iVysílání

Beseda v Mětské knihovně v Praze inspirovaná filmem

Psychický základ mnoha nemocí si často nepřipouštějí ani sami pacienti. Současné zdravotnictví jim to nevymlouvá...

Více na http://www.rozhlas.cz/leonardo/dimenze/_zprava/opomijena-psychosomatika--818429

Nejlepší český populárně-vědecký film v oblasti přírodních věd vyhlášený 45. Academia Film Olomouc

http://www.rozhlas.cz/leonardo/technologie/_zprava/721422

Případ léčby pacientky s pelvialgií a endometriózou

Pardon.

Případ léčby pacientky s pelivaligií a endometriózou

http://www.psychosom.cz/?page_id=511

Vážený pane Franišku, jsem rád, že se Vám moje nesmysly alespoň líbí. ;) Bohužel příliš nechápu způsob Vaší argumentace. Souhlasím s Vámi, že teorie geneze vědomí nejsou zatím zcela uspokojivé. Jak ale z toho, že zatím něco věda neobjasnila, plyne, že existují psychosomatická onemocnění, resp. že určité chronické závažné onemocnění je možno vyléčit psychoterapií? Pro tento závadný způsob uvažování existuje ve filosofii náboženství pojem "Bůh mezer". Ve středověku lidé např. neznali odpověď na otázku, proč obyvatelé nějakého města vymírají na dýmějový mor, tedy způsobil to "Bůh". Podobně chabá je i Vaše argumentace: Nemáme zatím uspokojivou teorii vědomí, tedy vědomí způsobuje "duše". Píšete, že "duše" je pojem "metafyzický". OK. Závažné chronické onemocnění ale "metafyzickým" problémem není, alespoň tedy pro někoho, kdo jím trpí. V té kazuistice, která byla tak humorně dogmaticky prezentována v pořadu, bylo kuriózní už to, že pacientka sama vyhledala pomoc "odborníků na psychosomatiku". Tento samotný fakt svědčí o tom, že pacientka ve skutečnosti trpěla nějakou poruchou osobnosti nebo byla celá kazuistika konfabulací předčítače. Připomíná mi to kazuistiky uváděné doc. J. Praškem v následujícím stylu: "...ačkoli pacienka absolvovala bezvýsledně řadu vyšetření, měla stále neurčité pocity nadýmání, kvůli čemuž se nakonec pokusila o sebevraždu, a tak se ocitla u nás v PCP (zkratka kupodivu neznamená, že zaměstnanci užívají fencyklidin;))...pacientce jsme nasadili antidepresivum a po určité době její somatoformní porucha zcela odezněla." Není zarážející, že se někdo pokusí o sebevraždu kvůli "neurčitým pocitům nadýmání"?

Proč nevzniká podobných pořádů víc?

Film nás svou otevřeností, nedogmatičností a vyvážeností velmi upoutal, škoda že nebyl delší. Proč nevzniká podobných pořadů víc a vysílá se tolik dogmatických dokumentů ze zahraničí, které se tváří že spolkli všechnu moudrost světa?

Nemocnice na kraji mesta

http://www.ceskatelevize.cz/program/899538.html

moc zajímavé

děkuji tvůrcům, řadu i velmi kvalitních odkazů o psychosomatice lze najít na internetu

Psychosomatika je pseudovědou a nebezpečnou ideologií

Myslím, že pořad hezky ilustroval, čím psychosomatika ve skutečnosti je, a sice pseudovědou nemající jakoukoli oporu v realitě. Už samotný fakt, že přívrženci psychosomatiky nedokázali podat definici toho, co to psychosomatika vlastně je, vypovídá sám o sobě. Ve skutečnosti psychosomatika sestává z mylných a ničím neopodstatněných tvrzení, spočívajících v tom, že nějaké chronické onemocnění je možno vyléčit rozhovorem s pacientem, že tedy existují chronická onemocnění, která vznikají na základě nějakého "špatného myšlení" pacienta, na základě nějakých "špatných rodinných konstelací", na základě nějakých "špatných zážitů z dětství", na základě nějakých špatných "mentálních konstrukcích" apod. Nejprve bych uvedl na pravou míru tvrzení, že "chirurgie je královnou medicíny". Je to samozřejmě nesmysl, možná to platilo někdy v dobách Vesaliových, ale dnes je povolání chirurga možno přirovnat k povolání zručného instalatéra. Skutečnými králi dnešní medicíny jsou molekulární biologové. Jak je ale možné, že v dnešní době, kdy již věda definitivně odvrhla možnost, že by existovala nějaká lidská "duše", ať již v představách teologických, jako byla Augustinova domněnka, že Bůh animuje lidský zárodek "vdechnutím nesmrtelné duše" či filosofických, jako byla Aristotelova domněnka, že lidská "duše" sídlí ve ventrikulárním systému mozku nebo Descartova domněnka, že lidská "duše" sídlí v epifýze, v době, kdy díky neurovědám víme, že veškeré lidské chování, vnímání, kognici, vědomí atd. je možno zredukovat na funkce jednoho, výlučně hmotného, orgánového systému, tj. CNS, a žádná "nehmotná duše" v žádném z miliard experimentů, které byly do současnosti provedeny, nikdy pozorována nebyla, se stále něco jako psychosomatika těší určité vážnosti i v akademické oblasti, existují profesionální časopisy, psychosomatikou se zabývající, pořádají se psychosomatikcé konference apod.? Důvodem je jednak lidská hloupost, kterou názorně na příkladu svého uvažování demostroval onen profesor [sic], když se v obhajobě psychosomatiky dopustil ubohé extrapolační falacie: Není totiž sporu o tom, že díky vnějším vlivům může organismus závažně onemocnět nebo zemřít, co je potřeba dokázat je to, že povídáním s psychoterapeutem je možno vyléčit byť jen jedno jediné závažné chronické onemocnění. Např. nikdo nepochybuje o tom, že dlouhodobá vynucená spánková deprivace na zvířecích modelech vede k jejich úmrtí díky selhání imunitního systému a následným masivním bakteriálním infekcím. A myslím, že to není falacie argumentum ad hominem, když uvedu svoje pozorování, že by pan profesor tím, jak vypadá, jak hovoří a tím, jak celkově působí, na většinu lidí působil dojmem přinejmenším "podivína", a tedy podle jeho vlastních teorií by měl trpět nějakými onemocněními. Podobně není známo, že by lidé s aberantní strukturou osobnosti, jako byl Pol Pot či Olga Hepnerová, u kterých bychom právem měli předpokládat přítomnost oněch "chybných mentálních vzorců perpetuujících mylné přesvědčení o svých domnělých onemocněních" (monžo dosadit libovolný psychosomatický slepenec slov), trpěli nějakými "psychosomatickými neduhy". Obyčejnou lidskou hloupost jako možnou příčinu přežívání psychosomatické pověry podobně demostroval další odborník, jehož jméno jsem rovněž "vytěsnil", nikoli proto, jak se mylně domnívá psychoanalýza Otce zakladatele Freuda i ta dnešní, že jeho projev byl extrémně frustrujícím zážitkem (lidská paměť funguje přesně obráceně, to opět víme díky neurovědám), nýbrž proto, že takoví "odborníci", kteří považují za relevantní důkaz efektivity jakékoli terapie jedinou kazuistiku napsanou dvoupalcovým písmem v tlusté knize, už mě unavují. Kromě obyčejné lidské hlouposti jsou za přežíváním tohoto "vetchého strašidla psychosomatiky" důvody emocionální: Lidé se brání přiznat si, že své zdraví naprosto nemají pod svojí kontrolou-stačí jediná chybička ve fungování toho neuvěřitelně složitého stroje zvaného člověk, a následkem této chybičky člověk za měsíc "spinká s rybičkami" (eufemismus). Proto stále slýcháme, že nějaká celebrita "to nevzdala" a z rakoviny se vyléčila. Podobně je známo z dějin medicíny, že každé nové onemocnění bylo zpočátku považováno za psychosomatické onemocnění do té doby, než vědecký pokrok ukázal opak. V dnešní době víme, že žádná odrůda psychoterapie není používána jako základní metoda léčby žádného známého onemocnění (s možnou nepatrnou výjimkou léčby závislostí na psychotropních látkách). Dále víme, že moderní medicína zcela jistě nezná všechna existující lidská onemocnění, uvádí se, že objem znalostí v biomedicíně roste exponenciálně rychle. A na této neznalosti právě parazituje psychosomatika. Tak máme v MKN-10 zcela absurdní diagnózy, jako je "somatoformní porucha", jejíž definice je taková, aby přesně pokryla pacienta se zatím nediagnostikovatelným onemocněním. Je to samozřejmě výhodné pro zdravotní pojišťovny a ministerstva sociálních věcí a rovněž pro psychosomatické hochštaplery, kteří nejsou schopni obstát v poměrně nekompromisním boji o grantové prostředky na seriózní výzkum, a tak si tito psychosomatizátoři fantazírují ve svých pochybných žurnálech o "biopsychosociálním modelu nemoci" (ve skutečnosti nikdo neumí definovat, co to vlastně je), zdravotní pojišťovny jsou vdečné, že mají "vědecky" opodstatněno, že daný člověk invalidní důchod nepotřebuje, nebo dokonce jeho přiznání by zabránilo jeho "zázračnému psychosomatickému uzdravení ze závislosti". Já za sebe můžu říci, že mně psychosomatika zcela zničila život, přivedla mě na pokraj bídy, rozvrátila veškeré moje rodinné vztahy a jen doufám, že naši potomci budou mít nepřípustnost psychosomatiky, podobně jako nepřípustnost učení o rasové nadřazenosti, právně zakotvenu, nejlépe Ústavním pořádkem.

13. celostátní konference o psychosomatice

http://www.lirtaps.cz/konference.htm