iVysílání

Neobyčejné životy - Tomáš Töpfer

• 00:00:04 Jsem jen obyčejný muž,
  nechci vůbec nic než běžnou,
• 00:00:08 samozřejmou maličkost,
  žít přesně tak, jak se mi chce,
• 00:00:12 a dělat jen to, co mám rád,
  jsem člověk průměrný,
• 00:00:18 hluku se vyhýbám a v tichu pokoje
  bez boje žiju si poklidně
• 00:00:27 jen svým zálibám.
• 00:00:32 Prostě, obyčejný muž.
• 00:00:37 Tomáš Topfer, to je docela dobrý.
• 00:00:40 Tomáš Topfer, to je věc,
  která mě přivádí do dobré nálady.
• 00:00:44 Je to firma, dneska je to
  vlastně instituce Týtý.
• 00:00:48 Je svým způsobem buldozer.
• 00:00:49 On je o něčem přesvědčený,
  většinou o dobrých věcech,
• 00:00:52 co se kumštu týče.
• 00:00:55 O své filozofii je přesvědčen
  a tu si dotlačí.
• 00:00:58 A přizpůsobí tomu své okolí.
• 00:01:01 Jsem nevtíravý samotář,
  rád si v absolutním klidu
• 00:01:08 sedím doma za všech dob
  v té věčné atmosféře ticha.
• 00:01:15 Ú, jako zapomenutý hrob.
• 00:01:19 Na to jak žije Tomáš,
  tak už by měl být několikrát mrtvý.
• 00:01:22 On je něco jako tažný kůň.
  Takový ten kladrubák.
• 00:01:26 Když mu naložíte velký náklad,
  pak ho to začne bavit
• 00:01:30 a začne táhnout.
• 00:01:32 On všechno dotáhne do konce.
• 00:01:35 Až je s tím trapný,
• 00:01:37 protože si řekne třeba,
  že udělá v Praze divadlo
• 00:01:39 a on ho udělá.
• 00:01:40 On udělá tu fidlovačku.
• 00:01:42 Řekne si, že bude učit na DAMU
  a on tam učí.
• 00:01:45 On si řekne, že bude ředitelem
  Divadla na Vinohradech
• 00:01:48 a je ředitelem toho divadla.
• 00:01:51 Jsem přemýšlivý pán,
  filozofický typ, co něžnou duši má,
• 00:01:58 rozjímá, od lidské hlouposti dál,
  čím dál tím líp.
• 00:02:07 Prostě tichý samotář.
• 00:02:13 Kdybych o něm měl říct jen jednu
  jedinou větu,
• 00:02:15 tak řeknu, že T. Topfer je Žid,
  který se povedl.
• 00:02:37 -Dobrý den, pane kapitáne.
  -Dobrý den.
• 00:02:41 Tak dneska nás čeká New York.
• 00:02:46 On byl vždycky do toho hrr.
  Skočit ze skály do vody
• 00:02:51 a zůstalo mu to dodneška.
• 00:02:54 Pořád si vymýšlí akce,
  že se pojede někam na loď
• 00:03:00 nebo rád lítá,
  pořád volá, že někam letěl,
• 00:03:08 že přistával někde na letišti.
• 00:03:12 Vážení cestující,
  vítám vás na palubě Boeingu 737
• 00:03:16 pravidelné linky 555
  z Prahy do New Yorku na JFK.
• 00:03:21 Čekáme na povolení ke startu.
• 00:03:23 Náš společný let potrvá
  asi 9:45 hodin,
• 00:03:28 poletíme ve výšce 10 500 m
  cestovní rychlostí 750 km/h.
• 00:03:35 Když se mluví o cestě a cíli,
  vždycky mě bavila víc ta cesta,
• 00:03:41 protože ta cesta může být
  někdy zábavnější,
• 00:03:44 než rychle dosáhnout cíl.
• 00:03:49 V New Yorku je 14 stupňů,
  jemně mrholí,
• 00:03:51 prosím, abyste se připoutali
• 00:03:53 a zůstali pokud možno
  celou dobu letu na svých místech.
• 00:03:57 Náš let je nekuřácký,
  a to ve všech prostorách vč. toalet.
• 00:04:02 Děkuji a přeji vám příjemný let.
• 00:04:05 Takový velký kluk, no.
• 00:04:11 Když jsem byl malý,
  měl jsem takové staré vláčky,
• 00:04:15 a musel jsem být hrozně hodný,
• 00:04:17 aby maminka přinesla štafle
  ze sklepa a sundala je,
• 00:04:21 protože ty dva kufry s vláčky
  a kolejemi bylynahoře v předsíni.
• 00:04:26 Já jsem si potom v celém obýváku
  mohl postavit koleje a jezdit jím.
• 00:04:32 Na dvou starých papírových kufrech
• 00:04:34 byly bílou barvou napsaná písmena,
  číslice a já teprve v dospělosti
• 00:04:41 jsem pochopil, že to byly kufry,
• 00:04:43 se kterými se maminka vrátila
  z transportu.
• 00:04:47 Moje nejkrásnější chvíle
  mého dětství byly schované
• 00:04:51 v těchto kufrech.
• 00:04:57 V této ulici jsem vyrostl,
• 00:05:00 támhle jsme měli ve zvýšenémpřízemí
  třípokojový byt,
• 00:05:04 kde bydlela babička, maminka,
  tatínek a my dva s bráchou.
• 00:05:08 Měli jsme pocit,
  že to je ohromný luxus.
• 00:05:12 Pamatuji si, že když se maminka
  jednou vyklonila z okna,
• 00:05:16 my jsme támhle
  jako 3-4leté malé děti
• 00:05:19 klečely na té římse v 1. patře
  a plivaly jsme dolů na lidi.
• 00:05:25 Maminka se bála zakřičet,
  abychom se nelekli a nespadli.
• 00:05:28 Volala tam telefonem
• 00:05:30 a až když jsme ten telefon zvedli,
  tak jsme dostali.
• 00:05:34 Brácha dostal vždycky víc,
• 00:05:36 protože on byl starší, rozumnější,
  který z toho má mít rozum.
• 00:05:40 Já jsem byl ten mazánek,
  co stál v koutě a díval se,
• 00:05:43 jak ho táta...
• 00:05:49 Brácha se narodil
  ve Vítězném únoru 1948.
• 00:05:55 Mamince sebrali firmu,
  babičce baráky,
• 00:06:03 takže to moc veselé nebylo.
• 00:06:08 Naši se s tím nějak vyrovnali,
• 00:06:10 protože nejdřív přišli o všechno
  za války, i o sourozence,
• 00:06:15 to nebylo tak hrozné oproti tomu,
  co prožili před několika lety.
• 00:06:21 Táta přežil Osvětim
  a dokonce pochod smrti.
• 00:06:27 Na předloktí měl vytetované
  číslo z Osvětimi
• 00:06:31 a v nedělní dopoledne,
  když jsem byl jako kluk,
• 00:06:34 tak jsem si vlezl k tatínkovi
  do postele, lenošili jsme
• 00:06:38 a tatínek mi vyprávěl.
• 00:06:40 Když šel do Terezína,
• 00:06:42 tak se šťastným osudem dostal
  do kuchyně.
• 00:06:47 Jak říkal, vždycky měl
  o polívku víc
• 00:06:50 a ve svém volném čase hrál
  v Terezíně divadlo.
• 00:06:54 Když nám o tom povídal,
• 00:06:56 ačkoliv se o válce doma
  moc nemluvilo,
• 00:06:58 měl jsem zafixované,
• 00:07:00 že být kuchařem je vždy hodně dobré,
  protože člověk nebude mít hlad.
• 00:07:06 Nějak se to ve mně zakódovalo,
  a tak jsem šel na kuchaře.
• 00:07:10 Tomáš zdědil ty geny,
  že je výborné hrát divadlo.
• 00:07:21 V téhle kanceláři seděla
  moje maminka.
• 00:07:26 Já jsem sem chodil,
  trajdal jsem po budově
• 00:07:32 Československého rozhlasu,
  kterou jsem znal nazpaměť.
• 00:07:40 Tady byla místnost,
  které se říkalo "trolejbus".
• 00:07:46 Po stranách u zdí byly lavice
  potažené červenou koženkou
• 00:07:53 a tady pili herci kafe
  z hořčičných skleniček a kouřili.
• 00:07:59 Čekalo se, až je zavolají do studií.
• 00:08:02 Tady já jsem v koutku vždycky seděl
  a poslouchal,
• 00:08:07 protože v těch pauzách
  herci vyprávěli krásné historky.
• 00:08:13 Když tady byl pan Menšík,
  všichni se smáli,
• 00:08:16 on vyprávěl a bavil lidi.
• 00:08:18 Já jsem kvůli tomu chtěl jít
  k divadlu.
• 00:08:22 Jednou tady měla maminka
  pozvaného pana Hegera
• 00:08:25 do nějakého pořadu
  a chtěla se pochlubit.
• 00:08:28 Řekla: "Mistře, tohle je můj syn,
  on chce být taky herec,
• 00:08:33 chce jít na konzervatoř."
• 00:08:36 Já jsem přišel, chodím takovým
  zvláštním houpavým krokem.
• 00:08:43 Maminka řekla:
• 00:08:45 "Pojď. To je můj syn, mistře.
  On bude taky herec."
• 00:08:49 Heger se na mě podíval a řekl:
• 00:08:51 "Ne, nemůže k divadlu,
  neumí chodit."
• 00:08:59 Šumař na střeše.
  Praštěnej nápad, co?
• 00:09:04 U nás v Anatěvce je každej
  tak trochu šumař na střeše.
• 00:09:09 Každej by si chtěl vydrápnout
  z duše nějakej prostej
• 00:09:14 a vášnivej trylek,
  ale přitom by si nerad zlámal vaz.
• 00:09:19 Není to tu lehký.
• 00:09:21 Nejvíc mě mrzí, že kdyby to člověk
  mohl rodičům oplatit,
• 00:09:26 tak už ta příležitost není.
• 00:09:28 Tatínek umřel, když mi bylo 11,
  maminka byla sama
• 00:09:32 a z toho platu úřednice
  v Československém rozhlasu
• 00:09:37 nás živila oba dva.
• 00:09:39 Pracovala po nocích, rozepisovala
  ještě nějaké texty,
• 00:09:44 1,60 Kč za stránku,
  aby vydělala další peníze,
• 00:09:48 abychom mohli studovat.
• 00:09:51 Bylo to od nás docela sprosté,
• 00:09:54 protože já jsem dostal od maminky
  500 Kč na měsíc,
• 00:09:58 byl jsem v Brně na konzervatoři
  a žili jsme si tam jako grófové.
• 00:10:08 Tam asi dost zvlčel,
  protože v 15 letech puberťák
• 00:10:12 bez táty, bez mámy,
  bez staršího bráchy,
• 00:10:16 studia nějak prolézal,
  ale pak měl štěstí, že se přihlásil
• 00:10:21 v 17 letech na talentovky na DAMU
  a tady ho vzali.
• 00:10:25 Mně to strašně těšilo, že mám bráchu,
  který je herec,
• 00:10:29 že na něj přicházejí i lidi
  a známí.
• 00:10:34 Kolik máme vzletovou?
• 00:10:37 Máme vzletovou 70 tun,
  80, 90, 100, 110, 120.
• 00:10:49 Natáhneme na 10 stupňů.
• 00:10:54 Držíme.
• 00:11:01 Máme povoleno stoupat do hladiny
  1-0-0.
• 00:11:10 První angažmá bylo
  Divadlo Petra Bezruče v Ostravě,
• 00:11:14 to bylo divadlo pro mládež,
  kde se hrálo dopoledne pro děti
• 00:11:18 a večer pro dospělé.
• 00:11:19 Byl jsem tam sice jenom sezónu,
• 00:11:22 ale za tu jsem si zahrál
  6 nebo 7 rolí hned na začátku.
• 00:11:26 Nebylo to snadné,
• 00:11:28 ale přesto na to období
  vzpomínám hrozně rád,
• 00:11:32 protože se tam sešla báječná parta.
• 00:11:36 Dělali jsme hezké divadlo
  a snažili jsme se.
• 00:11:39 Pak jsme se rozešli,
  šli do Ústí nad Labem.
• 00:11:44 Já nevím, proč jsem se do vás
  tak... tak...
• 00:11:48 Já už ničemu nerozumím,
  má drahá, má nevinná Natašo,
• 00:11:55 buďte mou ženou.
• 00:11:58 Miluju vás.
  Miluju vás jako nikdy nikoho.
• 00:12:04 Po severní Moravě a Ústí nad Labem
  jsem měl za sebou poměrně dost rolí
• 00:12:10 a dost práce a dostal jsem nabídku
  do Divadla E. F. Buriana,
• 00:12:15 kde sháněli nějakého mladého...
• 00:12:19 To jsem ani moc neváhal,
  protože jsem se vracel domů.
• 00:12:24 Dostat se do Prahy
  a ještě s mou pověstí,
• 00:12:27 protože jsem nebyl
  velký přítel režimu...
• 00:12:30 Z Ostravy jsem musel odejít,
• 00:12:32 protože tam ze mě proti mé vůli
  udělali slušného člověka.
• 00:12:37 Estébáci na mě založili spis
  kvůli Chartě 77,
• 00:12:40 kterou jsem tehdy ani nepodepsal,
  naštěstí mi to nikdo nedal k podpisu
• 00:12:45 Vždycky jsem říkal,
• 00:12:47 že bych se hrozně bál to podepsat
  a styděl nepodepsat.
• 00:12:52 Toho dilematu jsem byl ušetřen.
• 00:12:57 Byl jsem tak přestrašený,
  krčil jsem se, kde jsem mohl.
• 00:13:01 Vůbec jsem nepatřil mezi statečné
  disidenty,
• 00:13:04 měl jsem 2 děti a chtěl jsem dělat
  tu svoji profesi.
• 00:13:08 Přesto mě vytipovali
  jako nepřítele státu,
• 00:13:11 podvratného živla,
  který chce rozvrátit republiku,
• 00:13:15 a estébáci na mě založili spis
  a vedli ho až do r. 1989.
• 00:13:21 Z něho se dochovalo 324 stran,
  některé ročníky byly už skartovány.
• 00:13:28 Zajímavé je, že mi pak rozkryli
  ty udavače.
• 00:13:32 Všichni říkali:
  "Ty tam do toho archivu jdeš?"
• 00:13:35 Já jsem odpovídal,
  že to chci vidět,
• 00:13:38 tu 13. komnatu chci otevřít,
  abych měl nadosmrti klid
• 00:13:42 a neměl nějaká falešná podezření.
• 00:13:46 Byl jsem rád, že to nebyl nikdo
  vysloveně z blízkých lidí
• 00:13:50 nebo, až na vzácné výjimky, to byli
  takoví bezvýznamní kolegové.
• 00:13:55 Oni mi je všechny rozkryli.
• 00:13:59 Zajímavé je, že omluvit se přišla
  jenom jedna kolegyně.
• 00:14:04 My jsme s Tomášem Topferem byli
• 00:14:05 ve společném angažmá
  v Divadle E. F. Buriana na Poříčí.
• 00:14:08 Bylo to dost složité období,
  kdy každý z nás to využil jinak.
• 00:14:12 Já jsem tam byl stálý host
  střediska vrcholového pití
• 00:14:16 a byl jsem v tom opravdu dost dobrý
• 00:14:19 Tomáš Topfer byl založený
  úplně jinak,
• 00:14:22 ten se připravoval na to všechno,
  co přijde potom.
• 00:14:28 To už se začaly lámat trochu ledy,
  začaly gorbačovské perestrojky,
• 00:14:36 dostal jsem nabídku v r. 1987.
• 00:14:41 Přišel jsem
  do Divadla na Vinohradech.
• 00:14:43 To bylo divadlo mých snů.
• 00:14:45 Tohle je důležitá vitrínka,
  kde jsou obsazení,
• 00:14:51 kdy a kdo co bude hrát.
• 00:14:57 Tohle je skříňka nadějí pro herce.
• 00:15:01 Ti, kteří nejsou obsazeni,
  jsou smutní, že nehrají.
• 00:15:14 Tady to je šatna, kde jsem seděl.
• 00:15:22 Takhle hezky za rohem,
  po panu Fišarovi.
• 00:15:28 Tady seděl pan prof. Hlavatý,
  támhle seděl Pepíček Bláha,
• 00:15:33 Vašek Sloup...
  Odsud jsem chodil na jeviště.
• 00:15:41 11 let jsem strávil
  ve vinohradském divadle.
• 00:16:02 Hezké momenty tady byly,
  když byla stávka.
• 00:16:05 Měli jsme představení
• 00:16:06 a paní Švorcová přišla oblečená
  v kostýmu a šla na jeviště.
• 00:16:12 My jsme řekli, že nehrajeme,
  že se stávkuje.
• 00:16:15 Ona byla tak zmatená,
  že nevěděla, co se vlastně děje.
• 00:16:19 Stála ten první večer na jevišti
  s námi a zpívala tu hymnu,
• 00:16:23 než jí došlo, že to je stávka
  proti ní.
• 00:16:29 Navrhujeme vyhlásit na pondělí
  27. listopadu mezi 12. a 14. hodinou
• 00:16:37 protestní generální stávku.
• 00:16:42 Měli jsme tam stávkové výbory,
  dneska mi to přijde legrační,
• 00:16:48 byli jsme ve stávkovém výboru
• 00:16:50 a Tomáš to se svou výřečností vedl
  a já jsem mu po boku dělala
• 00:16:55 všechny možné úkoly,
  které nestíhal.
• 00:16:59 Tam to začalo,
• 00:17:00 tam jsme se toho dožili
  na těch Vinohradech.
• 00:17:21 Dneska je zrovna pondělí,
  kdy jsou senátoři ve svých obvodech,
• 00:17:27 takže se můžeme podívat po Senátu,
  kde se dneska náhodou nezasedá.
• 00:17:36 Víte, teď se říká:
• 00:17:38 Najednou herci do politiky,
  umělci do politiky.
• 00:17:42 Teď se říká, ať se vrátí do divadel,
  ať nám do toho nekecají.
• 00:17:44 Samozřejmě se hodně věcí zvoralo,
  ale já si myslím,
• 00:17:48 že Parlament, Senát i Sněmovna,
• 00:17:49 by měly mít všecky složky společnosti
  své zastoupení.
• 00:17:53 Nejen lékaři, soustružníci, učitelé,
  ale měli by tam být i kumštýři.
• 00:17:59 Jednak se zasedání opepří
  a je tam i určitá část názoru lidí,
• 00:18:06 kteří mají rozvinutou kreativitu
  daleko víc.
• 00:18:10 Teď se půjdeme podívat
  do hlavní místnosti,
• 00:18:13 do jednacího sálu.
• 00:18:17 Tohle je moje místo.
• 00:18:23 Toto je hlasovací zařízení,
  ano, ne, zdržel se.
• 00:18:27 Tady se elektronicky může člověk
  přihlásit a nesmí se splést.
• 00:18:31 Jinak lavice nejsou moc pohodlné
  a všude jsou kamery.
• 00:18:37 Taková představa, že si tady
  klimbneme, to ne.
• 00:18:42 Jednání jsou od rána,
  když jsou předtím ještě kluby,
• 00:18:47 od 9 do 21 hodin
  s krátkou přestávkou na oběd.
• 00:18:52 Soustředit se,
  když jsou důležité zákony,
• 00:18:55 není tak úplně jednoduché,
  jak se to zvenku lidem zdá.
• 00:18:59 Že si tak jen sedíme a zvedáme ruce.
• 00:19:01 Rozmístění sálu odpovídá pravici
  a levici z pohledu předsedajícího.
• 00:19:06 Všimněte si, že ode mě napravo
  už skoro nic není.
• 00:19:14 Já si myslím,
  že politika ho změnila.
• 00:19:17 Vždycky mu déle trvá,
• 00:19:19 než vyřkne rozhodující názor
  a ortel nad něčím.
• 00:19:23 Dřív to z něj vypadlo okamžitě.
• 00:19:26 Dneska už ví, že ty věci nejsou
  tak jednoduché,
• 00:19:29 jak se na první pohled zdá.
• 00:19:37 Když se přihlásíme o slovo,
  tady se můžeme projevovat
• 00:19:41 a máme tu imunitu,
  že za to, co tady řeknete,
• 00:19:45 nemůžete být trestně stíhán.
• 00:19:48 Je to projev senátora,
  to je ohromná výhoda,
• 00:19:51 přesto se tady chováme slušně
  a slovně se nenapadáme
• 00:19:56 jako v Dolní sněmovně.
• 00:19:58 Musím říct, že nalevo, napravo,
  že jsme tu celkem slušní lidi.
• 00:20:03 Děkuji vám, pane předsedající,
  vážené dámy, vážení pánové...
• 00:20:08 Tomášovy příspěvky v Senátu
  jsou většinou velmi krátké,
• 00:20:10 což je ovšem výhoda,
  protože si je lidé pamatují.
• 00:20:13 Tam on využívá své výhody
  herecké průpravy.
• 00:20:17 On nemá projev,
  on ten projev zahraje.
• 00:20:23 Myslím, a to si troufnu říct
  jako opoziční poslanec,
• 00:20:28 že politika není Tomášova parketa.
• 00:20:31 Tomáš se totiž nedokázal odpoutat
  od toho, aby přestal tvořit,
• 00:20:36 přestal dělat divadlo.
• 00:20:38 V podstatě pořád zůstal v divadle
  a pořád má kumšt rád.
• 00:20:44 Myslím, že politika je spíš pro něj
  doplňkem jeho tvůrčí práce.
• 00:20:50 Zvláštní. S nimi budu za chvilinku
  pracovat s televizí,
• 00:20:54 přitom jsem tady takhle doma.
• 00:20:56 Pojďte ještě dál.
• 00:21:00 To je taky zajímavé.
• 00:21:02 Ukázal bych vám senátorskou jídelnu,
  kterou nám veřejnost závidí.
• 00:21:11 Myslí si, že tady jíme na stříbře.
• 00:21:20 Sámoška. Pozor, dá se tady jíst
  i zdravě.
• 00:21:29 Guláš, tortellini...
• 00:21:32 Někteří lidi mu budou vyčítat,
  že dělá spoustu věcí.
• 00:21:36 On považuje za svoji povinnost
  vstoupit do politiky
• 00:21:38 a nikdo ho nemůže napadnout,
  že to dělá kvůli prachům.
• 00:21:42 To je jeden z mála
  ústavních politiků,
• 00:21:44 kteří se nepotřebují
  senátorským platem živit.
• 00:21:49 Kdybych tak byl Rotschild...
• 00:21:55 báječně bych žil jak velkej pán.
• 00:22:02 Nedřel bych jak soumar,
  v penězích bych byl zahrabán.
• 00:22:15 Měl bych na rynku dům a v něm...
• 00:22:23 My jsme v r. 1991 restituovali
  baráky a hospodu U Kalicha.
• 00:22:31 Brácha byl hospodský,
  takže to bylo celkem jednoduché,
• 00:22:34 on byl vždycky od profese.
• 00:22:37 On má slogan, že po představení
  mně lidi tleskají,
• 00:22:41 zatímco na konci zavírací hodiny
  jemu platí,
• 00:22:46 takový je mezi námi rozdíl.
• 00:22:51 Stáli jsme před problémem,
  jestli to máme někomu pronajmout,
• 00:22:54 říkali jsme si, že to nechceme,
  tak to zkusíme sami.
• 00:23:03 Takhle nějak, jakjsme se
  to pokusili rekonstruovat,
• 00:23:07 vypadala ta původní hospůdka
  U Kalicha.
• 00:23:20 Tady v tomto malém výčepu
  jsou podpisy lidí, kteří tu byli.
• 00:23:27 Je tu A. Ginsberg, režisér Polaňski,
  támhle je podpis Václava Havla
• 00:23:35 a všemožných prezidentů,
  náčelníků generálních štábů,
• 00:23:39 když tady dojednávali náš vstup
  do NATO.
• 00:23:43 My jsme je nutili, aby se podepsali
  na tu stěnu a napsali,
• 00:23:47 kdy budou přijímat ČR do NATO.
• 00:23:51 Opravdu jsme v r. 1999 vstoupili
  do NATO
• 00:23:54 a my s bráchou jsme u toho byli.
• 00:23:57 Mám dokonce vyznamenání za zásluhy
  o vstup do NATO,
• 00:24:00 i když mám modrou knížku.
• 00:24:09 Jelikož jsem celý život dělal
  v restauraci,
• 00:24:12 velkého kšeftu jsem se bál,
  personálu a daní,
• 00:24:17 tak mě spíš brácha nutil,
  že se to nebude pronajímat,
• 00:24:21 že si to budeme dělat sami.
• 00:24:23 Začal dělat v kanceláři účetnictví,
  já jsem byl na place.
• 00:24:29 Tam jsem se naučil účtovat řízky,
  tržby, nákupy, sklad.
• 00:24:37 Pak zjistíte,
  že účetnictví je stejné,
• 00:24:42 jestli prodáváte pivo, řízky
  nebo vstupenky.
• 00:24:52 Moc se mi to po r. 1998 hodilo
  v divadle.
• 00:25:01 ...z tvé vůle vstal beránek,
  můj pane, i mně jsi dal svou krev,
• 00:25:07 zkazil bych tím
  snad tvůj věčnej plán,
• 00:25:12 kdybych si žil jako pán?
• 00:25:21 Horizont držíme.
• 00:25:24 Kdyby člověk lítal do New Yorku
  za peníze, za letenky tak často,
• 00:25:27 tak bych na to nevydělal.
• 00:25:31 Ohromná výhoda, že si můžu zalítat
  takhle a ještě mi za to zaplatí.
• 00:25:44 Ohromná výhoda.
  Nemusím utrácet za letenky.
• 00:25:50 Kdyby ale cestující věděli,
  kdo s nimi letí...
• 00:26:01 Nikdy jsem nebyl do ničeho jmenovaný
  nebo ustanovený.
• 00:26:07 Vždycky se to vyvinulo tak,
  že jsem si něco vymyslel
• 00:26:11 a nabídl ostatním nějakou práci.
• 00:26:15 Vymyslel jsem si
  Letní shakespearovské slavnosti
• 00:26:18 nebo představení na Hradě,
  já jsem to organizoval
• 00:26:22 a všichni říkali,
  že si v tom rádi zahrají.
• 00:26:25 Že by to bylo prima.
• 00:26:26 Tak jsem řekl, jestli by šel ten,
  ten, tak fajn... Uděláme tohle.
• 00:26:32 Zůstal jsem v tom sám jako ten,
  kdo to organizuje.
• 00:26:39 To bylo moc krásné.
• 00:26:41 Na nádvoří se vytvořil
  náš první soubor.
• 00:26:45 Ten potom přešel pod tuto střechu,
  kde v divadle sedíme.
• 00:26:49 Začali jsme divadlo opravovat
  nebo znovu budovat,
• 00:26:53 protože bylo v troskách.
• 00:27:05 Tam se třepotal transparent ve větru:
  "Hledáme investora pro tuto budovu."
• 00:27:13 My jsme zašli na radnici
  za tehdejším panem starostou
• 00:27:17 zeptat se, jak to myslí,
  protože divadlo je špatná investice
• 00:27:21 a pan starosta řekl, že ne,
  že tam divadlo chtějí.
• 00:27:25 A že když seženeme nějaké peníze,
• 00:27:28 že městská část do toho dá
  taky peníze.
• 00:27:30 My jsme udělali tři benefiční
  koncerty,
• 00:27:33 vybrali jsme pár set tisíc korun
  od diváků,
• 00:27:36 ale hlavně se přidali velcí sponzoři
• 00:27:39 a bylo to referendum,
  že lidi nechtějí,
• 00:27:42 aby se to divadlo zbouralo
  buldozerem, protože má tradici,
• 00:27:49 genius loci.
• 00:27:54 Tady bude jednou maskérna.
• 00:27:58 V příští sezoně se tady budeme
  pokoušet přelíčit Láďu Trojana
• 00:28:01 na starého, což půjde těžko.
• 00:28:02 Děkuji ti.
• 00:28:03 Marušku Durnovou na ještě krásnější..
• 00:28:06 ...což půjde taky těžko.
• 00:28:18 Ne, sem se ještě nesmí.
  To bude jednou dámská šatna.
• 00:28:26 Jednou tu bude divadelní klub.
• 00:28:35 Klub ještě není dostavěný,
  ale herci už...
• 00:28:38 Půjdeme radši dál.
• 00:28:41 -Tady bude nejdůležitější místnost.
  -Ředitelna.
• 00:28:48 Člověče, odkdy se vstupuje
  do ředitelny bez zaklepání?
• 00:28:51 Co si to dovolujete?
• 00:28:52 -Nebyla to...?
  -Prosím tě.
• 00:28:54 Pan ředitel zrovna dělá obsazení.
• 00:29:35 Cena Thálie 1998 byla udělena
  Divadlu Na Fidlovačce.
• 00:29:43 Prosím ne reprezentanty,
  ale tvůrce toho divadla,
• 00:29:47 aby si přišli k nám.
• 00:29:55 Pane řediteli, mikrofon je váš.
• 00:29:59 Jestli je ten mikrofon náš,
  já bych si ho vzal,
• 00:30:02 protože jsme divadlo
  bez státních dotací,
• 00:30:05 nám by se hodil.
• 00:30:11 Co si umíní, to se mu splní
  nebo toho dosáhne.
• 00:30:14 Je houževnatý.
• 00:30:17 Nebo se obklopí lidmi,
  kteří jsou schopní
• 00:30:20 a kteří mu v jeho cíli pomáhají.
• 00:30:27 Vždycky někoho na něco použije.
• 00:30:30 Já bych řekl, že je výborný
  podnikatel,
• 00:30:34 že využije schopností těch lidí.
• 00:30:48 Neustále chválí, říká,
  že nás nerežíruje,
• 00:30:53 že si bude režírovat jen dveře,
  jak se otevřou
• 00:30:58 a my ať si to děláme,
  jak to děláme,
• 00:31:01 protože to všichni děláme moc hezky.
• 00:31:03 Že už ani zkoušet nemusíme,
  že to máme hotové.
• 00:31:12 Já jsem si ho pracovně nazval
  Komisař Colombo.
• 00:31:17 Mate postavou, dělá, že nic neslyší,
  nemá rád konfliktní situace.
• 00:31:23 Myslím si, že nemá chuť
  je ani řešit.
• 00:31:26 S postupem času si myslím,
  že to je malinko jinak.
• 00:31:32 Dělal to v plukovníkovi,
  prostého člověka,
• 00:31:36 který se těžko zorientuje v situaci,
  pak ale víte, že on situaci řídí.
• 00:31:43 Tohle je jeho životní postoj
  a role, kterou umí nejlíp na jevišti
• 00:31:48 ale jak vidím, tak i v životě.
• 00:31:52 Je v něm něco velice hlubokého,
  filozofického, úsměvného,
• 00:31:56 někdy skoro nešťastného
  a to jde malinko k tomu židovství.
• 00:32:24 Něco je tam asi genetického,
  nevím, já tomu nerozumím.
• 00:32:28 Nikdy jsem v tom nebyl vychováván,
  neumím se modlit.
• 00:32:33 Dokonce vztah k Bohu nebo víře
  člověk hledá až ve zralém věku.
• 00:32:50 K tomuto hrobu mě zavedla maminka,
  když mi bylo necelých 14 let.
• 00:32:54 Říkala, že to je zázračný Rabi Low,
  a že když si tam dám přáníčko,
• 00:32:58 tak mi ho splní.
• 00:33:00 Já jsem vytrhl kousek lístečku
  a napsal, že bych si přál moped.
• 00:33:04 Zastrčil jsem ten lísteček
  co nejhlouběji,
• 00:33:07 abych se dostal co nejdřív na řadu.
• 00:33:10 Bylo mi 15, mohl jsem řídit moped,
  ten nebyl, bylo mi 16, moped nebyl.
• 00:33:16 17 a už jsem na to zapomněl.
• 00:33:18 Před pár lety přišel kamarád
  a říká: "Nechtěl bys moped?
• 00:33:22 Je zrekonstruovaný jako když vyjede
  z továrny, úplně nový."
• 00:33:25 A já říkám, že chtěl a strašně.
• 00:33:28 Když jsem si na něj sedl,
  vzpomněl jsem si na to přáníčko
• 00:33:31 a říkal jsem si, že Rabi Low
  mi to přání splnil,
• 00:33:35 protože jsem tam zapomněl napsat
  datum plnění.
• 00:33:38 On mě nechal 40 let čekat.
• 00:33:46 Vlastně nevím, jestli existuje
  židovská genetická paměť, zkušenost
• 00:33:55 Neumím to posoudit, možná to tak je,
• 00:33:58 protože vztah k rodině byl u nás
  vždycky moc silný.
• 00:34:05 Řekla bych, že jsem vyrostla
  v zákulisí divadla.
• 00:34:09 Se sestrou jsme hodně chodily
  na zkoušky do Činoherního divadla
• 00:34:14 v Ústí nad Labem
• 00:34:16 i na různá představení,
  cestovaly jsme po republice,
• 00:34:22 když byl nějaký zájezd, usínaly
  jsme v autě po představení
• 00:34:26 v nočních košilkách.
• 00:34:30 Moje švagrová tvrdí,
  že když byla u mě na návštěvě,
• 00:34:34 že když se děti v noci vzbudily,
  měly špatné sny,
• 00:34:37 nevolaly "mami", ale "tati".
• 00:34:40 Hrozně moc jsem se jim věnoval,
  co jsem mohl při té práci v divadle
• 00:34:45 a hrozně jsem na nich lpěl,
• 00:34:48 takže jejich odchod do zahraničí
  s maminkou jsem těžce nesl.
• 00:34:53 Moc těžce.
• 00:34:54 My jsme byli rozvedení,
  ale odjely, emigrovaly,
• 00:34:58 a to pro mě bylo dost těžké.
• 00:35:03 Už nespatřím tvoje světýlko,
  už vidím jenom tmu svých dnů.
• 00:35:11 On s nimi neměl kontakt.
• 00:35:13 Pak se vydal do Ameriky,
  věděl, ve kterém městě žijí,
• 00:35:20 do toho města přijel, chytil taxík
  a v tom taxíku seděl chlapík,
• 00:35:26 který měl kontakty
  s českou komunitou úplnou náhodou.
• 00:35:32 Bylo to dokonce nějak na Štědrý den
  nebo na Boží hod.
• 00:35:38 Ocitl se před dveřmi,
• 00:35:39 žena mu prý řekla,
  ať zítra přijde,
• 00:35:42 ale už tam nebyly.
• 00:35:50 Táta nám psal nějaké dopisy,
  ale pro nás bylo moc těžké
• 00:35:55 odpovídat v celé té situaci.
• 00:35:59 Bylo jim 11 a 13 let,
  byly to malé holky.
• 00:36:02 Od té doby žijí v Americe,
  dneska už jsou obě Američanky.
• 00:36:05 To první setkání, to byla síla,
  člověk nevěděl,
• 00:36:14 jak to bude dlouho trvat,
  že se neuvidíme.
• 00:36:17 Odjely jsme s tím,
  že to může trvat třeba 20 let...
• 00:36:24 Bylo to docela silné.
• 00:36:26 Starší sestra si to vzala na ramena,
  že mu zavolá,
• 00:36:29 když jsme se tady objevily.
• 00:36:32 Táta přijel okamžitě za námi.
• 00:36:35 My jsme byly u babičky doma,
  tak jsme se setkali hned ten den.
• 00:36:45 Bylo to těžké?
• 00:36:48 No, to víte, že jo.
  Ta díra tam je dodneška, myslím.
• 00:36:56 Ztrátu dětí člověk
  nese docela těžce.
• 00:36:59 Já jsem to nesl docela těžce.
• 00:37:02 Na dětech je zajímavější to,
  že moje dcera dělá tu muziku.
• 00:37:06 Bylo to způsobeno tím,
  že jsme byli tak chudí,
• 00:37:09 že jsme měli krásný gramofon
  a neměli jsme peníze na desky,
• 00:37:13 protože všechny peníze
  jsme utratili za jídlo.
• 00:37:16 Měli jsme hrozně málo desek.
• 00:37:18 Jednu jsme dostali
  a to byla latinskoamerická,
• 00:37:20 peruánská kapela Inti-Illimani,
  která snad dodneška existuje.
• 00:37:26 Moje malinká dcerka si to pouštěla,
  strašně se jí to líbilo
• 00:37:29 a pořád na to tancovala.
• 00:37:31 Naučila se všechny ty písničky
  zpívat
• 00:37:34 a díky tomu, že jsme neměli
  moc jinou muziku,
• 00:37:37 tak jí to tak vlezlo do hlavy,
• 00:37:40 že v té Americe začala dělat
  tu latinskoamerickou muziku.
• 00:37:44 Jezdí po celé Evropě,
  po celém světě, vydala 5 desek v USA
• 00:37:49 Komu se to povede, že?
• 00:37:52 ZPĚV
• 00:38:08 Vážení cestující, za několik
  okamžiků budeme přistávat na JFK.
• 00:38:12 Prosím, abyste se připoutali
  a zůstali na svých místech
• 00:38:16 až do úplného zastavení letadla.
• 00:38:21 Volnoběh.
• 00:38:31 Jsem jen obyčejný muž,
  nechci vůbec nic než běžnou,
• 00:38:37 samozřejmou maličkost.
• 00:38:39 Žít přesně tak, jak se mi chce,
  dělat jen to, co mám rád.
• 00:38:44 Jsem člověk průměrný,
  hluku se vyhýbám
• 00:38:50 a v tichu pokoje bez boje
  žiju si poklidně jen svým zálibám.
• 00:39:01 Když jsem měl úspěch často v životě
  a možná nezaslouženě,
• 00:39:06 že bych měl takové úspěchy
  u ženských, to si nepamatuju.
• 00:39:11 Však em si ženskou do domu
  a života ses, brachu, vzdal.
• 00:39:17 Ženské utáhl vždycky na humor,
  protože s ním je sranda.
• 00:39:24 Taková ta milá, kultivovaná,
  ale opravdovská sranda.
• 00:39:35 Mě mají docela rády holčičky
  do 11 let, které chtějí podpis,
• 00:39:40 a potom ženské nad 75 let.
• 00:39:43 To mezi tím o mě zájem nemá,
  ale já si nestěžuji.
• 00:39:47 Jsem takový monogamní moula,
  že mi to celkem nevadí.
• 00:39:51 Pozor, to já říkám,
  že má nejpíchavější oči na světě.
• 00:39:57 -Pa, milánku. ĐPa.
• 00:40:06 -Člověče, ty ještě žiješ?
  -Jestli ti tak připadám...
• 00:40:11 Já to nechápu.
  Co na tobě ty ženský vidí?
• 00:40:15 Tuhle otázku já si kladu
  skoro denně.
• 00:40:19 Filmů jsem moc nenatočil, pár jo,
  hodně televizí, inscenací, seriálů.
• 00:40:26 Docela rád hraju tu televizi,
  protože biják je jiná technologie.
• 00:40:37 Jednokamerová technika,
  kde se dělají kousky po kouscích,
• 00:40:42 s tím se neumím moc kamarádit
• 00:40:45 a filmová kamera se neumí
  kamarádit se mnou.
• 00:40:49 Televize, kde se to hraje,
  je trošku jako na divadle.
• 00:40:53 To mě baví. Natočil jsem
  jeden z největších seriálů,
• 00:40:57 které tady kdy byly natočeny.
• 00:41:09 Četnické humoresky
  byly nejrozsáhlejší dílo,
• 00:41:13 jaké jsem kdy dělal
  nebo se ho účastnil.
• 00:41:18 Trvalo to 8 let.
• 00:41:20 Mě se na to lidi ptají.
• 00:41:22 Jak je možné, že jsem to stihl?
• 00:41:24 Já tomu sám nerozumím.
• 00:41:26 V 5 jsem sedl do auta a v 6:45
  jsem byl v Brně na place,
• 00:41:32 tam nás nalíčili, natočili jsme to
  a v 16 hodin jsem jel zpátky.
• 00:41:37 Večer představení,
• 00:41:38 před ním a po jsem vyřídil
  jako ředitel, co jsem potřeboval.
• 00:41:43 Spát jsem šel v 1:30
  a takhle se to opakovalo.
• 00:41:45 To tady budeme takhle čekat
  až do večera?
• 00:41:48 Možná až do rána.
• 00:41:49 Všechno jsem stihl.
• 00:41:55 Kdybych tak byl Rotschild...
  báječně bych žil jak velkej pán.
• 00:42:07 Buď vítám, kdo s dobrou lahví
  přicházíš.
• 00:42:10 Tu jsem na mopednemohl naložit.
• 00:42:13 Myslím, že Tomášův zdravotní stav
  je skvělý.
• 00:42:17 Na to, jakým způsobem žije.
• 00:42:19 Jeho den je 60hodinový.
• 00:42:26 Doktore, vyšetřete mě,
  ale neříkejte mně, co mi je.
• 00:42:30 Mám se svlíknout úplně, viď?
• 00:42:31 To my neříkáme,
  protože stejně nevíme.
• 00:42:34 Myslím, že může být celkem spokojen.
• 00:42:37 Občas nás oba trápí lehká nadváha
  několika desítek kilo,
• 00:42:44 ale s tím se už asi v našem věku
  nedá mnoho dělat.
• 00:42:50 Víš, co je nejhorší kombinace?
• 00:42:51 Ne.
• 00:42:52 Vysoký tlak a nízký plat.
• 00:42:56 Kdybych tak byl Rotschild...
  báječně bych...
• 00:43:04 žil bych si jak velkej pán.
• 00:43:09 Když jsme zjistili, že jsme sousedi,
  založili jsme žrací komando
• 00:43:13 a vyrážíme do světa,
• 00:43:15 do okolních vesniček,
  máme zmapované všechny hospůdky.
• 00:43:20 Není lepší relax.
• 00:43:24 Nesu oblíbený borůvkový koláč
  z našich borůvek, chlapče.
• 00:43:31 Jaký je Tomáš venkovský kutil?
• 00:43:34 Tomáš má na to ženu,
  ten moc nekutí,
• 00:43:36 má dálkové ovládání na traktor,
  zavolá a žena vyjede s traktorem.
• 00:43:42 Já jsem oponent.
• 00:43:44 Tomáš býval...
• 00:43:47 K jeho padesátinám
  jsem mu dal sekeru
• 00:43:50 a on s ní opravdu štípal dříví.
• 00:43:53 Od té doby, co dělá tolik funkcí,
  na sekeru není čas.
• 00:43:58 Kdy jsi naposled sekal?
• 00:44:00 Člověče, to je... možná to použiju
  na nějaké lidi...
• 00:44:10 Nevím, jak to dělá,
  já bych se zbláznil,
• 00:44:13 kdybych měl dělat všecko to,
  co dělá on.
• 00:44:15 To bych opravdu nestihnul.
• 00:44:18 On to stihne a ještě si najde čas
  na ty ryby.
• 00:44:24 Chodíme s kamarády na ryby,
  nechodíme pro ryby.
• 00:44:27 Považuji se za sportovního rybáře,
  chytám na jemné pruty
• 00:44:33 a na tenké vlasce,
  protože ryba má mít šanci.
• 00:44:38 My ryby nebagrujeme,
  svádíme s nimi sportovní zápas.
• 00:44:45 Onyse hezky povozí.
  Ti kapříci si už možná říkají:
• 00:44:49 "Tam je Topfer, povozíme se.
  On nás zase pustí."
• 00:44:54 Šup a už je tam.
• 00:45:10 Moje koníčky se omezily na to,
  že si dneska kupuji svoje dětství.
• 00:45:26 Když jsem byl malý,
  měli jsme takové předválečné autíčko,
• 00:45:30 do kterého tatínek nalil olej,
  brzdovou kapalinu a benzín.
• 00:45:34 To auto vonělo, my jsme vyjeli
  a tatínek si mě posadil na klín
• 00:45:38 a já jsem už v 6 letech
  mohl řídit auto za provozu.
• 00:45:45 Když jsem poprvé viděl veterána
  a sedl jsem si do něj
• 00:45:49 a on voněl stejně jako naše staré
  autíčko,
• 00:45:53 vzpomněl jsem si na tatínka
  a k těm prvotním zážitkům
• 00:46:00 se chci vrátit.
• 00:46:02 Proto mám autíčka, mám vláčky,
  proto chodím na ryby,
• 00:46:06 protože to je taky kousek
  mého dětství.
• 00:46:10 Takový ten klukovský sen.
• 00:46:15 Mimochodem, víte,
  čím se liší chlapec od muže?
• 00:46:18 Pouze velikostí hraček.
• 00:46:23 Tohle všechno je vlastně jenom hra.
• 00:46:27 Když se podíváte dozadu
  na kapitána Kolína,
• 00:46:30 zjistíte, že je to jen simulátor
  v pražské Ruzyni,
• 00:46:36 a že lítám jenom jako.
• 00:46:46 Jsem neklidný, vždycky jsem chtěl
  něco dalšího dokázat.
• 00:46:52 Když už se mi něco povedlo,
  šel jsem dál.
• 00:46:56 Člověk dlouho nemá být v čele,
  protože pak se ukáže,
• 00:47:00 že když běžíte před pelotonem,
  že jste sice v čele,
• 00:47:04 ale už brzdíte.
• 00:47:06 Je dobré odcházet,
  když můžete někomu dát divadlo,
• 00:47:10 které funguje,
  než odcházet s ostudou,
• 00:47:13 že zkrachovalo nebo že končí,
  že tam nechodí lidi
• 00:47:17 nebo že už nemá nápady.
• 00:47:21 Prožili jsme tady neobyčejné životy
  i rolí, které jsme na jevišti sehráli
• 00:47:25 Nebylo jich málo.
• 00:47:27 Je mi trochu líto, že to končí.
• 00:47:31 Michal ti přenechá svůj podíl
  a já svůj kapitálový vklad,
• 00:47:34 takže ode dneška budeš
  jedinou ředitelkou
• 00:47:37 a majitelkou divadla Luxor.
• 00:47:40 Božínku, děti, vy mě rozmazlujete.
• 00:47:47 Mně to vyrazilo dech.
• 00:47:51 Ani ve snu by mě nenapadlo,
  že by se chtěl vracet tam,
• 00:47:57 odkud jsme odcházeli ve chvíli,
  že tam nebylo o co stát.
• 00:48:06 Vinohradské divadlo bylo divadlo,
  které jsem viděl poprvé v životě.
• 00:48:11 Myslím divadelní představení.
• 00:48:14 Nevím, jestli mi bylo 8 nebo 9,
  to divadlo vonělo prachem, klihem
• 00:48:22 a snad líčidly.
• 00:48:30 Někomu vadí ti zlatí andělíčci,
  zdobení,
• 00:48:37 a že je divadlo honosné,
  slavnostní
• 00:48:43 a já jsem tu právě
  pro ty zlaté andělíčky
• 00:48:48 a protože mám rád divadlo,
  které sem patří.
• 00:48:53 Divadlo je svátek, okouzlení, iluze
  a já mám takové divadlo rád.
• 00:49:00 Divadlo s katarzí,
  které má přesah, očištění.
• 00:49:08 Ahoj Jindro, ahoj řediteli.
• 00:49:12 Já tady vyprávím,
  proč mám rád divadlo.
• 00:49:15 -Už jste byli v šatně?
  -Už jsme byli.
• 00:49:21 Nechcete jít taky
  do budoucí kanceláře?
• 00:49:25 Můžeme.
• 00:49:27 Už je vymalováno,
  jen tam nejsou záclony.
• 00:49:31 -Je to čisté, pojďte.
  -Dobře.
• 00:49:33 Jdeme.
• 00:49:54 Nevím, jestli tam nejde
  do takové beznaděje,
• 00:49:58 jako jsme to opouštěli,
  ale bude na něm,
• 00:50:01 jak divadlo uspořádá, jak si povede.
• 00:50:13 Když jsi tady nastupoval,
  dala jsem ti vytesané
• 00:50:15 Ředitel Divadla Na Fidlovačce.
• 00:50:17 No jo.
• 00:50:18 Tak teď ti nesu na stůl
  na doutníček,
• 00:50:21 abys nezapomněl, že se známe
  od dětských střevíčků.
• 00:50:24 Děkuji ti.
• 00:50:33 Já už mám sny splněné.
• 00:50:38 Kdybych žádnou nabídku nedostal
  nebo už nic nedělal,
• 00:50:42 už jsem ve věku, kdy můžu jít
  do penze a nedělat nic.
• 00:50:47 Jediné, co bych chtěl,
  je umřít na jevišti.
• 00:50:53 Lidi by tleskali a mysleli si,
  že to tam ještě patří.
• 00:50:57 Nevím, jestli je to neskromné přání,
  ale to by bylo asi prima.
• 00:51:34 Podruhé v životě sem dám kamínek
  na hrob Rabi Lowa
• 00:51:40 a přáníčko, taky tam není napsáno
  datum plnění,
• 00:51:46 ale doufám, že mě na něj
  nechá čekat 40 let.
• 00:52:00 Skryté titulky: Milada Gajdová
  Česká televize 2012