iVysílání

Zajati v Angole

• 00:00:31 Africe se podle barvy pleti jejích
  obyvatel říká černý kontinent.
• 00:00:35 Ona je ale někdy černá
  i svou historií.
• 00:00:39 V Angole dvě poslední generace
  neznaly nic jiného než válku.
• 00:00:44 Nejdřív to byla válka
  národně osvobozovací
• 00:00:47 proti portugalským kolonizátorům.
• 00:00:51 A pak vleklá občanská válka,
  v níž soupeřili o moc
• 00:00:54 vládní marxisté s Národním svazem
  za úplnou nezávislost Angoly,
• 00:00:58 známým pod zkratkou UNITA,
  vedenou generálem Savimbim.
• 00:01:03 Občanská válka postihla
  i 66 našich občanů,
• 00:01:06 přestože nevzali do ruky zbraň.
• 00:01:12 Jejich příběh začal tady -
  v Alto Catumbela -
• 00:01:15 kam přišli na výzvu OSN
  a Organizace Africké jednoty
• 00:01:19 uvést do provozu
  zdejší celulózku a papírnu.
• 00:01:23 Původně ji postavili Portugalci,
  ale po jejich odchodu
• 00:01:27 se fabrika zastavila.
• 00:01:29 Chyběli odborníci,
  kteří by znovu rozjeli výrobu.
• 00:01:33 Naše tehdejší vláda je bratrské
  angolské vládě ráda poskytla.
• 00:01:39 Nejdřív jsme se vydali
  za tehdejším ředitelem,
• 00:01:42 který spouštěl fabriku
  za pomoci našich specialistů.
• 00:01:45 Cenný bude i jeho pohled
  na následující události.
• 00:01:49 které sdílel s manželkou Fatimou
  a svými dětmi.
• 00:01:53 A taky se všemi našimi lidmi,
  kteří tam tenkrát byli.
• 00:01:56 Proto je setkání
  s jedním z nich tak srdečné.
• 00:02:02 Nuno Borgéz da Silva
  je původem Portugalec,
• 00:02:05 ale po vyhlášení
  nezávislosti Angoly řekl,
• 00:02:08 že se považuje za Angolana,
  a zůstal.
• 00:02:11 Příliš si zamiloval tuto zemi.
  Stal se ředitelem papírny,
• 00:02:14 ale taky velitelem milicí, které
  ji měly bránit před útoky UNITA.
• 00:02:19 Byl jsem v té době činný ve funkci
  generálního ředitele celulózky
• 00:02:25 a papírny CCPA v Alto Catumbela,
  a to od roku 1977.
• 00:02:30 Pověřili mě, abych zorganizoval
  její úplnou rekonstrukci,
• 00:02:33 včetně uvedení do provozu.
  Nakonec zde v roce 1978
• 00:02:38 začala působit skupina
  pracovníků z Československa,
• 00:02:41 dnes tedy Čechů a Slováků.
  Ta první skupina se skládala
• 00:02:45 ze zhruba třiceti expertů.
  Jednalo se o různé specializace.
• 00:02:49 Od chemiků po technology
  z oblasti výroby celulózy a papíru.
• 00:02:56 Toto je objekt továrny CCPA,
  Alto Catumbela,
• 00:02:59 ve kterém jsme - celá
  československá skupina - pracovali.
• 00:03:03 Ta vysoká budova šedá vzadu
  je mé konkrétní pracoviště.
• 00:03:08 Je to středisko varny celulózky
  spolu s bělírnou.
• 00:03:13 Toto bylo naše stanoviště
  na celulózce PPA,
• 00:03:19 kde jsem měl já svůj pracovní stůl.
• 00:03:21 V této kanceláři, kde jsme
  se scházeli na pracovní porady
• 00:03:27 s vedením střediska
• 00:03:30 a kde jsme vlastně trávili
  i takové chvíle klidu pracovního.
• 00:03:38 A tady v tom prostoru třídění
• 00:03:41 jediný, co je svědkem toho,
  co se tady dělo,
• 00:03:44 jsou štěpky,
• 00:03:46 které se tady v destruovaném stavu
  nachází na zemi.
• 00:03:50 Jinak na mě celé to prostředí
  působí velice smutně,
• 00:03:53 protože je to opuštěný,
  je to zdestruovaný
• 00:03:56 a vlastně to ukazuje,
  kolik práce přišlo nazmar.
• 00:04:01 Místní doufají,
  že fabriku zase někdo zprovozní.
• 00:04:04 To se ale určitě nestane.
• 00:04:06 Bylo by to dražší
  než postavit novou.
• 00:04:12 K továrně patřil
  i obrovský eukalyptový les,
• 00:04:15 který byl zásobárnou surovin
  na výrobu celulózy a papíru.
• 00:04:18 Fabriku tu vlastně postavili
  díky němu.
• 00:04:24 Zanedlouho přijely za svými muži
  do Alto Catumbely jejich manželky
• 00:04:27 a děti. Podmínky pro ně
  tady byly znamenité.
• 00:04:30 Teplé podnebí, svěží vzduch,
  přátelští domorodci
• 00:04:34 a spousta volna na výlety do okolí.
• 00:04:38 Přestože v Africe je - kromě
  velkých měst - život hodně náročný,
• 00:04:41 tady tomu bylo jinak. České a
  slovenské rodiny měly k dispozici
• 00:04:45 obchod zásobený zbožím z Evropy,
  bazén, kulturní středisko
• 00:04:49 a mnoho dalších zařízení,
  která jim život tady -
• 00:04:52 daleko od domova -
  ulehčovala a zpříjemňovala.
• 00:04:56 Ne všichni naši lidé
  ale pracovali v papírně.
• 00:04:59 Kromě dalších profesí se tu
  střídali lékaři a zdravotní sestry.
• 00:05:03 Pracovali tady v posto médico -
  ve zdravotním středisku.
• 00:05:07 Pro odbornost, pro kterou jsem byla
  kontrahovaná, tam nebyly podmínky.
• 00:05:14 Takže jsem se musela zapojit
  jako interní lékařka,
• 00:05:17 pracovat s lidmi pouze v ambulanci,
  ordinovat,
• 00:05:20 ošetřovat a dělat to,
  co bylo zapotřebí.
• 00:05:26 Doktorka Hudečková
  měla původně pracovat v nemocnici
• 00:05:29 v nedaleké Gandě, ale tam
  to nefungovalo, a tak zůstala
• 00:05:32 v Alto Catumbela.
  A měla tu co dělat.
• 00:05:35 Domorodci sem přicházeli
  i ze vzdálenosti sto kilometrů.
• 00:05:39 Angola stále ještě nemá dost
  kvalifikovaných lidí,
• 00:05:42 kteří by zastali
  aspoň ty nejdůležitější posty.
• 00:05:45 Moc se toho
  tady za tu dobu nezměnilo,
• 00:05:47 snad jedině k horšímu.
• 00:05:50 Hodně na vás vzpomínáme,
  až se mi z toho dělají
• 00:05:52 slzy v očích, protože mám ve svém
  srdci mnoho silných pocitů.
• 00:05:56 Vzpomínají na české doktory a
  zdravotníky, kteří zde pracovali.
• 00:06:01 Doktorka Hudečková - Marie.
• 00:06:05 Moje manželka - sestřička Milada.
• 00:06:13 Doktor Ochman - Jiří.
• 00:06:19 Doktor Dobšák.
• 00:06:24 Ten pořád říkal
  to sprosté slovo - píča.
• 00:06:29 Dům číslo 25 byl určen
  pro užití zdravotníků.
• 00:06:33 To znamená,
  že tady bydlela moje žena
• 00:06:39 se svojí kolegyní.
• 00:06:44 Dál nad nimi bydleli doktor
  Kunovský a doktorka Kunovská.
• 00:06:50 Ty dva domy byly určené jenom
  pro československé zdravotníky.
• 00:06:54 Tento muž pracoval ve fabrice.
• 00:06:58 Na Čechy vzpomíná v dobrém,
  ale Luboše si nepamatuje.
• 00:07:07 Pozval nás,
  abychom si prohlédli jeho dům.
• 00:07:10 I zde tenkrát bydleli naši lidé.
  Zjevně se tu od té doby nemalovalo.
• 00:07:16 Není čím ani za co.
  Okna bylo potřeba zatlouct.
• 00:07:20 Jenom tohle se dá otevřít.
  Jediným nábytkem jsou tu postele.
• 00:07:28 Jinak dům slouží hlavně jako
  sklad jediné potraviny - kukuřice.
• 00:07:40 Spolupráce s Čechy
  byla na jedničku.
• 00:07:48 Děkujeme.
• 00:07:52 V této oblasti Angoly
  žije kmen Ovinbundů.
• 00:07:55 Jsou přátelští a naši lidé
  s nimi vycházeli velice dobře.
• 00:07:58 Měli nás rádi, protože díky nám
  si mohli vydělat na živobytí.
• 00:08:01 Když přestala fungovat fabrika,
  odešli do měst v naději,
• 00:08:05 že se jim tam povede lépe.
  A sem se nastěhovali lidé z hor.
• 00:08:09 Tihle už naše odborníky
  nepamatují a nevědí,
• 00:08:12 jaké to tady tenkrát bylo.
• 00:08:14 Bylo nám tady všem moc dobře,
  protože v tomto prostředí,
• 00:08:18 ve kterém jsme se vyskytovali,
  kde jsme žili a pracovali,
• 00:08:20 jsme měli
  nádherné podmínky k bydlení,
• 00:08:23 výborné klimatické podmínky,
  navíc Československá ulice
• 00:08:27 se stala centrem kulturním,
  společenským pro celou Catumbelu.
• 00:08:34 Až to, co se stalo nakonec,
• 00:08:36 bylo pro nás
  vlastně jakoby ranou pěstí.
• 00:08:39 Nad ránem 12.března 1983 totiž
  Alto Catumbelu přepadla UNITA.
• 00:08:46 Po chvilce
  následoval strašnej výbuch.
• 00:08:50 Celá přední část našeho domu
  se zbořila.
• 00:08:53 A nad námi na nás
  začaly padat cihly.
• 00:08:57 To vojáci UNITA vystřelili
  dávku ze samopalu nad nás
• 00:09:02 a to se všechno sypalo na nás.
• 00:09:04 Chvilku byl klid a pak jsem
  pocítil, protože jsem byl blíž,
• 00:09:07 jeden z těch vojáků mě nohou
  začal žďouchat do ruky.
• 00:09:12 Když jsem se pohnul,
  tak mě ukázal samopalem,
• 00:09:15 abych vstal, a vyvedl mě před dům.
  No a to bylo takový nejhorší.
• 00:09:22 Žádal jsem ho ještě,
  abych si mohl obléct něco.
• 00:09:25 Měl jsem na sobě jenom
  montérkový kalhoty a košili.
• 00:09:28 Voják odmítl
  a vedl mě od domu pryč.
• 00:09:32 Jsem opět v domě číslo osm,
  kde jsem žil před 25 lety.
• 00:09:38 V domě, který se sestával ze tří
  bytů přibližně stejně velkých 2+1.
• 00:09:42 Tady jsem měl svou obytnou halu,
  ve které jsem trávil volné chvíle.
• 00:09:47 Naproti obytné hale přes ulici
  do východu byla ložnice.
• 00:09:53 A tady jsem poprvé
  slyšel na posteli střelbu,
• 00:09:59 která mě vyrušila po ránu
• 00:10:03 a donutila mě
  nějakým způsobem reagovat.
• 00:10:06 Takže jsem odešel do koupelny
  zkontrolovat situaci.
• 00:10:14 Situaci jsem zkontroloval jednoduše
  pohledem z okna do ulice,
• 00:10:18 kde jsem viděl velké překvapení.
  Vedli nějací vojáci
• 00:10:23 netradičně oblečení
  rodinu ředitele Nuna -
• 00:10:27 všechny tři děti a Fatimu -
  směrem od továrny k postu medicu.
• 00:10:32 A tam jsem vlastně zkonstatoval,
• 00:10:35 že se děje něco mimořádného,
  co tu ještě nebylo.
• 00:10:38 My jsme bydleli na horní části
• 00:10:41 a teď se nám tam shromáždil
  takový velký zástup žen s dětma.
• 00:10:49 Teď tam byli vlastně
  před tím naším stavením.
• 00:10:54 No a tak jsme prostě
  neudělali nic jiného,
• 00:10:57 že jsme otevřeli dveře,
  když jsme viděli, že se střílí,
• 00:11:00 a pustili jsme je dovnitř.
  A tam se nahrnulo tolik lidí,
• 00:11:03 že my jsme tam stáli se ženou
  a s Martinem v koutku
• 00:11:08 a jinak to bylo plné domorodců.
• 00:11:11 Tento dům obýval Saša Ivan,
  náš oficiální tlumočník,
• 00:11:15 takzvaný Dokumentarišta.
• 00:11:17 A tento dům byl mimo jiného,
• 00:11:19 kromě toho, že nás přepadli,
• 00:11:22 prostřílen od dveří
  až do skříně naproti.
• 00:11:27 Všechno prádlo,
  které měl Saša Ivan ve skříni,
• 00:11:30 měl rozstřílené.
  A on sám se chránil
• 00:11:33 tady v tom prostoru,
  který je krytý ze všech stran.
• 00:11:37 Byl schovaný, popíjel pivo
  a říkal si při tom:
• 00:11:41 Těm kurvám nic nedám.
• 00:11:45 Věděli jsme, že Alto Catumbela
  je důležitý průmyslový region.
• 00:11:51 Tak jsem dostal za úkol zlikvidovat
  tam veškerou infrastrukturu.
• 00:11:54 Když jsme tam přišli, zjistili
  jsme, že jsou tam nějací cizinci.
• 00:11:57 Zprvu jsme nevěděli,
• 00:11:59 jestli jsou to
  Bulhaři, Rumuni nebo Čechoslováci.
• 00:12:03 Tak nás se zvednutýma rukama vedli
  a vedli nás do takové rokle
• 00:12:08 a my jsme si s Jožou mysleli,
  že to je poslední cesta,
• 00:12:12 protože se kolem nás pořád
  střílelo, ozývala se střelba.
• 00:12:16 A když jsme přišli na kraj lesa,
  tak jsme viděli,
• 00:12:20 že se něco děje jinýho,
• 00:12:22 protože přistoupil k nám
  nějaký důstojník
• 00:12:26 a zeptal se na jméno a číslo domu,
  v kterém bydlíme.
• 00:12:32 My jsme viděli,
  že měli přesný seznam.
• 00:12:34 Jenom si nás odfajfkoval
  a tím bylo hotovo.
• 00:12:37 Když jsme obsadili celou oblast,
  museli jsme za ni převzít
• 00:12:41 odpovědnost. A taky za ty cizince,
  kteří se tam nacházeli.
• 00:12:45 Kdybychom je tam nechali,
  mohly by přijít vládní síly
• 00:12:48 i kdokoliv jiný.
  Bylo by to pro ně nebezpečné.
• 00:12:51 Kdoví jak by s nimi naložili.
• 00:12:53 Jistě by takovou situaci využili
  k tomu, aby nás zdiskreditovali.
• 00:12:59 Až nakonec
  jsme se vlastně dozvěděli,
• 00:13:03 ale zase jenom od těch vojáků,
  že kdyby k něčemu došlo,
• 00:13:07 tak měli za úkol nás postřílet.
• 00:13:11 Oběťmi přepadu
  se stali hlavně místní domorodci.
• 00:13:15 Někteří při tom zemřeli.
  Mají zde pomník.
• 00:13:20 Tak nějak jsme se utěšovali,
  že jsou s námi ženy a děti
• 00:13:24 a že pokud by k něčemu došlo,
  tak by to ta UNITA
• 00:13:29 na mezinárodním poli neustála.
• 00:13:31 Okolo už stáli ti kinbáci,
  ti černí a křičeli.
• 00:13:39 Pamatuji si
  na jednoho starého černocha.
• 00:13:44 Měl v ruce takovou hůl
  a křičel: Mata! Mata!
• 00:13:52 Jako nás ne zavraždit,
  ale jak to říkali? Zabít! Zabít!
• 00:13:57 Něco takového asi znamenalo mata.
• 00:14:00 Tehdy jsem se moc vylekala.
• 00:14:03 Na silnici jsem viděl
  mrtvé, jak leží.
• 00:14:06 Jedna paní měla rozstřelenou hlavu.
• 00:14:09 To byla hrůza. Té krve.
  To si nikdo nedovede představit.
• 00:14:12 Člověk na to není zvyklý.
• 00:14:15 Když začali vyhazovat
  kombinát do vzduchu,
• 00:14:18 tak první výbuch,
  jak jsme slyšeli,
• 00:14:22 tak Miško Sente vykřikl:
  Ferko, proboha, chlór!
• 00:14:27 No a proto jsme utíkali
  za tím velitelem,
• 00:14:31 aby přestali, aby nevyhazovali
  zásobníky do vzduchu.
• 00:14:36 No a já jsem přesvědčen,
  že zachránil životy naše
• 00:14:43 a zachránil životy
  i mnoha domorodých obyvatel
• 00:14:47 v Catumbele i v širokém okolí.
• 00:14:51 V čase mého zadržení
  jsem uslyšel několik detonací
• 00:14:55 ve směru od továrny
  a po dotazu na vojáka,
• 00:14:58 co se děje, mi odpověděl,
  že právě vyhazují do vzduchu ENE.
• 00:15:03 Protože mi to přišlo divný, tak
  jsem se zeptal, proč to dělají.
• 00:15:07 On mi řekl, že to nevadí,
  protože až vyhrajou válku,
• 00:15:10 tak si postaví
  celou tu elektrorozvodnu novou.
• 00:15:13 Předtím už zničili přehradu
  a elektrárnu v Lomaum.
• 00:15:17 Továrna se tak zastavila.
  Dodnes není v Alto Catumbele
• 00:15:20 a v širokém okolí elektřina.
  A asi ještě dlouho nebude.
• 00:15:24 Jako Čechoslováci jsme asi
  neměli kompletní informace,
• 00:15:28 co měla angolská strana,
  ale přímo v Alto Catumbele
• 00:15:32 nebyly vůbec žádné vládní jednotky,
  nebylo tom vůbec žádné vojsko.
• 00:15:37 Ani nevíme, že by bylo
  něco takového v okolí.
• 00:15:41 Čili nepočítali jsme, že by
  k takovým věcem mohlo dojít.
• 00:15:47 Báli jsme se. Věděli jsme,
  co se stalo v Lomaum.
• 00:15:50 Pochopitelně jsme upozornili
  vojenské vládní síly,
• 00:15:54 že je třeba počítat
  s útokem na Alto Catumbelu.
• 00:15:57 Taky jsme začali
  přeorganizovávat systém obrany.
• 00:16:00 Vše ale bylo kalkulováno
  tak na 200 až 250 útočníků.
• 00:16:05 Přišlo jich ale kolem 1500.
  Ovšem už zanedlouho nato
• 00:16:09 dorazilo vládní vojsko
  a povstalce vytlačilo do hor.
• 00:16:12 UNITA si však sebou vzala
  československé občany jako rukojmí.
• 00:16:16 Byla to kritická situace.
• 00:16:21 Největším zájmem bylo
  zachránit unesené, jejich životy.
• 00:16:26 Bylo naší povinností
  při tom zachovat životy lidí,
• 00:16:29 mezi kterými bylo mnoho žen a dětí.
• 00:16:31 Jako válečný zpravodaj
  jsem v té době byl svědkem toho,
• 00:16:34 že vládní síly usilují
  o jejich záchranu za každou cenu.
• 00:16:39 Jakmile hrozilo, že by se zajatci
  dostali do ohrožení života,
• 00:16:42 řešilo se to rozkazem -
  ustoupením od silových řešení,
• 00:16:46 aby k žádným ztrátám
  na životech unesených nedošlo.
• 00:16:52 Později vyšlo najevo,
  že nejprve je chtěli postřílet,
• 00:16:58 ale potom dostali rozkaz
  převézt je na základny UNITA
• 00:17:02 na jihu Angoly. To ovšem pro
  nepřipravenost takového transportu
• 00:17:09 znamenalo ohromné utrpení těch
  lidí, kteří museli jít pěšky
• 00:17:13 skoro 1300 kilometrů
  přes pralesy, bažiny, řeky
• 00:17:20 a museli čelit všemožným nemocem,
• 00:17:25 protože kolona nebyla
  dostatečně vybavena ani léky,
• 00:17:30 ani potravinami.
  Prostě totální improvizace.
• 00:17:36 Léky, co jsme vzali ze skladu,
  tak jen malá část se dostala
• 00:17:41 pro naše lidi,
  protože i ti, co nás doprovázeli,
• 00:17:45 byli nemocní. Určitě
  to bylo použito pro jiné lidi.
• 00:17:50 Podle zpráv, které došly z Angoly,
  je zdravotní stav zadržovaných
• 00:17:54 československých občanů dobrý.
  Kolona UNITA, která provedla
• 00:17:57 ozbrojený útok na Alto Catumbela
  a drží naše občany,
• 00:18:00 se pohybuje pěšky
  ve vnitrozemí Angoly.
• 00:18:03 Děti jsou neseny
  na provizorních nosítkách.
• 00:18:06 O zdravotní stav všech
  je neustále pečováno,
• 00:18:08 neboť mezi zadržovanými je i naše
  lékařka a dvě zdravotní sestry.
• 00:18:11 Uvedené informace
  byly získány od očitého svědka -
• 00:18:14 příslušníka
  angolských ozbrojených sil,
• 00:18:17 kterému se podařilo
  uprchnout z transportu.
• 00:18:20 Náš pochod
  začal v městě Alto Catumbela
• 00:18:23 a pokračoval na sever
  kolem města Balombo
• 00:18:27 dále potom na severovýchod -
  Vatu Congu
• 00:18:31 až k řece Kwanza,
  kterou jsme překročili.
• 00:18:34 A pochod se ohnul
  směrem na jihovýchod.
• 00:18:38 Pokračovali jsme
  směrem k městu Munhangu,
• 00:18:41 kde jsme překročili železnici.
• 00:18:43 Dále potom devět dní na jih.
• 00:18:46 Na místo, kde jsme nastoupili
  na nákladní auta.
• 00:18:49 A těmi nákladními auty
  stále na jih.
• 00:18:52 A až dole u namimbijské hranice
  na východ do cíle naší cesty -
• 00:18:59 hlavní základy Jamba.
• 00:19:02 Zdá se to neuvěřitelné,
  ale našich 66 občanů,
• 00:19:06 mezi nimž bylo 28 mužů,
  17 žen a 21 dětí,
• 00:19:10 urazilo za dva a půl měsíce
  1326 kilometrů pěšky
• 00:19:14 a 1800 kilometrů
  na nákladních autech.
• 00:19:17 Tak se dostali
  na hlavní základnu UNITA v Jambě.
• 00:19:20 Jenom jeden z nich tam nedošel.
• 00:19:23 Někteří muži z rychlé skupiny
  však šli většinu trasy pouze pěšky.
• 00:19:26 Už první den únosu
  museli zajatci překonávat terén,
• 00:19:29 jako je tento. Jak se později
  ukázalo, ne naposled.
• 00:19:33 A mnohokrát
  za daleko horších okolností.
• 00:19:35 Na konci denní etapy nás obvykle
  čekalo těžké stoupání do vrcholu,
• 00:19:39 kam se uchylovali pravděpodobně
  z bezpečnostních důvodů.
• 00:19:41 Bylo to hrozně těžké
  z několika pohledů,
• 00:19:45 protože jsme byli
  většinou hodně unavení.
• 00:19:47 Ty výstupy byly těžký,
  nebezpečný, skály mokrý.
• 00:19:50 Klouzalo to a hrozilo
  velké nebezpečí pádu a zranění.
• 00:19:55 Únosci vedli své zajatce
  nepřístupným terénem
• 00:19:58 hlavně přes hory, aby se chránili
  před případným útokem.
• 00:20:01 Vedli je
  mimo jakoukoliv civilizaci,
• 00:20:04 po lesních a polních stezkách,
  aby je někdo nezahlédl,
• 00:20:07 a tím se směr pochodu neprozradil.
• 00:20:09 Navíc naprosto nelogickou
  trasou - nejdřív na sever.
• 00:20:13 Proto zajatci netušili,
  kde se právě nacházejí,
• 00:20:16 ani kam směřují.
  Bylo to pro ně velmi skličující.
• 00:20:21 Já jsem v mládí měla operované
  oba dva kyčelní klouby
• 00:20:27 pro vrozené vykloubení.
  A tak jsem si myslela,
• 00:20:30 že když půjdu
  za manželem do Angoly,
• 00:20:33 že vlastně si odpočinu.
• 00:20:36 Bohužel všecko dopadlo jinak,
  než jsem očekávala.
• 00:20:40 A když došlo
  k té nešťastné události,
• 00:20:44 tak pro mě bylo velice těžké
  zvládat tu cestu.
• 00:20:50 Já jsem nemohla dojít těch,
  možná to bylo deset kilometrů,
• 00:20:57 kdy jsme museli utíkat.
  Manžel mi pomáhal.
• 00:21:01 Střídavě mě nesl na zádech.
  Do kopců mě tlačil.
• 00:21:05 Nebo mě táhl nahoru.
• 00:21:09 Já jsem si totiž vzpomněla na to,
• 00:21:12 když člověk se díval
  v televizi na filmy válečné,
• 00:21:16 že lidi, kteří nestačili pochodu,
  byli bez milosti zastřeleni.
• 00:21:21 Jenže první část pochodu
  nebylo žádné nosítko.
• 00:21:26 A tak mě černí nosili na zádech.
• 00:21:31 A protože ten stav po operacích
  nebyl takový,
• 00:21:35 abych neměla problémy
  ani v tom nošení,
• 00:21:38 měla jsem šílené bolesti.
• 00:21:41 Vím, že jsem plakala.
• 00:21:45 A také se stalo, že už jsem
  tu bolest nemohla vydržet
• 00:21:50 a žádala jsem, aby mě zastřelili.
  Že prostě to už nejde.
• 00:21:56 Za tohoto postupu
  jsme se dostali do vysokých hor,
• 00:22:01 protože zde teploty klesaly
  pomalu až k bodu mrazu.
• 00:22:05 Předtím v noci
  třeba strašně pršelo,
• 00:22:08 byli jsme promočení,
  nic jsme na oblečení neměli.
• 00:22:13 Nikdo neměl. Nejenom já.
  V tom, v čem jsme pochodovali,
• 00:22:17 to jsme jenom měli.
  Takže se nanejvýš podařilo to,
• 00:22:21 že nám UNITA
  udělala oheň i v tom dešti.
• 00:22:24 Těžko se to vykládá,
  když na jedné straně vám hřeje
• 00:22:29 a z druhé strany na vás prší
  a nemáte se kde schovat.
• 00:22:33 Je to strašně nepříjemný.
• 00:22:36 Celý ten pochod
  jsem šla v botaskách.
• 00:22:40 Přecházeli jsme
  přes různé potoky a řeky,
• 00:22:44 botasky se promočily
  a dostala jsem infekci.
• 00:22:52 Zanítily se mi nehty na nohách.
• 00:22:57 A postupně mi ty nehty slezly.
• 00:23:02 Byly zhnisané.
• 00:23:08 Potom jsem velmi dlouho neměla
  nehty na prstech nohou.
• 00:23:12 Trvalo to asi půl roku,
  než mi zase narostly.
• 00:23:17 Nejhorším zážitkem pro nás bylo
  překračovat močály,
• 00:23:19 protože jsme měli obrovský
  strach z bilharzií -
• 00:23:22 parazita, který napadá játra.
  Navíc ještě ke všemu
• 00:23:25 jsme ty močály museli
  překračovat většinou v noci,
• 00:23:28 to znamená, že jsme neměli
  orientaci, do čeho stoupáme,
• 00:23:31 jak je voda hluboká,
  kam jdeme, nic.
• 00:23:35 V té době,
  kdy mě nosili nosiči na zádech,
• 00:23:40 jsem vlastně dostala hmyz.
  který oni také měli.
• 00:23:47 Byly to vši vlasové
  a byly to také vši šatní,
• 00:23:52 které se drží v prádle.
  A my jsme se snažili
• 00:23:57 je likvidovat tak, že když jsme
  měli potom třeba jednou za pět dní
• 00:24:03 jeden den na koupání a oddech,
  tak jsme pokládali kusy oděvů
• 00:24:09 do mraveniště a mravenci
  nám je všechny vyčistili.
• 00:24:15 Každý den dopoledne všude po celé
  zemi roztloukají ženy kukuřici
• 00:24:19 na mouku, aby z ní pak uvařily
  kukuřičnou kaši zvanou pirao.
• 00:24:23 Je to jejich hlavní
  a častokrát jediná strava.
• 00:24:26 Kukuřičná kaše byla téměř
  jedinou stravou i pro rukojmí.
• 00:24:30 Nebyla osolená, ani nijak ochucená,
  téměř se nedala jíst.
• 00:24:34 Pytle s moukou
  měli nosiči na zádech.
• 00:24:36 Někdy ji propotili,
  nebo jim po dešti ztuchla.
• 00:24:39 Mnohým z našich se z ní zvedal
  žaludek, někdy ji vyzvraceli
• 00:24:42 a zpočátku z ní měli
  intenzivní průjmy,
• 00:24:45 než si tělo zvyklo.
• 00:24:46 Když jsme měli ty průjmy,
  už člověk byl v takovém stavu,
• 00:24:51 že už se nestyděl,
  to už bylo jedno,
• 00:24:55 jestli se na mě někdo díval.
  Ať už to byl voják,
• 00:24:59 velitel té skupiny
  nebo někdo z našich.
• 00:25:10 Prostě se nedalo nic dělat,
  člověk musel vykonat tu potřebu.
• 00:25:18 Jeden den
  nám příslušníci UNITA řekli,
• 00:25:21 že budeme pochodovat 48 hodin
• 00:25:24 a že na tuto dobu
  máme pouze tři litry vody,
• 00:25:28 abychom s ní podle toho zacházeli.
• 00:25:31 Proto bylo rozhodnuto,
  že poprvé po deseti hodinách
• 00:25:34 se zastavíme
  a každý si dá hlt jenom.
• 00:25:38 A to bylo přísně střežený.
• 00:25:41 Bohužel když bylo to další
  asi po čtyřiadvaceti hodinách,
• 00:25:48 tak se stalo,
  že jeden z naší osmičky
• 00:25:51 šel poslední a nesl ty nádoby
  a tu vodu zbylou nám všechnu vypil.
• 00:25:58 Můžu vám říct, že ten moment
  se na něho chlapi vrhli
• 00:26:02 a bejvali by ho ukamenovali.
• 00:26:04 Ale za dalších asi sedm hodin
  jsme došli k řece
• 00:26:09 kde jsme prostě si nabrali vodu.
  Tam se každej napil do sytosti.
• 00:26:16 Země je protkaná řekami,
  které jim často křížily trasu.
• 00:26:21 Menší řeky se daly přebrodit.
• 00:26:23 Přes větší
  se rukojmí museli plavit.
• 00:26:26 Byla to pokaždé náročná operace,
  protože se nedostávalo člunů.
• 00:26:31 Řeka měla ale i své výhody.
• 00:26:33 Člověk se v ní mohl vykoupat
  nebo aspoň trochu umýt.
• 00:26:37 Někdy po celém týdnu trmácení.
• 00:26:42 Zajatci si v ní
  taky mohli vyprat oblečení.
• 00:26:45 Jediné co měli.
• 00:26:51 Řeka Kwanza měla - jako jedna
  z mála - vodu relativně čistou.
• 00:26:57 Na podívanou, jako je tato,
  ovšem obvykle nebyla nálada.
• 00:27:04 Asi šestý den pochodu jsme
  přecházeli v noci přes řeku.
• 00:27:10 Nařídili nám,
  že se máme všichni svléknout,
• 00:27:13 tak jsme se svlékli.
  Oblečení jsme nesli nad hlavou.
• 00:27:16 A já jsem šel
  v sandálech a v ponožkách.
• 00:27:19 A když jsem vycházel
  na druhý břeh té řeky,
• 00:27:22 kterou jsme přecházeli,
  tak mi sandál zůstal v řece.
• 00:27:26 Pokoušel jsem se několikrát
  ponořit, ale sandál jsem nenašel.
• 00:27:30 A když jsem vyšel na břeh, tak jsem
  viděl, že se tam svítí baterkou.
• 00:27:35 A byl tam důstojník,
  tak jsem ho požádal,
• 00:27:39 vysvětloval jsem mu, o co jde,
  a on mně řekl,
• 00:27:42 že jejich lidi chodí bosi,
  tak já klidně taky můžu být.
• 00:27:48 Překračovali jsme mnohé řeky.
  Brodili jsme je až po prsa.
• 00:27:52 Na druhou stranu
  bylo jít nebezpečný.
• 00:27:55 Bylo to asi na této úrovni.
• 00:27:58 A museli jsme i pít
  vodu z těchto řek.
• 00:28:01 Pili jsme vodu z lagun, z jezer.
• 00:28:04 Ze všech toků,
  které jsme potkali po cestě.
• 00:28:07 Tam nebylo na výběr.
  Museli jsme pít, co bylo.
• 00:28:10 Co zrovna okamžik dal.
  Někteří z nás, stejně jako já
• 00:28:14 neuměli plavat a bylo pro nás dost
  velkým nebezpečím se ponořit
• 00:28:18 nebo vejít do té řeky,
  protože nikdo z nás neznal,
• 00:28:21 za jakých podmínek se to brodí.
  To znamená,
• 00:28:24 že já jsem si počkal, až jsem
  viděl, jak jsou lidi ponoření,
• 00:28:26 a teprve potom jsem vstoupil sám.
• 00:28:29 Nebylo to v žádném případě
  nějak lehký rozhodnutí.
• 00:28:33 S čistou vodou
  byla v Africe vždycky potíž.
• 00:28:36 Je náročné se k ní dostat, proto
  se s ní musí dobře hospodařit.
• 00:28:40 Potřebují ji hlavně děti.
  Ty byly i mezi rukojmími.
• 00:28:45 Rodiče je zpočátku nosili
  těžkým terénem sami,
• 00:28:48 časem jim ale začaly docházet síly,
  a tak je nahradily domorodé ženy,
• 00:28:52 které doprovázely únosce.
• 00:28:55 Ty plakaly systematicky,
  protože šly od matky,
• 00:28:58 nesly je černý,
  matky se neuměly domluvit
• 00:29:02 s těmi nosiči,
  takže tam pracovaly emoce
• 00:29:07 z obou stran, protože jazyková
  bariéra je jazyková bariéra.
• 00:29:12 Pochopitelně ti,
  co tam zase byli bez dětí,
• 00:29:16 tak jim pláč dětí vadil.
  Jenže když má dítě plnou pusu aftů,
• 00:29:19 nejí, tak prostě
  pláče systematicky.
• 00:29:23 Mně jako dítěti to nepřipadalo
  až takové úděsné,
• 00:29:30 jak to muselo připadnout dospělým.
  Určitě jsem to v tom věku vnímal
• 00:29:34 jako dobrodružství,
  jako něco nového, co se děje,
• 00:29:37 i když přece jenom tam ten pocit
  něčeho neznámého a hodně divného
• 00:29:42 tam byl.
  Jak ten počet kilometrů vzrůstal,
• 00:29:47 jak jsem viděl, jak se ostatní -
  děti i dospělí - trápí,
• 00:29:51 tak mě samozřejmě přepadly
  špatné pocity a myšlenky
• 00:29:55 a myslím si,
  že zhruba po týdnu až dvou
• 00:29:59 se ten pochod
  převrátil pro všechny z nás
• 00:30:03 do dost negativní polohy.
• 00:30:06 Nejmladší dítě,
  které bylo s rodiči na pochodu,
• 00:30:10 byla dvouletá Gregorovic holčička.
• 00:30:14 Ta holčička přestala mluvit,
  přestala si hrát,
• 00:30:20 přestala mít zájem o cokoliv,
  byla apatická,
• 00:30:25 protože měla vysoké horečky,
  které se nedaly ničím srazit.
• 00:30:29 Měla problémy s ušima.
  A přetrvávalo to hodně dlouho.
• 00:30:36 Jeden pán snědl
  svýmu vlastnímu synovi večeři
• 00:30:39 a když ho manželka
  začala bít a nadávat mu,
• 00:30:42 tak prohlásil,
  že on děti může mít další,
• 00:30:46 že on to musí přežít
  a na dětech že mu nezáleží.
• 00:30:51 Dospělí měli osm až dvanáct nosičů.
  Oni se střídali.
• 00:30:55 A my jsme měli
  aspoň kukuřičnou kaši,
• 00:30:59 ale oni ze stromů
  žluté housenky sbírali,
• 00:31:05 nějaké mravence, vajíčka
• 00:31:09 a něco takového ze země vyhrabávali
  a to jedli.
• 00:31:16 Podle nás to taky byli zajatci.
• 00:31:19 Nosiči nesli
  nosítka s nemocnými na hlavě,
• 00:31:22 a to bylo nebezpečné.
• 00:31:23 Ta chůze pro toho černého
  byla taky velice těžká,
• 00:31:27 protože oni byli bosí.
  Oni neměli boty.
• 00:31:30 A když zakopnul,
  tak jsme se váleli na zemi oba dva.
• 00:31:34 A tak se stalo i tenkrát
  to neštěstí Járovi Navrátilovi,
• 00:31:43 který tam přišel o život.
  On už nemohl chodit,
• 00:31:47 nesli ho na nosítkách,
  a protože to byl muž sportovec,
• 00:31:52 urostlý, tak byl těžký.
• 00:31:54 A stalo se, že také
  zakopli černí nosiči,
• 00:32:01 on upadl na hlavu
  a začal krvácet.
• 00:32:05 To jsme šli z kopce dolů
  a on odpočíval se svými nosiči -
• 00:32:12 on měl šest nebo osm nosičů -
  pod stromem.
• 00:32:17 A já jsem šla taky taková vysílená
  a on mi ještě říkal:
• 00:32:22 Jožko, prosím tě, podívej se na mě.
  Mně je strašně špatně.
• 00:32:28 Já jsem spadl z nosítka.
  Spadl jsem ale na hlavu.
• 00:32:34 Když jsem viděl poprvé
  Jardu Navrátila po oznámení,
• 00:32:37 že mu není dobře,
  tak seděl opřený o strom.
• 00:32:40 Bylo evidentní, že je v polovědomí.
  Nereagoval na podněty
• 00:32:43 hlasový od nás. Snažili jsme se
  mu nějakým způsobem pomoci.
• 00:32:48 Vojáci nám žádnou
  zvláštní pomoc neposkytli,
• 00:32:52 protože neměli. A to,
  co se všechno pro něj udělalo,
• 00:32:56 se nakonec ukázalo jako marné,
• 00:32:58 protože Jarda okolo
  tři čtvrtě na šest zemřel.
• 00:33:00 Doktorka Hudečková,
  dokud to bylo ještě možné,
• 00:33:04 tak žádala,
  aby ho dopravili do nemocnice.
• 00:33:13 Ale oni tvrdě řekli,
  že to vůbec není možné.
• 00:33:17 Že by nás prostě našli
  a že by zničili ten jejich zájem...
• 00:33:22 Tedy záměr těch vojáků.
  Tak Jára musel zemřít.
• 00:33:28 Nesli jsme to velice těžce.
• 00:33:32 Možnosti zjištění
  zpětně neexistují.
• 00:33:36 Ani tam neexistovaly,
  abychom na něco přišli.
• 00:33:40 To rozloučení s Járou
  bylo velice smutné,
• 00:33:45 protože jsme si všichni uvědomili,
  co vlastně se může stát.
• 00:33:50 Že to není jen takový pochod
  za svobodou,
• 00:33:54 ale že je to něco daleko víc.
• 00:33:59 Járu uložili potom do mohyly
  prý na soutoku tří řek.
• 00:34:07 My jsme se s ním rozloučili
  československou státní hymnou.
• 00:34:13 Na samém severním vrcholu naší
  cesty - na soutoku řek -
• 00:34:17 zemřel a je pohřben
  Jaroslav Navrátil.
• 00:34:24 My ženy jsme
  několik dnů po tom,
• 00:34:30 co začal pochod,
• 00:34:34 jsme začaly
  mít všechny své problémy.
• 00:34:42 Všechny jsme ztratily menstruaci.
• 00:34:45 A to nám doktorka Hudečková řekla:
  Děvčata, tak teď jsme na tom
• 00:34:49 zrovna tak, jako na tom byly
  ženy v koncentračním táboře.
• 00:34:54 Tohle je lebka jednoho
  jihoafrického bojovníka,
• 00:35:00 který zahynul u městečka Kaibambo
  během bojů
• 00:35:06 v tom prvním roce
  nezávislosti Angoly.
• 00:35:13 Během toho pochodu,
  když jsme šli tou buší,
• 00:35:17 tak jsme podél cest
  viděli pozůstatky lidských koster,
• 00:35:23 které už byly
  úplně vybělené od slunce
• 00:35:28 nebo ohlodané od zvířat.
• 00:35:33 Benguelská železnice dělí zemi
  zhruba na dvě poloviny.
• 00:35:36 Tu severní měly v čase únosu
  pod kontrolou spíš vládní jednotky,
• 00:35:40 jižní zase UNITA. Rukojmí věděli,
  že mají-li dojít
• 00:35:44 na hlavní základnu UNITA, musí
  jednoho dne překročit koleje.
• 00:35:49 Zlomový okamžik našeho pochodu -
  benguelská železnice CFB,
• 00:35:53 kterou jsme překročili
  na 855.kilometru
• 00:35:57 po 67 dnech pochodu
  a 1260 kilometrech cesty.
• 00:36:01 Měli jsme
  už tady na tom místě vědomí,
• 00:36:05 že všechno velké utrpení
  je za námi, protože dole na jihu
• 00:36:08 nás čekalo
  už jen několik krátkých etap
• 00:36:11 do ukončení pěší cesty.
  Bylo to devět dní,
• 00:36:15 60 kilometrů, kde jsme potom
  už nasedli na nákladní auta
• 00:36:18 a pokračovali směrem na jih
  na dvou náklaďácích.
• 00:36:22 Tam jsme dojeli do devíti dnech
  a přes 1500 kilometrech jízdy.
• 00:36:30 Jednoho dne jsme došli do prostoru,
  kde jsem uviděl už nákladní auta.
• 00:36:38 Všichni jsem se radovali
  a jásali jsme,
• 00:36:42 ale jeden kolega řekl:
  A stejně všichni chcípneme.
• 00:36:49 No a jedna naše kolegyně
  dostala takový šok z toho,
• 00:36:55 že jsme nevěděli, jak ji zklidnit.
• 00:37:01 Tak jsem chytil
  toho kolegu pod krkem,
• 00:37:05 opřel jsem ho o strom
  a ošklivě jsem vynadal.
• 00:37:10 A že jestli to uslyším ještě
  jednou, tak mu rozbiju ústa.
• 00:37:16 Rychlé družstvo osmi mužů
  dorazilo na základnu UNITA
• 00:37:19 o pět týdnů dřív než ostatní.
• 00:37:22 Kolona se totiž pohybovala pomalu,
  a tak únosci ty muže vybrali,
• 00:37:25 aby je co nejdřív ukázali
  zahraničním novinářům.
• 00:37:29 Chtěli se světu
  rychle pochlubit pěkným úlovkem,
• 00:37:32 a tak se zviditelnit.
• 00:37:35 Do Československa přijel zpravodaj
  francouzské rozhlasové stanice
• 00:37:39 France Inter, který navštívil
  jižní oblasti Angoly.
• 00:37:43 Přivezl zvukový záznam výpovědi
  třiapadesátiletého Alexandra Ivana
• 00:37:47 z Bratislavy, který je jedním z
  těch, jež protivládní skupina UNITA
• 00:37:51 zadržuje. Získali jsme také záběry
  francouzské televize
• 00:37:54 ze základny UNITA v Rivungo,
  kam Alexandr Ivan
• 00:37:57 a dalších sedm
  našich občanů dorazilo.
• 00:38:02 V podstatě pochopitelně
  byl to dost otřesný zážitek,
• 00:38:05 který začal útokem UNITA
  na Alto Catumbelu,
• 00:38:09 kdy nám prakticky rozstříleli
  baráky nad hlavou.
• 00:38:14 Tedy domy, v kterých jsme bydleli
  a v ten okamžik se ukrývali.
• 00:38:19 Potom když střelba utichla,
  přišli si pro nás vojáci UNITA,
• 00:38:26 odvedli lidi
  a tedy i rodiny s dětmi.
• 00:38:31 Pak dorazili na základnu ostatní.
• 00:38:33 Bylo jich celkem 57.
  Jeden muž ale chyběl.
• 00:38:37 Osm rukojmích z rychlého družstva
  se to dozvědělo až tady.
• 00:38:41 Já jsem tam měl problémy
  a neměl jsem je sám.
• 00:38:44 Ty problémy měla fůra lidí.
  Ale mě taková ta žloutenka
• 00:38:49 nebo jak oni říkali biliosa
  mecanica, zastihla na těch autech.
• 00:38:54 A to je doprovázeno
  velmi nepříjemnými bolestmi.
• 00:38:59 I ti, kteří pak
  už tu žloutenku měli na té bázi,
• 00:39:03 kde už mohli ležet na kavalci,
  tak je to teda taky bolelo,
• 00:39:09 ale já jsem s těma bolestma
  jel na těch autech.
• 00:39:13 A to teda byla cesta...
• 00:39:16 Tank proti tomu
  je odpérovanej kočár.
• 00:39:20 Takže to bylo velmi nepříjemný
• 00:39:22 a ještě jsem držel
  takhle v náručí dceru,
• 00:39:27 která měla tenkrát čtyři roky.
  To byly hrozný bolesti z toho.
• 00:39:33 Záběry ukazují přípravy
  na plánované předání
• 00:39:36 československých žen a dětí,
  zadržovaných protivládní organizací
• 00:39:40 UNITA zástupcům
  Mezinárodního červeného kříže.
• 00:39:47 V souvislosti s těmito záběry řada
  tiskových agentur připomněla
• 00:39:50 útrapy, které českoslovenští občané
  museli vytrpět po svém zadržení
• 00:39:55 dne 13.března a při svém
  1300 kilometrů dlouhém pochodu
• 00:40:00 v mimořádně těžkých podmínkách.
• 00:40:04 Rozhlasová stanice France Inter
  sdělila,
• 00:40:07 že při pochodu tropickým pralesem
  neměla kolona více
• 00:40:10 než dvacet nosítek. Podle
  svědectví francouzského novináře
• 00:40:16 českoslovenští občané šli pralesem
  napůl nazí
• 00:40:20 za neustálého deště.
  Pochodovali pět hodin denně,
• 00:40:24 často v noci.
  Velice brzy došla sůl a cukr.
• 00:40:29 Problémy s potravinami
  trvají v táboře UNITA i nyní,
• 00:40:33 jak zdůrazňují agentury.
  A současně poznamenávají,
• 00:40:37 že po příchodu na základnu
  byla snaha přivést rukojmí
• 00:40:41 vnějškově do přijatelného stavu.
• 00:40:45 Poslední část záběrů ukazuje
  rozloučení našich žen a dětí
• 00:40:49 s muži, kteří jsou
  i nadále zadržování
• 00:40:53 protivládní organizací UNITA.
• 00:40:56 Agentury rovněž připomínají trvalé
  úsilí československých úřadů
• 00:41:01 o osvobození československých
  rukojmí a informují,
• 00:41:04 že všechna československá
  velvyslanectví v jižní Africe
• 00:41:08 jsou v pohotovosti, aby se mohla
  o své státní příslušníky postarat.
• 00:41:13 Zbývající část zajetí po pochodu
  jsme strávili ubytování v chýších
• 00:41:18 podobných těm,
  které jsou v této vesnici.
• 00:41:21 Zbylo nás tam dvacet mužů
  a ten celý čas
• 00:41:25 byl vlastně od začátku června
  až do května dalšího roku,
• 00:41:32 to znamená, že jsme byli
  jedenáct měsíců na tom místě.
• 00:41:36 Žili jsme odděleně ve dvojicích,
• 00:41:39 kdy jsme půl roku nesměli
  udržovat mezi sebou kontakty.
• 00:41:43 Takže jak byly ty chýše
  naproti sobě,
• 00:41:46 tak jsem ani jeden druhého nesměli
  pozdravit z té druhé dvojice.
• 00:41:49 Prostředí naprosto stejné.
  Písčité podloží,
• 00:41:53 krajina nehostinná, nepříjemná,
  velice suchá.
• 00:41:56 Jenom v období dešťů,
  kdy zapršelo,
• 00:42:00 tak ty střechy byly propustný.
  To nás trápilo,
• 00:42:02 že jsme celou noc nespali.
  Uhýbali jsme kapkám na stranu.
• 00:42:06 Příliš se to nedařilo, takže
  zážitky byly převážně negativní.
• 00:42:11 S pitnou vodou
  tam byly problémy pořád,
• 00:42:13 protože tam bylo jezero,
  které tam bylo i v období sucha.
• 00:42:17 Bohužel do tohoto jezírka
  chodila jak zvířata pít vodu,
• 00:42:22 tak my jsme si brali. A bohužel
  tam chodili i domorodí a vojáci,
• 00:42:27 takže se stávalo,
  že jste přišli s nádobkou pro vodu,
• 00:42:31 pár metrů od vás voják se myl
  a klidně se do té vody vymočil.
• 00:42:37 Ale vám nic jiného nezbývalo,
  než tu vodu nabrat a pít ji.
• 00:42:41 Nějakou dobu
  jsme se snažili to převařovat,
• 00:42:45 ale pak už ty nádoby
  byly tak znehodnocené,
• 00:42:48 že bylo lepší pít tu vodu
  přímo z toho jezírka.
• 00:42:51 V období sucha
  nás trápila velká zima.
• 00:42:54 Byl takový mráz, že v lavoru
  zamrzla i takto voda.
• 00:42:59 Tam bylo všechno možné zvířectvo.
  Hmyz, cvrčci.
• 00:43:03 Toho byly plné stěny.
  Nějaké ty blechy.
• 00:43:07 Lezli tam škorpióni.
  Nejméně do poloviny chýší
• 00:43:11 se dostali hadi v průběhu
  toho našeho pobytu.
• 00:43:14 Viděli jsme tam zastřelenýho lva,
  slona, hyenu.
• 00:43:20 Zvířata chodila pít
  do stejných vodních děr,
• 00:43:23 ze kterých my jsme pili také vodu.
• 00:43:26 Takže to byla taková
  společná komunita,
• 00:43:31 díky těm uniťákům,
  do které jsme se dostali,
• 00:43:34 že to bylo někdy až zajímavé.
• 00:43:37 Jak jsme vás informovali
  v Televizních novinách,
• 00:43:40 ve zvláštním letadle
  vyslaném československou vládou
• 00:43:43 přiletělo dnes v podvečerních
  hodinách na ruzyňské letiště
• 00:43:46 v Praze sedmnácti žen,
  dvacet jedna dětí a sedm mužů,
• 00:43:49 první část šedesátišestičlenné
  skupiny československých občanů,
• 00:43:53 kteří byli uneseni dne 12.března
  příslušníky protivládní organizace
• 00:43:57 UNITA při přepadu průmyslového
  komplexu v Alto Catumbelo
• 00:44:01 v Angolské lidové republice.
  Zdravotní stav
• 00:44:04 všech čtyřiceti pěti
  propuštěných občanů
• 00:44:07 je podle sdělení týmu pracovníků
  československého zdravotnictví,
• 00:44:10 který je v cestě
  z Kinshasy do Prahy doprovázel
• 00:44:13 a na palubě podrobil
  zevrubné prohlídce, uspokojivý.
• 00:44:16 Měla jsem do jisté míry i obavy,
  jak to všecko dopadne
• 00:44:21 s mým zdravím s dítětem a tak dále.
  S námi se všemi.
• 00:44:26 A jak jsem se tak dívala na oblohu,
• 00:44:29 tak na obloze
  byla úžasná seskupení mraků.
• 00:44:33 A v těch mracích jsem viděla
  například v mé fantazii
• 00:44:38 matku Boží s Ježíškem.
  To jsem si uvědomila,
• 00:44:42 že to je veliká pomoc,
  veliká naděje.
• 00:44:46 A že víra je to, co mi pomůže
  překonat všechny ty problémy
• 00:44:53 fyzické a psychické,
  které člověk tam prožíval.
• 00:44:57 To bylo hlavně taky o vůli,
  že tam prostě bylo určitě
• 00:45:02 několik dobrých příkladů,
  který tou vůlí a hecováním
• 00:45:07 těch ostatních
  je někdy dokázali vybudit
• 00:45:10 v těch slabších chvilkách k tomu,
  aby pokračovali,
• 00:45:13 aby se snažili o to finální řešení,
  kterým tam pro nás bylo -
• 00:45:16 dokončit tu cestu,
  na kterou nás ta UNITA vzala.
• 00:45:19 Ono to jiný řešení nemělo totiž.
• 00:45:21 Když jsme se vrátili domů,
  setkala jsem se s tím,
• 00:45:24 že mnoho mých přátel a známých
  se zachovalo ke mně
• 00:45:30 velice pěkně,
  byli na mě milí, hodní.
• 00:45:34 Ale stávalo se mi také,
  když jsem potom po operacích
• 00:45:37 chodila o berlích,
  šli na druhý chodník,
• 00:45:40 aby se mnou nemuseli hovořit.
• 00:45:43 A slyšela jsem i takové řeči,
• 00:45:48 že někteří známí
  se vyjadřovali tak:
• 00:45:53 Dobře. Nemuseli tam lézt.
  Dobře jim tak.
• 00:45:58 Protivládní organizace UNITA
  zadržuje na svých základnách
• 00:46:01 v jihovýchodním cípu Angoly
  nedaleko města Rivungo
• 00:46:05 ještě dvacet našich odborníků.
• 00:46:07 Československá vláda
  pokračuje ve spolupráci
• 00:46:10 s Mezinárodním výborem Červeného
  kříže v úsilí o osvobození
• 00:46:13 československých občanů, kteří
  jsou protivládní organizací UNITA
• 00:46:16 ještě zadržováni
  a trvá na jejich propuštění.
• 00:46:21 Nejhorší bylo to,
  že jsme po odjezdu žen a dětí
• 00:46:25 zůstala skupina dvaceti expertů.
• 00:46:28 A zhruba po dvou, po třech měsících
  na nás dolehlo to,
• 00:46:35 že jsme nevěděli, jestli
  se dostaneme domů, nebo ne.
• 00:46:38 A ta nejistota byla to nejhorší,
  co mohlo existovat.
• 00:46:43 Ten velitel, který to tam měl
  na starosti, mezi námi chodil
• 00:46:46 a říkal: Vy se domů nedostanete,
  protože vůbec o vás
• 00:46:51 vaše vláda nemá zájem.
  Zkrátka nikdo se o vás nestará.
• 00:46:55 My jsme se nevyhýbali
  přímým jednáním s UNITOU.
• 00:46:59 Byla to UNITA,
  která o ně neprojevila zájem.
• 00:47:03 Hlavní roli při propuštění sehrál
  můj strýc Ruben Chitacumbi,
• 00:47:12 který byl zástupcem UNITA v Belgii
• 00:47:15 a měl svou rezidenci ve Švýcarsku.
• 00:47:21 Měl přítele v Belgii
  a ten se jmenoval John Wolf.
• 00:47:26 Nebo Jean Wolf.
• 00:47:29 Ti dva postavili mosty
  mezi Československem a Jambou.
• 00:47:48 To byla melodie,
  kterou často jsme v noci slyšeli,
• 00:47:54 protože jejich život noční
  byly zpěvy, tance a bubnování.
• 00:47:59 Byla to nějaká oslavná píseň,
  asi na generála Savimbiho,
• 00:48:03 protože ta píseň byla zpívaná
  v jejich jazyce ungundu
• 00:48:07 a stále se opakovala ta dvě slova:
  Savimbi a Angola.
• 00:48:13 Savimbi. Velmi charizmatická
  osobnost to byla.
• 00:48:16 Řekl bych - sympaťák Savimbi.
• 00:48:19 Ale jenom z jistých hledisek.
• 00:48:24 Samozřejmě to, co dělal v Angole,
  to byly hrozné věci.
• 00:48:28 Ale když jste se s ním setkal
  jako takhle nablízko, lidsky,
• 00:48:32 tak na vás určitě udělal dobrý
  dojem, protože jeho vystupování,
• 00:48:37 ten spád řeči a ta slova,
  která on volil,
• 00:48:42 to bylo... To byl prostě speaker.
• 00:48:46 O Angole se mi zdá často.
• 00:48:48 Zdálo se mi o ní celý rok,
  co tam zůstal manžel v táboře.
• 00:48:52 I teď před třemi dny se mi zdálo,
• 00:48:56 jak nás Savimbi
  odevzdal Červenému kříži.
• 00:49:00 Podal nám ruku
  a popřál nám šťastný návrat.
• 00:49:05 A my jsme ucítili,
  že je příjemně navoněný.
• 00:49:10 Zřejmě nějakou
  francouzskou voňavkou.
• 00:49:14 A když jsem se probudila,
  ještě jsem svoje ruce zvedla
• 00:49:21 k nosu a začal jsem čichat,
  jestli to je pravda,
• 00:49:25 jestli se to opravdu stalo.
• 00:49:29 A nakonec jsem zjistila,
  že to byl jenom sen.
• 00:49:33 V Angole jsou ještě pořád vesnice,
  které se hlásí k UNITA.
• 00:49:37 Tady jsme potkali ženu,
  která se pohybovala
• 00:49:39 v blízkosti velitele UNITA
  Jonase Savimbiho.
• 00:49:43 Nejdřív jsem tam
  pouze opatrovala starší lidi.
• 00:49:47 Později jsem ale pracovala
  u nejvyššího velení
• 00:49:50 a také v blízkosti
  některých cizinců.
• 00:49:52 Pohybovala jsem i v jeho blízkosti,
  nešlo se s ním nepotkat.
• 00:49:56 S cizinci se tam zacházelo dobře.
• 00:49:59 Žili tam dobře, jedli dobře,
  jednalo se s nimi dobře.
• 00:50:05 Všichni naši zajatci shodně tvrdí,
• 00:50:08 že únosci se k nim chovali
  v rámci možností ohleduplně.
• 00:50:11 Vojáci UNITA se k nám
  chovali dost korektně.
• 00:50:15 Aby se uchýlili
  třeba k nějakému násilí,
• 00:50:19 nebo k něčemu takovému, to ne.
  To nikdy nebylo.
• 00:50:23 Savimbi prohlásil, že bude
  požadovat tři sta tisíc dolarů
• 00:50:28 za ubytování, stravování a péči
  o naše muže,
• 00:50:34 kteří zůstali přes rok
  v jejich zajetí.
• 00:50:38 Já jsem sdělil,
  že můžeme o této otázce jednat,
• 00:50:43 ale že ho upozorňuji,
  že v tomto případě sdělíme,
• 00:50:48 že jsme museli za naše zajaté
  zaplatit výkupné.
• 00:50:53 A v tom okamžiku
  před světovou veřejností
• 00:50:57 UNITA z národně osvobozeneckého
  hnutí se může změnit
• 00:51:03 v tlupu banditů,
  kteří unesli naše občany proto,
• 00:51:08 aby mohli získat za ně výkupné.
• 00:51:11 Savimbi se zamyslel a řekl:
• 00:51:13 Tak dobře. Propustím je bez nároků
  na nějakou odměnu.
• 00:51:19 Jenom požaduji, aby žádný z nich
  se do konce konfliktu v Angole
• 00:51:26 nevrátil na naše území.
• 00:51:29 Jediný, kdo se vrátil na místa
  oněch traumat byl Lubomír Sazeček.
• 00:51:33 Když jsem se po pětadvaceti letech
  vrátil opět do Angoly,
• 00:51:37 neměl jsem žádné zvláštní pocity,
  které by nasvědčovaly tomu,
• 00:51:41 že jsem tady zažil
  nějakou mimořádnou událost.
• 00:51:45 Ale v posledních několika dnech
  jsem měl nepříjemné sny,
• 00:51:48 které se odstartovaly v Kuembě,
  kde se mi zdálo o tom,
• 00:51:52 že druhý den jsme se chystali
  na železnici na 855.kilometr.
• 00:51:58 V noci jsem se vzbudil
  z těžkého snu,
• 00:52:04 kde jsem viděl, jak tam
  jedeme a už se nevrátíme,
• 00:52:07 protože nás tam opět zadrží,
  ale že už nás nepustí domů.
• 00:52:13 Od Savimbiho se už nedozvíme,
  jestli to utrpení
• 00:52:16 bylo k něčemu dobré.
  Zabili ho vlastní lidé.
• 00:52:19 V roce 2007 zemřel i velitel únosu
  generál Mario Vasco Vatuva
• 00:52:24 na následky strádání ve válce.
• 00:52:27 A co kdysi druhý nejdůležitější muž
  UNITA Lucamba Gato?
• 00:52:32 Myslí si dnes, že rebelové dosáhli
• 00:52:34 únosem československých občanů
  svých cílů?
• 00:52:37 Tady se konfrontovaly
  dvě velké ideologie,
• 00:52:41 konfrontovaly se po dobu
  dlouhých třiceti let
• 00:52:44 a nyní převládá myšlenka
  zesnulého Jonase Savimbiho.
• 00:52:48 Angola dnes kráčí jistými kroky
  k opravdové demokracii,
• 00:52:52 má mnohostranné zastoupení
  v parlamentu, tržní ekonomiku
• 00:52:56 a je právním státem.
  A proto si myslím,
• 00:52:59 že naše mise,
  naše společná mise nebyla marná.
• 00:53:05 Mise. Vznešené slovo pro únos,
  teroristický čin.
• 00:53:10 Prý to byl tenkrát
  legitimní způsob boje.
• 00:53:12 Dnes je Lucamba Gato poslancem.
• 00:53:15 K posílení autority kdysi
  povstaleckého hnutí UNITA,
• 00:53:18 i když nedobrovolně, přispělo
  i 66 československých občanů.
• 00:53:22 Vždy jsem říkal,
  že jsem velký optimista.
• 00:53:27 Využíval jsem těžkých okamžiků
  pro budoucí život stejnou měrou,
• 00:53:31 jako jsem využíval
  těch pozitivních zkušeností.
• 00:53:35 Ta situace,
  kterou jsem s vašimi lidmi prožil,
• 00:53:38 mě rozhodně posílila, vyzrál jsem.
• 00:53:41 A navíc znásobila
  můj vztah, patriotismus,
• 00:53:45 lásku k této zemi.
• 00:53:47 Lidé si myslí,
  že těžká období,
• 00:53:52 těžký život lidi stmeluje,
  ale není to pravda.
• 00:53:56 Těžký život naopak ukáže,
  co v nás všech je.
• 00:54:02 Tady jsem si zapsal:
  Luboš se asi zamiloval do Milady.
• 00:54:07 Není ve formě. Jde brzo spát.
• 00:54:12 Mnoho manželství
  se po únosu v Angole rozpadlo,
• 00:54:15 ale jeden pár se tam našel.
• 00:54:18 Nás zejména ta situace v tom
  takzvaným vrcholovým družstvu,
• 00:54:23 v té malé skupině, která měla
  pochodovat rychleji, sblížila.
• 00:54:28 Ono je to krásný pořád,
  když nenastanou určitý okolnosti,
• 00:54:35 který vás tak nějak
  třeba vyvedou z normálu.
• 00:54:40 Tenkrát jsem byl velice -
  nechci říct naivní -
• 00:54:44 ale víc jsem lidem věřím.
  Dneska věřím opravdu někomu,
• 00:54:47 kdo tu důvěru si zaslouží,
  kdo prokáže, že je důvěryhodný.
• 00:54:54 Nevím jak ti ostatní lidi,
  ale já si svého života vážím.
• 00:55:00 A jen tak nechci a ani nemám rád,
• 00:55:04 když někdo
  hazarduje se svým životem.
• 00:55:07 Já dneska jezdím denně autem,
  vidím to na silnicích
• 00:55:10 a nedokážu ty lidi pochopit.
  Kdyby zažili to,
• 00:55:13 co jsme zažili my,
  tak by si svýho života vážili.
• 00:55:18 Myslím si,
  že víc si vážím lidských hodnot.
• 00:55:24 Lidskost, přátelství, láska.
  Takových věcí.
• 00:55:32 A nyní nastala ta chvíle,
  kdy vám chci říct poslední slova.
• 00:55:36 Tedy že já jsem jeden z těch,
  kteří absolvovali cestu na Jambu.
• 00:55:41 A že jste
  během propouštění seděl vedle mě.
• 00:55:44 -Vy jste byl v té skupině?
  -Ano, jeden z dvaceti.
• 00:55:51 A při tom propuštění tam seděl
  jeden pán, který mi říkal:
• 00:55:56 Já jsem byl v Praze
  vyjednat vaše propuštění.
• 00:56:00 To jste byl vy?
• 00:56:03 Ano, pane.
  Teď už můžeme být přátelé.
• 00:56:50 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
  Česká televize 2009