iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
1. 5. 2011
11:00 na ČT2

1 2 3 4 5

7 hlasů
7370
zhlédnutí

Piškanderdulá

Dokument o jednom slavném představení a jeho tvůrcích.

57 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Piškanderdulá

  • 00:00:02 -Chcete panáka?
    -Ne.
  • 00:00:05 Určitě?
    Já mám všecko, co chcete.
  • 00:00:08 Já jsem z Ruska.
    Já nemůžu ani kouřit.
  • 00:00:11 Tam nebyly během války panenky.
  • 00:00:15 Když jsme přijeli zpět do Tallinu,
    tak jsme hráli s pistolemi.
  • 00:00:19 Nebyly to panenky.
  • 00:00:24 Jednou mi přinesli
    takový sešit
  • 00:00:28 a tam byly vyřezané šaty
    pro panenky.
  • 00:00:38 Já poprvé vůbec uviděla
    panenku.
  • 00:00:43 Já jí pořád oblékala
    šaty z papíru.
  • 00:00:52 Potom jsem slyšela,
    že jsou loutková divadla,
  • 00:00:57 ale u nás v Tallinu nebyla.
  • 00:01:01 Poprvé jsem uviděla loutkové
    divadlo v osmnácti letech.
  • 00:01:09 Seděla jsem tam s malými dětmi
    a myslím,
  • 00:01:14 že jsem se smála
    víc než ty děti,
  • 00:01:18 protože to bylo poprvé.
  • 00:01:22 Láska k loutkovému divadlu
    mi zůstala navždycky.
  • 00:01:27 Kromě toho teď z hlediska toho,
    že jsem herečka,
  • 00:01:31 jsem činoherní herečka
    a rozumím tomu,
  • 00:01:36 že ti lidé vstávají,
    začínají pracovat v půl osmé
  • 00:01:41 pro děti ve školkách, v jeslích,
    loutkáři,
  • 00:01:46 rozumím tomu, že ten náš aparát
    začíná pracovat normálně v jedenáct
  • 00:01:53 dopoledne a oni už pracují
    od půl deváté,
  • 00:02:00 dostávají nějaké korunky,
    pracují za hubičku
  • 00:02:08 a dělají tu práci pro děti
    s radostí, to mě fascinuje.
  • 00:02:18 Já mám loutkoherce ráda
    a vážím si jejich práce.
  • 00:02:28 Až do roku 1948 nebo 1950
    jsme byli loutkářskou velmocí.
  • 00:02:33 Bylo tady vyrobeno nejvíc loutek
    vůbec,
  • 00:02:38 ale po roce 1948 se česká loutková
    scéna zcela změnila.
  • 00:02:44 Změnila se, protože do toho přišlo
    centrální řízení.
  • 00:02:52 Za mého dětství se stalo,
    že se kašpárek změnil v pionýra.
  • 00:02:56 Řada loutkářů vzteky
    rozsekala své loutky a spálila,
  • 00:03:01 protože nechtěli,
    aby přišly do rukou někomu jinému.
  • 00:03:06 Byli na svoji živnost pyšní.
  • 00:03:10 Jan Malík po vzoru sovětského
    Obrazcova chtěl vytvořit
  • 00:03:14 velké divadlo pro dospělé
    a věřil tomu,
  • 00:03:18 že se loutkové divadlo dostane
    na stejnou úroveň
  • 00:03:22 jako divadlo herecké,
    což se nestalo,
  • 00:03:25 ale třeba vznik Ústředního
    loutkového divadla,
  • 00:03:29 které bylo na Senovážném náměstí,
    možná si to ti starší pamatují,
  • 00:03:34 tak to byl pokus o vytvoření
    podobného divadla,
  • 00:03:38 jako by národního divadla loutek.
    Nic podobného se nepovedlo.
  • 00:03:43 Dneska loutkové divadlo
    u nás téměř neexistuje.
  • 00:03:48 Co mi vadí, je, že se zcela
    zapomnělo na ten způsob tradiční,
  • 00:03:53 který měl svoji poezii,
    a když se náhodou povede
  • 00:03:58 podobné představení dnes udělat,
    tak je to představení fascinující.
  • 00:04:23 Já mám nejradši Vítka z Hradce.
  • 00:04:33 Tenkrát panovala bytová nouze,
    to byla naprostá beznaděj.
  • 00:04:38 Když jsi dostal nějakou místnost,
    tak to bývala výhra.
  • 00:04:43 To už jsem měl dítě.
    To jsem ještě s Věrou nežil.
  • 00:04:49 První pozice - napjaté paže.
  • 00:04:55 Přišli Italové, řezbáři,
    z Tyrol.
  • 00:04:58 A ti dělali ze syrového dřeva.
    To se u nás nedělalo.
  • 00:05:02 U nás se slepovalo suché dřevo.
  • 00:05:10 Oni mě naučili celou technologii
    řezání nazeleno.
  • 00:05:15 To se vezme zcela mokrý kmen
    a vyseká se zhruba socha,
  • 00:05:20 co kmen dá.
    Vydlabal se celý vnitřek.
  • 00:05:25 Duše kmenu se vyvrtala
    velkým nebozezem.
  • 00:05:30 Pak se to rozřízlo pilou.
    Bylo to postavené třeba ke kamnům
  • 00:05:35 a ono to schlo tak rychle,
    že do dvou měsíců to bylo suché.
  • 00:05:40 Bylo to jako máslo,
    pak je radost v tom dělat.
  • 00:05:45 Já jsem se tam naučil strašně moc.
  • 00:06:04 Když mu živnost zakázali,
    tak jeden rok byl úplně na mizině.
  • 00:06:12 Občas něco spravoval navzdory tomu,
    že se nechtěl zařadit do výroby,
  • 00:06:18 ale když byla sezona,
    tak šli s dětmi česat třešně
  • 00:06:23 a vydělávali si takhle.
  • 00:06:34 Většina řezbářů šla dělat
    do modeláren.
  • 00:06:38 To bylo zbytečné řemeslo.
    Ono smrdělo církví, že jo?
  • 00:06:55 Říkáte,
    že se vám líbil Trockij.
  • 00:07:00 Kdyby tam zůstal Trockij,
    tak by to třeba šlo.
  • 00:07:04 I ta realizace.
  • 00:07:06 On tvrdil, že se nedá socialismus
    vybudovat v jedné zemi.
  • 00:07:10 Předtím jsme to museli tajit.
  • 00:07:24 Začali jsme úplně na zelené louce,
    ve zcela malých poměrech.
  • 00:07:30 Za rok na to přišla Věra
    do divadla.
  • 00:07:34 Já už byl ženatý s děckem,
    ale poznal jsem ji.
  • 00:07:39 Všecko se změnilo,
    vztahy k těmto věcem.
  • 00:07:57 Jevištní prostor,
    když jsme jezdili po zájezdech,
  • 00:08:01 byl naprosto nevyužitý.
    Dostal jsi jakýkoliv prostor
  • 00:08:05 a musel jsi tam postavit totéž,
    jenom vykrojit ty zbytky,
  • 00:08:09 ale nemohl ses rozvinout
    ani do hloubky, ani do prostoru.
  • 00:08:13 Když byly marionety,
    tak byly na nitích,
  • 00:08:16 ale ty se v těchto divadlech
    tolik nehrály.
  • 00:08:19 Dělal se v té době vysloveně
    jen repertoár javajkový,
  • 00:08:23 ale to strašně lidi namáhalo,
    lézt po zemi, hrát takhle.
  • 00:08:27 To jsou všechno věci, které jsou
    fyzicky namáhavé a nepřirozené.
  • 00:08:33 Když jsme jeli do hospody,
    kde byla výška jeviště takováhle,
  • 00:08:37 tak tam když jsi postavil
    paraván sto sedmdesát pět,
  • 00:08:41 tak ti zbyla taková nudle,
    všechno bylo utopené.
  • 00:08:45 A to byly důvody, pro které jsme
    chtěli divadlo osvobodit.
  • 00:08:48 To už jsme byli s Věrou
    v těchto věcech dost násilníci.
  • 00:08:58 My jsme prvně zavedli
    marionety na drátě.
  • 00:09:03 Byly přímo v klatbě, protože to
    byly loutky lidových loutkářů.
  • 00:09:08 Lidoví loutkáři byli v klatbě
    u režimu, u těch,
  • 00:09:13 kteří určovali kulturní směry.
    Věra, ta nikdy neposlouchala.
  • 00:09:21 Ta byla vždycky proti všemu,
    co smrdělo nějakou nepravostí.
  • 00:09:54 Volili jsme tyhle věci
    a to se rozmohlo, jak víš.
  • 00:09:58 Dneska je to až úplný hřích,
    protože oni sice to vlečou
  • 00:10:02 jako rekvizitu, ale víc se dneska
    uplatňuje ten živý,
  • 00:10:07 než aby svoji veškerou energii
    a iniciativu,
  • 00:10:11 celé své umění vložil
    zprostředkovaně do té loutky.
  • 00:10:16 To Věra umí.
  • 00:10:30 Co nás spojovalo, bylo to,
    že jsme oba byli hrozně nešťastní.
  • 00:10:35 Ona měla tu vlastnost, že byla,
    jak se tenkrát říkalo,
  • 00:10:40 nevím, jestli se to pořád používá,
    hrozně zamindrákovaná.
  • 00:10:45 Byla deprimovaná.
    To byla holka,
  • 00:10:48 která pořád o sobě říkala,
    že je blbá.
  • 00:10:51 Já jsem byl jediný člověk,
    který jí rozuměl a věděl,
  • 00:10:56 že není blbá. Říkala tenkrát:
    Kdybych měla někdy dítě,
  • 00:11:01 a říkala to takovým způsobem,
    že je to dost nepravděpodobné,
  • 00:11:06 tak bych to dítě pojmenovala
    nějakým hrozným jménem,
  • 00:11:10 aby si zvyklo na to trpět
    urážky ze svého okolí.
  • 00:11:15 Protože jsme chtěli
    jakousi samostatnou činnost
  • 00:11:19 a nebyla, jako to bývá
    v těch kulturních zařízeních,
  • 00:11:23 zejména v divadle,
    jistá řevnivost,
  • 00:11:27 a pokud nemáš na své straně
    trošku sympatií
  • 00:11:31 nebo spíš způsobíš potíže,
    neumíš dobře pozdravit,
  • 00:11:35 neumíš být slušný,
    tak se těžko vyhovuje.
  • 00:11:40 Ten podnik by nám býval mohl
    poskytnout jakousi samostatnost,
  • 00:11:45 jako to bylo v Provázku,
    kde třeba Polívka byl
  • 00:11:50 v Provázku zaměstnaný,
    ale jezdil si sám,
  • 00:11:53 hodně dělal své pořady.
  • 00:11:57 Třetí pozice - větrný mlýn.
  • 00:12:45 Akorát s Chartou to vzniklo,
    ten náš kus.
  • 00:12:49 To byl skutečně čas,
    aniž bychom se něčeho zúčastnili,
  • 00:12:55 ale ten bod nějakého napětí...
  • 00:13:12 Zavolala jsem a vzala to
    paní Radoková a já jsem říkala,
  • 00:13:17 že je srdečně zvu, že jsme loutkáři
    a že tam hrajeme v knihovně.
  • 00:13:21 Ona říkala:
    To je pro vás nebezpečné, ne?
  • 00:13:26 Já jsem říkala:
    Tak kdyby tohle bylo nebezpečné,
  • 00:13:30 tak je lepší nikam nejezdit,
    protože my si pana Radoka vážíme.
  • 00:13:34 Kdybyste přišli,
    byli bychom pyšní.
  • 00:13:38 Navíc já se jmenuji Říčařová
    a zvu vás já svým jménem.
  • 00:13:42 Oni přišli, bylo představení,
    všichni jsme byli zjihlí.
  • 00:13:46 Po představení přišel pan Radok
    a říkal:
  • 00:13:50 Nejen že jste měli odvahu mě
    pozvat osobně,
  • 00:13:54 ale to je úplně divadlo na divadle,
    já teď píšu nějakou knihu
  • 00:13:59 o divadle a já jsem byl
    tak potěšený.
  • 00:14:03 Josef Krofta mu říkal:
    Pane Radoku, třeba se vám to zdá,
  • 00:14:08 ono to takové není. Ne, tam jste
    se dotkli takových věcí.
  • 00:14:13 Tohle dělal můj muž,
    on dělal výpravu.
  • 00:14:17 A on říkal:
    Tak to vám musím říci,
  • 00:14:22 že já jsem si vždycky přál
    na jevišti opravdové umění.
  • 00:14:27 A já jsem ho tam viděl,
    teda výtvarné.
  • 00:14:37 Najednou jsme slyšeli v rádiu
    tu hroznou zprávu.
  • 00:14:42 Šla jsem na ulici
    a tam jsem se tak rozeřvala,
  • 00:14:47 protože oni to v noci hlásili
    ze Svobodné Evropy, že on umřel.
  • 00:15:51 Když jsme měli už tohle,
    tak to odmítli zařadit
  • 00:15:56 do programu divadla,
    že je to surrealistické
  • 00:16:01 a nemá to děj, tak jsme chtěli
    zkusit něco jiného, čtivého,
  • 00:16:07 ale trošku jsme se moc
    rozkročili, rozmáchli
  • 00:16:13 a nebyli jsme schopni to dodělat
    v termínu, který nám stanovili.
  • 00:16:22 Bylo dohodnuto, že když to
    nedoděláme, tak půjdeme pryč.
  • 00:16:27 Tak jsme šli pryč.
  • 00:16:30 Ocitli jsme se v roce 1981
    bez nějakých známostí.
  • 00:16:36 A také bez úspor.
  • 00:16:51 Chceš si zatancovat?
  • 00:16:53 Zatancovat?
    To víš, že si chci zatancovat.
  • 00:16:57 -Máš peníze?
    -Peníze?
  • 00:17:00 -Peníze.
    -Peníze? Já? Ne.
  • 00:17:03 To mi říkáš,
    abych si šla zatancovat.
  • 00:17:08 Páni muzikanti, hrajte
    a o placení se nestarejte.
  • 00:17:13 Já vám stejně nic nedám.
  • 00:17:50 Koníčku! Koníčku, pojď sem.
  • 00:18:28 Čtvrtá pozice - budu hrát
    na housle jednou rukou.
  • 00:18:35 Tohle je například
    česká společnost,
  • 00:18:39 která byla výrazně modernistická,
    tak si oblíbila ve 20. letech
  • 00:18:43 loutky Spejbla a Hurvínka.
  • 00:18:46 To znamená, že už hluboce
    před druhou světovou válkou
  • 00:18:50 jsme vnímali tyto modernistické
    loutky jako loutky lidové.
  • 00:18:54 To se nikde na světě nestalo.
  • 00:18:57 Tam modernistické loutky
    také vznikaly,
  • 00:19:00 ale byly v podstatě jenom
    ve speciálních kabaretech,
  • 00:19:04 ve speciálních divadlech.
    U nás tyto naprosto
  • 00:19:07 moderní loutky zlidověly,
    což je fenomén nezvyklý.
  • 00:19:11 Proto také dneska jsou vystaveny
    v Národní galerii
  • 00:19:14 jako fenomén modernismu.
  • 00:19:17 František Vítek přinesl zpátky
    do českého loutkářství
  • 00:19:23 právě tu tradici svojí invencí
    a vztahem
  • 00:19:26 k té dřevěné řezbované marionetě,
    oživil ji,
  • 00:19:29 znovu ji vrátil v průběhu 60. let
    na výsluní.
  • 00:19:32 Teprve poté, co on udělal
    první dřevěné nádherné marionety
  • 00:19:36 v Hradci, tak vplynula zase
    dřevěná marioneta
  • 00:19:40 do českého loutkového divadla.
  • 00:19:44 Já si to myslím taky.
  • 00:19:47 Já jsem tak sebevědomý,
    pokud jde o toto,
  • 00:19:51 protože vím, že my jsme
    pro to obětovali všechno,
  • 00:19:55 a víme, kam by to mělo směřovat.
    Když vidím, jak se to rozvařilo,
  • 00:20:00 ty loutky na drátě,
    že se to trošku zneužilo,
  • 00:20:05 všichni se nějak podrobili
    podivnému diktátu
  • 00:20:10 a nedošlo to nikam daleko,
    nýbrž se to rozplizlo,
  • 00:20:15 ten styl takový,
    který jsme přinášeli,
  • 00:20:20 třeba od Pohádky z kufru
    až k Eulenspiegelovi,
  • 00:20:24 suverenita loutky,
    že jsme ji chtěli povýšit.
  • 00:20:28 Jako to starý Matoušek říkal.
    Greg říkal:
  • 00:20:32 Největší herecké umění je,
    když herec hraje jako loutka,
  • 00:20:38 asi v tom smyslu, že je nutné,
    aby on na tom jevišti
  • 00:20:44 nebyl takový čechovovský.
    Já jsem tomu tak rozuměl.
  • 00:20:53 Zdůrazňoval tu přetvářku,
    to převtělení do jevištní podoby,
  • 00:21:00 která je suverénní, je jiná,
    než je život na ulici,
  • 00:21:06 a že taková stylizovaná figura
    na divadlo patří.
  • 00:21:16 Šíří takového démonického ducha
    kolem sebe,
  • 00:21:22 jako to je ve starých rytírnách,
    že loutky koukají nikam,
  • 00:21:27 mají takové mrtvé oči,
    koukají skrz tebe, jo?
  • 00:21:36 Český loutkář by měl zachovávat to,
    co každý člověk,
  • 00:21:40 který chce dělat kulturu
    nějakým způsobem dobře.
  • 00:21:44 To znamená za prvé navázat
    na tradice
  • 00:21:47 a jistým způsobem je ctít.
    Za druhé nezávislost.
  • 00:21:52 Obrátit se opravdu
    na ten dobrý základ,
  • 00:21:56 který tady existuje 250 let,
    a z něho čerpat.
  • 00:22:00 Je to o tom, vytvořit si
    absolutní vztah k té loutce.
  • 00:22:04 To těžko pojmenujeme,
    jak si ho vytvoří.
  • 00:22:09 Je to něco transcendentálního.
  • 00:22:12 Před třemi lety jsem byl ve Zlíně,
    kde jsem se díval na to,
  • 00:22:17 co tam současní žáci a asistenti
    vyrábějí.
  • 00:22:22 Připadalo mi to bohužel
    ne příliš dobré, všechno stejné,
  • 00:22:27 takové postsurreální vlivy, možná
    že tam byl hodně vliv Švankmajera.
  • 00:22:32 Nic proti Švankmajerovi,
    ale když je někde vliv jedné
  • 00:22:37 věci moc silný... Zkrátka mi
    připadalo, že je to nudné.
  • 00:22:42 Současný loutkář třeba přebírá
    z těch teď postmoderních věcí,
  • 00:22:47 aniž by vůbec znal
    tu úžasnou tradici,
  • 00:22:51 která nám všechno poskytuje.
    Co znám posledních pár nositelů
  • 00:22:56 loutkářského řemesla,
    tak ti to mají.
  • 00:23:00 Neočekávají nic bohatého,
    nějaký super úspěch.
  • 00:23:04 Je to vlastně do jisté míry
    kontemplativní práce,
  • 00:23:08 to řezání loutek.
    Tam jde o určitou duchovní entitu.
  • 00:23:13 Matěj Kopecký říkal
    o těchto loutkách:
  • 00:23:17 -Pačáci jsou Pačáci.
    -To je kdo, Pačáci?
  • 00:23:20 Pačáci jsou z Nové Paky,
    od packých řezbářů.
  • 00:23:24 Z našich zkušeností víme,
    že třeba i Čínu nebo země,
  • 00:23:29 které jsou velmi exotické,
    zajímá především ta podstata,
  • 00:23:34 ten základ české loutky,
    který sahá právě do 19. století.
  • 00:23:39 To znamená,
    že to asi čeká i od nás Západ
  • 00:23:43 jak v animovaném filmu,
    tak v klasickém loutkovém divadle.
  • 00:24:02 Jeho hledání se úplně ztotožňuje
    s tím.
  • 00:24:05 Já ti řeknu, že Štěpánek mě
    přesvědčil o tom, že byl geniální.
  • 00:24:09 Škoda že jsem to nevěděl
    ještě za jeho života, člověče.
  • 00:24:13 Vždyť jsme chodili kolem sebe.
  • 00:24:16 Já taky dělal třeba
    loutkového Krysaře.
  • 00:24:20 Zabýval jsem se tím
    strašně vážně.
  • 00:24:24 Je mi sympatické,
    že to začal právě Štěpánek.
  • 00:24:48 Tím, že on neměl dost
    manažerského nadání,
  • 00:24:53 on byl prostě dělník umění,
    kterému záleželo na tom,
  • 00:24:58 co dělá, do detailu,
    a oni ho takhle nechali být.
  • 00:25:03 Možná už neměl Trnka dost síly,
    aby ho vyzvedl,
  • 00:25:08 protože ho musel přece ctít,
    to bylo výtvarno nade všecko.
  • 00:25:13 Tak jako Švankmajerovo,
    ale je to blízké.
  • 00:25:18 Jenže Švankmajer byl ovlivněn
    surrealismem.
  • 00:25:23 Má příběhy pochmurné.
  • 00:25:28 Tady je takový jistý optimismus,
    jak se odšroubuje ta panenka
  • 00:25:34 a uletí, on běží za ní,
    jak potom jsou zastřeleni a padají.
  • 00:25:39 Je to kruté, ale je to
    pořád v té poetické rovině,
  • 00:25:44 kterou já mám taky rád.
  • 00:27:51 Já jsem paní Říčařovou
    a pana Vítka poznal
  • 00:27:55 na divadelní pouti
    na Střeleckém ostrově.
  • 00:27:58 To byla taková loutkářská akce
    pouličního divadla.
  • 00:28:01 Já jsem tam měl svoje
    Kleplovo rodinné loutkové divadlo.
  • 00:28:05 Hrál jsem s Alšovými loutkami
    svoje peripetie.
  • 00:28:08 Najednou z toho stanu vylezly
    dvě osoby.
  • 00:28:11 Byla to paní Říčařová. Řekla:
    Pane Klepl, děláte to s nadšením,
  • 00:28:15 děláte to hezky, ale musím vám
    k tomu ještě něco říci.
  • 00:28:19 Vy nesmíte zesilovat sám sebe
    jako personu,
  • 00:28:23 ale musíte jít do těch loutek.
    Loutka na rozdíl od herce
  • 00:28:27 může všechno,
    loutka je váš partner,
  • 00:28:30 kdežto herci zlobí
    a nechtějí to dělat podle vás,
  • 00:28:33 takže vy jste režisérem té loutky.
    Když mi to takhle vyprávěla,
  • 00:28:37 tak mi moje žena,
    která byla nebo je loutkářka,
  • 00:28:40 řekla: Víš, kdo to byl, ty vole?
    To byla Říčařová s Vítkem.
  • 00:28:44 A já říkám: Kdo to je?
  • 00:28:47 Ona říká:
    To jsou naši nejlepší loutkáři.
  • 00:30:06 To je fotka od Zdeňka Merty.
  • 00:30:10 To byly plakáty do Mexika,
    aby mexičtí občané věděli,
  • 00:30:15 že je tam
    Klepl?s Marionette Theatre.
  • 00:30:19 Proč se nemůžeme podívat
    v reálu v současnosti
  • 00:30:24 na archiv, sbírku vlastního díla,
    co František má?
  • 00:30:29 A Věra. To musíte říci
    Věra a František, co mají.
  • 00:30:35 To je tajuplná země,
    do které kdyby někdo mohl vstoupit,
  • 00:30:42 kdyby nechali do ní vstoupit,
    to nikdo ani neví tu lokaci,
  • 00:30:48 ale tam je přesunutá dílna,
    přesunutý sklad.
  • 00:30:54 Je tam celá jejich tvorba.
    Kristus, který tam byl,
  • 00:30:59 sochy otvírající se,
    které se mechanicky otvíraly,
  • 00:31:04 nádherní čtyřmetroví,
    třímetroví panáci,
  • 00:31:08 kteří se tam měnili.
    Pět let tam byli tihle panáci.
  • 00:31:13 Najednou se tam objevili
    další panáci.
  • 00:31:17 František je strašně pracovitý,
    Věra je strašně pracovitá,
  • 00:31:22 akorát to nikdo nevidí, že z té
    práce nechtějí mít ten byznys.
  • 00:31:30 Mluvit o loutkách a o tom,
    co se děje teď,
  • 00:31:34 to je jako nebe a dudy.
  • 00:31:36 Před deseti dvanácti lety tady
    byl v tom mladý muž,
  • 00:31:43 který hrál v Mexiku, v Izraeli
    a v Praze.
  • 00:31:48 Teď zbylo
    tohle staré loutkové
  • 00:31:53 a tady pár loutek,
    to jsou tovaryši,
  • 00:31:57 kteří by se měli hýbat
    všichni stejně,
  • 00:32:01 ale vidíte - už je to všecko...
    Abych řekl pravdu,
  • 00:32:05 já jsem k loutkovému divadlu
    nejvíc přilnul tehdy,
  • 00:32:09 když jsem neměl žádnou práci,
    ale to už je v této komerční době
  • 00:32:14 všechno pryč,
    pohltil mě showbyznys
  • 00:32:18 a tady ta příšerná komerční doba,
    která se žene do záhuby,
  • 00:32:23 protože každý neherec je herec,
    každý umí všechno,
  • 00:32:30 každý zpívá, tančí, ale vlastně
    nikdo neumíme nic pořádně.
  • 00:32:35 Je mi z toho někdy smutno,
    ale nemůžu na nikoho
  • 00:32:40 konkrétně nadávat,
    protože já v tom sám jedu.
  • 00:32:45 Já v tom prostě jedu taky,
    to je moje konečná.
  • 00:32:49 Tohle je zbytek Kleplova
    loutkového rodinného divadla,
  • 00:32:54 skutečně 110 let starého.
    Sochař Urbánek mi nechal vyrobit
  • 00:32:59 kamenné divadlo.
    Z tohoto loutkového divadla,
  • 00:33:03 to vám pak ukážu venku,
    zbyl jen takový starý portál.
  • 00:33:07 Tady je napsané Urbánek Kleplovi.
  • 00:33:10 Takto mám portál připraven
    jako náhrobní kámen.
  • 00:33:15 Tady nedaleko je hezký hřbitov
    Krteň.
  • 00:34:15 Franta mi dělal masku,
    řezboval mi portrét, masku moji.
  • 00:34:23 Za dvacet minut měl hrubé obrysy
    jedna ku jedné.
  • 00:34:29 Přiběhla Věra a říká:
  • 00:34:32 Co se tady, Františku,
    zabýváš takovými věcmi?
  • 00:34:36 A to jsem byl dlouholetý
    otevřený kamarád.
  • 00:34:40 A stejně to bylo utnuté,
    takže ta maska byla takhle hozená.
  • 00:34:45 Ten kus lipového dřeva byl
    hozen takhle do kouta.
  • 00:34:50 Nikdy jsem ji neviděl,
    protože Věra to zakázala.
  • 00:34:55 Věra je v těch věcech dominantní
    a ona si tu dominanci vybojovala.
  • 00:35:00 Co se týká pozdější tvorby,
  • 00:35:03 kdy pan Vítek vyráběl loutky
    především pro svoji manželku,
  • 00:35:08 která hrála,
    on jí v tom pomáhal,
  • 00:35:13 tak já jsem viděl to představení
    jenom jedno v Praze na Chmelnici.
  • 00:35:18 Musím říci, že mě to neuchvátilo.
    Loutky byly vynikající,
  • 00:35:23 ale na mě to nezapůsobilo tak,
    jako třeba na mě nepůsobí
  • 00:35:28 loutkové divadlo,
    které hraje Petr Nikl.
  • 00:35:37 Já jsem asi moc racionální,
    takže mám rád takové to divadlo,
  • 00:35:41 které nespekuluje s magií,
    ale je magické samo o sobě.
  • 00:38:05 Co se týká Golema,
    to klidně mohlo být založeno
  • 00:38:09 na nějaké reálné figuře,
    protože baroko bylo plné
  • 00:38:13 mechanických strojů.
    Mechanické stroje,
  • 00:38:16 to byly vlastně loutky,
    které se nepohybovaly seshora
  • 00:38:20 pomocí drátu a nití,
    ale většinou zespoda pomocí táhel,
  • 00:38:25 která byla mechanicky ovládána.
    Čili klidně mohl rabi Löw
  • 00:38:30 mít mechanického sluhu,
    zkrátka nějakou figuru,
  • 00:38:35 kterou lidé tehdy
    s jejich rozjitřenou fantazií
  • 00:38:40 a velmi skromně technicky
    vybavení mohli považovat
  • 00:38:45 za nějakou živoucí figuru.
    V té době, kdy rabi Löw žil,
  • 00:38:49 nebyly takové figury
    nic nenormálního.
  • 00:38:53 O tom dějiny mají
    velmi mnoho zpráv.
  • 00:38:57 Co se týká židovského divadla,
    tak židovské loutkové divadlo
  • 00:39:02 se hrálo v Terezíně.
    Tam vznikla řada loutek,
  • 00:39:07 dokonce mezinárodního charakteru.
    Na tom se podílela řada tvůrců.
  • 00:39:13 Loutkové divadlo hrálo
    např. v Terezíně velkou roli.
  • 00:39:18 Dokonce existují některé
    zachované loutky z té doby.
  • 00:39:22 Kultura v takovém koncentračním
    táboře, jako byl Terezín
  • 00:39:27 a Malá pevnost v Terezíně,
    v té velké koncentraci,
  • 00:39:32 která byla totálně bez naděje, kdy
    lidé nevěděli, co je bude čekat,
  • 00:39:37 tak to je vlastně nositel
    určité naděje.
  • 00:39:42 Loutka jako věc neživá,
    které můžete propůjčit
  • 00:39:46 své sny a touhy,
    to je ideální partner
  • 00:39:50 pro člověka v takové situaci,
    v jaké byli Židé v Terezíně.
  • 00:39:55 Já si myslím, že divadlo,
    hudba a z divadla především
  • 00:40:00 loutka hrály v Terezíně
    velkou roli.
  • 00:40:04 Byla to obrovská pomoc.
  • 00:40:07 Bylo to asi na tomhle kamení.
  • 00:40:10 To všecko ovšem restaurátoři
    později,
  • 00:40:14 protože to všechno čistili
    a různě ten kámen opravovali,
  • 00:40:19 hezky dlouho si s tím hráli,
    tak všechny stopy zničili.
  • 00:40:30 Na těchto kamenech bylo
    asi v roce 1970 napsáno
  • 00:40:36 křídou takovým písmem,
    někde až tam v té části,
  • 00:40:42 to bylo všechno kamenné,
    Piškanderdulá.
  • 00:40:52 Ale dětskou rukou,
    nebylo to nic rafinovaného.
  • 00:42:03 Tohle představení vlastně není
    vůbec žádné opravdu divadlo.
  • 00:42:08 Nemá příběh.
    Vznikl hluboko v totalitě,
  • 00:42:12 kdy jsme toužili se svobodně
    vyjadřovat,
  • 00:42:16 nechtěli jsme dělat nic proti
    a nechtěli jsme dělat nic pro.
  • 00:42:21 Chtěli jsme být svobodní.
    Když jsme přišli jednou náhodou
  • 00:42:26 do dílny, kde byla rozdělaná
    loutka, byl takový moment,
  • 00:42:31 kde jsme rezonovali,
    a ta loutka k nám promluvila.
  • 00:42:36 Od toho okamžiku jsme daleko víc
    cítili, že nám něco sdělují.
  • 00:42:42 František miluje třeba,
    když jde poslední paprsek sluníčka
  • 00:42:48 dílnou a zastaví se třeba
    na ruce loutky
  • 00:42:52 nebo na očích loutky,
    tak najednou vám něco říká,
  • 00:42:57 on k vám vysílá,
    musíte mít přijímač.
  • 00:43:02 Vlastně všechno okolo nás,
    co je,
  • 00:43:06 můžeme těm věcem rozumět,
    když chceme.
  • 00:43:11 My jsme si uvědomili,
    že jsme tento jazyk kdysi znali,
  • 00:43:16 a tak jsme sahali hluboko,
    hluboko do podvědomí,
  • 00:43:21 až jsme si uvědomili, že jsme
    tomu všemu jako děti rozuměli.
  • 00:43:27 Akorát potom když člověk ztratí
    peří a začíná být dospělý
  • 00:43:32 a myslí, že je chytrý,
    tak to všechno ztrácí.
  • 00:43:37 Ale je dobré si to uvědomit
    a vzít si to zpět
  • 00:43:41 nebo to aspoň nikdy nevzdat.
  • 00:43:44 Dítě si hraje, ale dítě
    přes tu hračku, loutku nebo panáčka
  • 00:43:49 říká všechny svoje pocity,
    všechny svoje smutky,
  • 00:43:53 všechny radosti, všechno,
    co žije.
  • 00:43:56 Já jsem si říkala: To je ono,
    vždyť my nemusíme vůbec
  • 00:44:00 psát žádné příběhy.
    Vzali jsme si vzor v historii
  • 00:44:04 loutky a mechanické hračky,
    František z toho udělal
  • 00:44:08 takovou koláž
    a víc vám asi neřeknu.
  • 00:44:12 Dobrý večer.
  • 00:44:25 Slyšte, bratři!
  • 00:44:28 V tom čase, kdy jahody uzrávají
    a lidé je trhají pojídajíce,
  • 00:44:33 byla v našem lese
    v místě u řeznického háku
  • 00:44:38 nalezena pasáky dobytka
    jahoda velikosti přenesmírné,
  • 00:44:43 kteroužto jahodu snědl
    červený hlemýžď,
  • 00:44:47 a tak dobře ji vykousal
    ze vnitřku,
  • 00:44:51 že dutá byla jako veliký buben.
  • 00:45:07 Vlčice s útěžkem hledajíc
    vhodné místo,
  • 00:45:10 kam by vrhla svá vlčata,
    nalezla právě tuto jahodu,
  • 00:45:14 do kteréžto vlezla.
    A když našla místo prostorné
  • 00:45:18 a příhodné, zůstala tam
    a porodila tu třinácte vlčátek.
  • 00:45:23 I stalo se krátce nato,
    že několik z řečených pasáků
  • 00:45:28 ubírajíce se sem spatřili
    právě tuto jahodu
  • 00:45:32 a přímo k ní zamířili.
    Ale když k ní přišli,
  • 00:45:36 uzřeli vlčici vylézati,
    tudíž tam vlezli
  • 00:45:40 a naleznuvše vlčata vzali je
    a roznášeli po vesnicích
  • 00:45:45 žádajíce odměny.
    I sesbírali.
  • 00:48:40 Jsou to dva výjimeční lidé,
    po kterých ani pes neštěkne,
  • 00:48:45 protože tento svět není
    pro bravurní lidi.
  • 00:48:53 Já jsem dostala
    od jedné Rumunky,
  • 00:48:57 která žije ve Španělsku,
    nádherného malého andělíčka
  • 00:49:02 pro štěstí.
    Já ho tam ztratila.
  • 00:49:06 Přátelé přírody Františkovi
    poslali anděla...
  • 00:49:10 To nebyli Přátelé přírody,
    to byla ta nadace do Afriky.
  • 00:49:14 A mám toho anděla aspoň takhle.
  • 00:49:18 Ono je dobré mít
    něco těžkého na krku.
  • 00:49:22 Teď vám ukážu,
    co jsem koupila jednou v bazaru.
  • 00:49:27 Já jsem říkala: Tam máte nějakou
    krabičku, nemůžete mi to prodat?
  • 00:49:32 Myslím, že to stálo
    asi pět nebo deset korun.
  • 00:49:37 Pět korun to stálo.
    On povídá: Tady v tom něco je.
  • 00:49:41 Já jsem říkala:
    To máte jedno, nechte to tam.
  • 00:49:45 A teď vám ukážu,
    co v tom bylo.
  • 00:49:48 Zázraky se dějí jen jednou.
    Podívejte se.
  • 00:49:53 Tady je nějaká...
    To je vlastně to pravé.
  • 00:49:58 Já otevřu ještě toto.
  • 00:50:06 Odkud to je?
    Z Lurd myslím, že je.
  • 00:50:10 Odkud on je?
  • 00:50:13 Já jsem asi blbá,
    já to nepřečtu.
  • 00:50:17 Teď tady je, prosím, loutka,
    nejmenší loutka na světě pro mě.
  • 00:50:23 Tam jsou magnety.
  • 00:50:26 Nejsou to magnety,
    jsou to jen malá olůvka.
  • 00:50:30 Ta jsou chycená
    jen takovou nitečkou.
  • 00:50:34 To je děláno všecko filigránsky.
  • 00:50:38 Za pět korun všechno?
  • 00:50:41 -To jsme starožitníci, co?
    -To je trochu jako bleší cirkus.
  • 00:50:47 -Pozor, vždyť to rozbiju.
    -Ty si to rozbiješ.
  • 00:50:52 -Ty jsi prostě žena na rozbíjení.
    -Cože? Hnula i hlavičkou.
  • 00:50:57 Ona krásně tančí, když chce.
    Má trému.
  • 00:51:02 Jsou tady cizí lidi.
  • 00:51:05 Já už jsem to asi dvacet let
    neměla v ruce.
  • 00:51:10 To je to.
    To chce zkoušet.
  • 00:51:28 Teď jsme v jedné ze čtyř rožních
    věží budovy Národního muzea.
  • 00:51:33 To, co slyšíte,
    jsou zvuky zvenčí,
  • 00:51:37 takže zvuk magistrály
    a různých zařízení.
  • 00:51:42 Josef Mánes se nespokojil
    s pouhým napodobením
  • 00:51:46 viděného loutkového divadla.
    Divadlo vzniklo z jeho popudu
  • 00:51:50 a bylo určeno pro mladšího bratra
    Quida.
  • 00:51:54 To divadlo shořelo, byla zachována
    jediná loutka venkovské ženy.
  • 00:51:58 Tam byla informace,
    že by měla být v Národním muzeu.
  • 00:52:02 V Národním muzeu o ní
    v žádném případě neví.
  • 00:52:06 Možná že je v Národním muzeu,
    ale nic tomu nenasvědčuje,
  • 00:52:10 že by tam byla,
    ale klidně tam možná je,
  • 00:52:13 jenom nikdo neví,
    která to je.
  • 00:52:22 Pokolikáté tady už jste?
  • 00:52:26 Řekl bych, že sem jezdíme
    asi od roku 1965.
  • 00:52:31 Buď nám ona sehnala
    spoustu představení,
  • 00:52:36 abychom přežili.
  • 00:52:45 Co budu povídat.
  • 00:54:30 Tenhleten bůžek stál,
    když hořelo divadlo,
  • 00:54:34 uprostřed ohně,
    a vůbec se ho oheň nedotkl.
  • 00:54:38 Ochránil všechny panáky,
    protože my když jsme to slyšeli,
  • 00:54:42 jsme si mysleli,
    že je to tragédie.
  • 00:54:46 Před dvěma lety odešel Karel
    a teď ještě toto.
  • 00:54:50 Najednou já volám a říkám:
    Helgo, prosím tě, co je?
  • 00:54:53 A ona říká:
    Ani jedna loutka neshořela.
  • 00:54:57 Přihořívá, přihořívá,
    přihořívá, hoří!
  • 00:55:16 Šestá a poslední pozice.
  • 00:55:19 Duch lidský vynalezl
    loutkové divadlo.
  • 00:56:44 Možná ještě přijde doba,
    kdy tady u nás na vsi
  • 00:56:48 vezmu zase loutky
    a normálně v hasičárně
  • 00:56:52 v neděli odpoledne budu hrát.
    Může se to klidně stát.
  • 00:56:56 Skryté titulky: Věra Kotlínová
    Česká televize, 2010

Související