opravit zdravotnictví,
  • 00:42:52 začít děcka ve školách
    učit něco normálního.
  • 00:42:55 A vy teď dělíte stát?
  • 00:43:05 Je něco jiného si myslet,
    že režim je zlý a lidé jsou dobří,
  • 00:43:10 v čem jsem vyrůstal - že lidé jsou
    dobří a jenom se tak přizpůsobují,
  • 00:43:14 co mají dělat, každý má svoji
    rodinu
  • 00:43:16 a nemá se jim za zlé, že se bojí.
  • 00:43:18 Ale v situaci, kdy je dobrý režim,
    je demokracie
  • 00:43:20 a špatná je společnost?
  • 00:43:22 To bylo o hodně horší,
  • 00:43:24 to byl o hodně horší zážitek,
    než celý komunismus tehdy,
  • 00:43:27 abych řekl pravdu.
  • 00:43:47 Viděli jsme, že najednou okolo
    oken VPN na Jiráskově
  • 00:43:51 už chodili nacionalisté a křičeli:
    "Zrádcové VPN!"
  • 00:43:58 Teď když si vzpomínám,
    byla velice zajímavá jedna věc.
  • 00:44:02 Tak jak se změnil
    ten politický systém,
  • 00:44:05 samozřejmě došlo k tomu,
    k čemu muselo dojít,
  • 00:44:12 a to je ke změně názvu státu,
  • 00:44:14 protože stále jsme byli
  • 00:44:15 Československá socialistická
    republika.
  • 00:44:20 A v březnu vznikl první konflikt,
  • 00:44:23 který mnozí slovenští demokraté
    nedocenili,
  • 00:44:27 protože my jsme prosazovali
  • 00:44:30 a chtěli jsme přijmout název
    takový,
  • 00:44:32 jaký byl v Pittsburské smlouvě.
  • 00:44:36 Je zajímavé, vzpomínám si
    na některé české poslance,
  • 00:44:38 kteří už tehdy říkali,
    že to je konec státu.
  • 00:44:44 Vzpomínám si, že jsme s Petrem
    Zajacem šli na takový mítink
  • 00:44:48 na půdu Vysoké školy ekonomické
    v Bratislavě,
  • 00:44:52 a tam jsem právě říkal něco
    ve smyslu,
  • 00:44:54 že stát není dobrým hospodářem,
  • 00:44:58 že je třeba zrušit centrální
    plánování,
  • 00:45:00 že je třeba zrušit centrální
    plánovací orgány,
  • 00:45:04 a odezvou byl obrovský potlesk
    studentů.
  • 00:45:09 Z pedagogického sboru asi tři
    nebo čtyři také zatleskali.
  • 00:45:22 Plně se začaly vynořovat
    znovuoživené postavy,
  • 00:45:26 stereotypy, symboly,
    kroky akce slovenského státu.
  • 00:45:30 A jak to k sobě určitým způsobem
    inkorporovalo, přitahovalo,
  • 00:45:35 v tomto smyslu slova jsme si potom
    říkali,
  • 00:45:37 že toto je zápas o charakter státu.
  • 00:45:40 Ano, zaplatili jsme za to tu cenu,
  • 00:45:42 že jsme na kandidátku potom
    nabrali lidi,
  • 00:45:45 kteří, alespoň v našich očích...
  • 00:45:48 Dubček určitě nebyl mentálně tím,
    čím byl Mečiar.
  • 00:45:51 Ani Marian Čalfa si myslím,
    že nebyl člověk,
  • 00:45:53 který by byl...
    oni byli řekněme komunisté,
  • 00:45:55 ale nebyli mentálně kombinací
    hnědého a červeného.
  • 00:46:12 Volební programy roku 1990
    všech politických stran
  • 00:46:15 byly velmi všeobecné,
    protože nikdo pořádně nevěděl,
  • 00:46:18 jak mají konkrétně vypadat
    jednotlivé proměny.
  • 00:46:22 To, co bylo ale podstatné,
    to byly dva body.
  • 00:46:24 Zaprvé to byla otázka ekonomické
    transformace.
  • 00:46:28 Druhým takovým klíčovým bodem
    programu VPN
  • 00:46:31 byla otázka státoprávního
    uspořádání.
  • 00:46:35 VPN byla jednoznačně
    pro federativní uspořádání státu.
  • 00:46:39 Ve volbách v roce 1990,
  • 00:46:42 poprvé a naposledy v moderních
    dějinách Slovenska,
  • 00:46:46 byli Maďaři, Romové, Slováci
    na jedné kandidátce.
  • 00:46:50 Na jedné kandidátce
    a úplně bez problémů.
  • 00:47:03 Byla to také první a poslední
    volební kampaň
  • 00:47:05 v moderních dějinách Slovenska,
  • 00:47:07 v dějinách demokratického
    Slovenska,
  • 00:47:10 která nebyla negativní,
    nebyla agresivní
  • 00:47:14 a nespočívala v tom,
    že se rozlévaly tuny špíny.
  • 00:47:35 Když chci budovat demokracii,
    když chci budovat novou budovu,
  • 00:47:37 tak tam nedám nějaký rozpadlý
    materiál,
  • 00:47:39 nekvalitu do toho, nebo něco,
    co tam jednoduše nemá být.
  • 00:47:56 Veřejná politická emotivní stránka,
  • 00:47:58 zda jsme neublížili dobrým
    estébákům...,
  • 00:48:01 nebyli dobří, každý z nich byl
    svůj způsobem špatný.
  • 00:48:04 A ti, kteří to dělali pod nátlakem
    nebo z blbosti,
  • 00:48:06 však i nějací moji příbuzní
    jsou v tom,
  • 00:48:08 tak dělali nakonec zle sami sobě,
    nikomu možná neublížili,
  • 00:48:12 ale po zbytek života si udělali
    zle.
  • 00:48:26 Když pan Budaj odešel,
  • 00:48:28 tak podle mě skončila pohádka
    o revoluci,
  • 00:48:33 protože on byl opravdu
    velmi charismatický člověk.
  • 00:48:37 Pro mě osobně ty lustrace
  • 00:48:40 nebyly vylučovací
    ve smyslu lidských vztahů,
  • 00:48:43 ale nechápal jsem,
  • 00:48:44 proč to oni nepřijímají
    jako pravidlo politiky.
  • 00:49:03 To, co jsme považovali za vizi
    něčeho, co musí přijít,
  • 00:49:08 tak to přišlo.
  • 00:49:10 Tady to vlastně dlouho nebyl
    žádný státní svátek,
  • 00:49:13 takže my jsme to měli
    jako Den studentů.
  • 00:49:17 Nevěděl jsem, co to je,
  • 00:49:18 v kalendáři bylo napsané,
    že Den boje proti totalitě,
  • 00:49:20 ale když jsem nevěděl,
    co je to totalita,
  • 00:49:22 tak mi to moc neříkalo.
  • 00:49:24 Takže žádná velká sláva to nebyla,
  • 00:49:27 dlouho jsem vlastně nevěděl,
    o co jde. Velmi dlouho.
  • 00:49:32 Vždycky jsme měli pocit,
    že v této zemi nejsme doma
  • 00:49:36 a měli jsme pocit,
    že tam nejsme doma proto,
  • 00:49:38 protože je tu komunismus.
  • 00:49:40 Teď už vím, že nejsme doma proto,
    protože nás nechtějí.
  • 00:49:45 Pro mě to nebylo o politice,
    pro mě to bylo o lidech,
  • 00:49:47 pro mě to bylo o lidech,
    jako je Fedor,
  • 00:49:52 o lidech, jako je Peter Zajac,
    jako je Martin Bútora,
  • 00:49:55 se kterými jsem měla možnost
    velmi dlouho pracovat,
  • 00:50:00 neboť potom jsem zůstala pracovat
    v nadaci Milana Šimečky.
  • 00:50:04 Já jsem vlastně nikde jinde
    nepracovala.
  • 00:50:12 Tím jsem se stala citlivou na...,
  • 00:50:19 nevím, jak to jinak říct,
    než že "na lidskostŞ.
  • 00:50:52 Skryté titulky: Vlasta Malíková
    Česká televize 2009