Dokument o skupinovém díle patnácti českých kamenosochařů „Cestě naděje a utrpení člověka“

Téměř před 250 lety hrabě František Antonín Špork a sochař Matyáš Bernard Braun chtěli realizovat křížovou cestu, která měla spojit kukský hospital s Braunovým betlémem. Záměr však zůstal nenaplněn. Na tuto myšlenku navázalo občanské sdružení "Křížová cesta", které založil ak. sochař Vladimír Preclík.

Po mnoha diskusích skupina dospěla k tomu, že dávat v dnešní době otisk tradiční legendy, jež od Františka z Assisi v přesných liturgických pravidlech vyjadřuje zlomové okamžiky Kristovy poslední cesty, je dnes už neaktuální. Záměr se vyvinul do podoby individuální reflexe tradičního motivu. Projektu nazvaného "Cesta naděje a utrpení člověka" se zúčastnilo patnáct našich výrazných sochařských osobností - Vojtěch Adamec, Jan Koblasa, Stanislav Hanzík, Marius Kotrba, Jan Hendrych, Elen a Ivan Jilemničtí, Daniel Klose, Václav Fiala, Čestmír Mudruňka, Michal Šarše, Jiří Marek, Jaromíra Němcová, Jiří Kačer.

Prof. Vladimír Preclík již v době příprav požádal královéhradeckého biskupa o názor na vznik Křížové cesty bez liturgického základu: Mons. Dominik Duka odpověděl, že Křížová cesta není cestou jen Krista, ale každého člověka. Je to myšlenka apoštola Pavla, který ze židovského náboženství udělal křesťanství Evropy. Kříž není jen smyslem křesťanství, je to objevování smyslu života a také jeho nejtěžší chvíle.

Profesoru Vladimíru Preclíkovi, jenž krátce před svou smrtí svěřil režiséru Pavlu Štinglovi natočení snímku "Cesta k Cestě" nebylo dáno dojít až k odhalení jeho posledního díla.

Napište nám