Ekodomy aneb život v rovnováze

Ekologická architektura zahrnuje solární domy různých systémů, budovy, které jsou konstruovány tak, aby uspořily co nejvíce energie či domy, které jsou navrženy podle nejnovějších ekologických poznatků. Forma vychází z funkcionálních požadavků energetického provozu. Charakteristickým rysem biofilní či ekologické architektury je minimalizace dopadu na životní prostředí. Zejména u rodinných domů se v současnosti setkáváme s myšlenkou vytvořit přirozené a všestranně zdravé prostředí pro život lidí.

Biodomy se budují z přírodních stavebních materiálů. Vnitřní prostory umožňují přirozenou výměnu a vlhkost vzduchu, skla propouštějí co nejširší spektrum přirozeného osvětlení, eliminuje se vliv škodlivého záření vnějších a vnitřních elektromagnetických polí, minimalizují se úpravy terénu.

Solární domy maximalizují zisk energie, jejím ztrátám se brání důkladnou izolací a optimální orientací místností vzhledem ke světovým stranám. Jsou používány materiály pouze z obnovitelných zdrojů, popř. musí být zaručena jejich recyklace a další použití po konci životnosti budovy. Mění se i tvářnost staveb, které nejsou chápany pouze utilitárně, ale často vysokou kvalitou architektury vyjadřují svůj význam pro současné lidstvo.

Urbanistický rozvoj tedy nemusí být vždy nutně negativní a zatěžující životní prostředí či ničivý k volné přírodě. Na to poukázal ve svém článku na počátku milénia Karel Schmeidler. V něm píše mimo jiné o tom, že současné širší a reálnější povědomí ekologické problematiky ve společnosti má svůj původ v prvních výraznějších projevech ekologické a energetické krize v letech 1973–1974.

V dokumentu Ekodomy aneb život v rovnováze se jeho autorky zabývají několika přístupy k ekologii jako důležité součásti současného životního stylu a představují nové české projekty i průkopníky nového typu bydlení.